Muž, který sází stromy

22
Sucho je jedno z témat, kterým se zabýváme doma už několik let. Jednou z cest, jak pomoci přírodě i lidem, je sázení stromů. A tak jsme se včera do toho pustili. Místo pálení čarodějnic jsme sázeli stromečky a sousedi se nestačili divit, proč sázíme na místě, kde nám samotným to přímo užitek nepřinese.

Když zasadíš strom, jeho stínu se nedočkáš

Víte, že…
Stromy udržují vlhkost okolního prostředí, zadržují v krajině vodu, pročišťují vzduch a fungují jako přirozená klimatizace v horkých dnech. Poskytují útočiště ptákům a hmyzu. Zdravé a statné stromy poskytují silnou energii pro krajinu i člověka. 

Tak nějak se to říká. Smějeme se tomu s naší sousedkou vždycky, když ona nebo my něco sázíme. Jsem si vědomá toho, že z mnohé naší práce budou mít užitek spíš budoucí generace než my s Romanem v tomto životě. Přesto cítíme nutkavou potřebu sázet stromy a keře. Znáte knihu Muž, který sázel stromy? Tenhle příběh z roku 1953 je velmi silný. Vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1933 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Je o muži, který sázel naději a vypěstoval štěstí.

Kdo sázel stromy, které nám dnes dávají stín

Budiž inspirací nám všem. Já tu knihu mám moc ráda, i když povídka je prý smyšlená. A miluju stromy. Kdyby je nevysázeli naši předci na místech, kde se dnes ráda procházím, nemohla bych z nich čerpat sílu a moudrost. Nemohla bych na jaře stát pod jejich korunami a poslouchat ten nádherný hukot, když se včelky a čmeláci snaží navštívit každý jeden květ. Nemohla bych v horkém dni užívat jejich stínu na lavičce, kde se dá dobře dýchat, i když okolo je 40°C. Někdo je zasadil mnohem dřív než jsem se narodila. Cítím vděk vůči neznámým lidem z minulosti. A potřebu zasadit nové stromy, které budou dělat radost generaci našich vnuků nebo možná spíš až pravnuků.

Roman sází stromy

Naštěstí mám stejně naladěného muže. Roman pořád něco sází. A nemá to snadné, protože bydlíme na kopci a mělce pod povrchem je skála. I bagr si tu vylámal zuby, když jsme budovali základy pro dům. Když se Roman snažil vykopat díry pro stromy a keře na naší zahradě, udělal z krumpáče luk. Původně jsem si myslela, že celou zahradu osázím já, ale bez Romana mám šanci zasadit tak leda skalničky. Chce to totiž pořádnou sílu. A tak u nás stromy a keře sází výhradně Roman, já jen přihrnuji, nosím květináče a zalévám. Bez něj by tu byla stále jen ta původní louka.

Vysázíme lipovou alej

Před časem jsme koupili malý proužek pozemku nedaleko našeho domu. Nikdo o něj nestál, protože se na něm nedá postavit ani maličká chatička. Navíc je hned u cesty, po které jezdí část vesnice. Navazuje na naše políčko, kde se snažíme o organickou zeleninu. A tak jsme se ho rozhodli koupit a vysadit na něm stromy. Když to bude náš pozemek, nebudou snad stromy nikomu vadit. Tuhle si soused, který po téhle cestě jezdí domů, posteskl, že by tu chtěl lipovou alej. Všichni jsme koupili kus zelené louky a všichni se snažíme naše holé zahrady osázet, aby jednou dávali stín a vláhu. Zatím spíš bojujeme se suchem a neúrodou, ale nevzdáváme se.
Na tom maličkém pozemečku jsme nechali bagr vyhloubit jámy, už když jsme naše políčko prvně nechali zorat. Od to doby pořád přemýšlíme, jaké stromy tam dát. A včera to přišlo. Odpoledne jsme zajeli do zahradnictví, koupili lípy a pár keřů a dali se do práce. Vysázíme tu lipovou alej! 

Sázíme stromy, sousedi se diví a sousedka pomáhá

Přivezli jsme stromečky, uvařili meltu a pustili se do práce. Roman hloubil díry, které už byly zasypané a zarostlé. Každou chvíli se ozýval chřestivý zvuk, jak rýčem narazil na skálu. Ať kopal vlevo nebo vpravo, vždy to břinklo. Udělal tedy díry tak velké, jak jen to bylo možné, a zasadili jsme stromečky. Zamulčovali jsme je slámou, což se nám tu osvědčilo zatím nejvíc. Já na kolečku navozila konve s vodou a Roman pro stromečky vyrobil z pletiva ohrádky, protože pole lemuje les a srnky a zajíci s chutí chodí okusovat cokoli, co není za plotem. Do devíti jsme měli co dělat. Celou dobu jsem přemýšlela, kde se tohle všechno ten můj chlap od počítače naučil. Je tak šikovný!
Sousedi, kteří se kolem vraceli domů z práce, se nestačili divit. “Co to tu sázíte? Vždyť jsou dneska čarodějnice!” Aha, to nám uniklo. Děti jsou u babičky, tak doháníme resty. “A proč tady?” Jednomu z nich Roman s radostí odpověděl: “Chtěl jsi tu mít lipovou alej? Tak ji budeš mít.” (Jak já jsem na něj pyšná!) Jedna sousedka konečně přišla na to, kde se tam vzaly ty díry a druhá, o které jsem se zmínila už v úvodu, že stále něco sází, se nadchla naší bohulibou činností a pomohla mi nanosit konve s vodou. Bylo to krásné, spontánní, lidské, když jsme už za šera nosili vodu a na obzoru začínaly plát ohně. V duchu mě napadlo, že by nám třeba sousedi mohli občas pomoci stromečky zalít, aby přežili a měli jsme z nich všichni užitek. Roman řekl, že jsem naivní, zatímco já už v duchu psala obecní oznámení, že nahoře na kopci je vysázená alej lip a kdo půjde kolem, je vítán s konví vody.

Doufám, že stromečky přežijí zdejší drsné, takřka horské, podmínky, skálu pod sebou, vítr nad sebou a zvířátka ze všech stran. Budu se na ně chodit dívat, jak rostou a držet jim palce, aby nás přežili klidně o několik generací.

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

22 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

    • Milá Evo, dnes jsme se na ně byli podívat a 3 se nechytli a zbytek krásně roste, takže dokopíme, dosadíme a budeme se těšit na důchod a vzrostlé stomy. Děkujeme za překrásné přání, ať se daří i vám.

  1. Jak nadberny a krasny pocin to. Bez stromu neni zivot. Jima me hruza, ze se stomy kaceji i v lete. Sami jsme me!i les, a kazde jaro jsme jako deti chodili les uklizet. Suche vetve jsme tahali domu. V jedne ruce retez a dve kravicky, v druhe sucha vetev, kterou tata, nebo mama potom nastipali. Dobre to horelo a na plotne nam pak maminka napekla placky.Ted uz na stari mam les za domem a chodim tam relaxovat. Moc Vam dekuji za ty Vase stromy, pod kterymi si urcite sedne odpocinout nejeden clovek. Mozna jej i nejaka zelena vetev pohladi a pomuze mu prekonat bolest a smutek za temi, kteri uz odesli. Preji Vam hodne zdravi a radost ze zivota. S uctou, Ewa.

    • Milá Ewi, tenhle krásný vzkaz spadl do spamu, tak jsem ho tu našla a s láskou v srdci schválila. Děkujeme za něj, čte si ho tu se mnou i dcera. Vedeme děti k tomu samému, co jste zažila, i když kravičky nemáme. Ale klacíky domů nosíme a nad kácením stromů se vždy zarazíme.

  2. …už se těším, až k vám pojedeme a stromky také zalijeme, jste krásní…máme také příběh se stromem…před lety nám soused věnoval nepotřebný stromek třešně s tím, že stejně asi zajde…a dnes nám dává výborné třešně, je plný síly a má tak 7 metrů…myslím, že občas asi lituje svého daru…přeji slunce v duši a déšť v zádech

    • Máme ve vás veliký vzor. A na zahradě velký kus vaší práce 😉 S tou třešní to je krásný příběh! Díky za něj, těším se, až na naší zahradě nebo na poli něco doroste aspoň dvoumetrové výšky :-))

  3. Tleskám a zvedám všechny palce nahoru! Vy teda nejste žádní troškaři – hned celá alej 🙂 Ale to je moc dobře, tak ať se stromečky do jednoho uchytnou a dělají všem radost.

    • Martino, díky, ale vzhledem k velikosti toho pozemku to vypadá spíš na alejičku :-)) Ale každý strom dobrý a doufáme, že i s pomocí tvého přání se stromky ujmou. Teď nám počasí přeje, prší a prší.

      • Ať vám prší často, vytrvale a akorát a ze srdce přeju stromečkům, vám a nám všem, ať se stromkům daří, rostou a za 30 let se už o své místo hlásí samy, a taky nám všem přeju, ať naše děti nemusejí za stromky tak bojovat o jejich zachování (u silnic atd.), ať je samozřejmé, že dobře zarostlý strom je darem pro nás všechny a ne překážka pro někoho, kdo by nejraději prožil život v betonovém kvádru a chce si kvádr vytvářet všude, kam jeho noha vkročí… Je tak krásné číst podobné články, až člověk nemůže dýchat. Moc díky!

        • Díky za krásné přání pro nás pro všechny, Kraakoro! Kéž by bylo vyslyšeno a budoucí děti této země nemusely hledat stromy, stín a studánku lupou. Když jsme to sázeli, běžela mi pořád v hlavě písnička Stromy od Wabiho Daňka: “Dýmem výfukovým zamlženej svět,uprostřed šňůry vozů pomaloučku vpřed, výlet rodinný se koná právě dnes, mý děti chtějí vidět, jak vypadá les.Už jsem byl s nima skoro všude a děti louděj’: táto, kdy už ten les bude? Copak já vím? Dívka v informacích, když jsem se jí ptal, řekla: někde jistě bude, musíte jet dál,prý snad na Moravě nebo u Semil podle tajné zprávy ještě kousek lesa zbyl. Proč místo lesa moje děti, nechtějí navštívit radši skládku smetí? Těch máme dost….”

          • 🙁
            Pardon, tato odpověď mi unikla.
            Mně zase teď neodbytně naskočilo: “Až pokácíte poslední strom, otrávíte poslední řeku a vylovíte poslední rybu, až tehdy pochopíte, že peníze se nedají jíst.” A pak že to není jen o jídle 😛

  4. Evi, krásně jste to napsala, dojalo mne to 🙂 mám moc ráda stromy a vůbec přírodu, ráda se v ní procházím. Dobíjí energii a uklidňuje.

    • To jsem ani neplánovala, Moravo, jen jsem byla plná kontaktu se stromečky a předky a muselo to ven 🙂 Třeba jednou vyrazíme na procházku do lesa, bez toho já nemůžu žít.

  5. Tedy Evi, mám až slzy v očích, jak jsem dojatá…Já vždycky těžce nesu, když někde nějaký strom porazí. Ořešák nad naší zahradou porazila nová majitelka ještě ten rok, co koupila zahradu a příští rok zahradu zase prodala. Nechápali jsme. Obrečela jsem to a pořád strom nějak podvědomě vyhlížím…. přistihla jsem se, že jak jsem kdysi lidem vysvětlovala “zdravou stravu”, tak teď se snažím objasnit proč ne anglické trávníky, ale různé zákruty, terásky, louky. Úžasná kniha o stromech je Tajný život stromů od Petera Wohllebena. Já ji dostala asi před 3 lety od může k narozeninám. Četla jsem jedním dechem. Přeji, aby stromečky krásně rostly, občas jim zazpívejte. To dělávala moje moudrá babička, ta zpívala i bylinkám. U nás taky namoklo, tak jdem dosázet zbytek řepy

    • Já málem slzím nad tím ořešákem. Taky těžce nesu zbytečné ztráty na životech stromů. Vždyť kolik to dá jen práce, času a vody než z nich takový strom je. Tu knížku už mám v seznamu knih na přečtení. Ta sousedka, co se přidala k zalívání, ji četla a vyprávěla mi z ní. Mám to stejně. Neřeším s lidmi výživu, pokud s tím sami nezačnou, často diskutujeme o vodě, o odpadech, o ekologii, o pěstování, o výchově, o vzdělávání dětí,…Děkuji za přání pro stromečky, zítra je od tebe pozdravím a něco jim brouknu 😉

  6. Evicko, uslechtily pocin , jak krasne jsi to napsala…. i oci mi zvlhly. Preji Vam at stromecky rostou a at delaji radost i uzitek a vsechny preziji. Krasny den. Helena

    • Díky, Heleno, zrovna se jdu na ně podívat, protože přestalo pršet (hurá, dnes nebudu tahat konve!).

  7. Zobrazit všech 22 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekJe zdravé jídlo dražší? Podívejte se na toto srovnání!
Další článekAdzuki dortík s marmeládou a kokosovým přelivem