Domů > Magazín > Blog

Káva, já a ostatní svět

Káva je třaskavé téma. Mě provází už přes 30 let. A teď mě okolnosti donutily zkusit to bez ní, tedy bez kofeinu. A stala se neuvěřitelná věc. Po týdnu jsem se zbavila příšerné únavy a potřeby jít si přes den lehnout a spát

Nic na světě není černobílé

Káva je pro většinu lidí třaskavé téma a je jen málo těch, kterým je zcela lhostejné. Většinou se jedná o zaryté kávomily a obhájce tohoto voňavého tmavého moku nebo naopak o ty, kteří pro kávu nemají hezkého slova. Poslední dva týdny mě káva navštěvuje v různých podobách s větší frekvencí, než dosud a to je pro mě znamení, že je to stále mé nedořešené téma.

Zprvu jsem si myslela, že postačí, když v kostce shrnu svou životní cestu s kávou, ale čím více o tom přemýšlím, tím více jsem si jistá, že o úroveň výš se skrývá ještě zcela jiné poselství, mnohem důležitější, než jen to, zda je káva zdravá či není. A že toto poselství je aplikovatelné na jakoukoliv oblast lidského života, pokud připustíme, že to tak je. A já za sebe cítím, že to tak je, pro mě určitě. Jsme totiž mistři “jedné pravdy”, univerzální, pro všechny. Dělení na špatné a dobré se stalo naší mantrou. A samozřejmě, ta správná pravda je ta naše, jak jinak. To, že každý jsme originál, a to jak duchem, tak tělem, úrovní vědomí a ještě dál, nahlížením na svět, to jaksi zapomínáme. Jsem zastáncem teorie, že téměř každý problém má více jak jedno řešení, a že nic na světě není černobílé. Jistě, asi se shodneme, že jsou věci mezi nebem a zemí, které jsou většinovou společností odsouzeníhodné, i když pokud bychom se pustili trochu více do filozofování, kdo ví, čeho bychom se dobrali. Ale pro zjednodušení řekněme, že existují věci, které jsou špatné. Domnívám se ale, že káva do tohoto šuplíčku nepatří.

Káva jako rituál

Já sama jsem celoživotním kávomilem, káva mě provází od chvíle, kdy jsem se učila na maturitu, takže více, než 30 let. Tenkrát to byla poctivá Jihlavanka, do obrovského hrnku nasypaná, horkou vodou spařená, bez cukru a mléka. Většinu aktivního života, stráveného ve výkonovém prostředí nadnárodních společností, to pak bylo více či méně kvalitní espresso, vždy bez cukru, zato s mlékem. No, a pak posledních pár let přibyl ještě ranní rituál zvaný Spolana Neratovice, rozumějte granulovaná káva do malinkatého hrníčku s kapkou mléka, na lačno! Jo, a odpolední letní speciál, provozovaný pouze ve vybraných podnicích, zaručujících značkový tonic, tedy Espresso – tonic, netřepat, nemíchat.

Byly dokonce doby, kdy jsem na každého, kdo nebyl konzumentem kávy, jako já, pohlížela se značným despektem. Při vyslovování otázky “Ty nepiješ kafe?” jsem významně kroutila očima, aby bylo na první pohled jasné, co si o tom myslím. První zlom nastal, když kávu přestal pít můj hlavní parťák, tedy můj muž, a nahradil ho pilulkami Guarany. Taková zrada! A o to nepochopitelnější, že obchoduje převážně s italskými společnostmi, kde dobrá káva je povinnost každého řádného občana. Tsss… No, nějak jsem to postupem let přestala řešit, jeho chyba.

Když jsem před několika lety, snad definitivně, opustila korporát, převzala odpovědnost za svůj život a vydala se na vědomou cestu, začala jsem mimo jiné zjišťovat, že káva pro mě vždy byla, je a bude rituální záležitost. O kofein šlo jen zřídkakdy. Dříve to možné nebylo, ale dnes, cítím-li únavu a je-li to jen trochu možné, zavřu na 15 minut oči a probudím se zcela osvěžená, schopna pokračovat v práci. Kávu mám na chuť, prostě mi chutná a patří k určitým denním úsekům nebo konkrétním událostem. Jednoznačně startuje den a pak je většinou spojená s posezením s kamarádkou nebo někým jiným. A jsou dny, kdy si na ní během dne ani nevzpomenu, říká se jim dny “nevím, kde mi hlava stojí”.

Noční můra s nejasným koncem

Posledních pár týdnů však Vesmír značně přitvrdil a mé tělo se začalo pomalu, ale jistě hroutit, jak domeček z karet, ačkoli na jídle se neodbývám a vařím relativně zdravě, nekouřím, jen ten alkohol tam trochu je, a myslela jsem si, že i svým strachům už většinou rozumím a umím s nimi pracovat. Prostě a jednoduše, domnívala jsem se, že jsem celkem v pohodě. Vesmír si to nemyslel a poslal mi takovou únavu, jakou jsem dosud nezažila a doufám, že už snad nikdy nezažiju. Ano, opět, dějí se věci mezi nebem a zemí, energie zesilují tak, že někteří lidé vůbec nevědí, co se s nimi děje, jsou-li citlivější. Ale já cítila, že jen tím to nebude. Byla jsem tak unavená, že ráno už jsem vstávala z postele se zíváním a po dvou hodinách si musela jít znovu lehnout, protože jsem nebyla schopna rutinních denních činností. A tak se to opakovalo několikrát za den, vždy jsem upadla do hlubokého spánku. Byla to noční můra s nejasným koncem. Nakonec mě napadlo, že by to mohla být ta moje káva. Někde jsem slyšela, že pokud vysadíme kávu, začnou se dít věci. Neměla jsem co ztratit. A protože vzdát se kávové chuti jsem nebyla připravená, zakoupila jsem kávu bez kofeinu. Co si myslím o kávě bez kofeinu je zcela jiné téma a sem nepatří.

Můj vztah s kávou

A opravdu, začaly se dít věci. A to okamžitě. Zhruba po týdnu bez kofeinu únava zcela ustoupila a i odpolední šlofík je teď spíše výjimkou, a to ještě ne proto, že bych to nutně potřebovala, ale protože mi tato tradice tak nějak přirostla k srdci, malé odpolední snění. Vím, že káva pravděpodobně navždy zůstane součástí této mé inkarnace a bude pro mě i nadále synonymem pohody, a že mi vždy bude chutnat a budu se na ni těšit. Co bude jiné? Můj vztah s ní. Skrze pochopení fungování vlastního těla a mysli budu vědomě řídit, co se po jejím požití bude nebo nebude dít. Vlastně už to tak je, káva se do mého života vrátila, ale jedním, dvěma šálky týdně, nikoliv denně. A dokonce věřím, že i to, v jakém rozpoložení a s jakým záměrem kávu pijeme, má vliv na to, co bude následovat. Piji-li kávu mezi jedním a druhým stresujícím jednáním a očekávám, že mi pomůže to celé vydržet, má jinou hodnotu než káva vypitá s kamarádkou na letní zahrádce u příjemného klábosení. A tak to bude pravděpodobně i s cigaretou a alkoholem, ale to už jsme o kousek dál.

A závěrem?

Závěrem bych chtěla říci, že za mě nezáleží, kolik kdo předloží jakých důkazů o škodlivosti nebo naopak prospěšnosti kávy. Je to jen ztráta času a marnost následných diskusí nad tématem, které nemá jen to jedno správné řešení, a čím dříve to pochopíme, tím více času nám zbyde třeba na sex. Já vím, čím je káva v mém životě a je mi v tom hezky. Pokud se mě na to někdo zeptá, ráda mu řeknu svou zkušenost a je už na něm, zda ho to osloví a nechá se inspirovat či nikoliv. A tak by to – myslím – mělo být.

PS: Cítíš se v plavkách sebevědomě?

Pokud letos nechceš schovávat zadek pod ručník, pojď na to s námi jinak.
Chci lepší postavu!

Máma dvou zářících bytostí, laskavá průvodkyně na cestě životem pro všechny tápající, celostní kouč, majitelka bytové restaurace a nadšená obyvatelka Vesmíru

153 lidí už poděkovalo za článek.

Komentáře

Hezky napsáno, díky za váš pohled. Já kávu nepila do nějakých 27 let, protože jsem netušila, jak může být dobrá. Filtrovaná, chuťově rozmanitá, 100% arabika, kterou si sama namelu. A když mi nevyjde ta každodenní rituální, protože zkrátka třeba není příležitost, svět se nezboří. Piji zejména na chuť 🙂

Zdenda Hrrr
4. 9. 2023

Káva to je rituál který zpestří den a sníží stres páč se u ní člověk vždy uvolní… únava může mít stovky jiných příčin, pouze bych byl opatrný na kombinaci s kravským mlékem ….jdu si dát kavčo🙂

Ukázat další komentáře

Vyzkoušejte také

V břichu jako v pokojíčku (Eva, 43 let)

Když jsem byla darovat krev, doktorka mě upozornila, že moje krvinky nejsou v pořádku. V té době jsem mívala často ošklivé angíny. Byla jsem strašně unaven...

I ve starším věku má smysl začít se změnou (Věra, 65 let)

Po dětech jsem začala přibývat na váze. Vyzkoušela jsem snad všechny diety, sportovala jsem, ale hubnout se nedařilo. Navíc se mi zhoršovalo zdraví. A pak ...

Po všech stránkách je mi lépe (Dita, 29 let)

Největší motivací pro mě bylo cítit se dobře, chtěla jsem se mít víc ráda a věděla jsem, že nezdravým jídlem svému tělu ubližuji. A taky jsem chtěla mít en...

Byla jsem brutálně unavená, bolela mě hlava a klouby. Je to pryč! (Zuzana, 33 let)

K jedálníčku Jíme Jinak ma priviedly silné bolesti hlavy, k čomu sa postupne pridali aj ťažkosti s pohybovým aparát – bolesť chrbta, kĺbov, kolena. K...

Díky změně jídelníčku zase tvořím (Jana, 32 let)

S Jíme Jinak jsem už tři roky. Podařilo se mi vysadit antikoncepci a zlepšit si zásadně zdraví. Změna jídelníčku mi pomohla dokonce vrátit se k tomu, co sk...