Domů > Magazín > Blog

Jak jsme strávili Vánoce

Od té doby, co jíme jinak, se mi tráví vánoční dny i strava mnohem lépe. Letos se s námi dokonce starší dcera postila a obě holky skočily s tátou na Štědrý den do řeky. Asi máme novou tradici. A jak to proběhlo u vás? Už jste to všechno STRÁVILI?

Dřívější Vánoce

Poslední roky si s velkou úlevou vzpomínám, jak jsem se chtě nechtě vždy na Vánoce postupně tak nacpala, až mi nic nechutnalo a těšila jsem se na návrat do práce, kde bude režim, pravidelná strava a žádné cukroví. Vánoce se dřív měnily z velkého těšení do velkého utrpení, kdy jsem cestovala mezi příbuznými a z nudy mlsala páté přes deváté navzdory všem předsevzetím. Pak mi bylo těžko v břiše, na váze i na duši.

Když jsme začali jíst jinak, přišla i vůle vzít věci do svých rukou a Vánoce si zorganizovat zcela po svém, ať už jde o to kdy, kde a s kým je budeme trávit, tak i v tom, co budu nebo nebudu jíst. Účastníci vánočního kurzu dobře vědí, o čem je řeč :-)

Na jídle tolik nesejde

Změna jídelníčku nám krom jiného přinesla větší pohodu i v tom, co se bude jíst. Jídlo pro nás přestalo být důležité. Na Štědrý den nemáme žádné velké ambice se nacpat či mít konkrétní pokrm. Mojí jedinou starostí bylo zajistit dostatek zeleniny na dny volna, kdy se mi nechtělo jezdit pro mrkev a cibuli kamkoli do obchodu. Můj muž měl jediné přání a sice, aby bylo dost našeho bramborového salátu. A děti chtěly cukroví. Jakékoli. Jestli bude ryba nebo tempeh nebo cokoli jiného bylo všem jedno. Dětem šlo beztak o dárky a mě a manželovi hlavně o klid. Takže jsme s dětmi v pondělí napekli cukroví, v úterý nakoupili zeleninu, ve středu nazdobili cukroví a ve čtvrtek užívali sváteční pohodu.

Štědrý den

Večer před Štědrým dnem se mě muž zeptal, zda se opět budeme postit, že on by chtěl a že bychom  mohli všichni. Mladší dcerka je velký jedlík, tak jsem pochybovala, že by to prošlo. A navíc jsem si nechtěla kazit sváteční den celodenním kňouráním a žebráním o jídlo.

Ráno jsme holkám prostě oznámili, že my nic jíst nebudeme až do večeře a že se mohou přidat. Mladší řekla razantní ne, ale starší se nadšeně přidala. Nezlákala jsem ji ani na miso polévku, kterou jsem si půst nepůst prostě musela dát. Nedala si ani jablko, které jsme krájeli kvůli hvězdičce.

A tak nám odpadlo vyvařování oběda, protože mladší dceři stačilo trochu rýže a zeleniny. Juchůůů!

Den probíhal velmi poklidně a nebýt koled, purpury, svíček a stromečku, ani by to nevypadalo jako Vánoce. Venku téměř jarní počasí a sníh nikde. A tak jsme se letos opět vydali k řece na štědrovečerní koupel. Loni v mrazech do řeky hupsnul jen můj muž, letos se přidaly obě holčičky. Já jsem to fotila, babičky držela ručníky.

S rodinou u jednoho stolu

Návštěvou babičky a dědečka se mi letos po letech splnil velký sen – byli s námi na Vánoce moji rodiče.  Poprvé. Protože jíme každý jinak, přivezli si na oběd zapečené maso a rýži a na večeři řízky a vinné klobásy se svým bramborovým salátem. Sousedka nám půjčila velký stůl, takže nebyl problém se po celodenním postění potkat na brzkou večeři u jednoho stolu a dát si každý, co má rád. Po těch letech už nikdo neměl potřebu komentovat, co jíme, proč to jíme nebo že na Štědrý den nejíme vůbec.

Dokonce si po rozbalení dárků s námi babička a děda dali ke kávě naše bezcukrové, bezlepkové, bezmléčné a bezvaječné cukroví. Byla u nás i kamarádka z USA a ta si užívala jak možnost ochutnat velmi tradiční české vánoční jídlo mých rodičů, tak i velmi netradiční naše. Brala si ze všech hrnců a mís, co byly na stole, a všechno jí chutnalo.

Smáli jsme se, že máme zeleninu se zeleninou a k tomu trochu zeleniny, protože jsem udělala zdravou verzi bramborového salátu plného teplé zeleniny, k tomu tempeh na medu, zeleninový salát z listových zelenin a kvašené zeleniny a navrch pečenou zeleninu. Takže jsme si dali do nosu, ale vzápětí nám bylo lehce a mohli jsme se zcela při vědomí věnovat rozbalování dárků.

Stačilo to

Celé svátky jsem si užívala s dětmi naše cukroví, mlsala vánočku a testovala složení tří různých druhů. A dnes si s chutí dávám zase půst. Není mi zle, nemám deprese jako dřív po klasickém cukroví, ale sladkostí a mouky byť celozrnné bezlepkové, bylo na mě až dost. Dnes mám velmi prostý postní jídelníček a je mi hej, konečně zase začínám cítit hlad. Hurá!

Na Silvestra k nám jedou báječní kamarádi a už teď se těšíme, že budeme jíst jen rýži a napařenou zeleninu. No alespoň my matky to tak máme v plánu. Uvidíme, co na to naše rodiny :-) Ale o tom zase příště.

 

A jak u vás?

Teď by mě zajímalo, jak proběhly svátky u vás a zda už jste všechny ty dobroty zvládli strávit.

 

PS: Pořád tu něco čtete? Pojďte vařit!

🌷 Jaro je tu - nový začátek. Pojďte kuchtit 🍲 skvělá a svěží rostlinná jídla 🌱, pochutnat si, pročistit si tělo a zlepšit náladu v prima partě 🤗. Naskočte s námi na 8 týdenní Jarní očistu. Jsme s vámi živě, pomůžeme a podpoříme! ❤

Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh

1 člověk už poděkoval za článek. Oceňte práci autora také.

Komentáře

Ufounka
4. 1. 2016

Po 3 letech jsem byla s dcerou 7 dní v kuse (kromě letních prázdnin) od 26. 12. (Před tím jen 1,5 dne o svátcích.) Jídlo jsem neřešila. Dceři už se stýskalo po taťkovi, což chápu. Bylo to pro mě náročné, člověk odvykne mít dítě celý den na krku. Ale jsem ráda, že to je, jak to je. Kdybych všechno řešila, musela bych se už dávno zbláznit. Celkově jsem si myslela, že to bude horší a docela to proběhlo v klidu. Protože jsem byla skoro celý prosinec v práci, vánočku jsem pekla až 29. 12. Mamka pekla tradiční, tak jsme jedli její. Ráda jsem se vrátila k lehčí stravě. A mám asi eliminaci v podobě rýmy a kašle, i mi teče z očí, ale to je asi psychikou. Mějte moc fajn.

Nám se podařilo být pár dní bez PC a mobilu, uplynulé vánoce jsem se nepřejídal a vydatně odpočívám. Také jsem se zřekl cukroví s palmovým tukem (po shlédnutí několika dokumentů) a to mi velmi pomohlo s nepřejídáním. Nic méně se těším na řád, který zítra začne…

Ukázat další komentáře