Vaše zkušenosti
Vlastně bych vám o tom tady ani nepsala, kdyby mě opět nepřekvapily některé komentáře z posledního kurzu na téma jídlo a přátelství. Někteří z vás se setkávají s výsměchem od kamarádů. Někteří se dokonce přestali přátelit – v jednom komentáři psala čtenářka, že jí kamarád řekl, že dokud nezačne jíst maso, tak ať za ním nechodí. Jinde do vás přátelé tak ryjí ohledně jídla, až vám potají tečou slzy. Celý ten prodloužený víkend s kamarádkami jsem na vás všechny myslela.
My tři a strava
Helča a já bychom si, být jen spolu, vařily stejné jídlo jako za starých časů. Sice máme taky každá jiné chutě a jiné nároky, jíme jiné množství jídla v jinou dobu apod., ale rozhodně bychom se shodly více než s naší třetí kamarádkou, která se stravuje zásadně jinak. V poslední době je to v podstatě paleo dieta, čím ona se stravuje. Zatímco já a Helča jsme přitáhly tašky plné zeleniny, obilí a luštěniny, ona přijela s taškou plnou vajec, sýrů, domácího másla a zeleniny určené ke konzumaci za syrova. Jestli někdy nastal boj, tak jedině o místo v lednici.
Stáhni si ZDARMA
Jinak jsme se skvěle doplňovaly. Já uvařila k snídani polévku, kterou si daly moje holky, já a Helča. Ta byla ráda, že si jí může dát s námi, protože její kluci už naše snídaně dávno odmítají. Ti si dali s chutí vajíčka, které připravila pro sebe a syna naše kamarádka. Všichni byli spokojení a v pohodě posnídali u jednoho stolu. Navíc nebyla rvačka o ten jeden pořádný hrnce, co byl k dispozici. Na vajíčka stačí pánvička a tu jsem zase nepotřebovala já. V podobném duchu se nesla i večeře. Dokonce jsme si občas něco daly ochutnat. Kamarádka si dala mojí polévku, já zase k jídlu trochu jejího salátu. Pohoda.
Obědy jsme řešili venku buď svačinou nebo jsme se stavili na oběd. Ani tady nebyl problém. S ohledem na stravování té druhé jsme vybíraly vhodnou restauraci. Ideálně, aby tam bylo něco pro všechny. Dokonce jsme jedna druhé radila, co by si kdo mohl dát z jídelního lístku. Kamarádka mě tak upozornila na špagety s pečenou zeleninou, které jsem přehlídla, a Helča jí zase doporučila salát s masem, který vypadal moc pěkně. Prostě žádný problém.
Děti a jídlo
Helčiny kluky ovlivnila školka, škola a hlavně tatínkův přístup. Když mají jiné jídlo, trpí, respektive spíš ho prostě nejedí. Takže ti našim holkám rozhodně nic nezáviděli a dokonce si odmítli dát čerstvou čočkovou polévku, co jsem pro všechny navařila večer v den příjezdu. Naše holky jsou zvyklé, že jíme jinak a zatím s tím nemají žádný problém. Takže všem třem klukům nezáviděly ani chleba se šunkou, ani vajíčka, ani jogurty, ani sušenky. Jako jindy jedly jídlo, co jsem připravila, Markétka už mi i zdatně pomáhala v kuchyni.
Sice jak kluci dostali sladké, hned se obracely na mě, zda taky něco mám, ale na to já jsem vždycky připravená. Když jsou akce s kamarády, co nejedí jako my, mám vždycky v zásobě jablka nebo jiné ovoce, sušené ovoce a oříšky, nebo nějaké zdravější mlsání buď z domova nebo z obchodu. Na tuhle akci jsem udělala reveňovou bublaninu, takže dvě svačiny byly vyřešeny velmi jednoduše. Navíc byly docela syté, takže holky ani hned neotravovaly s něčím dalším. Roman nám také na cestu upekl skvělý kváskový chléb, takže pro naše děti to byly skutečné hody od začátku do konce.
Zmrzlina
Během výletu do města se kluci těšili na zmrzlinu a já měla v batohu opět lákavou první pomoc a holkám i říkala, že kluci půjdou na zmrzku a my si někde ve stínu dáme nějakou naší dobrotu. Byly v pohodě, ještě přidaly informace o tom, proč se ani v horku nemá jíst ledové. Holky zlaté!
Když pak kluci po několikáté obhlíželi stánek se zmrzlinou, dostala jsem na zmrzlinu chuť i já. Ale kvůli těm dětem to přeci vydržím, musím jít příkladem. Kluci jančili před stánkem a nemohli se dohodnout, jakou jim má máma koupit. Šla jsem se podívat, jak to vypadá s odchodem a zjistila, že mají dvě verze veganské zrmzliny. Čokoládova a vanilková, moje kdysi tolik oblíbená kombinace. A veganskou zmrzlinu jsem nikdy neměla, tedy krom těch, co jsem vyrobila doma z ovoce. No já vím, tahle určitě nebude bez cukru… Ale nějak to na mě přišlo a koupila jsem každé holčičce jeden kopeček. Holky byly chvilku zmatené, že mají zmrzlinu, protože s tím vůbec nepočítaly (až jsem chvíli litovala, že jsem to vlastně koupila, když ony to nepotřebují), a tak chvíli trvalo, než ji vůbec olízly. Dala jsem si taky a vlastně jsem si ani nepochutnala. Zlaté naše dezerty! Ale byl to prima moment, kdy jsme všichni seděli na rohu ulice a měli co dělat s tou tekoucí lepivou hmotou. Děti byly upatlané až za ušima a já si říkala, že zase máme na rok dva pokoj. Holky byly naprosto nadšené, že mají zmrzlinu a bylo jim úplně jedno, že mají jinou než kluci. A když jsme pak ráno pěkně kašlaly a smrkaly, měly jsme dobré téma na cestu domů. Není nad vlastní zkušenost, že?
Přátelství a jídlo
Píšu to celé proto, že jsem chtěla z vlastní zkušenosti ukázat, že to jde. Že si nemyslím, že by jídlo mělo rozdělovat přátele. Naopak my přijde, že u jídla se vždycky pěkně sedí a povídá. A že každý nejíme to samé, my nepřijde jako překážka ve společném stolování.
Jako problém my přijde, že jsou někteří lidé netolerantní, agresivní nebo zlí. Vůbec si neumím přestavit, že bych se měla kamarádit s někým, kdo by si mě kvůli jídlu tolik dobíral, až by mi bylo do pláče. Ani mi nejde do hlavy, že někdo druhému vyčítá vegetariánskou nebo veganskou stravu, s čímž se také potkávám. To už bych spíš pochopila vegana, který se nemůže najíst nebo dokonce přátelit s někým, kdo dělá něco pro něj už tak velmi neetického, nemorálního, zcela popírajícího jeho přístup k životu – jí něco, co muselo být těžce vyprodukováno v masokombinátě a zabito. Zatím se ale setkávám spíše s tím, že lidé mají řeči na adresu veganů a vegetariánů než naopak, že by tihle mluvili do jídla svým masožravým a mléko konzumujícím přátelům.
Abyste to nepochopili špatně. My jsme taky narazili na spoustu řečí a kritiky. Nejvíc samozřejmě v rodině. Kdo je s námi v kurzu Jak na babičky, ten z videí ví, že některé naše blízké jejich přesvědčení o nevhodnosti naší stravy nepustilo dodnes. A jasně, že si občas do nás někde někdo rýpne, má nějakou poznámku, zvlášť když někde venku na akci nejíme zrovna jako doma, to je nejvíc komentářů. My jsme to ale už od začátku moc neřešili, útoky jsme si nenechali líbit, měli jsme svůj názor, bylo nám dost jedno, co si o našem jídle myslí ostatní. Navíc časem se k nám spousta lidí přidalo. Většina našich přátel už se dnes stravuje více čí méně jako my. Nevím vlastně, jak se to stalo, že jsme takovéhle trápení s kamarády nezažili.
Nejste na to sami
V závěru se tedy dostávám k tomu, co jsem chtěla sdělit. Chtěla bych povzbudit všechny, kdo píší, že si připadají jako naprostí exoti, aby si tak nepřipadali. Nejste sami, kdo se stravuje jinak. Jsou nás tisíce, jen se třeba neznáte. Podívejte se do naší mapy, dejte tam o sobě vědět, třeba hned vedle je někdo podobně naladěný. Přidejte se do skupiny na Facebooku a vyměňujte si s námi fotky vašich jídel. Je to pěkná inspirace pro ostatní. Posílejte svoje fotky, příběhy a recepty k nám na stránky, ať se přiučíme i my ostatní. Pošlete nám fotky vašich dětí, jak jedí zeleninu. Prostě sdílejte to s ostatními, nebuďte sami a nepropadejte pocitu beznaděje.
Jak to máte vy?
Sdílená radost je dvojnásobná a sdílená starost poloviční, takže klidně do komentáře napište, jak to máte vy. Třeba společně na něco přijdeme. Více hlav víc ví!
PS: Cítíte se pořád unavená a bez energie?
Vstáváte ráno s pocitem, že byste nejraději zůstala v posteli? Co si dobít baterky a postarat konečně i o sebe? Je čas na podzimní detox. Mrkněte jak opět získat energii.
Komentáře
Pro mě je oáza jednou, dvakrát za rok víkend s kamarády a jejich rodinami (tedy s jednou skupinou kamarádů), sdílíme výchovné a jiné zkušenosti. A loni na podzim se stal zázrak i v jídle, naše fazolová paštika, pečený tempeh i špaldová bábovka měla velký úspěch. Dokonce jeden kamarád vždy vaří s dětmi a připravili pikantní zelenou čočku a druhý den cizrnový hummus. I když jedna rodina jsou vegetariáni, jedni částečně bezlepkoví, ostatní jí klasicky, ale všichni byli nadšení a hlavně otevření a bez předsudků. V této skupině je úplně normální, že si kamarád přiveze konzervu fazolí a kysané zelí k večeři místo párků. Navzájem se inspirujem a předáváme recepty. Letos jsme sice grilovali i maso, ale společně jsme udělali dva saláty a chutnalo všem. Mezi sousedy a v rodině to už tak nadšené není, hlavně ty babičky :), ale rodinu si nevybíráme, přátele ano. A přijde mi, že otevřených lidí, kterým chutná zdravější alternativa je víc a víc.
Chtěla bych vám napsat svoji zkušenost. Jím jinak asi 3 roky, ale nijak dogmaticky. Když jednou za čas dostanu chuť na řízek, tak si ho dám a dlouho ho pak zase nemusím. Rodina zaznamenala že jím jinak. Oni mě nechávají jíst v klidu moje jídlo a já jim to svoje nenutím, pokud o něj neprojeví zájem. Postupně sleduji, jak se i u mých blízkých pomalu a postupně mění stravovací zvyky k lepšímu. Největší pokroky vidím u svých kolegyň v práci. Ty s nadšením obědvají se mnou a ptají se, jak jsem vařila to či ono. Vůbec jim na mém jídle nepřijde nic zvláštního, ikdyž doma takto nevaří. Jedna z nich prohlásila, že mi vlastně závidí, že dokážu takhle vařit, protože ona tu změnu neumí udělat. Tak té dávkuji nové informace pomalu a postupně. Teď mě pověřila, až pojedu nakoupit, abych jí přivezla rostlinná mléka, aby se začala postupně zbavovat pití mléka. Takže za mě radost…