Je to skvělé, máme jmelí!!!

Čím víc bobulí, tím víc štěstí

Mám kamarádku, co každoročně prožívala doslova šílenství při shánění jmelí. Aby jmelí vydalo své kouzelné schopnosti a oblažilo nás štěstím a plodností, musí být darované. A musí, dle její maminky, mít hóóódně bobulí. Čím víc bobulí, tím víc štěstí. Jinak to nefunguje!
Romči maminka si na tradicích potrpí a na vánočních obzvlášť. Každoročně zavěšuje zelený zdroj štěstí nad jídelní stůl. A protože je Romča milující dcera, snaží se jí v tom podpořit.

V zimním hávu

To vám byl den, Superden. Prosinec, a tak se příroda rozhodla připravit nám vánoční atmosféru v podobě péřově zasněžené krajiny. A nejen krajiny. I zasněžených silnic a chodníku. Auta vypadala jako bochánky vaty a stromy byly jako obalené cukrem. Na oko krása!
Na silnici hrůza!

Výprava za jmelím

Romčin seznam úkolů a povinností byl vtlačen až do koutků a okrajů papírku.
Děti škola, banka, mamografie, předat pracovní záležitosti, nákup, lékárna, pošta, zásilkovna…a koupit jmelí. Mamka se o něm už zmínila.
Výborně, stánek před supermarketem praskal ve švech vánočními dekoracemi a jmelím všeho druhu. Zlaté, stříbrné, třpytkaté a zelené. Ovšem bez kuliček. Romča přebírá větvičky, ale bobulky na nich by se daly spočítat na prstech jedné ruky.
“Paninko, opatrně s tím jmelím, ať to nepolámete.”, pronese prodavač, který vypadá, že patří spíš k prodeji kaprů.
“Jo jo, promiňte, hledám nějaké s bobulkami.”
“Co máme, to máme…si tam nějaký dolepíte, no…” doplněno hurónským smíchem.
Romča rychle vybere to, které je alespoň pěkně košaté. Snad to bude stačit.
Po splnění obsahu papírku je cesta domů romantickou krajinou uklidňující. Do chvíle, než se srna rozhodne k sebevražedném skoku pod auto, zřejmě z nadmíry předvánočního stresu.
Brzdy, plyn, jak to, že nefunguje ABS …sakra, to snad ne?! Uf, tak to bylo těsné.
Zvládly to!
Zbytek cesty už není romantický, ale velmi velmi opatrný.

Spokojenost na obou stranách

Teď už jen poslední úkol. Předat jmelí.
“ Mami, mám pro tebe jmelíčko, ať vám nese štěstíčko. Jen letos nemá moc bobulek, dělala jsem co jsem mohla.”
“Ale to nevadí, stejně už ty mršky několik let otrhávám, aby náhodou nespadly tatínkovi do jídla. Věděla jsi, že jsou ty kuličky jedovaté?! To jsou věci, co?
Tak moc děkuji, holčičko moje a i vám hodně štěstí.”, řekne maminka, rozlomí větvičku a podává Romče půlku ze “šťastného keříku”.
Tak Romča dostala k letošním Vánocům od maminky krásný dárek. Do dalších let už nemusí shánět kuličkami obalené jmelí, stačí holé, košaté!