Tenhle článek by  neměl žádné opodstatnění, kdyby nebylo moje druhé těhotenství o tolik lepší než to první, kdy jsem ještě nejedla jinak.

Před 34 lety mi operovali ledviny a močové cesty. Byla jsem mimino a vyřkli nade mnou ortel, že spadám mezi děti se syndromem, který se jmenuje podle dvou lékařů. Nemám prý dělohu ani vaječníky, jen jakýsi zárodeček, nemám vyvinuté pohlavní znaky a bůhví, co ze mě vyroste. Tyhle závěry se pak objevovaly v každé další lékařské zprávě, až jsme tomu málem uvěřili. Navzdory předpokladům lékařů, že já nikdy děti mít nebudu, a kdybych snad někdy otěhotněla, tak to moje operované ledviny neutáhnou, jsem jak lusknutím prstu otěhotněla  při prvním pokusu o miminko a na svět přišla v dubnu 2009 Markétka. Měla jsem pohodové těhotenství i porod, nemůžu si vůbec stěžovat.  To jsem ale neměla srovnání, jaké mám teď!

Přísně sledovaná riziková rodička

Hodně jsem tedy běhala po doktorech, protože jsem byla přísně sledovaná na nefrologii, cévní, hematologii i gynekologii. Byla jsem díky své anamnéze riziková těhotná, navíc mi už bylo 32 let. Musela jsem nosit kompresní punčochy a píchat si denně injekci na ředění krve. Prodělala jsem totiž před pár lety plicní embolii z hormonální antikoncepce a navíc se při vyšetření ukázalo, že jsem nosička jakési mutace v krvi. Těhotným se krev přirozeně sráží, je to příprava těla na porod, aby při něm nebyly velké ztráty krve. Jenže v mém případě se srážela moc, tak jsem si ji musela ředit.

Jsem tak nějak celkově proti chemii a lékům a tak jsem zkoušela paní doktorku přesvědčit, že je to zbytečná prevence, že budu dobře pít a jíst a cvičit, že určitě žádná trombóza nebude. Ale jako těhotná prvorodička jsem se nechala paní doktorkou přesvědčit, že je příliš velké riziko, že budu mít zase trombózu (či něco horšího) a hlavně by mohlo umřít miminko, kdyby se mu udělala krevní sraženina v placentě.  A tak jsem si od půlky těhotenství denně píchala, byla samá modřina a na každou látku dostala po čase alergii a musela si nechat napsat novou.  Nicméně mi to přišlo jako snesitelná maličkost, když se mi dostalo toho štěstí, že jsem těhotná, je mi dobře a budu mít dítě. Trochu přeskočím, ale dobrá zpráva je, že když píšu tyhle řádky, jsem v sedmém měsíci a zatím si píchat nemusím! Mám skvělé výsledky krve, paní doktorka to sice nechápe, ale respektuje, že mám všechno v pořádku, jupííí!

Nošení kompresních punčoch mi nepřišlo tak zlé, protože než jsem si je sehnala, byl podzim a já jsem odjakživa docela zimomřivá, takže mi nevadily. Jen to byla fuška na sebe narvat, jsou opravdu gumové. Horší to bylo s rostoucím břichem a příchodem jara J Jednak jsem neměla sílu se do nich narvat, jednak jsem se v nich šíleně potila. Ale když jsem si je hned ráno v posteli neoblékla, cítila jsem bolavé a těžké nohy. Takže jsem se raději potila a neriskovala trombózu ani bolavé oteklé nohy.

Neobešlo se to bez antibiotik

Od začátku prvního těhotenství jsem si myslela, že jsem nastydlá, bolel mě podbřišek. A tak jsem se prolívala urologickým čajem a cucala homeopatika, jak jsem za ta léta naučená. Vlastně nejsem nikdy bez nálezu, je to třicetiletá chronická záležitost, o které většinu času ani nevím. Je to jen vidět v laboratoři. Když nastydnu, tak cítím břicho a častěji běhám na malou, ale to je tak vše. Lékaři to vzdali, nenašli způsob, jak mě zánětu zbavit.  Nakonec se ukázalo, že mě podbřišek bolí jednak proto, že jsem těhotná, druhak se potvrdilo, že mám velký nález v moči. Takže jsem chtě nechtě brala antibiotika. Všehovšudy asi tři různé dětské, vhodné „prý i pro těhotné“. Vím o lécích a antibioticích za svůj život dost na to, abych je nebrala. Ale strašení lékaře, že mi zánět postoupí z močového měchýře do ledvin a ty zkolabují, protože jsou slabé, operované,  a je to riziko i pro „normální“ rodičku, opět udělalo své.  Nakonec jsme to já i lékař vzdali, neměla jsem dobré výsledky ani po antibioticích, mám se prý doléčit, až porodím.

Nabrala jsem strašná kila

Chvilku před otěhotněním jsem držela svůj každoroční očistný půst, který mi dělal dobře na všechny mé zdravotní problémy a hlavně se stal posledních pár let jedinou cestou, jak dostat pod kontrolu váhu. Byla jsem tedy zrovna pár měsíců na své vysněné váze 60kg a dala si za cíl, že ji udržím co nejdéle.  Otěhotněla jsem na přelomu července a srpna. Když jsem v půlce srpna zjistila, že jsem těhotná, už jsem měla o 2 kg víc. Mohlo to být dovolenou, každou jsem nabrala několik kilo, takže jsem se s tím moc netrápila. Jedla jsem zdravě (samé saláty, jogurty, musli, ovoce, celozrnné pečivo, lučina) a docela dost jsem sportovala. Měla jsem spíš strach, že budu díky tomu nabírat méně než podle tabulek, takže jsem u doktora sestře nahlásila raději těch 60kg (místo opravdových 62 kg), abych měla fóra a nenutili mě víc jíst apod., jako některé mé hubené kamarádky.

Protože v naší rodině je zažitý model, že ženské jsou tlusté po dětech, měla jsem tohohle strašáka pořád před sebou. Nenechala jsem nic náhodě a sportovala, co to šlo. Dál jsem chodila do fitka, na jógu a pilates, jen pak s břichem přešla na gravid lekce. Ještě ve 4. měsíci jsem chodila do posilovny běhat na pás, dokonce jsem si dala i vyjížďku na koni, hrála s manželem tenis, jezdila na kole a chodila po mnohakilometrových túrách.  I tak jsem nabrala neuvěřitelných 22 kg!

Celé těhotenství mě honila mlsná, takže vedle salátu, jogurtů apod. jsem si začala dopřávat více sladkostí než obvykle. Nešlo si dost dobře pomoci. Ale zase to nebylo nějak neúměrně mnoho, věděla, jsem, že v tom nic dobrého a zdravého není. Také jsem začala mít potřebu jíst maso. Normálně jsem ho doma vůbec nejedla a v restauraci jsem si ho dávala jen proto, že bylo součástí zeleninových salátů. Teď jsem ale najednou začala kupovat kuřecí i domů.

Těhotenské obtíže

Krom počátečního žaludku na vodě, kdy jsem občas váhala, jestli mi udělá lépe jogurt nebo rajče a skončila jsem na suchém rohlíku, mi bylo celou dobu dobře, ani jednou jsem nezvracela a všechny různé potíže jsem brala jako běžnou součást těhotenství. Však se také ve všech knihách psalo, že je normální mít první tři měsíce nevolnosti, kolem čtvrtého migrény, od pátého svědění břicha, od začátku výtok, později pálení žáhy a já nevím, co všechno ještě. Takže jsem tyhle všechny drobnosti zažívala, ale nepřikládala jim velkou váhu, libovala jsem si, že je mi dobře, jsem zdravá a všechno jde skvěle. Běhala jsem sice po nocích na malou, ale říkala si, že je to asi přirozená příprava, abych pak přežila noční kojení.

Někdy kolem čtvrtého měsíce mě začala po ránu bolet chodidla, takže jsem se belhala z postele jak invalida. S každým přibývajícím měsícem jsem cítila různé pohyby žeber, křížové kosti, stydké kosti a vůbec po celém těle, jak se rozšiřovalo a připravovalo na porod. Nic strašného, ani bych to nezmiňovala, kdyby mě nepřekvapilo to, že teď nic takového nezažívám. Navíc mě už několik let sužovaly bolesti v kříži a teď to bylo s každým měsícem horší a horší. Cvičení sice pomáhalo, ale jen na pár hodin.  S námahou jsem se zvedala z postele, s námahou vystupovala z auta a s potížemi se rozhýbávala po chvíli sezení. Nebyla to až tak změna oproti předchozím letům, už mě to trápilo dlouho. Jenže teď to bylo horší a horší každý měsíc. Takže jsem se co chvíli kroutila, abych si ulevila, na dlouhých procházkách jsem prováděla různé prostocviky a takhle to šlo až do porodu. Bohužel to pak bylo jen horší, nosit miminko a kojit pro moje záda bylo těžší než tahat velkou váhu. Bolestí zad mě zbavil až masopust před rokem a důsledné odkyselení těla. Je po bolestech. Teď jsem v sedmém měsíci a záda jsou v pohodě!

Celkově jsem si celé těhotenství užívala. Sice jsem pořád docela intenzivně pracovala, ale měla jsem čas jen pro sebe, takže jsem po cvičení stihla ještě i relaxovat apod.  Chodila jsem hodně ven a těšila se na porod a na miminko.

Bylo to fajn od začátku do konce

Markétka se narodila ve Vrchlabí za přítomnosti mého manžela (no, vlastně ji skoro porodil) a naší porodní asistentky. Kontrakce začaly v sedm večer, tu noc už jsem nespala, kolem čtvrté ráno jsme už byli v porodnici, dvě hodinky ve vaně, pak chvíli na pokoji,  od 9:30 do 11:

30 jsem pak tlačila jak o závod, až byla venku. Uteklo to jako voda, potila jsem se jako dostihový kůň, ale zážitek to byl nádherný a o bolesti bych snad ani nemluvila, spíš o velké námaze. Sama jsem pak došla na pokoj a ještě ten den normálně fungovala. Jen jsem měla namožený krk od toho strašného tlačení a samozřejmě jsem

 

 vůbec nevěděla, kde mám pánevní svaly a jak je zatnout 🙂

Nebe a dudy

Když si vezmu diář a podívám se na přírůstky váhy, medikaci a různé drobné potíže tenkrát a dnes, musím se s vámi o ten rozdíl podělit. Je opravdu rozdíl být těhotná a jíst jinak! Prostě nebe a dudy, nechce se mi věřit, že je to stejné tělo, které bylo těhotné tenkrát a které je těhotné teď.  Postupně se s vámi podělím měsíc po měsíci o to srovnání. Pokud plánujete miminko nebo jste těhotná, věřte tomu, že stojí za to jíst jinak!

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

24 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Zábavné mi přišlo ale doporučení od sester, že to mléko bych ale opravdu měla, at se mi má z čeho tvořit mateřské mléko a miminko přibývá. Odpověděla jsem něco v tom smyslu, že kojím v kuse už 4. rok, přes dvě těhotenství, a vždy nějakou dobu dvě děti naráz a mléčné výrobky ani mléko nejím vůbec. Miminko šlo domů s porodní váhou a mléka mám skutečně dost:-)
    naštěstí jím jinak už déle a prostě stravě a tělu více věřím:-)

    • Jéé, tak to kojení i přes další těhotenství Vám závidím!
      Mně při kojení reagovala děloha, tak jsem radši starší dítko odstavila, abych o mimi v břiše nepřišla:-). Pak mi to bylo hodně líto, že byl na UM a tak jsem hledala alternativy, jako obilné mléko…a narazila na tyto stránky:-) a od druhého porodu jím jinak:-)…

      • A v porodnici jsem pokaždé oznámila, že mám na kravské mléko alergii:-). U druhého porodu jsem se odvážila sdělit i to, že nejím maso.
        Jídlo mi občas navařila mamka a manžel přivezl:-). V nemocnici mi nejvíc chyběla zelenina a navíc se tam jí stále jen pečivo. V první porodnici mě překvapilo, že jsem k večeři dostala kynuté buchty….

    • To je fakt smutné, když si lékaři myslí, že se mateřské mléko tvoří z kravského mléka. Proboha a kde se tedy bere v té krávě? 🙂

  2. Při narození naší třetí dcerky mi manžel jídlo do porodnice vařil a vozil a nebyl žádný problém. Objednala jsem si sice vegetariánskou stravu, ale bylo to samé mléko, sladké a zeleniny velmi málo. První dny mi do termosky uvařil zeleninový vývar (po CS jsem musela tekutou stravu) a pak už klasické kompletní jídlo. Na snídani polévku do termosky, oběd do krabičky. Nemocniční jídlo snědly návštěvy a sestřičky věděly, že jím své. Trochu se divily, že jím něco jiného, když mám takovou parádní snídani (rohlíky, jogurt, mléko), ale po tom, co jsem jako jediná po CS nemusela mít klystýr a byla velmi rychle ve formě, se divit přestaly:-))

    • Díky za vaší zkušenost! Prostě když se chce, tak to jde. Nemohou vás nutit jíst ty nemocniční blafy, jen se nejspíš diví, proč takové “dobroty” nejíte. Když jste pevná a s úsměvem jen řeknete, že jíte jinak a nevysvětlujete, tak to ani neřeší. A přesně jak píšete, nakonec se diví, že jste mnohem zdravější a rychleji v pohodě, než ostatní maminky.

  3. Holky, máte některá dobrou zkušenost se stravováním v porodnici? Po prvním porodu mne ta nemocniční strava položila na kolena, a to jsem ještě nejedla jinak! Lze odmítnout stravování a pověřit příbuzné donášením vlastního jídla? Fakt si nedovedu představit pár dní na tom hnusu a o domácím porodu neuvažuju.

    • Káčo, já mám ještě do porodu daleko, ale ohledně stravy v porodnici jsem rozhodnutá jí opravdu nejíst a pověřit příbuzné, jak píšete. Nikdo nás přece nemůže nutit a co si budou říkat sestřičky, to už je jejich problém.
      Těsně před prvním porodem mi na porodní sál donesly krupicovou kaši politou asi litrem másla:-) Měla jsem hrozný hlad, takže jsem si trochu dala, ale dobře mi opravdu vůbec nebylo. O kvalitní stravě jsem v té době nic nevěděla, bohužel.

      • Myslím že v dnešní době opravdu není problém si nechat do porodnice jídlo donést a připravit se na to. Já tam strávila pouze den a nikdo neřešil, že jsem oběd vůbec nejedla. Večeři mi odnesli, aniž jsem se stihla podívat, zda tam není alespoň trocha zeleniny pro mě, protože jsem se nestihla kvůli kojení dostavit. Naštěstí mi manžel uvařil do termosky.

    • Stravování jako takové odmítnou nejde, ze zákona musíte nějaké jídlo dostat i když ho nejíte, takže vám něco přinesou. Nejlepší je se domluvit na nějaké dietě, kde je nejvíc zeleniny, na to je dietní sestra, domluvte si s ní, co by vám mohli nabídnout, když jíte jinak. Vegetariánská strava nebývá problém, jen tam často není žádná zelenina, ale víc sladkostí a mléčné výrobky. Jíst to ale nemusíte a jídlo vám mohou donášet příbuzní, také jsem to tak vyřešila.

  4. Ahoj Evo, prosím tě, co jsi jedla, že jsi měla tak dobré výsledky srážlivosti krve? Já jsem trombózu neměla, ale na hematologii jsem začala pravidelně chodit kvůli zvýšeným hodnotám ASLO. To už je snad v pořádku, protože doktorka nic neříká, ale zase mi tam našla mírně zvýšenou srážlivost krve. Jdu na kontrolu zase v červenci a pořád mě straší, že mi bude muset něco píchnout, dokonce se zmínila o heparinu. Připadám si jako blázen, četla jsem že v těhotenství ta zvýšená srážlivost bývá a já jsem ve 3. trimestru…Při čištění zubů se mi z dásní řine krev jak o život, tak se mi nechce to ještě zhoršovat. Četla jsem, že někomu taky pomohlo užívání mladého ječmene. Díky!

    • Na vonkajšie ošetrenie ďasien je vhodný mb prášok Dentie,je úplne čierny,vyrobený z lilku a morskej soli,silne sťahujúci.Dá sa objednať cez internet,stačí zadať do vyhľadávača alebo ak ho zoženiete v nejakej zdravej výžive.Keď som žila v Prahe tak som ho kupovala v Rozmarýne na Smíchove.Používa sa miesto zubnej pasty,trochu na kefku,je to malý pytlíček ale vydrží dlho.

      • Ahoj Krevetko, díky za tip. Skočím si do Rozmarýny.;) I když ono to nekrvácí zas tak dlouho v kuse, abych to musela řešit…

    • Sylvíno, s užíváním mladého ječmene bych byla opatrná, zvlášť v těhotenství. A s užíváním jakýchkoli přípravků na ředění krve ještě víc. Já jsem prostě držela standardní jídelníček, hlídala si dostatek napařené zelené zeleniny, snažila se denně sníst trochu strouhaného daikonu nebo nějaké ředkvičky, které pomáhají čistit krev, trávení tuku apod., a ono to tělo prostě fungovalo skvěle. Ke konci jsem při dobrých výsledcích už nedala na rady lékařky, že by se preventivně mělo, když jsem měla embolii a jela dál s vírou, že vše bude ok bez injekcí a při porodu si užila pohodu a klid, zatímco u prvního mě málem šly uspávat a zašívat, protože jsem díky injekci zbytečně moc krvácela. Zbytečně to pokazilo idylku porodu a první kontakt s miminkem. Je to hodně o našem přesvědčení a víře ve vlastní tělo.Já už pár let jedla dobře a měla za sebou spoustu důkazů, že tělo umí. Nevím, jak jsi na tom s jídelníčkem, jak dlouho jíš jinak atd. Drže se, Eva (píšu od Helči z počítače 🙂

      • Ahoj Evo, naštěstí je ten ječmen docela drahý, úplně jsem na to zapomněla..Ale jak se blíží termín další návštěvy hematologie, tak to začínám řešit. Bohužel nejsem ten typ, co dokáže doktorce říct, “já si tu injekci prostě nechci dát píchnout..”Takže zatím to bylo o štěstí, že se to vždycky obešlo bez léků. A taky věřím, že to bude ok, když mi nic není. Taky se právě spíš bojím, že bych po tom zbytečně moc krvácela, i třeba po nějakém drobném úrazu.:(. Takže prostě musím jíst co nejvíc té brokolice a ředkvičky, ty mám ráda. Jinak na můj jídelníček se ani neptej…:))Jím úplně všechno, jen některá jídla a jsem omezila, bílý cukr doma nemám už snad tři roky…jsem prostě dítě odkojené zabíjačkama a babiččinýma buchtama, absolutně bez následků na váze… Tak se aspoň snažím co nejčastěji s dcerou jíst ranní miso polévky, střídat co nejvíc druhů obilovin, a to maso hodně redukovat. Třeba poslední dobou mě pálí žáha, i když si jen kousnu do pečiva. Tak to se snadněji odmítá. Vás obě, holky, hrozně moc obdivuju a fandím vám. Jste pro mě doslova pokusní králíci, když to tak řeknu na tvrdo. :)) Je fantastické vidět, co dokáže dobrá psychika a strava a nejvíc mě “baví”, jak tomu z mého okolí stále skoro nikdo nechce uvěřit.:D V pondělí jdu na ultzrazvuk ve 3. trimestru, tak mi držte palce, aby měla aspoň ta moje druhá dcera ty správné míry a nemusela jsem zase řešit podezření na IUGR jako v ke konci prvního těhotenství. Kvůli tomu právě to jídlo zas až tak neřeším, protože to nějak momentálně nezvládám.:( Hodně zdaru a radosti s dětmi přeju a děkuju!

  5. Je mi těžko a do pláče, když vždy slyším či čtu, co lékaři vypustili z pusy. Měli by se více zamyslet nad tím, že mají kouzelnou moc, lidé jim věří. Takže jejich slova jsou pro mnohá zákon a řídí se tím. Což by se samozřejmě dalo využít i ku prospěchu, k vyléčení.
    Kéž je více lékařů, kteří věří na uzdravení a chtějí uzdravit, ne jen léčit. No a taky více takových pacientů, no řekněme raději klientů, kteří si z nějakých rozsudků nic nedělají a “úplně klidně” se vymykají tabulkám tím, že předvedou, že vše je možné 🙂
    Moc díky za krásný příběh 🙂
    Hodně zdravíčka celé rodině 🙂

  6. Dobry den,
    Dekuji za dalsi prispevek, bedlive je sleduji a moc me bavi 🙂
    Prosim vsak o info, jak jste se “dukladne odkyselila”?
    Rika se, ze samotna zmena stravy nestaci. (Ciz je asi fakt, protoze po vodackem vikendu na hranolkach a burtech jsem mela ph moci lepsi,nez na zdravem jidel). Jsou tedy i koupele.
    Nebo jeste neco?
    Dekuji.

  7. Krásný a inspirující příběh – přeji Vám, ať se dále daří a máte skvělé zdravě krmené dětičky :). Ve změnu stravy věřím jak nic – já mám za sebou zase boj s těžkým atopickým ekzémem :).

  8. Olalá! To je povzbudivé!;) ještě by mne zajímalo, a nejspíš jsem si to mohla dohledat, jak dlouho před otěhotněním jste jedla jinak a jestli opravdu 100%? zajímá mne to srovnání, neboť já, bohužel, a ještě hned tři mé kamarádky máme tu zkušenost, že právě začátek těhu naše stravování úplně rozhodil! Já jedla jinak necelý rok, důsledně pravda ne, ale chutnalo mi, jen s cukrem jsem bojovala pořád, moje chutě nevymizely jako Vaše. No, a pak těhu, a představa kaše s řepou na snídani, jako dostal malý, eee…ale hlad byl…rohlíky jsem nejedla snad pět let, jogurt neměla rok minimálně a teď to začaly být moje chutě. Na všechno to “normální”. A výčitky do toho a trvalá nausea a péče o prcka, takže potřeba energie…jak z toho ven? MB sním, ale ne vlastní vařené…to jím s nechutí, což považuji za škodlivější než sníst brambory s máslem…máte zkušenost? Radu??

    • Těhotenství je holt jiný stav, tak nás to občas rozhodí. Však mě taky, už o tom píšu v posledním příspěvku 🙂 Přesně to, co píšete, se mi stalo v prvním těhotenství…to jsem ještě jedla saláty, jogurty, ovoce, celorznné pečivo,…a najedou byla chuť na rohlíky, knedlíky, smažené,…Ale je otázka, co je 100%. Může to být pro každého něco jiného. Já se zbavovala dlouho mléka a cukru. Čím déle člověk jí dobře, tím lépe snáší i těhotenství, je velká výhoda být takhle naučená a vyčištěná ještě před otěhotněním. Ale máma různé letité potíže, které rády vylezou právě v těhotenství a je dobré se snažit v rámci možností kompenzovat a experimentovat v rámci “bezpečné zóny” obilovin, luštěnin, zeleniny, ovoce, semínek a ořechů 🙂 A taky pozor na stres z jídla, mohl by být horší než nějaký ten potravinový úlet. Chci přidat pár typů jak na nevolnosti na web, vydržte, nestihám 🙂

  9. Jééé, Evi, nevěděla jsem , že jsi těhotná! to je krása.Gratuluji, drž se a piš průběh, jsem zvědavá na zkušenosti i s doktorama. Olga Ciglerová

    • Díky, Oli, já nejdřív taky ne 🙂 Ale už se to nezapře :o) Postupně se s vámi podělím o poznámky ze svého deníčku z prvního a druhého těhotenství měsíc po měsíci, vážně docela zajímavé srovnání. Už jen ta váha a ty zdravotní výsledky. S doktorama je legrace. Můj gynekolog mi posledně řekl, že ho seru, že to mám na háku. Ale stejně ho mám ráda. Jen ho asi změním, jestli mě zas objedná na ultrazvuk a já se zas budu muset odobjednat 🙂

  10. Zobrazit všech 24 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekKukuřičná polenta
Další článekJarní dopoledne pro ženy z Benešovska a Středních Čech