Leze na nás jaro

Zimní samota a krb

V prosinci a ještě i na začátku ledna jsem neměla náladu na žádné společenské události a návštěvy. Přežila jsem (díky tomu, co vám radíme v Podzimním detoxu naštěstí opět v pohodě) vánoční návštěvy u příbuzenstva a u nás, ačkoli letos byly Vánoce jiné, protože dva měsíce před Štědrým dnem zemřela moje máma. I přes smutek a velké starosti kolem rodiny jsme si svátky nakonec užili v klidu proloženém pohádkami a když nasněžilo, tak jsme vyrazili na běžky. Ale v zásadě se u nás doma každý věnoval svým činnostem a byl zalezlý ve svém koutku. Ven jsem pravidelně chodila jen já, ostatním se často nechtělo.
Vůbec nejlepší bylo, když v lednu Roman odjel s dětmi na tři dny na tradiční apaluchu – akci tatínků a dětí, kam maminky nesmějí (hurá!). Být sama doma mi nááááramně vyhovuje a nezkazila jsem si zimní rozjímací období ani tím, že bych využila příležitosti a pozvala si na tu dobu kamarádky. Pracovala jsem pěkně v teple u krbu na přípravě Jarní očisty a bylo mi blaze.

Probouzíme se ze zimního spánku

Ke konci ledna mi ale nějak otrnulo. A nebyla jsem sama. Najednou se všem chtělo na výlet do přírody, najednou nikomu nevadilo, že je pořád ještě pěkná zima. Byli ochotní jít už ráno na brusle (měli byste vidět, jak válíme hokej 3 na jednoho :-). Na sníh už nám nestačilo jen koukat z okna, ale kdykoli se objevil aspoň poprašek, začali jsme do něj zase běhat bosí a sněhem si omývali obličej. I když venku ještě pěkně mrzlo, tak mi Kája dobrovolně chodila do lesa pro čerstvou lesní pažitku, takže krom mých klíčků a mikrogreens už máme pravidelnou dávku čerstvé divoké zeleniny.

Pocítili jsme dokonce touhu po větší společnosti, než jen té naší rodinné, a taky po kultuře. A vydali se do divadla. Simona Stašová ve roli Shirley Valentine nás přes dvě hodiny sama na pódiu ohromně bavila. Při děkovačce mě tak dojala  svým výkonem, že jsem posmrkala několik kapesníčků. Po divadle jsme ještě pořád nebyli společensky dostatečně uspokojení, takže jsme zaskočili na pokec s kamarády do místní hospody, odkud nás v jednu hodinu už prostě museli vyhodit. Ještě že nepiju a můžu vždycky všechny rozvozit domů :-)

Nepotřebuju spát

Všichni jsme začali vstávat přirozeně nějak dřív. Já začala mít takovou energii, že jsem často vzhůru první ještě za svítání a už se mi nechce spát! Spím mnohem méně než v zimě a vůbec mi to nechybí. Než přijdou ostatní, mívám už uvařený čaj, meltu a cvičím. Protože se mi chce!!!. Dokonce jsem tak rozjetá, že se mi podařilo v únoru dvě noci pro samé nadšení a nápady neusnout vůbec. Ani na minutu! Všechna dechová cvičení, meditace a jiné metody usínání přebil můj najedou přeaktivní mozek, který mě prostě nedovolil usnout. Rozjeté myšlení mě vyhnalo nad ránem ze zbytečného povalování a šla jsem pracovat ještě před svítáním. To jsou tak krásná rána, když všichni spí a já mám klid na práci! A nejlepší na tom je, že i když takhle nechtěně zaponocuju, tak ten další den funguju normálně a jdu spát až večer a je mi dobře! Dřív by mě taková noc odrovnala na několik dní a nebyla bych schopná ničeho.

Hurá do společnosti

Na konci ledna jsme vytáhli kameru a začali natáčet další rozhovory s báječnými lidmi. První si s námi letos přijeli povídat Markéta s Petrem o tom, jak jím jídelníček totálně změnil život, přestože původně potřebovali jen ozdravit děti, které často stonali (rozhovor s Petrem a Markétou). Byli tak úžasní, že jsem udělala velkou výjimku a vyrazila na jejich akci udělat krátkou přednášku. Jeli jsme všichni a užili si díky Barešovým krásný den a spoustu nádherných setkání. Mimo jiné se Kája díky jejich akci potkala osobně se svým audio hrdinou Ladislavem Špačkem a nechala si od něj podepsat oblíbené knížky.

A v únoru už to frčelo na plné obrátky. Do Sázavy přijel čtvrtého s partou otužilců Jarda Hlávka, takže jsme ho nejen přijeli k řece podpořit, ale pak ho vzali se ženou k nám a užili si krásné odpoledne, ze kterého budete taky moci brzy kousek ochutnat, protože i Jardu jsme posadili před kameru a vyzpovídali. Následovaly další rozhovory s alternativními lékaři a terapeuty, takže se máte na co těšit. Jsou to samé skvělé rady pro léčbu těla i duše od špičkových odborníků.

Víc hrajeme, zpíváme, tančíme a cestujeme

Dětem se zachtělo na různé workshopy a návštěvy, takže neustále někam  odjíždějí a jsou často mimo domov. Pořád spí někdo u nás nebo ony u někoho. My jsme s Romanem taky hodně na cestách a na rozdíl od zimních měsíců mi to vůbec nevadí. Naopak, jsem ve svém živlu. Cestujeme, povídáme si, chodíme po jednáních… Když jsem si četla Verčin článek o tom, jaká energie přichází a co s námi dělá únorový úplněk (Je čas se bavit), musela jsem se smát, jak jsme krásně ovlivnitelní přírodou, protože na nás to tedy sedí jak ulité. Víc si zpíváme, víc hrajeme, víc tančíme.

Je potřeba neustále dobíjet baterky

Když začala Jarní očista, nadšením jsem opět nemohla ani usnout. Taková skvělá parta se tam potkala, takové krásné věci se tam dějí! Chodím si tam dobít mentální baterky, když mě svět okolo rozčiluje nebo mě něco trápí. Je krásné a občerstvující být v partě lidí, kteří jsou naladěni podobně jako vy.
A když to přeženu s ponocováním, protože se třeba zaseknu do noci u počítače v Jarní očistě, nebo se vrátíme pozdě z nějaké akce, tak si honem nahřeju sůl, abych dobila i své fyzické baterky (ledviny).

Když se rozpustily poslední kousky ledu, objevily se kolem domu první sněženky a žluté kytičky, co jsem loni donesla ze skládky. Dělají mi takovou radost kdykoli je vidím! Ty první jarní kytičky jsou taky takové dobíječe baterek. Jen je vidím, už se usmívám.

Taky na vás už leze jaro?

Nebo ještě máte zimní spánek? U nás se jarní energie projevuje na všem. I na našich chutích a vaření. O tom ale zase příště, teď musím jet vyzvednout dceru, která se vrací z další víkendové akce.