Moje malá japonská inspirace u našeho stolu
Možná si říkáte, proč vám to sem píšu, myslím si, že to trochu s Jíme Jinak souvisí. Protože Jíme Jinak nejsou stránky jen o jídle, je to mnohem víc. Jak víte, ráda poznávám světovou kuchyni, oprašuji tradiční zapomenuté recept, předělávám je do veganské i zdravější verze. Japonská kuchyně má pro mě ovšem něco navíc, něco co mě přitahuje, okouzluje a hypnotizuje. Když se v neděli sejde naše rodina u stolu, mám možnost se vyřádit a občas si pořádáme takzvaný Japan day, až na manžela jsou všichni moc rádi. On prostě tu Asii nemusí..
Shojin ryori a kaiseki – duše japonské kuchyně
Tak pokud jste připraveni na druhý díl o japonské kuchyni, zasněte se se mnou…
Představte si, že sedíte u stolu v Japonsku, třeba v elegantním ryokanu nebo v tichém chrámu. Před vámi je tác s malými miskami, každá jako umělecké dílo, které vypráví příběh chutí, ročních období a filozofie. Mluvím o shojin ryori a kaiseki, dvou japonských kulinářských tradicích, které, i když sdílejí společnou duši, jsou jako dva sourozenci s odlišnými osobnostmi. Když jsem prohlížela fotografie mé dcery, které pořídila v tradičním Ryokanu, myslela jsem si: „Jak dokážou proměnit jídlo v tak hluboký zážitek?“ Fascinovalo mě to natolik, že jsem se začala o japonskou kulturu zajímat víc a víc. Nastalo čtení knih, shlížení videí, prostě touha poznat tento styl blíže a alespoň špetku, maličkou špetičku dostat do mého života i kuchyně.
Společný základ: oslava přírody
Shojin ryori i kaiseki jsou poklonou sezónnosti, japonskému konceptu shun: okamžiku, kdy je surovina na svém vrcholu. Ať už je to čerstvě sklizený kořen lotosu nebo houba matsutake vonící lesem, každý pokrm je navržen tak, aby odrážel aktuální roční období. Tomu jsem opravdu velmi ráda, protože sezónnost opravdu dodržuju do puntíku.
Shojin Ryori: kuchyně pro duši
Shojin ryori je kuchyně zenových buddhistických mnichů, zcela veganská, která vznikla v chrámech, aby respektovala princip neubližování živým bytostem. Je jednoduchá, ale přesto překvapivá. Představ si kostičku goma-dofu (tofu ze sezamu), tak krémovou, že se rozplývá na jazyku, nebo hrst horské zeleniny lehce podušené se sójovou omáčkou. Jediné mínus. které zde pro mě je – žádný česnek ani cibule (příliš „rušivé“ pro mysl), jen čisté chutě, které tě uklidní. Je to kuchyně, která živí tělo, ale hlavně duši.
Kaiseki: umění rafinovaného potěšení
Kaiseki je naopak japonská haute cuisine, zážitek, který spojuje chuť, estetiku a společenskost. Je to jako symfonie na několik dějství, s posloupností pokrmů (sakizuke, hassun, mukozuke a další), které přicházejí jeden po druhém, každý jako malé mistrovské dílo. Na rozdíl od shojin ryori kaiseki často zahrnuje ryby, korýše a někdy i maso, ale vždy s tou samou pozorností k sezónnosti a rovnováze. Je to více „světské“, spojené s potěšením a společenskými příležitostmi, často podávané při zvláštních událostech nebo v luxusních ryokanech. Každý pokrm je exploze krásy, navržený tak, aby ohromil oči i patro.
Co je odlišuje?
Největší rozdíl je v duchu. Shojin ryori je introspekce: zve tě, abys se zastavil, zamyslel se, spojil se s přírodou a sám se sebou. Je to jako hluboký nádech v tichém lese. Kaiseki je naopak oslava: exploze kreativity, která tě chce okouzlit. Další rozdíl je v surovinách: shojin ryori je striktně veganské, zatímco kaiseki zahrnuje širší paletu, často včetně syrových nebo vařených ryb. Proto mně osobně je bližší Shojin ryori. Přesto obě kuchyně sdílejí tu péči o detaily, díky které je každý pokrm jedinečným zážitkem: keramika vybraná s láskou, aranžmá jako obraz, chuť, která tě nutí zavřít oči.
Paralela s Itálií
Když nad tím přemýšlím, kaiseki mi připomíná degustační menu v nějaké luxusní italské restauraci: každé chody jsou událostí, navrženou tak, aby překvapila. Shojin ryori je zase blíž venkovské kuchyni našich babiček, vyrobené z pár surovin, ale s takovou láskou, že polévka ze zeleniny se stává mistrovským dílem. Přesto obě mají něco, co naší kuchyni chybí: schopnost proměnit jídlo v okamžik zamyšlení, skoro rituál. Kolik lidí vaří jen protože musí, jen aby si nacpal pupek, je to jedno co, kdy a jak, hlavní je nasytit se. To určitě vnímáte i vy, stačí občas nahlédnout v supermarketech do nákupních košů lidí. Polotovary, mražená jídla, hotová jídla připravená pro mikrovlnku. I moderní asijská kuchyně je určitě taková, ale proč si brát příklad negativní? A jak to máte vy?
Jídlo jako meditace: klid a krása shojin ryori a kaiseki
Nevím, jestli dávám přednost klidné mnišské atmosféře shojin ryori nebo scénické eleganci kaiseki. Možná ani nechci vybírat: obě mě naučily, že jídlo může být mnohem víc než jen potřeba. Je to umění, příroda, způsob, jak se cítit naživu. Pokud máte možnost, vyzkoušejte obojí, jako já. Nemusíme jezdit do Japonska, užijme si to i doma s miso polévkou nebo zeleninovým salátem inspirovaným těmito principy. Hlavně v klidu, s láskou, bez spěchu. Jedno je jisté: budeme na svůj talíř hledět jinýma očima.
Připravit si něco ve stylu shojin ryori doma není těžké – stačí pár čerstvých surovin a trocha péče. Jakýkoliv recept (nemusí být asijský), snadný, chutný, který ti podaruje kousek klidu japonských chrámů. Neříkám, že shojin ryori změní váš život. Ale je v tom něco speciálního, když si sednete a jíte s plnou pozorností, bez rozptylování. Je to pozvání zpomalit, vychutnat si jednoduché chutě, pomyslet na přírodu, která ti ten talíř dala. A přiznejme si, ve světě, kde pořád spěcháme, je oběd, který připomíná malou meditaci, dárkem, který si zasloužíme.
PS: Přemýšlíš jak zlepšit postavu a své zdraví?
Nepřemýšlej 😊 Naskoč zdarma do online kurzu Jíme Jinak !
Komentáře
Vierko, opět skvělý článek, je radost to číst a vnímat. ❤️
Bob
Díky, Věrko. Krásně se to četlo. Potěšila jsi mě.