Kolo roku aneb za vším hledej jídlo

Život v rytmu přírody

Možná už jsme toto slovní spojení v poslední době zahlédli na různých místech. Na sociálních sítích, v článcích na internetu, možná nám o něm vypráví na ženských kruzích a možná, že pro mnohé dostal nálepku něčeho podivně „ezo“. Možná, že pro další z nás může být koncept Kola roku nový a neznámý. Tak si to vysvětlíme od základů.
Kolo roku je starobylá tradice, která obsahuje hluboké spojení s přírodou, kulturou a emocemi. Je to nekonečný cyklus času, který ovlivňuje nejenom naše vnímání ročních období, ale také naše emoce a spojení s okolním světem.
Asi všichni známe tu nádhernou svěží energii, když roztaje ten poslední sníh. Když už je jasné, že znovu nenasněží a konečně přijde jaro. Také všichni známe ten pocit, kdy si všimneme, že se začíná stmívat kolem čtvrté odpolední a víme, co to s námi dělá.

Kolo roku není žádný novodobý výmysl a také to není žádná záhada. Za vším hledej JÍDLO! Ano, jídlo, jako základní předpoklad života, přežití. Pokud by nám spojení Kolo roku znělo až příliš neuchopitelně, představme si tedy zemědělský rok. Kdy sejeme? Kdy klíčí první klíčky, kdy kvetou sněženky, kdy narcisy a kdy si můžeme dopřát nádherné rudé třešně? A pak přichází dožínky, sběr, sklizeň. Vytváření zásob. A tuhá těžká zima, kde to, jestli přežijeme, závisí na tom, jak jsme hospodařili po celý rok.

Že nám nic z toho už dnes nehrozí? No právě! Není to vlastně katastrofa že si můžeme dopřát „čerstvé“ (čerstvost ponechávám na posouzení každému čtenáři) jahody uprostřed ledna? Vždyť Maruška ve slavné české pohádce Dvanáct měsíčků úpěnlivě prosí: „Sestřičko milá, vždyť v zimě jahody nerostou!“ než ji macecha vyžene do zimy a sněhu takovou nesplnitelnou věc hledat.

Kolo roku je vlastně jinými slovy to, že respektujeme, co se odehrává v přírodě, a nechceme jít proti jejímu rytmu. Tedy žijeme ve dne, spíme v noci, odpočíváme v zimě a jsme plní energie v létě. Zní to snadně, že? Jenže on to skoro nikdo nedělá.

Původ Kola roku

Kolo roku má své kořeny v mnoha kulturách po celém světě. Jednou z nejznámějších tradic spojených s Kolem roku je tradice keltská. Pro Kelty nebyl rok pouze 365 dní, ale spíše se jednalo o složitější systém cyklů spojených s přírodními jevy a zemědělským kalendářem. Slovanské kultury také měly své vlastní podobné tradice spojené s obdobím zimního spánku, setí či sklizně. I my ještě známe slova jako dožínky, přástky, masopust.

Od nepaměti byl zkrátka život člověka ovlivněn změnami v přírodě, příchodem jara, probouzením přírody, fázemi měsíce, střídáním ročních období a také střídáním dne a noci. Mnoho svátků, oslav a slavností pochází z dob, kdy ještě neexistovalo křesťanství. Z dob, kdy člověk věřil vlastním instinktům, a také neměl, jak by určil čas. Jeho jediné spojení byla příroda. K tomu mu sloužil pohyb Slunce a Měsíce. Je až s podivem, jak moc jsme se jako společnost od přírody odklonili. Můžeme se zamýšlet nad tím, jestli to, že si můžeme v noci svítit a tím zvyšovat svoji „produktivitu“ nebo si uprostřed ledna vytáhnout z lednice ledové mléko, je naše výhoda, nebo prokletí. To už nechám na uvážení každého z nás.

Překrytí křesťanstvím

S nástupem křesťanství do Evropy došlo k postupnému překrývání pohanských tradic Kola roku křesťanskými svátky. Svátků kola roku bylo tradičně 8 a i dnes je tak mnoho lidí slaví. Můžeme se však dočíst i o kulturách, které slavily svátků pouze 6.

Zajímavá však zůstává jedna věc. I křesťanská církev cítila, jakou přírodní oslavy měly důležitost pro všechny obyvatele tehdejší doby. Jedna teorie tvrdí, že církev, aby ke křesťanství obrátila co nejvíce lidí, zachovala nové svátky blízko těm pohanským. Příkladem budiž irská bohyně Brigid a „zázračně“ uctívaná svatá Brigita, která má sice jiný, náboženský příběh, nicméně její uctívaní v Irsku bylo tak rozšířené, že tady údajně církev musela povolit, aby nevznikaly nepokoje. Druhá verze pak tvrdí, že sama církev cítila, že v určitých obdobích roku sílí energie a je nemožné ji necítit. A tak svoje důležité svátky „nasadila“ na ty původní pohanské.

Možná nás překvapí, že to, co dnes slavíme jako Vánoce, mnohem více odpovídá svátku Yule (a tedy zimnímu slunovratu) než tomu, jaké skutečně byly okolnosti narození Ježíše Krista. Vánoční stromeček u toho rozhodně neměl. Ale kdo ho měl, byli pohané. Ne sice v dnešním smyslu, k tomu došlo až v roce 1570 v Německu, ale původní zdobení jehličnanu opravdu pochází z dob pohanských. Historicky je doložena jedle, jako kultovní strom. Odkazem na severské pohanství budiž nám název slova „Vánoce“ ve švédštině, norštině či dánštině a tím je slovo Jul.

Dalším příkladem nám může být původní svátek Samhain, slavený z 31.10. na 1.11. a jeho spojení se Svátkem zesnulých, Památky zesnulých či Dušičkami.

Některým bude toto spojení s přírodou dávat velký smysl a uvidí nádherné propojení i se světem „Jíme Jinak“. Prostě to do sebe krásně zapadne a život se stane jednodušším, více čitelným.

Žijeme v úžasné době. Můžeme být křesťané a můžeme být i pohané. Můžeme být cokoliv mezi tím a nemusíme se nazývat nijak. No, není to nádhera?

Začátek jara v polovině února aneb proč nezačínat dietu 1. ledna

Pro ty, kdo slaví nový keltský rok (nebo jakoukoliv jeho obdobu, agrární rok či slovanský rok), začíná jaro v polovině února. Toto období je spojeno s prvními náznaky probouzející se přírody. Slavit začátek jara v tomto kontextu neznamená pouze oslavu přírodních cyklů, ale také osobní obnovu a nové začátky. Budiž nám příkladem čínský Nový rok, který začíná právě v tomto období.

Nikdo pořádně neví, proč chceme 1. ledna, uprostřed zimy, meluzíny a ledu držet nějakou dietu a proč se záhadně plní tělocvičny a fitness centra. Dává to vůbec někomu smysl? Všechno kolem nás spí a hybernuje. Ale my chceme změnu. Prostě protože ji chceme. A někteří se diví, že to nejde. A proč by vlastně mělo?

Když bychom se řídili rytmy přírody, ani bychom v té posilovně po třetí hodině na nic neviděli. Za takové tmy bychom nedošli ani domů. A my si na sebe nasvítíme, začneme zvedat ta železa a pořád se divíme, že to s námi nic nedělá. Proč si raději nepočkáme na jaro? Na energii, která nás sama nadnese, sama nás ponese? Nám samotným se bude chtít vyběhnout do parku, na louku, protože na to budeme mít chuť!! Copak má někdo chuť 1. ledna v 7 ráno nebo v 6 večer, za tmy, sedět v posilovně?

Obohacení života díky následování energie Kola roku

Každý z nás si je vědom toho, že venku v přírodě probíhají každý rok ty samé změny. Nedodává nám to nakonec klid a pohodu? Že i když nikdy předem nevíme, co ten který rok přinese, můžeme se přesto spolehnout na to, že nastanou čtyři roční období a každý den vyjde Slunce?

Domnívám se, že vědomá zastavení, rituály a ceremonie nám dodávají nejen klidu, ale i ukotvení. Bezpečí. A rozhodně i více smyslu. Kolik vědomých oslav máme v dnešních životech? Většina z nás slaví Vánoce, narozeniny, někdo i svátek, jen málo lidí slaví Velikonoce…a dál? Dál už většinou nic.

Do práce, z práce, uvařit večeři, vyprat a uklidit. Vyzvednout kabát z čistírny. Jaro, léto, první vypadlý zub našich dětí, podzim, škola, plískanice, Vánoce a zase to celé znovu dokolečka. Mnoha z nás to celé nedává smysl. Možná, že kdybychom viděli den, týden, měsíc a rok z nové perspektivy, vydechli bychom si. Když bychom se zastavili a zamysleli se nad tím, proč vlastně slavíme, to, co slavíme, možná bychom byli schopni vidět tu hloubku. Co s námi ty oslavy dělají? Prožíváme je skutečně hluboko v sobě, cítíme je? Nebo jen koupíme dárky a nic to s námi nedělá?

Možná, že kdybychom si zvědomili, jaký přesah se v oslavách může nacházet, cítili bychom se na světě lépe. Že je tu něco více, v co věřit. Něco, co nám dodává větší spojení. Něco, v čem můžeme najít hloubku. Příroda. I pro nás co žijeme ve městech, je dostupná. Stromy na ulicích, parky, vysazené květiny, zpívající ptáci. Je všude kolem nás. Proč se s ní nespojíme? Proč ji nepozveme do našich životů? Proč ji neoslavujeme? Proč vlastně neoslavujeme roční období nebo podle Kola roku 8 různých sezónních přechodů?

A protože jsme všichni „Jíme jinak“, tak nás chci pozvat k tomu, abychom i „Žili jinak“. Aplikujme to, co naši rodiče a prarodiče nazývali „selským rozumem“ a pohlédněme na věci z jiné perspektivy.

A užijme si právě přicházející jaro!