Tak letos jinak!

Rychleji, líp, víc!

Abychom mohli něco změnit, začít to dělat jinak a tím si pomalu, ale jistě přivolávat do života víc radosti a energie, měli bychom se nejdřív ohlédnout za uplynulými dny, týdny a měsíci. Měli bychom tak učinit v lásce a úctě k sobě samým. Nevím, jak vy, ale já mám celoživotně tendenci být k sobě spíše kritická než laskavá. Mohla bych všechno dělat rychleji, líp, víc… Co víc? No víc vydělávat, věnovat se dětem, partnerovi, kočkám, psovi. Ještě něco? Jasně, víc číst, vzdělávat se, meditovat, cvičit a ten osobní rozvoj taky v poslední době trochu stagnuje.
„Prosím tě, ty snad bydlíš v mojí hlavě!“ říká mi tuhle kamarádka u kávy, když na toto téma přijde řeč. Ne, nebydlím, ale do nedávna jsem to měla přesně takhle a tuším, že to tak má většina z nás. Takže co to tentokrát zkusit obráceně?

Ohlédni se s pochopením a vděčností

Z vlastní zkušenosti vím, že naší mysli svědčí, pokud pro sebe najdeme alespoň trochu toho pochopení. Pokud tu naši věčnou nespokojenost sami se sebou vyměníme za uvědomění, že jsme to všechno dělali nejlépe, jak jsme v danou chvíli, a vzhledem k okolnostem, uměli. A je úplně jedno, o jakou oblast našeho života se jedná. Pro mě je klíč k lepšímu životu jednoznačně vděčnost. Často na ní zapomínáme. Všímáme si většinou jenom toho, co nám nejde nebo se nám nedaří tak, jak bychom chtěli. Pokud ale něco funguje dobře, bereme to jako samozřejmost. Určitě jste už slyšeli o deníčku vděčnosti. Stačí docela malý sešitek, který se vejde do kabelky (pánům do batůžku) a můžeme ho nosit pořád s sebou. Kdykoliv potkáme situaci, za kterou můžeme být vděčni, můžeme si to zapsat. Ti pečlivější z nás si dokonce zapisují každý večer pár věcí, za které jsou ten den vděčni. A můžou to být docela malé maličkosti, třeba že pan řidič autobusu počkal, až ho doběhneme a nezavřel nám tentokrát přímo před nosem. Totiž, co je psáno, to je dáno! Pro tuto situaci bychom to mohli přeložit asi nějak takto – náš mozek s informací pracuje úplně jinak, pokud na něco jen myslíme nebo si to říkáme v duchu, a jinak, pokud danou věc zapíšeme, ideálně vlastní rukou na papír. A za pár dnů se nebudete stačit divit, co hezkého pravidelně proudí do vašeho života, aniž byste si to uvědomovali! A pokud se občas ke svým poznámkám vrátíte, možná i slzu zamáčknete…

Poděkuj svému loňskému já

Chtěla bych vás teď pozvat k takové malé praxi, která vám pomůže poděkovat svému loňskému JÁ a přivítat to letošní! Vezměte si větší papír, posaďte se na klidné místo a udělejte si pro sebe dostatek času. Až budete připraveni, zkuste se zamyslet nad událostmi právě uplynulého roku. Vzpomeňte si, co se vám opravdu povedlo, co vás posunulo na vaší cestě dál, na co jste našli odvahu – třeba po mnoha letech váhání, pište všechno, co vás napadne. Mohou to být i věci zdánlivě nepodstatné, ale vy uvnitř sebe víte, že bez tohoto dílku by nebyl obraz úplný. Já bych svému loňskému JÁ ráda poděkovala a ocenila ho mimo jiné za to, že:
– se rozhodlo koupit pozemek v jižních Čechách a odejít po 50 letech z Prahy (hodně velká věc!)
– začalo plánovat stavbu nízkoenergetického a co možná nejméně na systému závislého domečku
– obnovilo fungování své bytové restaurace v Praze naplno
– iniciovalo a přestalo sabotovat dokončení webových stránek v češtině i angličtině
– umožnilo si v předvánočním čase navštívil Rigu

Je toho samozřejmě mnohem více a jen na vás, jestli si vzpomenete na 10 nebo 100 věcí. A pokud to tak budete cítit, můžete se k seznamu vracet a doplňovat ho. Protože čím více věcí bude váš seznam obsahovat, tím bude vaše vděčnost větší a tím více a snadněji budou letos do vašeho života moci proudit nové pozitivní události. A o to jde!

111 přání pro letošní rok

Tak, a teď, když jsme poděkovali za to, co už bylo, můžeme se vrhnout na to, co bude! Nejsou žádné hranice, žádné limity. Všechno je možné. Říká se, že vše, co si naše mysl umí představit, už pro nás někde v prostoru existuje, a je zase jen a jen na nás, jestli pro to něco uděláme nebo uvízneme v úrovni snění. Je začátek roku, a tedy skvělá příležitost zamyslet se, co bychom si pro sebe přáli. Ne, nemá to nic společného s předsevzetími, která stejně většina z nás nikdy nedodrží. Mluvím o tom, jaká máme přání, co bychom chtěli zažít, udělat, zlepšit, koupit si, vyzkoušet. A za tímto účelem jsem si dovolila vypůjčit si jedno cvičení od mentorky mně blízké, které se mi už dříve moc osvědčilo a věřím, že nebude nic namítat, protože patří mezi ty lidi, kterým dělá radost posouvat druhé na jejich cestě a pokud může inspirovat, udělá to ráda. Opět k tomu budete potřebovat papír, tužku a klidné místo. Začněte psát, nechte letět tužku po papíru, vypněte hodnotící centra ve své hlavě a věty typu „To ses asi zbláznila, ne?“, které vám bude mozek docela jistě nabízet, rychle zaplašte. Po pár desítkách přání vás to pravděpodobně zastaví a budete mít pocit, že už není co psát. Ale vy to nevzdávejte! Samozřejmě, nemusí být těch vašich přání 111, ale zkuste se tomu přiblížit. Vesmír si totiž rád vybírá a když nemá z čeho, je to mrzuté a škoda pro vás. Hotový seznam uložte na nějaké místo, kde na něj nezapomenete a třeba jednou za čtvrt nebo půl roku si běžte přečíst. Myslím, že budete překvapeni, kolik přání už jste si splnili, byť by to zase byly jen maličkosti. Splněná přání si odškrtávejte, oko i mysl budou potěšeny. A pokud se to nepovede letos, můžete nesplněná přání posunout do dalšího roku.

Tak co tomu říkáte? Zkusíte to? Já vám přeji moře vděčnosti a hooodně splněných přání!