Život je krásně humorný. Opět jsem si uvědomila, jak se žádná energie neztratí. Monika se naučila vařit u nás a teď nám vozí obědy. Takhle nějak zjednodušeně by se dalo říct, co se za poslední 4 roky událo.

Abyste byli v obraze, musím zpět do historie.

Vařily jsme do školky

Přesně před čtyřmi lety začala moje starší dcera a Helčin starší chlapeček chodit do školky v Praze, kam jsme jim jídlo zprvu nosily v termoskách. Vařily jsme na střídačku obědy i obě svačiny. Kdo myslí, že to nejde stíhat uvařit ráno snídani o dvou chodech, oběd o dvou chodech a dopolední a odpolední svačinu k tomu, ať si přečte tenhle článek.

Nejdřív byly naše děti vnímány jako chudinky s omezením, ale časem si paní učitelky všimly, že naše děti krásně baští, nejsou tlusté a ani tak nemocné jako ostatní děti. Vlastně to chudinky nebyly, jak si tehdy majitelky uvědomily. Vyžádaly si zaškolení, aby nám nemusely volat kvůli každé drobnosti jako zda mohou dětem dát meruňky nebo kus narozeninového dortu. To byl zlom a tehdy se sama paní ředitelka Monika velmi nadchla a začala takto vařit pro sebe. Prokoukla, zhubla, omládla a změnila svůj život viz její příběh.

Máme ve školce menu Jíme jinak

Pak přišlo období, kdy se do školky objednávalo krom normálního a vegetariánského jídla ještě menu ala Jíme Jinak, takže nám odpadla práce s obědy a zbyly jen svačiny. Vzápětí jsem já šla s rodinou žít do přírody a Helča zůstala v Praze. Tehdy začala dělat svačiny nejen pro synka, ale i pro Moniku a pár dalších zájemců. Musím říct, že když jsme Prahu opouštěly, tak to jediné, co mi bylo líto, krom toho, že Helča nechtěla jít bydlet s námi :-), bylo opustit právě tuto školku a Moniku, se kterou jsme se velmi sblížily. Ale naštěstí jsme zůstaly díky společným zájmům v kontaktu.

Zdravá kavárna

Moniky manžel vedl nedaleko školky kavárnu. Časem ji Monika předělala na zdravou kavárnu. Postupně krom kávy a dobrých dezertů začala vařit i zdravé obědy. Nedávno nabídla Klubákům ke kávě dezert zdarma (akce právě běží). Když jsme to domlouvaly, byli jsme u ní s rodinou všechno ochutnat. Moc nám chutnalo. „To jsem se naučila od vás,“ říkala tehdy Monika. Oponovala jsem, že by na to přišla sama tak jak tak a dyndala z ní recepty na skvělé dortíky, co nám naservírovala. Teď se zase já můžu učit od ní ty lahodné bezlepkové mňaminy!

Kruh se uzavřeltermoska

Po nějaké čase se Helča po krátké mateřské vrátila zpět do práce v kadeřnictví a začala si u Moniky objednávat obědy, což jí značně usnadnilo život v ty dny, kdy je celý den v práci. Já pro změnu si vařila pokaždé při studiích v Praze jídlo ráno do termosky a zkoušela neúspěšně jeden školní modul zvládnout na stravě z vegetariánské jídelny. To nešlo, takže jsem opět začala před týdnem z termoskami, když tu mě osvítilo. Vždyť Monika vozí jídlo Helče, třeba bych mohla mít jídlo od ní i já! Zájem o naše stravování jsem ve škole samozřejmě vzbudila už před rokem, když jsem se na studia vrhla, takže se ke mě v tu ránu přidalo několik spolužaček. Moniky kolegyně nám denně vozí výborné obědy přesně podle mého gusta a já mám vyřešené jídlo na celou dobu školy. Jsem nadšením bez sebe, užívám si ten nezvyklý servis (na fotce můj oběd v termosce a štrúdl bez cukru k svačině) a když ráno potkám ve škole Helču, která sem vodí Dandu do školy, musím se smát. Život je krásný a kruh se uzavřel. Monika se učila vařit od nás, teď nám zachraňuje žaludky, když jsme v práci a ve škole. Moni díky!

Kdo by to byl řekl

Před třemi lety Monika netušila, že bude zájem o zdravou kavárnu, natož, že bude vařit obědy. Já netušila, že se vrátím do Prahy kvůli škole a Helča netušila, že do stejné budovy bude vodit syna do školy, a že budeme obě jíst jídlo od Moniky k obědu.

Ještě že jsme si tenkrát našly čas a do naší milované školky šly ty dva kurzíky pro paní učitelky a maminky udělat. Tehdy to bylo pro nás organizačně velmi náročné, finančně propadák a z pár nadšených kurzistech (matek a učitelek) zbyly tak dvě aktivní kuchařky (Monika a snad ještě jedna maminka). Jeden by mohl říct, že to tehdy byla ztráta energie a času. Chyba lávky! Díky Monice se dnes dobře stravuje pár dalších lidiček u ní v kavárně a u mě ve škole se rýsují další procitlé duše, protože po pár dnech na lepších obědech začínají cítit rozdíl. Ale to je zase psaní na jiný den. Jdu dělat úkoly. Jen jsem se potřebovala podělit o tu radost ze života.

Seriál: Jak na jaro

materiály
  • Stáhněte si jej a upravte jídelníček.
  • Vyhněte se nemocem a jarní únavě.
  • Jídelníček ke stažení!
  1. Krásný, já sice nejím podle jinak, nestím ráno o půl páte vařit, ale snažím se co nejméně ohřívat v mikrovlnce, le ne vžda se zadaři. Jídlo si tada nosím a hledám termosky . Mám esbitku 500ml, ale ne vždy stačí. Ráda bych menší na kaši a větší na zimní polévky a letní saláty. JAké máte vyzkoušené pro cesta autobusem. Díky Iva

    • Ivi, mrkněte do klubu do cestovatelského speciálu, máme tam tři díly stravy na cesty. Jinak esbitky jsou dobré i do autobusu, netečou. Do práce bych ale asi nosila nosič se třemi mističkami, abych mohla mít v jedné misce salát, ve druhé obilí a ve třetí zeleninu a luštěninu. Dávali jsme tak jídlo i dětem do školky. Chce to ale nosič s termo obalem, aby to zůstalo teplé. Já mám Thermos, ale prodávají se i jiné značky. Nebo nosit tři esbitky, ale to se trochu pronese.

  2. Ahoj holky, moc Vás všechny zdravím. Ji zase včas a vhodně pro mě vložený článek…. jsem nadšená! Ano, všechno je cyklický a všechno jde pořád do kola. Já si moc dobře uvědomuji, kde jsem před 4 rokama byla. Mám v hlavě spoustu myšlenek a skáče mi jedna přes druhou!
    Takže já zase nejsem schopná žádného konstruktivního psaní…..:-) Za mě to vždycky napíšeš ty Evičko!

    Krásné šťastné dny a zítřejší úplněk si prostě užiju! Makki a úplňkový rituál s bubínky a ohněm!!!! Moooc se těším!!!! Páááá

    • Moni, když jsem tyhle řádky psala (taky velmi chaoticky a v euforii bez velkého rozumu :-), tak jsem byla myšlenkami hodně s Tebou. Navíc jste obě Moniky, to mě samotnou pobavilo. Když jsem viděla Tvoji restauraci, ty všechny zázraky kolem, co se staly…zatoužila jsem to lidem říct, aby viděli, jak mooooooooooooooc se může náš život zlepšit a v jak krátkém čase a jak se sny plní, že stačí pomyslet, jen je potřeba si správně přít atd., atd. Doufám, že i Tvůj příběh spatří světlo světa a dodá odvahu dalším lidem v regionu, aby věděli, že to jde a náš svět se postupně změnil v hezké místo, kde se k sobě lidi chovají hezky, mají po ruce dobré jídlo a vědí, že nejen v Praze či Brně jde zbudovat úspěšnou zdravou jídelničku! Víc takových jako jste vy, Moniky :-)

    • Dobry vecer, vy mate prosim restauraci? Jde to vubec zaridit a uridit? Kamaradka me premlouva, at si otevru bistro nebo restauraci ve stylu Jime jinak, ale vubec si netroufam…navic nebydlim ve velkem meste, ale v necem, co se blizi vesnici…predstava vselijakych kontrol, norem atd…me odrazuje, na druhe strane by bylo krasne delat tak krasnou a uzitecnou praci….

      • No moje místo to není, jsme v pronájmu. Provozujeme pouze jídlenu a vydáváme veganské obědy. Pokud chcete a nebojíte se, dokážete všechno! Je to pouze strach, který nás ovládá a bojíme se těch věcí kolem.!!!! proto se nebojte a uvidíte! je to vše tak jednoduché! stačí si pouze přát! Svými myšlenkami si tvoříme svůj život! A tak to prostě je! Přeji hodně úspěchu ve vašem tvoření!

        • Jste úžasná, děkuji :-)…nějaká přání samozřejmě mám, ale co bude dál uvidíme…záleží taky hodně na tom „nahoře“, jak má přání vyhodnotí :-) a kde mě chce mít…

  3. Ještě jsem nad tím přemýšlela, jak se nám vše vrací. Přeji si, aby se láska a vše ostatní vloženo do dcery taky vrátilo. Už jsem začala ukrajovat 4. rok „bez ní“. A je na čase zpětná vazba. Dcera ve škole zatím jen s rýmou a kašlem, to je taky velký úspěch po tom, co jí. Ode mě má skoro 3 roky dobrý základ a to se asi počítá.

    • Každá dobrá věc se počítá, Ufounko! To je dobře, že je odolná. Díky tomu, co se dělo v rodině taky asi leccos vydrží.

  4. No tak takhle happy to úplně nemám, ale za poslední 2 roky se to přece jen někam hnulo! * Můj manžel neměl už skoro 3/4 roku v puse krávu a už vůbec ne prase, přemýšlí nad tím, co si dá. Vaří holce denně do školy a dlabe zeleninu na kila s náma. Nechápe, že se říká, že bez masa se chlap nenají. Nakládáme podruhé zelí a mlaskáme si. * Se sousedkou si dáváme vzájemně ochutnat svoje obědové výtvory, povídáme si o zdravém papání, klíčíme a tak :) Přijdu tam, už mi podává gulášek s adzuki :) paráda! * V práci se doteď mému jídlu šklebily, ale najednou tam jedna paní drží detox dle Mačingové (to už nikomu nepřijde divné), víc jí potkávám a jak se najednou hodí moje zkušenosti ohledně jáhel, pohanky, tofu a spol… – „Jak to mám vařit, jak ty to děláš, jak to chutná? Jsi zkušenější“ :) * Tento podzim je divný po všech stránkách (úmrtí, vztahy, nedorozumění, nemoci), bojíme se o tchána, jestli se nám ještě vrátí z nemocnice, ale na druhou stranu děje se i dost dobrého. A nejlepší z toho je to, že jsem začala chodit s Juli na akupunkturu a světe div se…dítě, které nevydrželo zdravé ve školce ani 3 dny, tak chodí už 2 měsíce do školy a jsme zatím ok! To je největší úspěch a moje radost – mít konečně obyčejně zdravé dítě <3

    • Ještě jsem si vzpomněla na jednu dobrou věc, co nás potkala. Donášet jídlo škola bez problémů povolila (máme papír z gastra a od MUDr. Strnadelové). Byla nám přidělena moc hodná paní kuchařka. Jídlo od nás přebírá jen ona, ohřívá v konvektomatu – ne v mikrovlnce. Nádobí mi vrací umyté a – což vůbec není její povinnost, je schopná uvařit i extra polévku dle jídelníčku, jen aby to moje dítě nestrádalo :) To mi taky dělá radost!

      • To se paráda, to se krásně čte! Mám velikou radost, protože znám trochu i tu minulost :-) Tyhle malé velké zázraky z vašich životů mě baví víc než jakékoli světové zprávy :-) Jak se těm, kteří chtějí věci měnit, daří, že? Jupíí, mám fakticky velkou radost z tohohle komentáři!

  5. Jo, Evo, nevím, jestli Vám mám poděkovat za tip na Dalejku nebo naopak. Už jsem tam byla dvakrát s krabičkami a nabalila pár kousků zákusků. Kdybych to z práce neměla tak daleko, jsem tam denně:-).

  6. Obědy od Moniky mi v práci kolikrát zachraňují život :-). Je to pravdu legrace, jak se kruh uzavřel…

  7. Pocit uspokojení a radosti, když naše pomoc je přijatá, je k nezaplacení. Takhle to vyznívá i z článku paní Evy. Kdyby jako paní Monika naslouchalo více lidí, to by bylo krásně na světě.

    • Mám ohromné štěstí, že takových lidí potkávám víc a víc. Zdá se, že zažívám to, co jsem dřív jen četla v knihách – vytvořte si svůj vlastní svět :-) Dokonce znám mnohem víc takovách příběhů, ale ony i ty holky kolikrát ani neuvědomí, kde byly před rokem, když teď otevírají zdravou výživu, jídelnu apod.! A jedním z takových bezva lidí jste i Vy,Naďo, moc ráda se s Vámi takhle potkáváme.

  8. Evi svělý článek! Zase mě to utvrdilo v tom, že dělat dobré věci a pomáhat lidem má smysl. Člověk musí někdy v životě vynaložit úsilí a udělat něco, co cítí jako dobrou věc, i když na tom prodělá. Život nás zase na oplátku bohatě odmění.

  9. Jééé tak to je krásný příběh Evo, po ránu k nakopnutí se zdravou snídaní ideální. Děkuji ti za sdílení….vždycky mě potěší ty „uzavřené kruhy“ a zase mě více utvrzují, že ANO!

    • Já nad tím taky jásám. Tak velkou radost z toho mám, že už to muselo „ven“ :-)

  10. Čtu a trochu až dojatá kroutím hlavou :-) Jak se říká: „To nevymyslíš“. Z fascinací nad článkem mě vytrhnou až naše dvojčata: „Papaaat!“. Už po třetí jim přidávám ranní obilnou kaši ze zeleninou. Tak jim chutná. Ani mě by před pouhým rokem nenapadlo, jak nám jíst jinak bude dělat dobře:-)

      • No, já po sobě snad ani radši ty věci nečtu, to bych v životě nic nevypublikovala. Mozek je rychlejší než prsty na klávesnici a podle toho to mnohdy vypadá :-) Takže já vám rozumím!

    • Gabčo, já tak ráda čtu takové pozitivní maminky, které mají tři děti a ještě stihnou být pozitivní! :-)

  11. Zobrazit všech 31 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekMusela jsem oslepnout, abych viděla (Vlaďka 36 let)
Další článekNudličky z tempehu se zeleninou