Zvítězil jsem nad roztroušenou sklerózou – část II. (Michal, 44 let)

Realita každodenního kolotoče

Budu upřímný. Zdravé vaření flákám. Ranní polévky je pro mě obtížné uvařit. Obědy si sebou neberu, jelikož často cestuji a pokaždé jím jinde. A večeře, když to žena stíhá, tak i občas mám teplé… Defakto u vaření často spoléhám na mou ženu, která je už tak dost zaměstnaná. Mám vysoké pracovní nasazení, a to jak doma, tak v práci. Děti rostou a potřebují neustálou pozornost. Mám 4 a čekáme se ženou další. K tomu 1 velmi aktivního psa, 1 malého psa a kočku. Nemám na vaření jídla už zdaleka tolik času a chuti jako kdysi… Inspirace na jídlo je sice velká, ale začínáme se více klonit k jednoduchému jídlu, časově méně náročnému. Prostě odklon od zaryté, přísné až dietní stravy k volnému režimu bez pravidel. Přeci jen zdravé vaření praktikujeme už 11 let a to pro managera se vzrůstajícím počtem dětí a zvířat není vždy úplná “pohodinda”.

Signály, které nelze přehlížet

Zní to fajn, dělat si co chci. Ale pravda je, že se tělo čas od času ozve. Když začnou krvácet dásně, když cítím tlak za okem, když mám zalehlé uši, když mne po fyzické zátěži bolí končetiny. Cítím to, vím, že nejsem úplně zdravý. Prostě ta RSka tam někde je… a překvapí mne, když ji nejméně čekám. Dokonce jsem jednou měl vážnou obavu, že mi začne ataka…

V době, kdy vyšel předešlý článek jsem byl „na výsluní“. Měl jsem životní pohodu. No, a tak jsem postupně polevoval. Najednou se objevila histaminová intolerance – kvašené jsem miloval, ale po jeho konzumaci jsem to cítil ve střevech. Začal jsem správně jíst, vynechal kvašené a vše se zdálo být fajn. Problém jsem zahnal, resp. jen ty příznaky, a pokračoval ve své jízdě dál. Takto jsem ve vlnách absolvoval několik problémů, obvykle se zažívacím traktem. A při každém problému jsem obrátil a začal jíst lépe. A vše vymizelo! No tak, jsem zase přestal jíst dobře. A tak pořád dokola…

Mívám rovněž křečovité stavy – problémy, kdy se mi stáhnou svaly od žaludku až po vnitřní koleno. Neříkám, že často, ale děje se to. Dokonce při poslední kontrole na očním se mi zvedl tlak v očích.

Lekce z bolesti a uzdravování

Největší facku jsem dostal před skoro 2 lety, kdy jsem si na lyžích roztříštil krček stehenní kosti. Lékaři to nedokázali dát dohromady, tak mi prostě ten kloub nahradili titanem. Uřízli stehenní kost, natloukli mi dovnitř nový kloub a do pánve mi dali titano-keramickou vložku. Tu bolest si pamatuji do dneška.

Jak si v zimě dobít své životní baterie?
Stáhni si z Jíme Jinak jídelníček pro regeneraci ledvin!
Stáhnout 100% ZDARMA

V nemocnici jsem samozřejmě odmítal jíst jídla, která mi vařili. Vysvětlil jsem personálu, že po operaci vážně nebudu do sebe „tlačit“ párek s čočkou a chlebem. Tak jsem toho moc nesnědl a začal hubnout. Žena s dětmi mi nosili jídlo a nekupoval jsem si „junk food“. Po týdnu v nemocnici jsem nastoupil do rehabilitačního ústavu. Tady jsem sdělil svůj jídelníček a přes počáteční vysvětlování jsem začal dostávat veganské jídlo. Jako šlo mi to dost přes zuby… Některá jídla byla fajn, ale věděl jsem, že musím sníst všechno… Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat – opět jsem se začal zlepšovat. Chutě se mi spravily a celkově jsem se cítil lépe. V kombinaci s enzymy a ustavičným cvičením jsem za 3 týdny opustil rehabilitační ústav. Neskutečná rychlost. Většina těch lidí tam byla 5-6 týdnů minimálně. Můj terapeut mi řekl, že mé rychlé rekonvalescenci vděčím kombinaci váhy, cvičení, jídelníčku a enzymů.

Vyhráno jsem neměl. Čekalo mne mnoho cvičení, soukromých rehabilitací a strava…

Dnes mám nohu jakž takž fajn. Ještě mě zlobí některé svaly, ale na kole jezdím, chodím, zvládnu i běžet. Občas začnu s jídlem blbnout, ale mé tělo mi to brzy řekne a začne stávkovat. 2 dny nemám polévku a třetí ji sám vyhledávám.

Nechci čekat, až bude pozdě

Vše je to dáno tím, že jsem si za pár let vypěstoval zvyk jíst dobře – díky své sebekázni. Jedl jsem dobře a naučil se poslouchat své tělo. Dnes, když je mi zle, poznám ten okamžik a zase mi slehne hřebínek.

Jen si někdy říkám, abych nedošel do okamžiku, který už nepůjde vrátit.. tak nějak cítím, že si zahrávám s ohněm. Je to jen časovaná bomba.

Asi bych měl začít dělat něco víc než jen doufat.

Jídlo a péče o tělo stále fungují

Co mne těší – u Vlaďky Strnadelové jsem byl tento rok v létě po skoro roce. Nebyla to žádná hitparáda, ale žádná hrůza taky ne. RS držím na uzdě (musím zaklepat na dřevo). Potřeboval bych někoho, kdo by mi vařil zdravě a sebral by mi platební kartu… Panečku, to by byl život!

Před dvěma týdny jsem byl na magnetické rezonanci na kontrole a dnes si volal pro výsledky – je to beze změny, léze bez posunu! Takže stále vychází, že jídlo v kombinaci se starostí o své tělo nějak vychází. S přibývajícím věkem ale musím přidat. Musím se mít více rád a odbourávat špatné zlozvyky. Chci tady pro svou rodinu ještě nějaký ten pátek zůstat aktivní, tak mi nic jiného nezbyde. Asi budu muset začít více koukat na vaše recepty a nalézat nové inspirace. Moje jídlo mi totiž už leze ušima. :-D

Vaření zdar!

Michal