Pohled do nebe: Jemná praxe, která zvedne náladu a pomůže trávení

Zima bývá náročná. Světla je málo – vstáváme za tmy, vracíme se z práce za tmy, dny jsou krátké, tělu i mysli chybí sluníčko. Spousta lidí v tomhle období cítí únavu, splín, najednou mají chuť na sladké nebo hledají ve špajzu něco „na utišení“. Kuchyň se stává nejnavštěvovanějším místem v bytě – chvíli to pomůže, ale pak přijde tíha, a to jak v hlavě, tak v žaludku.

Existuje ale velmi jemný a jednoduchý způsob, jak se v tomhle čase podpořit a já ho využívám pravidelně každý den i se svou 13 letou dcerou. Děti v teenagerském věku jsou obzvláště citlivé na chmůry pozimního a zimního počasí. A já tímto cvičením zvedám každý den na nohy jak sebe, tak ji. Někdy je to až neuvěřitelné, jak rychle to funguje a dítě, které přišlo ze školy smutné až depresivní, se za chvíli zase směje a má chuť žít.
Cvik se jmenuje „pohled do nebe“.

Co to vlastně je pohled do nebe

Stačí 10–15 minut denně. Ideálně před jídlem, aby se tělo dostalo do klidného stavu, ale není to podmínkou. Když je venku zima, úplně stačí sedět u okna s čistým sklem. Brýle nebo kontaktní čočky je lepší sundat.

Jak na to:

Stoupneme si nebo sedneme si pohodlně, ideálně s rovnými zády. Slunce (pokud svítí) necháme za zády. Není důležité, zda je nebe modré nebo zatažené, padá sníh nebo déšť, to je jedno.
Zavřeme oči a chvíli jen nasloucháme světu kolem nás. Zvuky nehodnotíme, jen nasloucháme. Za chvíli si všimneme, jak se vnitřní hluk pomalu ztiší.
Pak jemně zvedneme pohled k nebi. Nedíváme se na detaily, prostě jen směřujeme zrak do dálky, jako bychom chtěli nebe poslouchat.
Občas se objeví barevné odstíny – žluté, zelenkavé, oranžové. To je normální, odráží se tam to, co tělu právě chybí nebo čeho má přebytek.
Když se oči unaví, zavřeme je, uvolníme napětí a po chvíli zase otevřeme. Všechno má být lehké, beze spěchu. Lehký vnitřní úsměv je nejlepší vodítko, že cvik děláme správně.
Na závěr ještě chvíli zůstaneme stát nebo posedíme se zavřenýma očima, ať se ten klid usadí.

Ještě na doplnění: Můžeme nebe na začátku tiše pozdravit a na konci poděkovat a rozloučit se s ním. Zní to možná divně, ale moc to pomáhá naladit se.

Co nám to přináší

Lidé, kteří tuto praxi dělají pravidelně, většinou říkají, že jsou klidnější, soustředěnější a uvnitř uvolněnější. Napětí mizí, dech se prohlubuje a skrz nás proudí více energie. Občas se na chvíli vrátí staré napětí nebo únava – to se stává, přesto pokračujeme dál. Praxi začínáme na 2 minutách a postupně každý den přidáváme, až se dostaneme na 10 minut. Více už nepřidáváme.

Postupem času se tyhle krátké chvíle u nebe stanou naší oporou. Pomáhají nám zůstat v rovnováze, přívětivými a opravdu živými i v těch nejtemnějších měsících roku.

Jak to souvisí s jídlem

Po pohledu do nebe se chuť k jídlu přirozeně zklidní. Mizí potřeba „zajíst“ špatnou náladu. Porce se zmenší samy od sebe, jídlo jíme pomaleji a vědoměji. Tělo pak lépe přijímá živiny, není přetížené a celkově se cítíme lehčí – po všech stránkách.

Kdybyste měli jakékoliv otázky, napište je do komentářů, ráda vám je zodpovím.