Druhé líbánky aneb dovolená bez dětí (1. díl)

Konečně to vyšlo

Když byly holky maličké, neměli jsem hlídání. Abych mohla alespoň v klidu vytřít (kýbl s vodou je super hračka), platila jsem (před 10 lety) studentkám 50 Kč na hodinu, aby je vzaly na chvíli ven. Když si je babička začala brát na pár dní, vždycky jsme tu chvilku volna využili pro dohnání restů, hlavně k natočení video receptů do Klubu, rozhovorů apod. Když holky trochu povyrostly a babička s nimi vydržela déle, říkali jsme si už mockrát, že někam vyrazíme ve dvou. Ale věcí, které jsme chtěli v klidném domě udělat, bylo vždycky víc než vůle ji nechat být a někam odjet. Asi tři roky zpátky jsme se utrhli a před Vánoci odjeli do Vídně na dva dny, další rok jsme jeli na tři dny do termálů v Maďarsku. Už to byly úžasné dny, na které dodnes vzpomínám.

Když zemřela babička, kterou jsme si vzali do péče na sklonku jejího života, zatoužila jsem po flákací dovolené. Co jíme jinak a co jsou na světě holky, tak dovolené trávíme cestovatelsky. Někde se ubytujeme, žijeme tam pár dní, já vařím a společně vyrážíme poznávat okolí. Pak se přesuneme a zkoumáme další část země. Většinou na dovolené udělám víc práce než doma, protože děti mají o zábavu postaráno a mě kromě vaření nezdržuje úklid, zahrada apod. Takže můžu psát články a recepty, odpovídat na dotazy. Po péči o babičku jsem však zatoužila odjet někam do tepla, plácnout sebou na pláž, vzít si knížku a číst si, spát a jíst. A ideálně aby vařil někdo jiný. Vařím ráda, miluju své děti, ale pár dní bez vaření a bez dětí po 12 letech by bylo super. Jenže přišla pandemie a bylo po cestovatelských plánech. V pauze mezi karanténami jsme naštěstí stihli Chorvatsko, kde jsem opět vařila a bylo to super. Ale taková ta echt relaxační dovolená to opět nebyla.

Když jsem teď balila holky na první tábor, Roman našel letenky a pobyt v čase, kdy se koná jejich druhý tábor. Čtrnáctidenní! Pojedeme na Madeiru. Vím o ní jen, že je to ostrov u Portugalska a že je to vyhlášená destinace pro hodobóžovou dovolenou, hlavně pro Němce a Holanďany. Tak konečně nám to vyšlo! Pojdeme spolu na dovolenou k moři na 10 dní! Bez dětí a bez vaření! Hurá! Rychlá akce, žádné velké přemítání, ukázal mi fotky hotelu, bazénu a výhledu na moře a já se okamžitě naladila na relax dovolenou. Všechno to vypadalo taaaak odpočinkově, taaak letně a krásně, nemohla jsem ani usnout, jak jsem se těšila. Nádherné fotky z pláží Madeiry jsem měla před očima až skoro do svítání. I ten hotelový bazén vypadá báječně. Dáme po letech šanci hotelové dovolené. Kdy jsme naposledy byli v hotelu? To už je let…Já se tak těším!

Nákup plavek

“Hele, ale já vlastně nemám plavky!” vyděsím se, když začnu v duchu balit. Roman chvíli nechápe: “A v čem se to koupeš každé léto?” “No právě, už tolik let mám ty stejné, rozpadají se, nejsou elastické, než bych došla z hotelu k pláži, spadly by mi!” Roman pochopí a při cestě do obchodu se seznamem věcí pro holky na tábor se nechá zatáhnout do nákupu plavek. Už tolikrát jsem šla kolem tohohle obchodu s prádlem a vždycky si říkala, že jednou se tu zastavím a něco pěkného si koupím. A teď je příležitost. Na figurínách jsou super sportovní plavky. Tommy Hilfiger, Calvin Klein. Nikdy jsem neměla značkové plavky. Nabírám si spoustu krásných plavek a jdu do kabinky. Jejda, na mě vypadají jedny plavky hůř než druhé. Jsem na rozpacích a už už si říkám, že snad jen ty sportovní, kde podprsenka je spíš takové krátké tílko. “Romane…,” zavolám nejistě z kabinky a žádám si konzultaci. Vidím na něm, že to není ono. “Máš v tom takový placatý prsa,” zkoumá z nouze vybrané jedny možné plavky. V ostatních je to ještě horší! “Asi nemáš stejnou postavu jako figuríny…” To teda nemám. Teprve v tu chvíli se kouknu na cedulky s cenou. Ty jo, ty čtyři čísla, to jsou ceny? Plavky stojí 2,5 až 4 tisíce! A já v tom vypadám jako špatně splácaná figurka z modelíny…Padá na mě holčičí deprese. Vůbec se sama sobě nelíbím a je mi divné, že tak drahé plavky mi s postavou nepomáhají, přestože mi prodavačka nosí další a další modely se slovy: “Tak zkuste tenhle střih.” “Nemáte menší podprsenku a větší kalhotky?” zkouším to, někde to mají zvlášť, to bych přesně potřebovala. “Bohužel, tyhle značkové to tak nedělají,” říká slečna a odnáší další hromádku. “Asi musím nejdřív trochu zhubnout, než si půjdu koupit plavky,” vracím ji další dávku nepoužitelných modelů.
“Vydržíš ještě jeden obchod?” Roman kývne a jdeme do sportu. Holkám dokoupíme potřebné outdoor vybavení a já si nesu do kabinky hromádku plavek. “Co tyhle?” “Pěkný!” “A co tyhle?” Váhám nad druhými plavkami, které se mi líbí stejně jako ty první. “Taky dobrý.” “A stojí 300 Kč,” raduju se. “Tak si je vezmi oboje a pojď.” Vyzkouším poctivě všechno a líbí se mi čtvery. Vysvětluju Romanovi, že přece ví, že nezůstávám v mokrých plavkách, že dvoje nutně potřebuju. “Za ty peníze si je vem klidně všechny,” dá mi souhlas k mému tajnému přání, hlavně abychom už mohli opustit nákupní středisko (oba fakt nemáme rádi nákupy) a já vyrážím z obchodu jako královna pláže se čtveřicí nových plavek. Dovolená může začít!

Balení holek na tábor

Děti jedou na 14 dní pod stan na skautský tábor. Takže balení znamená najít a dokoupit věci jako spacáky, karimatky, ešusy, příbory, pláštěnky, prádelní šňůru…všechno podepsat a mít dvakrát. Už několik dní to všechno snáším do předsíně, pomalu se tu nedá projít. Holky tu nejsou, jsou na táboře v jurtách, takže mi nemohou pomoci. Balím jim oblečení a peru, aby to vyšlo. Kdo má doma 21 kalhotek??
To nejlepší teprve přijde, když dojdou objednané balíky s jídlem. Domluvila jsem totiž, že holky dostanou s sebou bezlepkové alternativy jídel, něco místo masa a vlastní svačiny. Původně jsem to nechtěla moc řešit, ale když jsem viděla jídelníček, bylo mi jich upřímně líto. Den dva by se to dalo, ale 14 dní?! Takže balím několik druhů obilovin, luštěnin, rychlovky jako tofu a tempeh, odlívám do malých lahviček sójovku, umeocet, olej a mořskou sůl, aby si to mohly dochutit. Taky alternativu svačin a snídaní. Budou tam prý ještě nějaké děti na bezlepkové dietě a pár vegetariánů, tak se budou moci podělit, protože naše zásoby jsou všechny bezlepkové a veganské. Když mám jídlo pro holky zabalené, je to podobné, jako když jedeme někam na měsíc. Udělala jsem ještě Markétce seznam, co v krabicích má a pár tipů jak co použít, aby to měla v polní kuchyni snadné. Však ona si poradí, vařit umí, o ní se nebojím. “Tady máš kuzu a umeboši pastu, kdyby vám náhodou nebylo úplně dobře,” poučuju Markétku, když je na táboře předáváme i s krabicemi. “No holky do teplé kuchyně nesmí, mohou dělat jen studené věci jako škrábat brambory, mazat chleby a podobně,” řekne mi vedoucí. No těpic, tak to teda nevím, kdo jim to tam uvaří! No, udělala jsem, co bylo v mých silách, teď to bude na nich.

Balení na dovolenou

Oproti tomu zabalit nás dva do letadla by měla být brnkačka. “Takže potřebuju jenom plavky a lehké oblečení? Jaké tam bude počasí?” “Teď je tam 24°C,” vyděsil se trochu Roman, když se až teď podíval na předpověď, “ale od pondělka, co přijedeme, bude 30°a pak pořád kolem 31°C.” Ulevilo se mi, ale pro jistotu se ptám na bundu, pohorky a outdoor sandále. Všechno je zavrženo, že v tom vedru se těžko budeme chtít někde trmácet po výletech. “Budeš ráda ve stínu u bazénu. Stačí ti plavky, ručník a tričko.” Roman projde šatní skříň, nahází pár věcí na postel, že to jako bereme s sebou a mizí. Tak jdu zabalit pro sebe.
Dobrá, plavky už mám, tak jen něco na přechod mezi pokojem a pláží, to se asi nehodí chodit po 4 hvězdičkovém hotelu polonahá. Něco do hotelové restaurace, možná i šaty na večer, v hotelech bývá někdy živá hudba a tanec. V duchu už se tam vidím. Ještě se rozhodnout, kterou ze 7 knížek, co jsem si nachystala, vezmu a můžeme jet. Mám v kufru několik triček, šatů, sukní, tílek, plážových ohozů, žabky, botky k šatům a městské sandály. Vzala jsem legíny na cvičení, v hotelech někdy bývá na pláži cvičení, navíc ráno cvičím jógu. Další sportovní oblečení jako kraťasy, tříčtvrteční džíny, tepláky, mikiny, bundu a džíny jsem vyřadila. Roman má pravdu. Budeme se válet pod slunečníkem, nepotáhnu s sebou věci, které nepotřebujeme. Trochu váhám nad bundou, že bych vzala alespoň slabší větrovku (ozve se ve mě ta dřív zmrzlá a věčně nastydlá, ale rychle ji zaženu – jsem zdravá a otužilá, bunda se nebere!) Nakonec vezmu jednu slušnější bílou mikinu bez kapuci (mikino-tepláková jsem celoročně), do letadla si nachystám džíny, lehký svetřík a plátěnky, protože tam mi vadí klimatizace, která koneckonců bývá i na letištích, tak ať je mi fajn. Žabky a sukni hodím do příručího zavazadla, ať se můžu hned na letišti převléknout do letního. Kufr se mi ale zdá příliš plný a tak odebírám vše zbytečné, až zůstanou skutečně jen ty letní plážové letní věci. Na závěr ještě přibalím nějaké šperky, co je přes rok nemám kam vzít. V taštičce se ocitají náramky, přívěšek, několik vysacích naušnic. Přeci k těm šatům, ne?

Roman se přišel podívat do ložnice, co se děje, co tak dlouho balím, jestli má taky něco ještě řešit. Netušil, že tu probíhá velká módní přehlídka – hledala jsem efektivní kombinace, abych nevezla nic zbytečně.
Na Romana pak bafnu ve sprše v klobouku a velkých růžových brýlích, co holky vyhrály někde v tombole. “Ty jsou dobrý, ty si vem,” překvapení mě reakcí Roman. Tak jo, do kufru jdu přidat ještě velké růžové brýle a klobouk. Bude mi to ladit k novým plavkám. Když plážová dovolená, tak se vším všudy.  Romana mate, že pořád ještě balím a tak začne uvažovat, co by taky ještě měl přibalit: “Mám vzít foťák?” čímž myslí velký, drahý a objemný přístroj, kterým fotíme jídlo na Jíme Jinak. “Vařit nebudu, takže jídlo fotit nebudeme. A na výlety jezdit nebudeme, takže co bys fotil? Pláž a deštníky? Foťák neber.” Pomůžu alespoň s nějakým rozhodováním taky já Romanovi, když všechno ostatní vymyslel, zařídil, objednal a naplánoval jako obvykle on.

V koupelně posbírám všechny možné pečující přípravky, na které se v průběhu roku nedostává. V kosmetické taštičce se ocitá pleťová maska, tělový olej, bylinkové sérum, rýžový kartáček na masírování těla, pixkla bambuckého másla na pískem vysušené nohy. Jůůů, já se budu opečovávat! Možná si tam i dojdu na masáž. Ve vybavení pokoje sice uvádějí šampón a sprchový gel, ale já už nechci konvenční kosmetiku a odlívám z našich velkých balení do menších lahviček naše oblíbené přípravky. Bude 200 ml stačit na 10 dní? Roman si dá do kosmetické taštičky holící strojek a zítra tam přidá kartáček na zuby. Ti chlapi to mají tak jednoduché!

S kompromisy se počítá

Mému srdci je nejbližší rostlinná strava, mému tělu pak navíc ještě v zásadě bezlepková forma rostlinné stravy. Nejdřív jsem si říkala, že jídlo vůbec nebudu řešit. Jedeme na dovolenou, tak jsem připravená dělat kompromisy. Je mi jasné, že jako doma to nebude. Ale nakonec mi to nedalo. Kamarádi byli nedávno na Kanárech (dost nás to nalákalo, když jsme viděli fotky a na nich vylidněné pláže) a prý tam byl super výběr jídla (jedí podobně jako my), dostatek zeleniny, vždycky nějaká rýže a snad i luštěniny (nebo si to jen přeju?). Umím si však představit hotelový snídaňový bufet, mám to v živé paměti z těch všech služebních cest. Naštěstí na pokoji je varná konvice, takže beru miso pastu s kimči a se shitaake, že si dáme polévku na pokoji. Přibalím i umeboši pastu, odsypávám z velkého pytle do malého sáčku banchu a zkušeně beru i sítko, přibalím lahvičku čekankové kávy (a můžou mi kolem vonět s kafem jak chtějí, budu mít svoji “kávičku”) a můžeme vyrazit. Vše, co bych nechtěla postrádat, mám sbaleno.

Holky z Jíme Jinak se mě pořád ptají, jak to děláme s jídlem na cestách a když říkám, že to přeci vždycky dávám na Facebook do skupiny, jak jíme mimo domov, tak se některé zlobí, že nejsou na FB, ať to dám na stránky. Tak si dávám závazek, že to tam nafotím a nasdílím. Začínám si tedy psát deníček.

Pevně doufám, že ten test, co jsme si teď museli nechat udělat, bude negativní a výsledky přijdou včas! Čekají nás druhé líbánky, to si nenechám zkazit. Jdu do alfa hladiny posichrovat, aby to všechno klaplo.

PS: Všem rodičům malých dětí – ono to uteče a taky pojedete! Já měla před chvíli miminka a teď mám doma puberťačky, co jedou na tři tábory za sebou a vůbec neplánují, že by se jim mělo stýskat.