Domů > Magazín > Blog

Cesta na Korsiku aneb zdravá výživa se otřásá v základech

Vyrazili jsme s rodinami a přáteli na Korsiku. To co hlásáme také chceme dodržovat. Proto jsme se pečlivě připravili, nabalili zásoby a vyrazili. Jaké překážky a pokušení nás potkaly po cestě, jak jsme jim čelili nebo zda podlehli, to se dozvíte v první zprávě z cesty.

 

Příprava na dovolenkové vaření

Nedlouho po té, co jsem zjistila, že jsem vlastně zcela dobrovolně vegetarián, se začala plánovat velká dovolená s partou. To by samo o sobě nebylo ještě nic proti vegetariánství. Ovšem pokud bychom nejeli na Korsiku. Shlédnutý cestopis i prohlédnutý průvodce totiž  říkají, že vegetariáni to mají na Korsice těžké, že i v zeleninových jídlech se vyskytuje nějaký ten kus šunky či slaniny. Tak jsme s Helčou nabalily několik igelitek s rýží, jáhly, ovesnými vločkami, kukuřičnou polentou, čočkou, hrachem a fazolemi, cestovní ledničky narvaly tempehem, tofu a seitanem a těšily se, jak budeme spolu zdravě vařit v apartmánu s výhledem na moře.

Zrada jménem cheesburger

Kvůli dětem jsme vyrazili na noc. Snažím se večeřet v šest, moc mi to nevychází, ale sedmá hodina to většinou jistí. V noci už dávno nejím, není mi z toho dobře a hůř se mi spí. Ovšem nonstop cesta přes noc mi způsobila vlčí hlad. Kdesi mezi Německem a Rakouskem jsme nad ránem marně hledali něco k jídlu. Pršelo, byla zima a já měla strašnou chuť na svoji zeleninovou polévku s miso pastou. Ta by bodla.  Cestovní lednička byla plná „naší stravy“, ale všechno studené. V té tmě a dešti jako jediné místo k zahřátí vypadal McDonald. Dřív jsem tam chodívala mlsat kafe laté a čokoládový mafin, případně k jídlu nějaký ten salát, když byla nouze a nic jiného po ruce. Teď jsem si ale chtěla dát něco teplého a na hlad. Neznalá věcí jsem se rozhodla držet alespoň vegetariánskou stravu, když už ne režim, a objednala jsem si cheesburger. Můj muž se sice podivil, ale nevaroval mě. Takže když jsem do housky kousla a chvíli žvýkala, překvapeně jsem vyjekla: „Ježiš, tam je nějaký mletý maso! A hnusný!“ Roman, můj manžel, se pobavil a přátelé v druhém autě ještě víc, když jsem jim líčila, co je to za zradu, že v sýrovém hamburgeru je maso! Hlad a zima byly silnější než předsevzetí, takže jsem housku sežvýkala a jelo se dál.

McDonald nám rozhodil žaludky

Chvilku na to už mi bylo tak nějak divně  v břiše. No jo, neměla jsem jíst na noc, říkala jsem si. Ale tlačilo mě kdeco a litovala jsem, že jsem raději nezůstala hladová. Nechtěla jsem prudit řídícího manžela svými názory na jídlo a rychlé občerstvení, zvlášť když jsem zrovna sama využila jejich služeb, a tak jsem jen tiše trpěla. K mému překvapení se ale ozval sám: „Tak je mi ti z toho mekáče nějak blbě od žaludku. Já to neměl jíst.“ Shodli jsem se, že nás oba pálí žáha a že je to fakt hnus. Naštěstí jsem měla v autě kvůli korsickým horám připravené umeboškové tabletky. Pár jsme jich vycucali a hned nám bylo lépe. „Už tam vážně nic jíst nebudu! Ani v nouzi,“ zařekla jsem se sama pro sebe.

Na trajektu to nebylo o moc lepší

Když jsme dojeli do přístavu v Itálii a nalodili se na trajekt, byl tak akorát čas na oběd.  Pro děti jsme s Helčou měly navařenou polentu a červenou čočku, stačilo koupit vařenou zeleninu a byl by kompletní talíř. Fronta na jídlo ovšem nebrala konce, tak se do toho děti pustily, jak to bylo, a ani jim nevadilo, že je to studené. Moje touha po teplé stravě vedla k tomu, že jsem si dala kafe s mlékem, které už normálně také nepiji. Završila jsem to toustem se sýrem a šunkou, neboť francouzsky a italsky mluvící posádce se nedalo vysvětlit, že to chci jen se sýrem. Alespoň jsem si pochutnala, na rozdíl od mekáče.

Zeleninová polévka byla jako balzám na žaludek

Někdy před půlnocí jsme se cestou k našim apartmánům zastavili v maličké horské hospůdce a dali si domácí zeleninovou korsickou polévku. Ó to byl balzám na žaludek! Hustá zeleninová polévka, fazole… mňam. Nikdy bych nevěřila, že se ze mě stane takový fanoušek polévek. Jako dítě jsem je sabotovala, jako dospělá je nejedla, abych nejedla moc. A teď je snídám a obědvám prakticky denně. Teplá domácí polévka přišla k chuti i ostatním spolucestujícím, kteří berou zdravou stravu s velkou rezervou. Takže na tom asi něco bude, že polévka je grunt. Ano babi, měla jsi pravdu :-)

Mlsalky v akci

Obě s Helčou víme, co to je závislost na cukru. Byly jsme velké mlsalky a až vyvážený jídelníček nás zbavil věčných chutí. Jenže teď jsme měly za sebou dva dny cesty, opět byla noc a kamarádi si po polévce a pizze objednali creme brulle. Voňavé a domácí. No neodolaly jsme a daly si jedno na půl. Přišlo mi to šíleně sladké, ale fajn.

Zácpa a akné jako odměna za hříšky

Když jsme konečně dorazili na Korsiku, cítila jsem docela zřetelně, že si na záchod jen tak brzy nedojdu. Přišla jsem si ucpaná, břicho nafouklé a na obličeji a dekoltu hned několik pupínků. Ach jo, já se tak raduji, že jsem se toho po letech zbavila… dva dny cesty, trochu horší strava a hned tohle! Ano, tak to jsem přesně já. Všechny dovolené vždycky odskáču zácpou, zkaženou pletí a několika kily navíc. Tentokrát jsem si slíbila, že když si budeme vařit, budu mít s sebou Helču, že budu jíst jako doma a bude mi dobře. Ale trochu jsem pozapomněla na tu dlouhou cestu.

Předsevzetí

V jednu v noci jsme konečně v cíli. Slyšíme moře téměř na prahu apartmánu, ale nic nevidíme. Vybalujeme zásoby jídla a těšíme se, až zase najedeme na naší stravu, srovnáme si zažívání a bude nám hej.  Na fotce vidíte, jak vypadá taková vegetariánská lednička.  Jsou to všechno rostlinné výrobky, zeleninové a luštěninové pomazánky apod. Zítra ještě nakoupíme čerstvou zeleninu a vrhneme se na vaření.  Předsevzetí je jasné – budeme jíst jako doma!

O našem dalším počínání vás budeme informovat v dalším příspěvku.

PS: Přemýšlíte jak zlepšit postavu a své zdraví?

Nepřemýšlejte 😊 Pojďte něco dělat! Ukážeme jak vylepšit jídelníček, co jíst a co ne, a jak si jídlem spravit zdraví! Naskočte do online kurzu Jíme Jinak - JE ZDARMA !

Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh

Buďte první, kdo poděkuje za tento článek.

Komentáře

Karolína
28. 10. 2011

Tohle je přesně ten důvod, proč si myslím, že by se nic nemělo přehánět. Dokud je člověk doma, tak to jde, ale nemoct nikam vyjet proto, že se mi i po kafi s mlékem nebo jiné “normální” věci udělá špatně a tělo na to hned přehnaně reagovat, to je dost hrůza. Třeba ještě na Korsice je možné si vařit, ale my byli s přítelem letos na měsíc v Maroku a tam bych vás chtěla vidět :)

Evi, to je zvláštní, já jsem cestou snědl několik bugerů a vůbec nic to se mnou neudělalo, v jakém mekáči jste se stravovali, prosím tě? :-)

Ukázat další komentáře