Domů > Magazín > Blog

Sněžné vytržení

sezóna zima

Nakreslila jsem si do diáře velkou sněhovou vločku. Napadlo totiž spousta sněhu a naše rodina má druhé Vánoce. Nejvíc u vytržení jsem já. Marně hledám slova pro své nebetyčné nadšení.

Hurá na sníh

Zrovna jsem měla takovou pedagogickou náladu, připravené materiály (v noci pracně nastříhané kartičky) a novou prezentaci pro holky. Dokonce vymyšlenou společnou práci v češtině, byť jsou jedna ve třetí a druhá v šesté třídě. Když začal padat sníh. Všichni jsme podléhali stále většímu nadšení, jak vloček přibývalo a nerozpouštěly se. Zrovna včera jsme s Romanem mluvili o tom, zda se tuhle zimu dočkáme ještě sněhu, nebo už nás čeká jen jaro. A teď padá!

Marně svým žákyňkám říkám, že se teď budeme učit a až trochu víc nasněží, vytáhneme boby, sáně a půjdeme ven. Jakmile se na terase objeví poprašek, Kája jde do spodního prádla a musí se v tom vyválet. A sněhuláka si postaví, když už je trochu z čeho. Nebráním jí. Je z naší rodiny nejméně zformovaná, nejvíc přirozená. A velmi odolná. Vím, že nenastydne, tak jí nechám řádit. Skoro ji závidím nadšení, s jakým se vrhá nahá do sněhu. Po obědě už je venku dobrých dvacet cenťáků, tak vyrážíme celá rodina na nejbližší kopeček a řádíme. To už se válí ve sněhu celá rodina.

My máme běžky!

Chvíli s holkama bobujeme, ale pak nás to přestane bavit a jdeme se s Romanem projít. Naše oblíbené kolečko po poli kolem lesa je zasněžené. Brodíme se hlubokým sněhem a jásáme nad tou krásou. Svět je najednou černobílý, vše se ztišilo, nikde ani živáčka. Tak jsme se dočkali, jupíí!
Po procházce Roman zjistí, že jeho čerstvě zhmožděný kotník zrovna neocenil sněhovou procházku, a tak přichází na řadu bramborový obklad. Když strouhám bramboru, pro kterou jsem musela k sousedce, protože doma žádné nemáme, tak mi to dojde.

Vždyť my přece máme běžky! Proč se brodíme sněhem, když můžeme jezdit?! Tři roky na zad jsem byla poprvé na běžkách s partou holek. Sousedka mi půjčila běžky a já doufala, že jí je vrátím a sebe dovezu celou. Tak mě to nadchlo, že jsme si po návratu koupili s Romanem svoje první (a doufám, že i poslední) vlastní běžky. Ale svezli jsme se jednou a bylo po sněhu. Vloni zrovna tak, jen ten víkend s kamarádkama (zavádíme tradici lednového dámského běžkařského víkendu), jedna jízda s Romanem a od té doby čekají v garáži na svojí příležitost. Není sníh. Úplně jsem na ně zapomněla a teď jsem tak nadšená, že nemůžu usnout a dočkat se rána. Škoda, že už je venku tma, šla bych hned. Ale sotva na nich stojím, takže raději půjdu za světla.

Mám svojí stopu

Ráno jsem na nic nečekám a vyrážím ven. Snídaně počká. Škola počká, práce počká, všechno počká. Sníh je lepivý, hluboký. Musím si vytvořit v nekonečné bílé planině nějakou stopu. Jůů, to je příležitost, to jsem ještě nikdy nedělala. Kudy to vezmu? Přede mnou je skoro nekonečná bílá pláň lemovaná černobílými stromy. Vypadají jako by je někdo namočil do cukrové polevy a narovnal. Nádhera! Tak kudy mám jet? Mám tolik možností. Teď si vyjedu pěknou trasu – udělám si stopu a pak po ní budu už hezky klouzat. Rozjedu se do pole a ejhle – vůbec nevidím svoje běžky. Ani boty. Ani špičky běžek. Sníh mám do půlky lýtek a kloužu kdesi hluboko pod povrchem. Přijde mi to legrační. Levituju nad polem a vůbec nevím, jestli ještě mám běžky na nohou nebo už jsem je někde ztratila. Snad se nezaseknu někdo o větev nebo o kámen. Přemítám o odolnosti těch tenkých prkýnek a hrnu se vší silou sněhem dál a dál. Za mnou zůstává stopa, kde je místy vidět tráva. Když zvednu lyži, mám na ní přilepenou hroudu sněhu. Aha, nebude to tak snadné, jak jsem si to představovala. Nevzdávám se a vyšlapu si asi kilometr trasy. Abych si to trochu užila, obrátím se a jedu vyjetými kolejemi zpět. Jupííí, jede to! Já se mám, mám svojí vlastní stopu! Nemůžu uvěřit, že jsem tu první a cítím se trochu odpovědná za případné další návštěvníky. Co si asi pomyslí, až dojedou k posedu a dál to nepovede? Odpoledne to musím protáhnout a uzavřít kolečko.

Tomu říkám hojnost

Odpoledne jdu stopu protáhnout. Udělám pracně celé kolečko. Vracím se domů zpocená a naprosto nadšená. Další dny jezdím stále sama dvakrát denně sem a tam a vůbec mi nevadí, že někdy se sníh lepí a někdy je mokrý. Však ono snad ještě připadne a ty travnaté díry se zaplní sněhem. Maluju si to v duchu a supím do vršku. Kdyby mě někdo viděl, určitě by se pobavil. Z kopce se řítím a mávám rukama, jak jsem vratká. Jak se na tom proboha brzdí? Pád do sněhu naštěstí nebolí a na běžkách se zvedá mnohem lépe než na lyžích nebo snowboardu. Tak se narovnám a jedu dál. Po rovině supím s širokým úsměvem a nemá to vůbec styl. O to větší mám nadšení.

V hlavně mi pořád běží myšlenky o tom, jak se máme, že bydlíme v tomhle místě. Co nám tu chybí? Celý rok je tu chladněji než v městečku, celý rok tu fouká. Někdy je to nepříjemné, ale teď je to náramné. Sníh tu drží, i když v okolních vesnicích je jen poprašek a ve městě už jen břečka. A sníh padá dál a já mám radost z toho bohatství. Do deníčku si píšu každý den nadšené věty vděčnosti za sníh. To je prostě úúúúžasné! Nemůžu se toho nabažit, jsem úplně u vytržení. Je mi jedno, že celé dny fučí, je mlha, fouká mi do obličeje sníh. Jdu za každého počasí. Děti staví s Romanem iglú a já běhám okolo. My máme sníh, ó my se máme. Co si víc přát? Máme druhé Vánoce. Škoda, že jsme den před nasněžením zrušili stromeček, teď je dokonale vánoční čas.

PS: Kde jsou ostatní děti? A rodiče? Ani odpoledne nikde nikdo.

PS: Pořád tu něco čtete? Pojďte vařit!

🌷 Jaro je tu - nový začátek. Pojďte kuchtit 🍲 skvělá a svěží rostlinná jídla 🌱, pochutnat si, pročistit si tělo a zlepšit náladu v prima partě 🤗. Naskočte s námi na 8 týdenní Jarní očistu. Jsme s vámi živě, pomůžeme a podpoříme! ❤

Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh

Buďte první, kdo poděkuje za tento článek.

Komentáře

Dobré ráno Evo, právě jsem přišla z běžek. Sníh je hodně rozbředlý ale příroda v rozbřesku dne krásná. Říkám si to samé, když se mnou na dráze jezdí paní a hrdě se hlásí k věku 81. Kde budu já v tom věku, v jaké kondici. Asi je nejdůležitější, kde se nacházíme a s jakou radostí a pocitem štěstí právě nyní. Sníh jsem si užila i s celou rodinou v sobotu při výletě v Železných Horách. Tam jsme ho hrnuli po nevychozených cestách a z kopce před sebou a byla to docela námaha:-). Krásná v zasněžené krajině. Přeji krásné a ještě hezčí ráno všem a celé vaší rodině. Vaše rady předávám dál a mnoho mích známých již s vámi sdílí vaše stránky. Včera jsem v práci rozdávala na ochutnání semínkový chléb a již hledají recept ……Eliška

slunicko
20. 1. 2021

Evi zdravím tě ,to tvé nadšení ze sněhu a běžek je úžasný a plně tě chápu.U nás (okolí Čerčan)kde je taky pole,louky-no zasněžených plání dost a dost a tak od minulého víkendu řádíme jak se dá.Se ségrou na běžkách si také “tvoříme “někde své stopy i malé holčičky 8a4roků to docela chytlo.Stromeček ještě máme,i cukrovíčko poslední se včera našlo(z JJ oříškové :))),takže pohoda…Evi tobě,celé rodince i ostatním přeji užijte si tu pohodu ,klid a nádheru zimní krajiny !!!

Ukázat další komentáře

Vyzkoušejte také

Blog
klub
75
9

Vaříme v elementu VODY (zima) – prohříváme tělo

Zima je ve znamení elementu vody. Které potraviny jsou v zimě vhodné a které orgány je třeba posilovat? Co tyto orgány podporuje a co je naopak oslabuje?
77
15

Biologická zima už je tu!

Biologická zima začíná v půlce listopadu. A protože zima patří k energii vody, jsou v tomto období nejvíce zranitelné ledviny a močový měchýř. Oba orgány j...
75
1

Nastává zimní Slunovrat – moc temných sil vrcholí. Jak slavíte Kračun?

Víte, proč naši předci házeli hrách na zeď? A jaké další zvyky prováděli, když přišel zimní Slunovrat a začátek astrologické zimy? Proč byl tento den pro n...