Nic není tak zlé, jak se zdá (Eva, 39 let)

Nejsem perfektní a tak dobrá jako ostatní

Milí příznivci JJ, pravděpodobně jste již četli spoustu článků na těchto stránkách o tom, jak změna stravy mnoha lidem změnila život, jak se jim podařilo radikálně zlepšit všemožné nemoci, fyzické i psychické neduhy. Já také, desítky….Nejsem závistivá a všem jejich úspěchy strašně moc přeju. Obdivuji, jak třeba lidé zvládnou ze dne na den udělat radikální řez a být z nuly stoprocentní, ale vždycky mám pak po takovém čtení větší či menší pocit, že já jsem totálně v háji a nikdy jim nebudu sahat ani po kotníky :-). Máte to tak někdy podobně?

Ono totiž nic není tak, jak to aktuálně vypadá…

Tak abych to vzala od začátku. Na stránky Jíme jinak jsem přišla již před 6,5 lety. Od dětství trpím nebo vlastně teď už můžu říct: “trpěla jsem” příšerným atopickým ekzémem, který se léčil, nebo spíše potlačoval, kortikoidními mastmi. Nezbavila jsem se ho ani v dospělosti, přestože se říká, že většinou v pubertě zmizí. U mně to bylo naopak. Stále horší a horší, nejhorší období jsem si zažila po porodu. Nikomu nepřeji nic podobného zažít.

V té době mi právě manželova nevlastní teta pověděla o Jíme Jinak, protože řešila stejný problém u dcerky a začala řešit tento problém změnou stravy. Řekla jsem si, že už jsem v životě vyzkoušela snad úplně všechno, co by mi mohlo ke zlepšení pomoci a zároveň jsem chtěla tu nejlepší možnou stravu pro svoji dceru, aby nikdy nemusela zažívat, to co já. Takže jsem se rovnou přihlásila do klubu JJ, začala čerpat informace, také jsem si koupila knížku paní doktorky Strnadelové Radost ze zdravých dětí, následně absolvovala Jarní očistu, Vánoce jinak, zkrátka začala jsem jíst úplně jinak a můj stav se postupně zlepšoval.

Musela jsem podniknout i dalších pár věcí mimo změny stravy, bez nichž  bych se asi nedostala tam, kde jsem a neuzdravila se. Také “pročistit” svou mysl, protože jak se říká, 90% nemocí je psychosomatického původu. Ale zmákla jsem to. Nejsem 100% zdravá, to říct nemůžu, padají mi vlasy, lámou se nehty, mám horší zrak, bolí mě krční páteř, stále je zkrátka na čem pracovat, ale ekzém je konečně pryč a občas se mi udělají jen drobné flíčky v loketních jamkách.

Připadala jsem si jako totální ztroskotanec

X let jsem v klubu Jíme jinak nebyla. Před pár týdny jsem dostala pozvánku do Klubu a řekla si: “A sakra, to je jasné znamení!” :-). Zdraví se mi zlepšilo, zdravě jím pořád, ale já už nejsem tak důsledná, jak jsem bývala dříve a pokud se znovu přihlásím a zaplatím roční příspěvek, bude mě to motivovat k tomu, abych se opravdu držela a jela od rána do večera jenom na Jíme Jinak.

Po pár dnech jsem měla pocit zase totálního ztroskotance. Ráno jsem byla schopná začít polévkou nebo kaší, oběd taky 100%, ale ty večery….tláskačka na noc, nezdravé slané pochoutky, přejídala se. Byla jsem z toho fakt špatná. “Já jsem tak tragická, že nevydržím ani jeden jediný den bez chyby?”. Byla jsem ze sebe zase děsně zklamaná a chtěla jsem se z klubu odhlásit, že nestojím za nic a nemá to smysl.

Musím moc poděkovat Evče, jak mě podpořila, do ničeho nenutila, ale fakt podpořila v tom smyslu, že nejsem sama, kdo není 100%, a že mi pomůže, když budu sdílet v klubu nejenom svoje úspěchy, ale i se dokážu vypsat z depky, když se nebude dařit. Byla jsem fakt v nějaké depresi a nechápala jsem, proč tak jednám. Druhý den jsem se cítila mnohem lépe a rozhodla jsem se, že v klubu zůstanu.

Úplně jsem zapomněla, co se všechno zlepšilo

Když jsem byla v klubu před šesti lety, vedla jsem si deník a všechny materiály jsem si ukládala do jedné složky v počítači. Napadlo mě, že se tam podívám a pročtu si, v jakém jsem byla stavu. Víte, člověk strašně rychle dokáže zapomenout na to špatné, když už je to pryč, ale jakmile si to zpětně přečte, hned se mu vrátí, jaké pocity tehdy měl. Jak jsem byla zoufalá, celé tělo mě bolelo nemohla jsem vůbec v noci spát, musela jsem se pořád mazat, byla jsem děsně nervní a podrážděná….to všechno je teď pryč a je to jenom mojí zásluhou….můžu být na sebe pyšná, co jsem všechno dokázala, k čemu jsem se odhodlala a překonala se.

Člověk si pak opravdu uvědomí, jak je silný, i když si myslí, že vůbec není. Dalo mi to velkou sílu. A jenom doporučuji, když je vám blbě a jste na dně, vypište se z toho, nahrajte si to na diktafon, cokoliv, ať můžete zpětně sledovat, jak se posouváte vpřed. Cesta je cíl a člověk si pak může více vážit toho, co dokázal. Každá drobná změna životního stylu se počítá…Buďte na sebe hodní, pochvalte se za každé perfektní jídlo, nebo když se vám něco povede… a pokud se nepovede, nevěšte hlavu, ráno bude lépe, kamarádi v klubu poradí a podpoří a hned bude zase hej :-)

Hubnutí s Jíme Jinak je hračka

A mimochodem hubnutí s Jíme Jinak je fakt hračka. Ani na živé stravě, ani když jsem byla jenom na odšťavňovači se mi nepodařilo dostat na 61 kg jako s JJ, teď se k nim po pár dnech tohoto jídla (viz fotky z naší kuchyně) opět blížím…i když občas ulítnu, 3 kg už jsou dole. Hlavně se necpat na noc a kolem kuchyně po 7. hodině radši vůbec nechodit, to je moooc důležité :-)

Přeji krásné léto všem a ať se vám daří.

Eva