Vždy buď raději připraven aneb jak jsem hladověla po cestě do Mexika

“Jde to všechno jako po másle,” říkala jsem si…

První den cestování jsem zvládla bez problémů. Ráno jsem vyjela z domu nasnídaná (díky kaši z rýže jsem měla v bříšku jako v pokojíčku), na oběd jsem snědla rizoto, které jsem si ještě ráno stihla udělat ze zbytku rýže, nakrájené syrové zeleniny, tempehu a pesta a na večeři v 18 h rolku sushi (sushi jsem dělala den předem). Vše vypadalo jako perfektní cestování a já byla šťastná, že jsem dobře připravená a vše jde jako po másle. I můj první let, odbavení a všechny ty kontroly dopadly na jedničku.

V letadle na mě čekalo k jídlu opravdové překvapení

Zapomněla jsem to zaklepat na dřevo! Takže se to samozřejmě pokazilo… A jak? No další jídlo mě čekalo v letadle v 1 v noci směr Mexiko. To jsem měla dopředu domluvené na vegan a bezlepkové. Už jsem se těšila na teplé mexické jídlo a byla zvědavá, co mi připraví…

Když jsem ale hladově odtrhla plasty a alobal (ani nechci přemýšlet, kolik hliníku v jídle z toho alobalu bylo) od talířku, čekalo na mě opravdové překvapení, po kterém mě přešla chuť. Koukala na mě ryba. “Cože? Co to je? Já jsem vegan. Měla jsem to domluvené,” říkala jsem si v duchu. V dalších mističkách byly 2 plátky ananasu a něco, co se podobalo sušeným švestkám (2 mini kusy). Pak ještě máslo, 4 kukuřičné chlebíčky (v tom nejmenším cestovním balením, které existuje.. takové jsem opravdu ještě neviděla. Aby je člověk hledal lupou, jak byly malé) a vanilkový pudink.

Zavolala jsem si letušku a můj výraz mluvil za vše, takže asi pochopila, že něco není v pořádku, ale řekla, že s tím nemůže nic dělat. Tak jsem snědla aspoň ty 2 plátky ovoce a 2 sušené švestky, chlebíčky a pudink s tím, že jsem si představovala, že by to třeba mohl být veganský pudink od Alpra. Nebyl. Byl hrozně přeslazený, takže po 2 lžičkách jsem řekla konec.

“OK, klid, v pohodě, zaspím to,” říkám si. To jsem se ale spletla. Z jídla mi začalo být špatně, tlačilo mě a špatně se trávilo. Tak jsem se moc nevyspala. Snídaně ve 4 ráno probíhala v podobném duchu. Čekala na mě míchaná vajíčka, která vypadala, jako by je někdo už přede mnou pozřel, to stejné ovoce jako v noci, chlebíčky a opět pudink. Takže více méně další hladovka… Byla jsem pozitivní a říkala si: “Za chvilku budeme na místě a budeme mít výborný oběd, to zvládnu!” :-)

Upss… Zapomněla jsem na časový posun!

Další krize ale přišla v Mexiko city. Zjistila jsem totiž, že jsem se trošku přepočítala… Neuvědomila jsem si, že existuje něco jako časový posun, a tak mi jídlo na dobu 7 hodin chybělo a náš oběd, se kterým jsem počítala, měl být v době, kdy v Evropě je už dávno po večeři a chystá se ke spánku. A taky jsem už zase zapomněla, že když člověk cestuje, tak má větší hlad než obvykle. A ještě k tomu jsem vlastně téměř nic nesnědla.

V Mexiko city na letišti se člověk, který jí jinak, nenají. Tedy pokud to není boháč, který může vyhodit jen tak 200 pesos (cca přes 210 Kč) za maličký salátek (ve kterém je ale stejně ještě nahoře trocha sýra), respektive spíše tak 3x tolik, aby se aspoň trochu najedl :-D Letiště v Mexiko city je plné pečiva, sladkostí, sendvičů s šunkou a sýrem, jogurtů a dalších takových “dobrot”, na kterých mají marži snad 1000 %. Zachránila mě ale spolucestující (díky Ivet!), která měla italské sušenky, takže jsem přežila, a pak se konečně dočkala vytouženého oběda (tortilly s guacamole, fazolemi a rajčaty)! :-)))

Jaké máte zkušenosti s jídlem v letadlech vy?

Stalo se vám něco podobného? Co vám naservírovali v letadle vám, když jste si objednali něco mimo běžnou stravu?