Jak šetříme s Jíme Jinak

Hlavně se dobře najíst

Považuji za svou malou výhodu, že na jídle jsem se, kromě studentských let, kdy jsem měla asi jako každý student dost napnutý rozpočet, nikdy nešidila. Chci se zkrátka hlavně dobře najíst. Je jasné, že obsah talíře se s léty, měnícími se chutěmi a přibývajícími znalostmi o výživě, mění. Takže zatímco dříve jsem si užívala nákupy farmářských sýrů, kváskového pečiva, kvalitních čokolád, sypaných čajů atd., teď mám stejnou radost z domácí marmelády bez cukru, pickles nebo ranní miso polévky.

Nestačili jsme se divit

A tak, když jsem před pár měsíci po přechodu na jinou stravu muži hrdě hlásila, co jsem nakoupila za výborné miso pasty, mořské řasy, kvalitní sojóvé omáčky a přitom nám každý měsíc na společném účtu “přebývalo” pět tisíc, nestačil se divit. Já taky ne.
A protože mám ráda ve věcech pořádek, začala jsem si všechny nákupy evidovat. Většinu obilovin, luštěnin, ovoce a zeleniny jsem nakupovala v bio kvalitě. Do mých výpočtů jsou zahrnuty také tři velké nákupy na Countrylife a též skoro 13 kilo Dobrosladu. Mimochodem, Klubáci mají stále na obojí slevu.

Prvopotraviny se zkrátka vyplatí

Pro ty, co to znají, asi nemusím vypisovat, kolik jídel se dá udělat z kila jáhel, rýže nebo fazolí a hlavně jak jsou všechny tyto prvopotraviny neuvěřitelně levné. I tím si určitě vysvětluji naši velkou úsporu. Pomohlo jistě i to, že jsme přestali kupovat kila mléčných výrobků, pečiva, vajec, brambor, rajčat, kokosového cukru, mražené zeleniny, dochucovadel na bázi cukru a olejů (kečupy, hořčice, majolky), zmrzlin, sladkostí pro nás, unavené rodiče, čerstvých freshů, smoothie, tropického ovoce, pufovaných výrobků a dalšího.

Prvopotraviny byly zkrátka odjakživa levnější, na tom se nic nezměnilo. To jen my stále více lenivíme a chceme vše co nejrychleji. Jenže víte co? Učím to dnes a denně své děti – co má cenu, na to se vyplatí počkat. Nakonec by tady jinak nebyly ani ony :-).

Klidně budeme divní, ale zdraví

Však také teď, když přijdeme náhodou do obchodu, připadáme si tam jako Alenka v říši divů. To se nám podařilo před pár dny na chalupě. Ocitli jsme se v největším supermarketu v okolí a v našem pocitu nás utvrdili i sami prodavači. Muž, jako správný lovec, se hned jal zeptat paní prodavačky, jestli mají rýžový sirup. Paní řekla něco jako: “Zkuste se podívat tam jak jsou olivy, tam jsou tyhle divný věci.” Tak jsme se na sebe s mužem usmáli, že budeme klidně  “ti divní”, když to bude znamenat “ti zdraví” a šli jsme ho hledat. Neměli, ale aspoň jsme to zkusili.

Čísla hovoří jasně

Ale abych vám sem dala nějaké částky pro představu, dříve jsme utratili za jídlo kolem 13 000 Kč za měsíc. A to jsme často byli za tuto částku ještě rádi. Teď jsme cca na 8 tisících za měsíc pro čtyřčlennou rodinu a i to cítím, že by šlo ještě “stáhnout”. Pravda je, že dříve jsme si také docela často jídlo objednávali, protože dvě divoké děti a obrovská únava :-). A bylo v tom zahrnuto i manželovo stravování mimo domov, kde se málokdy vešel do 2 000 Kč za měsíc. Asi nemusím psát, že hotové jídlo si teď už neobjednáváme (kdyby ale někdo měl super tip na restauraci, kde vaří po našem, valte to do mě) a muž si bere jídlo s sebou v termosce.
Celkově to tedy máme ušetřených neuvěřitelných 20 000 Kč za 4 měsíce s Jíme Jinak. K nim je potřeba přičíst i ušetřené peníze za léky, protože jsme od konce léta doteď nebyli nikdo nemocní. A to jsme to přitom tolikrát přehnali s procházkou, odkud jsme se vraceli vymrzlí. Na chalupě byly zase děti mokré až na kost, jak si užívaly sníh a přesto jsme to všichni ustáli bez jediné nudle a tím pádem i spreje do nosu, sirupu na kašel a extra porcí vitamínů. Každá taková návštěva lékárny v zimním období nás stála minimálně 500,- Kč, většinou ale jedna návštěva nestačila, bylo jich vždy více, čtyři návštěvy určitě a to máme hned další 2 000, celkově tedy 22 000 Kč.

Šetříme i na kosmetice a drogerii

Jakmile začnete jíst jinak, a čtu to tady stále, tak ze svého života začnete pomalu, ale jistě odstraňovat věci, u kterých zjistíte (ač to třeba i dlouho tušíte), že vám již neslouží a už je prostě nechcete používat.
Je to už hezkých pár let nazpátek, kdy jsem začala koketovat s první výrobou domácí kosmetiky a leccos si už tedy umím vyrobit, ale až s Jíme Jinak jsem to konečně dotáhla do zdárného konce (tedy začátku :-)) a teď už třeba v jiném než v domácím prášku na praní neperu. A že stačí lžíce na celou pračku, o tom se skoro stydím psát. Pro ty které by to zajímalo, prášek jsem vyráběla někdy v září, bylo ho něco málo přes kilo a mám ho dodnes. A to je půlka ledna. To samé s aviváží složené z vody, octa a pár kapek esenciálního oleje, ale co vám budu povídat, však to zkuste sami.

Spokojení jsme všichni

Do věčných lovišť jsem po letech poslala i menstruační hygienické potřeby, protože jsem si k Vánocům koupila svůj první menstruační kalíšek. No a že jsem si k tomu, asi jako každá správná ženská, musela koupit i ekologickou kabelku z korkového dubu a mikinošaty z jednoho férového ekologického eshopu, přičemž u obou věřím, že mi vydrží desítky let? Proč ne, stále jsme dost v plusu.
Muž je šťastný, že já jsem šťastná. A mezi námi děvčaty, bere to jako svůj úspěch, protože to šlo přece jen z jeho=našich peněz a spokojení jsme všichni :-)
Na zabalení vánočních dárků mi zase stačilo rozstříhat troje staré šaty a parádu to udělalo velikou a radost ještě větší, protože puntíkatý vzor na dárcích někdo jen tak nemá.
A co teprve takový kokosový olej, kolik ten umí udělat zázraků s vráskami a jizvami, s vlasy a zuby.
Když to teď píšu, tak mi vlastně dochází, kolik věcí se v mém životě jen díky “pouhé” změně jídelníčku otočilo směrem k lepšímu a kupodivu i mnohem levnějšímu a ekologičtějšímu. Co jsem odkládala na “někdy jindy”, až s Jíme Jinak vyplavalo na povrch a přihlásilo se o svou pozornost. A to nešlo neslyšet.

To nejdůležitější nejsou peníze

Ono to o těch penězích nakonec ani není. Dříve bych dala cokoliv na světě za to, abych se zbavila únavy, neustálé zimy, ekzému a dalších mých malých-velkých trápení. Ale že mi v tom pomůže “obyčejná” mrkev a rýže za pár korun, to mi zní skoro jak hloupý vtip ve stylu “proč jezdit do Indie, když klid a mír máme všichni v sobě.”
Za ušetřené peníze už vybíráme letní dovolenou, těšíme se, jestli bude možnost jet zase do Chorvatska na ostrov Čiovo, kterou jsme vloni “promeškali”, protože naspořeno na to díky úsporám s Jíme Jinak mít rozhodně budeme. Můj muž říká jednu kouzelnou větu, když se vždycky jen na oko zlobím, že mi nenechali ani jednu jedinou sušenku, jak jinak, než podle Jíme Jinak: “Nejlepší místo na úschovu jídla je břicho.”

A má pravdu. A tak vám všem přeji spokojená břicha i peněženky v celém novém roce!

S láskou

Naďa