Tak pročítám komentáře a musím se smát, když jsem našla hned dva různé, které apelují na to, abychom udělaly nějaký konsensus nebo byly řádné objektivní a doplnily i názory zcela opačné. Jeden se týká brambor a druhý očkování. Marně si lámu hlavu, proč to po nás vlastně ti lidé chtějí. Nejdřív mě napadlo, že je to asi apríl, ale nebyly oba z dneška. Oni to asi myslí vážně.

Zajímavé je, kolik ostrých komentářů lítá kolem článků o bramborách a očkování. Pod těmi to tedy frčí, až se jeden nestačí divit a s našim čtyřmi dětmi mnohdy ani reagovat 🙂

Jedna paní vehementně hájí očkování pod peticí, napsala už mraky dlouhých komentářů a krom všeho jiného třeba píše “Aby bylo jasno: Jsem pro PLOŠNÉ (mimo odůvodněných případů) POVINNÉ očkování, ale s velkou debatou o složení vakcín a s hmotnou odpovědností státu, pokud se jasně prokáže, že vakcína někomu uškodila.” a “Navrhovala bych proočkovávat i dospělou populaci. Když uvážím, že česká populace valem stárne a starší lidé mívají oslabenou imunitu, tak je to aktuální téma…”

Což o to, ať klidně očkování věří, fandí a své děti nechává očkovat. Narazila však na odpor dalších čtenářů a rozjela se diskuse. Nedalo mi to a jedné prima mamině jsem odpověděla podle svého uvážení a svých zkušeností. Šlo mi konrkétně o tu jednu, protože ji díky Jarní očistě už trochu znám. Jenže jsem píchla do vosího hnízda a dnes našla ve spamu další velmi dlouhé komentáře plné různých odkazů, které přes spamfiltry neprošly, od té stejné paní. A v jednom se píše: “A propó, nebylo by přínosné zařadit na tyto stránky také názory druhé strany a ne jen hromadu článků a videí s Elekovou?” A je to doplněno několika doporučenými linky zřejmě k nastudování a zveřejnění toho, jak je vlastně očkování dobré.

Dalším kouzelným komentářem, který skončil kvůli odkazům ve spamu,  je tento: “Dobrý den, můžete kontaktovat organizaci viz. níže a pokusit se s nimi o nějaký konsensus? Děkuji, RB” Komentář obsahoval dlouhatánský link na článek o tom, jak jsou brambory léčivé.

No, tak já nevím, co si ti lidé vlastně myslí. Proč bychom měli zveřejňovat články opěvující očkování, když máme osobní zkušenosti, které nehrají očkování do karet? Na to jsou tu jiní. Jiné stránky, všechna možná tištěná, rozhlasová, televizní a internetová média a farmacie jako taková. Kdo se chce ujišťovat, že očkování je super, ať si to tam jde užít. Od nás chválu nečekejte. Víme toho příliš mnoho.

Proč bychom měly kontaktovat organizace a stoupence brambora a usilovat o nějakou shodu, když máme tolikrát potvrzeno, jak jejich vysazení pomohlo k lepšímu zdraví a od bolestí? Kdo chce brambory jíst, ať je jí. Nám to nevadí. Ale samy se jimi cpát nehodláme své děti teprve ne. A když to pomohlo tolika lidem, proč o tom nenapsat, že? Takže to dál píšeme. Příznivcům a milovníkům brambor navzdory 🙂

Tenhle web vznikl z potřeby podělit se o ty úžasné objevy a těžce nabité zkušenosti a ne z potřeby přinášet všechna pro a proti, která se jen dají sehnat.  Nepíšeme to, co by někdo chtěl, abychom psaly. Píšeme, co zažíváme, co nám funguje. Někdy to bolí, protože to naruší naše dosavadní jistoty. Obzvlášt nepříjemné to je, když nám někdo “sahá” na to, co máme rádi. Třeba ty brambory. A úplně k zbláznění je, když se dozvíte, že něco, co jste udělali s láskou mohlo třeba uškodit vašemu dítěti. To nechceme slyšet. Nechceme o tom číst a nechceme si to připustit. Chápeme to. A chápeme, že se na nás třeba i zlobíte. Všechny tyhle pocity máme za sebou. Ale pokud u nás hledáte povrzení, že mléko je zdravé, očkování potřebné a brambory skvělé jídlo, tak vám prostě nemůžeme vyhovět. Už je to dva roky, co jsem tu vysvětlovala, že nejsme veřejnoprávní médium a že budeme dál psát o tom, co nám dělá dobře a co máme vyzkoušené na vlastní kůži.

 

 

 

 

Jste unavená a vyčerpaná? Posilte v zimě ledviny

Nastartujte imunitu a vyhněte se nemocem.

Je to snadné. Zjistěte, jak na to.

Stáhnout ZDARMA

  1. Milá Evi, krásně jste to napsala. Je to stoprocentní pravda, tenhle web není o hádkách. A já jsem jen ráda, že jsem Vás “náhodou” objevila a děkuji, že jste a jste mi inspirací pri přechodu k lepšímu stravování. Jsem Vám vděčna za cenné rady. Jsou i jiné zdroje, samozřejmě, ale díky Vám jsem zase “moudřejší”. Moc Vám fandím. Dana

  2. Evi, taky v tom vidím ulevit si, ale to je lidské a přirozené. Ale není potřeba řešit škarohlídy ani jim podobné. Je to Váš Web a můžete si s ním dělat co chcete! Slova vidíme každý jinak a proto je zbytečné nějak reagovat. Každý stejně bude tvrdit tu svojí pravdu!!!!!

    • Asi jo, Moni, já to asi neuměla napsat o té půlnoci tak vtipně, jak vtipné mi to přišlo. Četla jsem to nahlas manželovi a oba jsme se smáli, když jsem parodovala návštěvu u bramborářů se slovy: „Dobrý den, prosím vás, my jsme z takového webu, kde lidem radíme zásadně omezit brambory, ono jim to dělá dobře na klouby, na mozek a na střeva. Vy zase brambory propagujete jako léčivě a skvělé. Lidi jsou z toho zmatený, nemohli bychom se nějak dohodnout, že bychom třeba říkali něco mezi?“ Pár minut jsme z toho tématu a těch dvou komentářů měli skvělou zábavu a diskutovali o tom, zda to fakt mohl někdo myslet vážně, když nám to navrhoval. No a v té bujarosti mě napadlo se podělit se spřízněnými dušemi.

      • Evi, bylo to vtipný, já se teda pobavila 🙂 navíc je to úplně jasné – je jedno, jestli jsou to brambory, očkování nebo maso – prostě když někdo miluje třeba řízek a úplně se v tom vyžívá, když ho baští, tak ho prostě nepřesvědčíte, že bez masa mu bude líp 😉

  3. Dobrý den, chodím sem číst zatím krátce, se stravou mě čeká ještě mnoho zákrut a cestiček těsně vedle hlavní cesty, která tam někde je, ale zaboha není vidět. Moc ráda tu čtu a zkušenost mimostádních neprošlapaných cest zažívám již mnoho let jak profesně, tak v osobním životě.
    Nicméně podobný článek jako dnešní je již jeden v archivu a nedá mi to nereagovat na ten určitý podtón “pokud s námi nesouzníte absolutně, raději sem nic nepište”. Jistě zde není veřejnoprávní prostor, přesto část stránek je otevřená všem. A jistě si velmi dobře uvědomujete, jak blízko krajíčku jednoho konce Gaussovy křivky se se zdejšími postoji nacházíte. A jelikož podobné přitahuje podobné, tak zákonitě budete přitahovat reakce lidí z podobné pozice na Gaussovce, bohužel ovšem z obou stran křivky. Lidé blízko středu sem velmi pravděpodobně budou přispívat velmi málokdy. A věřte, já chápu pocity a i objektivní argumenty vás, kdo říkáte, že nebudete, neb nemá cenu, reagovat na výrazně opačné či s tématem jen okrajově související názory. Přesto si myslím, že tento postoj není úplně dobrý. Nikdo sem nepíše náhodou. Deset reakcí bude nervy cuchajících, nepříjemných, nepřínosných, a pak jedenáctá bude mít v desítkách vět jednu, která cinkne novým pohledem, dosud neviděným. Nikdo nejsme ve vývoji na konci, každý názor, i postoje a zkušenosti JJ, se dále vyvíjejí a jsou dále modifikovatelné nejen poznatky a dalšími příběhy hlasujícími PRO, ale stejně tak zkušenostmi lidí negativními. Nelze to oddělit. Nevím, zda jsem dobře srozumitelná, chci říct, když například dělá někdo vědeckou studii o cukru a pozve k účasti na ní pouze kolegy – obhájce prospěšnosti cukru, zatímco odpůrci nedostanou vůbec žádný prostor, vznikne něco nesprávného. Zcela nesprávného. Opačný názor, pokud je prezentován bez zaujatosti, útočnosti či z pozice neznalosti, může být nejpřínosnějším prvkem diskuze a vlastního hledání vůbec. Vím, že takto nebyl článek míněn, přesto tam podtón o určité uzavřené názorové skupině zazněl. To si myslím, že by byla velká škoda a mínus i pro JJ.

    Stran očkování a brambor souhlasím, nicméně jak jsem psala, žádný podobný článek nezabrání tomu, že zde přečte a zarezonuje člověk názorově z obou konců Gaussovy křivky, tak to prostě je a zabránit se tomu nedá. Maximálně se dá ulevit některým emocím podobně sepsaným článkem. Člověk z opačného konce spektra se může snadno přesunout na váš konec :-), samozřejmě pokud se spíš neutvrdí, že názorově je na tom lépe na své straně.

    • Protože jsem působení na těchto stránkách zahájila jako prudička, vím, že to vůbec není o tom, že by na tomto webu nebyl prostor pro opačný názor. Znám weby, na které se žádný komentář bez předchozího schválení nedostane. A ani s tím nemám problém. V čem problém vidím je to, že i odlišný názor může být uváděn slušnou formou. Ideálně neanonymně, ale tomu taky rozumím, proč je to tak těžké 😉 Napadání a vysmívání jen proto, že má druhý člověk jiný (stejně správný) názor než já, to není nic, na co by bylo třeba dokola reagovat. Pro svoje bývalé pruzení mám takovou -jasně, že vím, že alibistickou – omluvu. Web fungoval chvíli, neměl za sebou tak ohromné úspěchy ve smyslu zlepšení života stovek lidí a i článků, které dopodrobna popisovaly cokdyjakproč tu bylo podstatně méně než teď. Teď sem třeba někdo náhodou nezavítá (protože náhody neexistují), ale v podstatě má hromadu možností, jak zjistit, cokdyjakproč. Z článků, z diskuse pod nimi. Když je nevyužije, může svou pozornost věnovat právě třeba klubu Harley Davidson 😀

      • Já jen, aby můj příspěvek nevyzněl jinak, než měl – příspěvky napadající, urážlivé, nesmyslně konfrontační, ty se samy bohužel vyřazují z nějaké debaty, chápu a sama nevidím důvod snižovat se v tomto na úroveň někoho v tomto duchu píšícího. Chápu taky, že jde o vyjádření postoje webu celkově, byly zmíněny “spamy” s obsahem, na nějž se těžko reaguje, navíc tedy zřejmě není ani kam, jak v minulém článku padlo, řada mailů neexistuje. Já tomuto všemu rozumím, reaguju spíš na podtón, který mi tam cinkl, uvedu příklad – žádost o objektivní a nikoliv jednostranný (tedy z hlediska JJ nebo MB podaný) článek či pohled na brambory. Můj pocit z toho byl, že toto patří jinam, ne sem, zde je na brambory uvedený pohled, pokud souzníte, pojďte dál, pokud ne, pokračujte jinam, kde se budete cítit lépe. Já tuto myšlenku ze srdce chápu, myslím jen, že není možná. Prostě proto, že část hledajících lidí, kteří s tématem skutečně zarezonují, tam rezonuje z přesně opačné strany – např. v 65 letech je celoživotním konzumentem a milovníkem brambor. Reakce tohoto člověka nebude v prvním momentu vstřícná a osobně se domnívám, že člověk, který už na web napíše s reakcí, je více dotčen tématem a potenciálně schopen změny myšlení a názoru i velmi dlouho zažitého, a v jeho prospěch, jak zde asi dobře znáte, než člověk, který si přečte článek o tom, že zde není správný prostor pro debatu o jeho pohledu bližších pro a proti. Lidé, kteří jsou od prvního momentu nadšení a dávají najevo soulad, mohou nakonec i méně souznít a hůř se ztotožnit s JJ, než člověk zprvu ostnatý a nastavený prudičsky až výsměšně. Můj osobní názor je, že škoda o takového člověka pak přijít, snad nebyl výše uvedený článek předzvěstí nějaké ještě větší uzavřenosti.
        Nicméně nemělo jít z mé strany o kritiku napsaného nebo nesouhlas, chápu jak podstatu sdělení, tak všechny pohledy plýtvání časem na už odbyté záležitosti, když je čas potřeba v rámci rozvoje jinde. Pokud ale má být web inspirací i stále novým a dalším začátečníkům, pak stále budou přítomné začátečnické myšlenky i reakce.

        • Já tím zase chtěla říct, že i kdyby se Eva s Helou rozhodly, že web bude jen pro klubáky, klidně můžou, je jejich. Neudělaly to proto, že chtějí, aby co nejvíc lidí mělo informaci, ke které došly praxí i studiem. Na webu je v tuhle chvíli stovky článků a s komentáři pod nimi si může průměrně bystrý čtenář udělat úsudek sám. Podle vlastního tempa. V těch článcích a diskusích najde téměř všechno. Je možná zbytečné psát do komentáře podesáté stejný názor, který byl x krát zodpovězen. A ještě trvat na uznání názoru, který se prostě v praxi neosvědčil a v článku je popsáno i proč. Přesto holky nebo další zkušenější odpovídají. Začátečnické myšlenky a reakce všichni chápeme, jak už jsem psala, jsem přesně ten případ překlopení, takže o to víc je chápu, ale nechápu, proč by měly být na webu tzv . objektivní vyjádření. V článcích je uvedeno, proč např. brambory ne a zrovna tak je tam uvedeno, že kdo chce, ať je jí, ale ať se nediví, že ho bolí kolena. Něco znám, něco mi funguje, tak to mám a nakonec, není to dogma, každý si to může zkusit a zařídit se podle svých pocitů. A když jsme u těch motorek. Fanoušci Harley Davidson moc dobře vědí, že motorka nemá střechu a Toyota Yaris ano. Ale oni chtějí jezdit bez střechy, na super mašině, svobodní a s větrem v zádech. Těžko argumentovat, že by se měli zamyslet nad tím, že když náhodný návštěvník fóra vznese požadavek na objektivní uznání výjimečnosti Toyoty Yaris, že začnou hledat pozitiva jen aby vyhověli. Na druhou stranu Toyotu hanit nemusí. Jen prostě už ví, co chtějí a v čem je jim dobře. A dost možná si někdy Toyotu koupí. Ale přijdou o tu svobodu, super mašinu a vítr v zádech…

          • Tak samozřejmě, že pokud by se kdokoliv, kdo má SVŮJ web, rozhodl ho uzavřít, zaheslovat, zpoplatnit nebo prodat firmě s potravinářským zaměřením, má na to plné právo. Nicméně že by větší uzavřenost byla z mého pohledu škoda, to napsat mohu – v této fázi, kdy je část webu zcela veřejná a dostupná všem – a dělám to proto, že přes nepříjemnosti s uvedeným typem některých reakcí je pro širokou veřejnost přínosem mít přístup i k tomuto typu poznatků a zkušeností. Vědomostí je v současnosti dostupných mnoho, často si protiřečí, nicméně jsou k dispozici značně roztříštěně, zdejší ucelený pohled na vyzkoušený způsob stravování, který má dalšími dostupnými knižními zdroji kryté pozadí, není průměrný. Je to pěkný počin a moc fandím současnému směru a doufám, že množství reakcí, jejichž charakter působí trable, nepřekročí únosnou míru a otevřenost bude moci být zachovaná.

            Přirovnání s Harleyem jsem předtím plně nedocenila, neb o motorkách nevím téměř nic, takže jsem se plně pobavila až s vaším rozvedením, díky za to :). Nicméně i fanoušci Harleye, pokud mají otevřené fórum, by měli zůstat schopní komunikovat s ne-fanoušky, když tedy vynechám odpůrce či sktuečně hanlivé a nevhodné komentáře. I když tedy chápu, že u motorek je to možná fakt zbytečná otrava, to je prostě koníček pro radost a o víc nejde, zatímco strava, ta ovlivňuje naprosto vše. Pokud zaujmu někoho pro změnu, znamená to mnohem víc, než případné pochopení fanouška Yarisu, že jízda bez střechy je taky fajn. Naprosto respektuju, že majitel soukromého webu se sám rozhoduje, do jaké míry je ochoten a schopen tuto část osvětové dřiny podstupovat, o tom žádná.

    • To naprosto souhlasím, diskuse je potřeba a nás vlastně hodně baví. Když je přednáška a všichni se spokojeně usmívají, nikdo nic nenamítá, je to dost nuda 🙂 Mě vůbec nevadí, když někdo nesouhlasí, to už bych musela se svým životním stylem, stravou a názory viset na první jedli před mnoha lety a vůbec bychom nemohly denně sedět nad těmi komentáři. Tenhle článek měl být spíš mým úsměvným zamyšlením nad tím, že někdo si fakt může myslet, že půjdeme někam s někým uzavírat nějaké smířlivé dohody o bramborách nebo čemkoli dalším.

      • Moc děkuju za reakci i za vysvětlení, že šlo vlastně o ventilaci spíš do úsměvu, já jsem jen před pouhými několika dny četla podobně laděný článek z archivu, který časově dělí od tohoto několik let a v první fázi mi ten rozptyl času vůbec nedošel. Za to se omlouvám, to vzniklo na mé straně dočítáním všeho v krátké době, nedošlo mi, že mezitím utekla spousta času, než se situace zase přiblížila něčemu podobnému minulosti.
        Aktivní kroky k tvorbě smířlivého pamfletu o bramborách, to je opravdu úsměvná představa, to musím zpětně uznat. V používání brambor máme naštěstí naprostou svobodu. Nicméně například konsenzus o očkování by byl velmi potřebný (přirozeně tím nechci říct, že máte vy aktivně jít vytvářet smířlivé dohody, jde jen o soukromý povzdech), protože v očkování se nedá mluvit o svobodě ani v současnosti, natož v situaci, která se chystá. Každopádně máte velmi intuitivní spamový koš, u toho popisu z minulého článku jsem se skutečně ráda zasmála. 🙂

  4. Evi moc krásně napsané a odkázání na club Harley Davidson je k popukání 😀
    Rýpalové na netu mi nevadí, těm se dá aspoň odpovědět (aspoň v duchu nebo to ze sebe vypsat), jak s tím naloží je na nich a nebo nereagovat vůbec, každý podle uvážení. Ale dnes mě rozsekal strejda (3x do roka zabíjačka, minimálně 20 arů brambor – prakticky nejí nic jiného, sem tam kynuté knedle), “naživo”. Dokáže se vytočit i bez našlápnutí a věřím, že by dokázal ve vzteku i fyzicky ublížit. Dnes jsem se fakt bála. Ale ustála jsem to. Zastavila jsem se dnes s dětmi u babičky na půl hodinky/hodinku. Hned, jak jsme přijeli, zavětřili děti sladké knedlíky. Aby byl klid, nekomentovala jsem to, jen jsem babičku poprosila, aby jim nedávala cukr, tvaroh ani smetanu, jen skořici, že mají rýmu. Babička protočila panenky a až na cukr mi vyhověla. Tak jsem si v duchu řekla, že aspoň něco a neřešila to. Než jsem si udělala kafe, strejda vstal z gauče a najednou přišel dotaz, “proč to mají suchý?” “nemají, mají to s cukrem a skořicí” “a proč nemají tvaroh ani smetanu” a nastal pat. Odpovědět, že jim to nevyhovuje jaksi nešlo, tak jsem řekla to, co babičce, že mají rýmu (až teď, když to píšu mě napadlo něco naprosto jednoduchého “mají to tak rádi”, nevím, jestli by to prošlo, ale příště to tak zkusím). Nedokážete si představit, co nastalo! Vyskočil z místa, začal řvát “zas…. mladý blbý internetový maminky, jste úplně . . . . . . .” (víc to rozepisovat nechci, byl dost sprostý) až to s námi ostatními škublo, jak jsme se lekli. Pak se oblékl, přitom shodil na zem co se dalo a odešel. Naštěstí! Mlčela jsem. Schovala se v kuchyni a tiše mi tekly slzy bezmoci. Jak ráda bych ho odkázala do “Clubu”! Nebo kamkoliv jinam. Nestálo mi to ale za to. Bohužel pro babičku mě donutil k rozhodnutí, že ačkoliv normálně jezdím s dětmi na Velikonoce k babičce, tentokrát jí přijedeme jenom vyšupat a pod nějakou záminkou zase rychle vypadneme – tohle nemám zapotřebí znovu. Zvlášť když jako jediný argument řekl, že mám hubené děti, pravdou, kterou mu nemělo smysl říkat je, že od doby, co jíme jinak (děti díky školce tak na 50%), děti konečně soustavně přibývají – po troškách, ale pořád. Takže ať se všichni škarohlídi jdou bodnout!!! Já vím, že máte pravdu, protože jsem to vyzkoušela především na sobě a částečně/postupně na své rodině a vidím ty výsledky. Oni (myšleno moji příbuzní) jsou cvoci, kteří se chovají jako stádo tupých ovcí neschopných si něco přečíst/zjistit, aby mi mohli aspoň nějak argumentovat nebo proti mě použít vlastní zkušenost. Jejich reakce beru už jenom jako “výkřiky do tmy”, které stejně nebudou mít z mé strany odezvu. Ale jak v jiném článku psala Janina, je to o tom chtít! A JÁ UŽ NECHCI A NEBUDU TUPOU OVCÍ, KTERÁ JDE SE STÁDEM, VYŠLAPANOU CESTOU, PROTOŽE TAK CHODILI VŠICHNI JEJÍ PŘEDCHŮDCI! A už vůbec ne proto, že to po mě chtějí ti, co v ní stále ještě šlapou. Jsem člověk svobodný a proto činím rozhodnutí. Nikoho z nich svými rozhodnutími, svou svobodou, neomezuji, to že oni nedokážou unést, že mě nemohou ovládat, je jejich problém.
    Když to tak po sobě čtu, tak si říkám, že ještě pár týdnů/měsíců na JJ stravě a budu mít co dělat, abych si z těch jejich hysterických výstupů nezačala otevřeně (před nimi) dělat srandu 🙂 když si vzpomenu, jak jsem byla v háji z reakce mojí matky – a dnes to bylo sice časově kratší, ale o to horší (jo, a jsou to sourozenci – strejda s mámou 😉
    HOLKY “NAŠE” ANI NEJSEM SCHOPNÁ SLOVY VYJÁDŘIT, JAK JSEM VDĚČNÁ, ŽE JSTE VYTVOŘILY TENHLE WEB – DĚKUJUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU :-* :-*

    • Petro děkujeme za tvůj zážitek, i když je dost drsný. Na jaře jsou nejslabší játra a žlučník, což má rozhodně přetížené, proto takový šílený výbuch. Určitě ho to ale neomlouvá, navíc takhle před dětmi. Dobré je, že na JJ stravě si to člověk mnohem méně a méně bere osobně a to je přeci nejdůležitější. Jeho nezměníte, ale svůj postoj k sobě i k němu ano.

      • Přesně tak, máte pravdu – každým dalším dnem na JJ stravě je mi celkově
        lépe a Lépe a LÉPE
        Vážně jsem šťastná, že Vy a Eva jste, že jste se potkaly, dali dohromady tenhle web a soustavně se nám všem věnujete, děkuji!!! Bez Vás dvou bych na to všechno přišla možná v důchodu – a bůhví jestli???

        • Péťo, krásné a smutné zároveň, ale nádherně s nadhledem sepsané a to je moc bezva. Taky jsme upravili návštěvy u babičky a na jídlo uz se objevime jen zřídka (tak 2x do roka). Navíc tuším, že nepochopení ze strany rodiny často není ani v tom co, jak a proč děláme, ale Prostě a jednoduše v tom, že si to dovolujeme dělat jinak a vystoupit tím z řady. Také se pomalu učím ovládat a nebrat nic z jejich komentářů příliš vážně a už vůbec né osobně 😉
          A je moc dobře, že se takto posouvame a vyvijime, tak to ma být. Držím palecky a díky za tvou zkušenost 😉

    • Petro, mám podobně cholerického tátu. Ne tedy až tak, ale pro ilustraci – říkáme mu “ředitel zeměkoule” 😀 Vytáčí se pořád, kvůli všemu a rád. Sám si hledá důvody pro to, se vytáčet. Velmi oblíbené téma je třeba politika. On to ale tak chce a tak mu Vesmír posílá více a více toho, co chce 😉 Dlouho jsem tím trpěla, už jen protože mi od mala byla neustále opakováno, jak jsem “tatínkova” holčička, jak jsem celá po něm a že ségra je spíš po mámě a já po tátovi. Měla jsem prostě za to, že s ním musím souhlasit a vycházet. Nemusím. V momentě, kdy jsem si to uvědomila, se chování táty otočilo a KONTROLUJE se přede mnou!!! Neříkám, že občas nevybuchne, ale asi si rychle uvědomí, že je za mimoně, protože na něj koukám takovým tím pohledem: “Respektuji, že se chceš rozčilovat, je to tvoje volba, škodíš tím sobě, ne mně, mě se tohle vůbec netýká.” Případně když domluví, řeknu něco, co se vůbec jeho tématu netýká. Zpočátku to dost těžce snášel, ale pak si začal připadat trochu hloupě a bylo to. Mám prostě výborné zkušenosti s nebojováním 😉 Nevzdávám se, neustupuji, ale nebojuji. Navíc čím se člověk víc upevňuje ve vlastním já, tím méně má potřebu snášet a absolvovat taková setkání. Mě už dneska vůbec nemrzí, že se s některými lidmi nestýkám nebo stýkám minimálně i přestože dřív jsme se navštěvovali často. Vybírám si lidi, se kterými trávím čas bez ohledu na to, jestli je to rodina nebo cizí lidé. Je skvělé, jak jste to zvládla a je skvělé, že už vidíte ten rozdíl! Teď už prostě “jen” půjdete dál a budete vidět víc a víc.

    • Petro, to musel být šok. Já bych teda vzala děti a prchla, kdyby na mě někdo začal řvát a ještě by tam byly děti. Ono je totiž celkem snadné říct “protože já to nejím” apod., ale jak někdo začne slovně napadat péči matky o dítě, je to velmi citlivé téma, takže si umím přestavit, jak vám muselo být ouzko až zle. Jak tady píšou holky, je jaro, žlučníkáři jsou vzteklejší než jindy a člověk si prostě musí nastavit ty hranice, ať jde o jídlo, výchovu, vzdělávání nebo cokoli jiného. Jídlo je totiž jen běžná zámínka, naprosto souhlasím s holkama, že lidem nejvíc vadí, když to neděláte všechno podle jejich představ. U mě tedy (po mnohem méně agresivním útoku od příbuzných) stačilo zcela nevědomě omezit návštěvy (prostě se mi tam nechtělo) a začít jezdit po obědě. A najednou pohoda a nikdo si netroufne mě hodnotit a mluvit mi do čekoholi. Odešla jsem z domova v osmnácti, když s nima nebyla řeč, proč bych to neudělala zase klidě ve čtyřiceti, když jde o moje nervy a moje děti 🙂 a oni to ze mě cítí, takže jsme na sebe hodní. Já jim klidně dám k narozeninám uzenou šunku a oni mi pro děti uvaří rýži, mrkev a tofu 🙂 Ale na začátku mi bylo ouzko, když jsem narazila na odpor a řeči o zdraví mých děti. TAkže gratuluju, že to berete takhle pozitivně a ještě s humorem! :-)) A díky za vaše díky 🙂

    • Leuso, Janino, Evo dekuji vám všem za podporu;-)
      Ano, taky mám pocit, že je největší problém, že jsem si “dovolila” vystoupit z řady. Navíc je asi umocněn tím, že se moji rodiče rozvedli a i když je to už přes 20 let, pořád si do mě všichni promítají vlastnosti toho pána, co ho mám v rodném listě. Ale to je taky jejich problém, že nikdo z nich nikdy nevěnoval pozornost mě a tomu jaká jsem JÁ.
      V postavení proti nim jsem zatím v pozici, že se vzdávám, ustupuji, ale nebojuji – tak ještě ty dva body a je to 😉
      Ano, byl to šok a bylo mi z toho ouzko (měla jsem pocit, že mám hrudník ve svěráku), ale jak mi vytryskly slzy, najednou se mi ulevilo a vyskočila mi v hlavě myšlenka, že si může říkat co chce (i když má doma zdravotní sestru), protože za své děti jsem zodpovědná já a můj muž, nikdo jiný. Taky mi ho v tu chvíli bylo trochu líto, protože on ten život svůj život žije mnohdy se zbytečnými problémy, přitom by stačilo tak málo . . . nebo moc? Jak pro koho. Ale je to jeho volba a já ji respektuji. Jen doufám, že se časem dočkám stejného přístupu od rodiny jako Vy Evo. Zatím jediný, kdo se chová normálně je nevlastní taťka a já si ho o to víc vážím! Tak se snad blýskne na lepší časy i u zbytku rodiny 😉

    • Petro, prosím vás, zmiňujete, že u dětí i se školkou máte stravu tak 50:50 a vidíte výsledky, můžu se zeptat, v jaké oblasti pozorujete změny? Se staršími dětmi asi lepší výsledek, než cca 50:50 ,nedosáhnu, moc by se mi hodila motivace, že i to má význam.
      Zážitku se strýčkem je mi líto, chci poslat podporu a taky osobní zkušenost, že je to pouze o autoritě. Bohužel řada blízkých odmítá uznat nás jako autoritu – rodiče, kteří skutečně určují, jak to kolem dětí bude. Nicméně jde o toto a ne o to, jaká konkrétní pravidla a na jakém podkladu chceme vytyčit a udržet. Můj tchán umí vytvořit velmi silný nátlak a nepohodu, pokládá se přitom za znalého určitých pravidel zdravého stravování, ohání se tradiční čínskou medicínou. Jedna z jeho představ je bílý jogurt ochucený pouze skořicí, zdravá snídaně. Nesnese odpor, přitom jedno z dětí má na bílkovinu kravského mléka alergii. Není ochoten přijmout, že co je “zdravé” pro něj, není univerzální návod pro ostatní, vrchol všeho je, že i mezi našimi dětmi jsou v tomto rozdíly. Chci tím říct, že i člověk zdánlivě sečtělý a znalejší určitých principů reakce těla na potraviny a vztahu mezi jednotlivými složkami stravy může reagovat úplně stejně pochybně, jako člověk tímto nedotčený. Přeju hodně síly a věřte, vy jste maminka, vy máte mít jistotu, co pro děti chcete a vy určujete, jak to skutečně bude. Opravdu zkuste nebrat to osobně, má nějaký problém, se kterým ať se popere, vám moc přeju, aby děti o ten tvaroh a smetanu hlasitě nežádaly…

      • Kraakoro, moje děti mají JJ jídlo “jen” každou večeři, sem tam snídani, víkendy i obědy – pokud tedy nejedeme za babi na návštěvu 🙁 jo a sem tam nedokážu odmítnout konvenční sladkost (třeba když jsem nestihla napéct a nemohla jim to nahradit) – tak to jen těch našich 50:50. A takhle to je až poslední 2 měsíce (začala jsem cca na začátku listopadu), jinak to bylo spíš 25:75.
        A změny? Místo 4x antibiotika, které dostal syn a 1x dostala dcera, během podzim/zima 2013/2014, stejnou část roku letos NIC, jen asi 2x rýma, a to okolo řádily angíny, nštovice a chřipková epidemie. Teď sice mají rýmu a kašel už asi 14 dní, ale chápu to jako eliminace (jen dneska jsem se trochu lekla, když malý vykašlal krev, tak uvidím, co bude zítra), stejně jako to, že jim zhrubla kůže na tvářičkách (mě se ten ksichtík totiž osypal celý). A k tomu všemu mám pocit, že malá je plačtivější (stejně jako po druhé hexě), ale malý je nějak “rozumnější” – nevím, jak to popsat, prostě je s ním snažší domluva, návaly vzteku jsou méně časté (i když o to intenzivnější), ale mám prostě pocit, že se jim (stejně jako mě) čistí i psychika.
        Tak asi tak 😉

        • Moc děkuju za popis! Moc jste mě povzbudila, že i s těmi v první fázi nezbytnými většími “kompromisy” je možné jít skutečně vpřed a nikoliv přešlapovat na místě či dokonce couvat.
          U nás zatím došlo k mnoha pozitivním posunům stran zdraví, nicméně domnívám se, že strava na tom v celku měla malý podíl. Je pravda, že změny provádím vlastně plynule stále a že moje příprava jídla se od konvenční už poměrně hodně liší (a vařením příkrmů z celých zrn, bez instantních směsí na kaše či kupovaných vloček, bez UM a pouze bílými jogurty, bez přípravy sladkého tvarohu či dokonce lipánků a smetánků, jsem se dost lišila už před těmi 14 lety), tak možná to v něčem přispívá, nicméně dosud jsem myslela, že změny mohou přijít až při výhradním vyloučení např. lepku, mléka, cukru. Je milé číst, že i dílčí kroky mají viditelné projevy.

          • No jo, ale Vy jste začala jíst jinak už před 14ti lety! Tak na ta vaše těla nespěchejte! Mě přijde logické, že u Vás změny nejsou nijak razantní, když se nemusí čistit od tak velkých hnusů, jako ta naše 😀
            VYDRŽTE, to přijde, jen postupně a o trošku pomaleji, než u těch, kteří jedli jen konvenčně a teprve teď mění, byť pozvolna 😉

            • Děkuju, ne, já jsem nevařila Jinak, protože jsem používala jak mléčné produkty, i když farmářské, tak maso, vejce, výrobky z mouky, brambory a jiné lilkovité… Brambory pravda byly tak 1x týdně, chleba se pekl domácí z kvásku a převahy žitné mouky, místo pšenice špalda, ale nebylo to Jinak. Bylo to jen víc ze základních a prověřených surovin, široce jsem využívala dostupnou zeleninu, tenkrát jsem byla rarita i s častým používáním červené řepy, v tomto vám všem opravdu rozumím, jak na to okolí kouká. Ale s nástupem školky-školy se dětem hodně proměnily chutě a ochota jíst doma stejně, jako dřív. Plus ty naše potravinové alergie. Co jsem tu četla, tak JJ je opravdu hlubší a komplexnější změna, i když výhodu toho, že většinu surovin zde používaných známe a jedí mi to, asi máme. Nicméně třeba s kaší ke snídani jsem těžce mimo, kaše přestali vyhledávat kolem nástupu do školy cca… a tak, no.

              • Ale já nemyslela Jinak, já myslela jen jinak 😉
                To, co jste popsala nebylo ÚPLNĚ typické konvenční jídlo, jako že jste se o něco pokoušela (kváskový chleba, víc zeleniny . . .) už mnohem dřív . . .
                Kaši neřešte 😉 udělejte si ji každý den pro sebe, až budete po snídani v pohodě a budete se cítit dobře, děti to uvidí, třeba se přidají 🙂 můj syn se nejdřív vůbec netvářil, že by to kdy schroupnul a když jsem si dokázala pro sebe poprvé udělat k snídani miso polévku, kouknul na mě a řekl “ale já bych si polívku chtěl dát taky” – přistrčila jsem mu svou misku se slzou na krajíčku a šla jsem si udělat jinou 😀 a od té doby si ji o víkend sem tam dá, takže maximální spokojenost – malá to sabotuje do teď, ale já to nevzdávám, jím před ní s chutí, peču podle JJ (miluje sladké) a říkám si, že to časem přijde. Nevnucuju, protože vím, jak jsem se sama vždycky “stavěla na zadní”, když mi někdo řekl, že MUSÍM 😉

                • No tak na MUSÍŠ bych taky doma dojela už hodně dávno, navíc si sama pamatuju z dětství ve školce, co to bylo a jaká hrůza s tím byla spojená, to opravdu nehrozí. Z mého pohledu je tohle u jídla úplně špatně a nepoužívala jsem u stolu nikdy-vyjma léků tedy.
                  Nicméně je to velmi pomalý proces u prostředního, všechno se počítá v letech. Proto taky pořád hledám něco jiného, nač by třeba reagoval vstřícněji a lépe. Další dvě děti jsou mnohem tvárnější a ochotnější.

  5. já souhlasím – je to každého věc a kdo chce kam….. myslím, že ke zdravé stravě (potažmo neočkování atd) si každý musí dojít sám. Můj milující a milovaný manžel je zarytý masožravec a to má DNU… tak jen nabízím a pokouším ho, zda neochutná, ale necpu mu svůj názor a argumenty, když nechce slyšet a nezajímá se, tak ho přesvědčovat nebudu. Musím říct, že i na očkování má jiný názor, ale naštěstí to nechal na mě. Navíc naše kamarádka má roční holčičku, které se po očkování rozjela Stillova choroba, tak si asi taky něco uvědomil. Ten komentář s Harley Davidson je Boží a pravdivý taky mě rozchechtal :))
    Držím palce, díky za stránky a jsem s vámi 🙂

  6. Díky, tohle právě potřebuji, protože masáž okolí (alergologie, dětská doktorka…) je fakt velká a já už si začínám říkat, jestli to fakt nepřeháním. 🙂

  7. Dobrý den Evičko,na vaše stránkyjsem narazila teprve nedávno a náhodou a jsem za ně moc ráda.Mám 4 děti a jak vyrůstají,začínají se jak u mě,tak u nich,objevovat i závažnější zdravotní problémy a hledala jsem proč.Až vlastně na vašich stránkách a knize od Dr.Strnadelové jsem poznala proč to tak je.Bohužel ne každý má tak zdravý kořínek,že se cpe od narození do sta let bůčkem a je zdráv,já k těmto lidem bohužel nepatřím.Zkusila jsem vaši stravu,ne úplně,ale na 90%.Ten,kdo nezkusil,nepochopí,jak dobře se ted cítím a obtíže mé nejmladší dcerky v 15 měsících se mnohonásobně zlepšily.Díky za to,souhlasím s vašimi názory a fandím vám.
    Co mě tedy dojímá,jsou názory škarohlídů a rejpalů,co se do vás naváží.Nechápu je,však vy přece nikomu nic nenutíte,nenařizujete,pouze píšete,co jste prožila,co se vám v životě osvědčilo,jak jste došla k těmto zkušenostem.Všem,vám i těm co Jí Jinak,jde přece o to,aby se dožili co nejdelšího věku,ve zdraví a plné síle,se svými blízkými a úsměvem na rtech.A o to přece v životě jde.Přeju vám všem krásný den

    • Díky za milý komentář, Myslandreo. Páni, čtyři děti to je nádhera a taky jistě záhul. To je úžasné, že zvládáte vařit jinak pro takovou bandu! Kdybyste se někdy chtěla podělit o praktické zkušenosti, jak to všechno děláte a jak to děti začaly jíst a zda to šlo hladce či těžce, budeme rády za vaše zkušenosti. No, máte naprostou pravdu – kdo nezažil nepochopí. Snažíme se to předat jako inspiraci těm, kteří hledají, ale slova nikdy nenahradí vlastní zkušenost s uzdravením. Díky za vaši zkušenost.

      • Napíšu vám alespoň kousek ze svého života,negativní zkušenosti s hormonální antikoncepcí i očkováním,s tím,jak mi “normální jídlo” pokazilo organismus,hned jak budu mít chvilku.

  8. Mám na to stejný názor. Tahle strava mi dělá moc dobře už dva roky. Nebývám nemocná a dokonce i můj manžel začal jíst před rokem se mnou a přestal rýmečkovat 🙂 pochopili jsme…..
    Naservírovali jsme si vítězství !!!!!!

    • Tak to je super, Lenko, že to baští s vámi. A že zmizela ta rýmečka 🙂 Vaše naservírované vítězství mi vykouzlilo úsměv na tváři. Je to tak, člověk se může rozhodnout být zdravý a šťastný navzdory momentální módě být v depce a mít problémy.

  9. Dodnes si pamatuji jeden komentář k názoru, který ostře napadal konzumaci obilovin a vyžadoval konzumaci masa, mléka, vajec… S dovolením cituji 🙂 Takže asi tak 😀 😀

    Ja si snad myslim, ze jste nejaky zoufaly chovatel dobytka, co hleda potencionalni zakazniky. Proc nam tady argumentujete ‚malymi zaprtky‘ a nezajimavymi vyzkumy?
    Zkuste treba Club fanousku Harley Davidson. Muzete jim navrhnout, at od zitrka jezdi v Toyote Yaris. Treba je Vase argumenty nadchnou a presvedci.
    Na strankach JJ pochopeni a podporu nenajdete.

    • Jani, Ty mi opravdu čteš myšlenky! Přesně na ten jsem si totiž úplně jako první vzpomněla, když jsem četla včera v noci ty komentáře. Chtěla jsem ho i najít, ale nenašla. No, stačí pomyslet, že? 🙂 Tehdy ten pán byl hodně drsný, psal nám různá doporučení na léčení a že nám prý z bradavek kapou jáhly a podobné hlody. Naštěstí to většinou skončilo ve spamu. Ale když mu naše čtenářka doporučila zkusti Club fanoušku Harley Davidson, málem jsme se s Helčou počůraly smíchy 🙂 Je fajn, že ty vyklidněné a odhleněné mozky mají schopnost se dívat na věci s nadhledem a humorem, že? A na druhou stranu obě chápeme ty nešťastné rýpaly, protože jsme ty hlavy a těla taky měly pěkně zanesené nejen bramborama, ale i starýma programama o tom, co je správné a tak.

  10. Zobrazit všech 38 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekSeitanové plátky na houbách
Další článekKvětnová víkendovka pro nezadané