Domů > Magazín > Blog

Baba na zabití

Když jsme s manželem začali jinak vařit a myslet, všechno se zdálo být zalité sluncem a nebe bylo bez mráčků. Kila šla dolů, cítili jsme se zdraví víc než kdy jindy, vařit nás bavilo a měli jsme radost, že zdravé jídlo chutnalo i naší malé dceři. Pak se ale na nebi objevil mrak! 

Velký, černý jak bota a já už tušila, že brzy přijde bouřka. Tím mrakem byla naše babička. Naše hodná babička, která nám do té doby zasahovala do života jen minimálně, byť bydlela nedaleko a já měla pocit, že jsem měla šťastnou ruku při výběru tchýně.

Tchýně (staročesky svegruše)

Mrak začal prskat blesky kolem dceřiných druhých narozenin, když jsem odmítla objednat u babiččiny kamarádky šlehačkový dort a připravila na narozeninovou oslavu vlastní z jáhel a agaru. Takový jsem byla rebel. Babička tenkrát dortík na protest pěkně rozpitvala a omluvila se, že je sytá. Děda vycítil dusno ve vzduchu a svůj kousek bez cukru spolknul rychlostí světla. Myslím, že to byl ten moment, kdy se rozpoutala tichá bouře.

Mrak na nic nečekal a začal dceru při každé návštěvě ládovat sladkostmi. Všechny mé námitky spláchl ihned prudkým lijákem a já neměla tu drzost a odvahu dohadovat se s vlastní svegruší. Věděla jsem, že to babička nemyslí špatně, jen nerozumí a nezná výživový směr, pro který jsme se rozhodli, a tak místo změny pohledu na věc se zuby nehty brání útokem. A protože jsem rozumná holka, která ví, že nejdůležitější pro dobrý vztah je správná komunikace, vydala jsem se za babičkou, abychom si jako dvě dospělé ženy promluvily. Mrak byl překvapivě velmi chápavý, vše si nechal vysvětlit, dokonce pronesl větu: “Jsme přeci lidé, na všem se dá domluvit.” Cestou domů jsem měla blažený pocit, jak pěkně mi ten obláček porozuměl a že je definitivně po bouřce. Opravdu je komunikace krásná věc.

Nechval dne před večerem

Jaké to bylo velké překvapení, když se po naší nedávné promluvě opět vrátily zdravé svačinky z výletu domů, a já si vyslechla od dcery, že děda umí udělat legrační upíří zuby z hranolek s kečupem a také jak baštili zmrzku, protože zmrzlina se prý vždycky jí, když svítí sluníčko. Krev se mi začala vařit. Skóre 1:0 pro babku.

Diplomat do morku kostí

Navštívila jsem opět znepřátelené území, stále ještě jako velký diplomat. Babička se začala stavět na zadní. Vyšla s obavami, že je dcera chudák, když nemůže ochutnat ani rohlík, sušenku nebo čokoládu. Dokonce má prý strach, aby dcera tyhle pokusy ve zdraví přežila.

Snažila jsem se babičku uklidnit, že určitě rohlíky a sušenky v životě ochutná, ale že se jí touto stravou snažíme dát kvalitní základ, protože nechceme, aby se jednou musela potýkat se závislostí na cukru, držet bláznivé diety nebo byla dokonce kvůli špatným stravovacím návykům v budoucnu nemocná. Vysvětlovala jsem, že dnešní kvalita potravin je jiná než dříve a ujišťovala jsem ji, že mi jde především o to, aby byla dcera zdravá a rozhodně ne chudák. Babička byla uchlácholena, podruhé vše pochopila a spokojeně zamávala ze dveří diplomatovi na rozloučenou. 1:1. Vyrovnáno.

Karty byly rozdány a bylo naivní myslet si, že Mrak dá s čokoládou pokoj. Situace se opakovaly, a tak následovala i třetí promluva. Tu už vzal do svých rukou manžel. Nevyjednával ani nevysvětloval. Pěkně s horkou hlavou vyletěl na babičku jako čert z elektriky a babička plakala. Vždyť babičky přeci sladkosti vnoučatům dávají, tak proč nemůžeme být normální? Dana, kolegyně z práce, může dát vnoučatům cokoliv chce a my si vymýšlíme takové “vopičárny”! Ona jen chce, aby jí ta holka přeci měla ráda. Po téhle návštěvě mi zbyla na jazyku hořká pachuť, bylo mi jí líto, a tak jsem nakonec svůj postoj přehodnotila a navrhla, ať tedy peče pro dceru “klasické” bábovky a jiné babičkovské dobroty namísto kupovaných sladkostí. Babička děkovala a že s radostí napeče. 2:1 babička.

Ať je hlavně legrace

Byl by to hezký konec plný porozumění, kompromisu, harmonie. Ale to by byla nuda! A tak baba začala pálit ostrými. Nepeče, kupuje. Učí dceru lhát, staví mě do těžké situace, kdy dává dítěti pamlsek do ruky se slovy, že nejdřív to musí dovolit maminka. Vytrvale pro nás připravuje to nejméně zdravé pohoštění a vždy se tváří velmi nechápavě a diví se, že nechceme smetanovou omáčku s nivou a těstovinami. Pláče, lituje se, podvádí a vydírá. Je s ní zkrátka legrace. Skóre k dnešnímu dni? Asi tak 150:1… pro babičku.

Zatím nemám propracovaný plán, jak na babku vyzrát ani jak se jí beze stopy zbavit. Jedno ale stoprocentně vím. Jestliže má budoucí vnoučata budou vyrůstat na smetanových omáčkách a smaženém sýru, nepřestanu pro ně vařit obilné placky, dávat jim potají dvojitou dávku pickles a nenápadně vyměňovat colu za bancha čaj. Slibuji, že při každé návštěvě budu opakovat a plakat, jací jsou to chudáci, budu dávat nevyžádané přednášky o tom, co a jak škodí. Nezapomenu samozřejmě i učit lhát: “Neříkej to mamince, že jsme papali datličky.” Prostě budu ta pravá a nefalšovaná baba na zabití.

Těš se má budoucí snacho a zeťáčku! 

A jak je to u vás?

Poznáváte se v tomto příběhu? Dostáváte se kvůli změně jídelníčku i životního stylu do střetu se svým okolím? Musíte si stále obhajovat zvolenou životní cestu a pořád dokola vysvětlovat vaše důvody? Nevíte si s tím rady a chtěli byste to změnit? Přidejte se k nám do programu Jak na babičky a my vás naučíme, jak na to.

Jsem máma, která chce pro své (a nejenom své) děti lásku... Lásku ke zdraví, a tak vaří. Lásku k přírodě, a tak kompostuje. Lásku k životu, a tak se směje, pusinkuje a mazlí do roztrhání těla :)

94 lidí už poděkovalo za článek.

Komentáře

Klub

Ahoj dievčatá.
Ja napíšem pár slov o tom, ako je to u nás. Už pár rokov varím a jem podľa JJ.
Vďaka tomu som zhodila pár kg a cítim sa perfektne.
Každý deň cvičím jogu a rada chodím na túry. A som babička!
Moja nevesta má o 30 rokov menej a 20 kg viac. Trápi sa a neustále drží nejakú diétu. Momentálne Keto. To by mi až tak nevadilo, je to jej voľba.
Čo mi však vadí je to, že môj 5 ročný vnuk má ekzém a pár kg navyše.
Neustále im to vysvetľujem, ale moje argumenty neberú . Chlapcovi doprajú koláčiky, halušky, biele pečivo, sladké jogurty. Pohánka a pšeno je podla nevesty fuj.
Bývajú od nás 100 km , stretávame sa raz za mesiac a tak môj vplyv je slabý.
Som rada, že chlapca prihlásili na športový krúžok, ale chcelo by to ešte správne stravovacie návyky!!!! Tak toto je zase moja realita. Som v ich očiach asi čudáčka, ale spokojná a zatiaľ zdravá.

Klub

Milá zlatá, já jsem taky babička, mám 4 vnoučata … mám tři syny a všem vnoučátkům dávám jedině to, co maminky dovolí. Jenomže já jsem tehdy taky musela řešit naše babičky. A vyřešila jsem to. Asi mám dobrou schopnost druhé lidi přesvědčit, a mám asi taky pevnou vůli. Když jsem viděla, že babička nerespektovala můj názor, prostě jsem omezila čas návštěv a babička neměla v tomto směru šanci. A také jsem vysvětlila, že JÁ jsem maminka mých dětí a JÁ mám zodpovědnost za mé děti. A přes to vlak nejede. Docela jsem si tento článek několikrát přečetla a myslím si, že pokud je dítěti 2 roky, jak je uvedeno, pak snadno pohlídáte, co dítě jí. Prostě nemusí jíst u babičky. A mrzí mě, že takto oslovujete babičky. Vždyť to vaše dítě je celá čtvrtina babičky 🥰.

Ukázat další komentáře

Čtěte více na toho téma

Vyzkoušejte také

2
2

Tofu – sójový sýr

Tofu uzené, natural, marinované, ochucené, silken… Je jich spousta druhů. Tofu nepotřebuje žádnou nebo jen velmi krátkou přípravu a v kuchyni má opra...
5
42

Jak se nebát věci pustit

Dnes bych se s vámi ráda podělilo o něco, na čem sama stále pracuji. Je o tom, jak se nebát věci pustit. A nemyslím tím kilovou činku na nohu :-).
10

Komu není rady…

Z dob, kdy jsem stavěl tunel v Brně, mi zůstal kamarád Michal, s kterým se dodnes navštěvujeme. Vlastně ho navštěvuji hlavně já. Michal bydlí v centru měst...
3
3

Přebývá vám nať z ředkviček? Víme, proč ji určitě nevyhodit, ale usušit!

Opravdu se vyplatí zabývat se s přebytečnými natěmi z ředkviček? Jasně! Pojďte se s námi podívat, jak moc se můžou hodit v sušené formě.

Vcházím jako muž, vycházím jako dáma

Jaro je úžasné. Nejenom, že všechno ožívá, voní a kvete, ale i přírodní voda má stále co nabídnout. Je chladem přímo nabitá. Byla by veliká škoda si nechat...