Kruh se uzavřel – Monika mi vozí jídlo

Abyste byli v obraze, musím zpět do historie.

Vařily jsme do školky

Přesně před čtyřmi lety začala moje starší dcera a Helčin starší chlapeček chodit do školky v Praze, kam jsme jim jídlo zprvu nosily v termoskách. Vařily jsme na střídačku obědy i obě svačiny. Kdo myslí, že to nejde stíhat uvařit ráno snídani o dvou chodech, oběd o dvou chodech a dopolední a odpolední svačinu k tomu, ať si přečte tenhle článek.

Nejdřív byly naše děti vnímány jako chudinky s omezením, ale časem si paní učitelky všimly, že naše děti krásně baští, nejsou tlusté a ani tak nemocné jako ostatní děti. Vlastně to chudinky nebyly, jak si tehdy majitelky uvědomily. Vyžádaly si zaškolení, aby nám nemusely volat kvůli každé drobnosti jako zda mohou dětem dát meruňky nebo kus narozeninového dortu. To byl zlom a tehdy se sama paní ředitelka Monika velmi nadchla a začala takto vařit pro sebe. Prokoukla, zhubla, omládla a změnila svůj život viz její příběh.

Máme ve školce menu Jíme jinak

Pak přišlo období, kdy se do školky objednávalo krom normálního a vegetariánského jídla ještě menu ala Jíme Jinak, takže nám odpadla práce s obědy a zbyly jen svačiny. Vzápětí jsem já šla s rodinou žít do přírody a Helča zůstala v Praze. Tehdy začala dělat svačiny nejen pro synka, ale i pro Moniku a pár dalších zájemců. Musím říct, že když jsme Prahu opouštěly, tak to jediné, co mi bylo líto, krom toho, že Helča nechtěla jít bydlet s námi :-), bylo opustit právě tuto školku a Moniku, se kterou jsme se velmi sblížily. Ale naštěstí jsme zůstaly díky společným zájmům v kontaktu.

Zdravá kavárna

Moniky manžel vedl nedaleko školky kavárnu. Časem ji Monika předělala na zdravou kavárnu. Postupně krom kávy a dobrých dezertů začala vařit i zdravé obědy. Nedávno nabídla Klubákům ke kávě dezert zdarma (akce právě běží). Když jsme to domlouvaly, byli jsme u ní s rodinou všechno ochutnat. Moc nám chutnalo. “To jsem se naučila od vás,” říkala tehdy Monika. Oponovala jsem, že by na to přišla sama tak jak tak a dyndala z ní recepty na skvělé dortíky, co nám naservírovala. Teď se zase já můžu učit od ní ty lahodné bezlepkové mňaminy!

Kruh se uzavřel

Po nějaké čase se Helča po krátké mateřské vrátila zpět do práce v kadeřnictví a začala si u Moniky objednávat obědy, což jí značně usnadnilo život v ty dny, kdy je celý den v práci. Já pro změnu si vařila pokaždé při studiích v Praze jídlo ráno do termosky a zkoušela neúspěšně jeden školní modul zvládnout na stravě z vegetariánské jídelny. To nešlo, takže jsem opět začala před týdnem z termoskami, když tu mě osvítilo. Vždyť Monika vozí jídlo Helče, třeba bych mohla mít jídlo od ní i já! Zájem o naše stravování jsem ve škole samozřejmě vzbudila už před rokem, když jsem se na studia vrhla, takže se ke mě v tu ránu přidalo několik spolužaček. Moniky kolegyně nám denně vozí výborné obědy přesně podle mého gusta a já mám vyřešené jídlo na celou dobu školy. Jsem nadšením bez sebe, užívám si ten nezvyklý servis (na fotce můj oběd v termosce a štrúdl bez cukru k svačině) a když ráno potkám ve škole Helču, která sem vodí Dandu do školy, musím se smát. Život je krásný a kruh se uzavřel. Monika se učila vařit od nás, teď nám zachraňuje žaludky, když jsme v práci a ve škole. Moni díky!

Kdo by to byl řekl

Před třemi lety Monika netušila, že bude zájem o zdravou kavárnu, natož, že bude vařit obědy. Já netušila, že se vrátím do Prahy kvůli škole a Helča netušila, že do stejné budovy bude vodit syna do školy, a že budeme obě jíst jídlo od Moniky k obědu.

Ještě že jsme si tenkrát našly čas a do naší milované školky šly ty dva kurzíky pro paní učitelky a maminky udělat. Tehdy to bylo pro nás organizačně velmi náročné, finančně propadák a z pár nadšených kurzistech (matek a učitelek) zbyly tak dvě aktivní kuchařky (Monika a snad ještě jedna maminka). Jeden by mohl říct, že to tehdy byla ztráta energie a času. Chyba lávky! Díky Monice se dnes dobře stravuje pár dalších lidiček u ní v kavárně a u mě ve škole se rýsují další procitlé duše, protože po pár dnech na lepších obědech začínají cítit rozdíl. Ale to je zase psaní na jiný den. Jdu dělat úkoly. Jen jsem se potřebovala podělit o tu radost ze života.