Veronika přemýšlela o účasti v jarní očistě už minulý rok, ale troufla si na ni až letos, kdy se jí „hodila do konceptu“. Podělila se s námi o své obavy i o to, co jí očista přinesla. Zelenina a vaření, dříve obávaná a skoro neznámá slova, jsou dnes jejími věrnými kamarády. Veronika sklízí pochvalu za nová jídla, cítí se líp, cvičí, kloktá olej, klíčí, kvasí, kupuje nové potraviny, čte kuchařky, vaří, před spaním si čte a dává si dechové cvičení.  A co je nejdůležitější – má radost z toho, že něco vydrží, že nešla lehčí cestou. Když jsme četly její komentář v Jarní očistě, bylo jasné, že patří do Síně slávy, takže vám ji rády představujeme.  

 

Co bylo před očistou a koho jsem „nakazila“
Veronika

Na tyto stránky jsem narazila poprvé už loni (někdy těsně před jarní očistou), tip mi dala kamarádka, která už jinak jí. O očistě jsem přemýšlela, nicméně jsem si netroufla prosadit ji před svou partnerkou. Vytvořila jsem si v hlavě představu, že bude proti, že mi to bude vymlouvat a že mě nepodpoří a tak.

Letos jsem se pustila do práce se sebou samotnou a jarní očista se mi hodila do „konceptu“. Přihlásila jsem se a ejhle – partnerka proti nebyla. Co jsem uvařila, to si dala se mnou. Nekupovala zakázané věci, aby mě jimi neprovokovala. Hodně postřehů a postojů se jí zamlouvá, v jídle chce pokračovat. A dokonce uvažuje o účasti příští rok. První super přínos očisty!

Lepší ráno

Já jsem krom očištění těla zhubla, nevím kolik, ale znát je to výrazně. Ráno dřív vstávám, škrabkou si čistím jazyk, kloktám olej, kartáčuji si tělo, cvičím orgánovou sestavu. Snídám miso polévku. Zařadila jsem ji jako úplně poslední, z nějakého důvodu jsem z ní měla strach. Asi to slovo miso, je takové cizokrajné J. Je výborná! Jsem hladovec, takže po polévce si dám ještě obilnou kaši. Dřív vždy na sladko, teď většinou se zeleninou. Začátky nebyly rozhodně snadné, třeba hned první pokus o obilnou kaši se zeleninou rozdušenou na sladko. Rýžovo-jáhlová kaše byla tak hustá a lepivá, že nešla ani polykat, a zelenina byla prostě zelenina a ne sušené ovoce a med. Byla jsem smutná, naštvaná, rozhozená, zoufalá. Uff, raději nevzpomínat J. Teď si ji klidně dám i jen s napařenou zeleninou.

Lepší den  

Zeleniny sním během dne kotel (před pěti lety jsem si nechtěla dát ani kousek okurky k ozdobení talíře) a na kompletní talíř se také vždy dostane. Sladké, dříve minimálně jeden kus denně, nejím. Myslela jsem, že to bude nejtěžší věc pod sluncem, ale bylo to jednoduché jak facka.

Klíčím, kvasím, kupuju nové potraviny a pročítám si kvalitní kuchařky. Vařím. Dřív jsem nevěděla, co je to špetka soli, bála jsem se dotknout vařečky, že něco pokazím, ale ono to jde. Pochvalná slova za některá jídla jsou toho důkazem.

Večer před spaním si otevřu knížku a než zavřu oči, dám si dechové cvičení.

Lepší pocit ze sebe sama

Miluju pravidelnost a rituály, proto mi asi nic z těchto každodenních opakujících se činností nevadí a dokonce si v nich i libuji :-)  Druhý, velký přínos očisty!

No a třetí přínos, pro mě nejdůležitější, je lepší pocit ze sebe sama. Že něco dokážu, že něco vydržím, že jsem to nezabalila, že jsem nešla lehčí cestou. Odměnou mi je radost a štěstí.

Mockrát děkuji za skvělý kurz.

Veronika

 

 

  1. Moc pěkný příběh Veroniko, pěkně se čte, když se někomu daří. Jste fakt dobrá, že jste to dokázala :-)

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekTěstoviny s cuketovými proužky
Další článekSladké cibulky s umeboškou