Dopis od Mikuláše aneb nechvalme, ale oceňujme

Místo sladkostí dopis

Blíží se Mikuláš a možná přemýšlíte, jak letos své děti překvapit a jak s touto tradicí naložit, aby byla pro dítě smysluplná, měla přesah a nebyla jen příležitostí k bezbřehému mlsání. Jednou z možností je dopis od Mikuláše. A protože si jeho sepsání bude žádat vaše zamyšlení nad pokroky vašeho dítěte, může být jak pro vás, tak i pro vašeho potomka velmi obohacujícím adventním bilancováním.

Rozdíl mezi chválou a oceněním

Jak ale takový dopis napsat, aby byl pro dítě nejen potěšující, ale také přínosný a růstový? Klíčem je v dopise nechválit, ale oceňovat. Naše chvála a šikulkování totiž může být pro dítě podobně destruktivní jako tresty a kritika.
Když se rodičům narodí děti, mají zpravidla chuť jim dopřát to, čeho se jim samotným jako dětem nedostávalo. Mohou je tedy z celého srdce podporovat a za všechny pokroky chválit a svou lásku jim vyjadřovat superlativy, aby děti věděly, jak jsou pro rodiče výjimečné. Avšak taková zvolání jako: „Jsi úžasný!“, „Jsi jednička“ či dokonce „Jsi šikulka!“ mohou ublížit. Přestože si mnohdy myslíme, že podobné chválení je cesta, jak podpořit dětské sebevědomí, můžeme dítěti touto strategií přivodit pravý opak. Chválíme-li totiž dítě často a na obecné úrovni (jaké je, místo toho, co přesně se mu povedlo), vede to k takzvanému fixnímu nastavení mysli, kdy dítě začne sebe samo vnímat jako šikulku, chytrou hlavičku či jedničkáře a začne brát své úspěchy jako výsledek něčeho daného, něčeho, co je mu vlastní, čím je obdařeno a na co nemá vliv. Případný neúspěch pak dítěti působí psychickou bolest a může jej vnímat jako velkou prohru a selhání.

Aniž si to uvědomujeme, chválením vytváříme dítěti také závislost na vnější odměně a jeho původní zaujetí a vnitřní motivace se pak jako mávnutím kouzelného proutku mění v motivaci vnější – v závislost na našem názoru a naší představě o něm samotném. Dítě se pak snaží o dobré známky a krásné obrázky především proto, že za ně dostane pochvalu, přijetí a naši lásku. A co více, velmi pravděpodobně se sníží jeho aspirační úroveň, což prakticky znamená, že se bude snažit nás nezklamat, a proto si mnohdy zvolí i méně náročný úkol, jen aby si zajistilo úspěch, na který je zvyklé a za něž ho pochválíme.

Asi každý někdy zažil okamžik, kdy mu přináší malé dítě obrázek se slovy: „Maminko, tatínku, jak se vám to líbí?“ Odpovíme-li, že je to nádherné, jistě dítěti zazáří oči a odmění nás líbezným úsměvem, avšak nedozví se, co konkrétně může příště zopakovat, aby se mu opět podařil tak zdařilý výtvor. O dost cennější a méně krátkozraké může být, když dítě povedeme k sebehodnocení a odpovíme: „Ráda Ti povím svůj názor, ale nejprve mi pověz, jak se ten obrázek líbí Tobě?“ Teprve poté co samo zreflektuje, jak se mu dařilo, konkrétně oceňme, jak obrázek namalovalo: „Ten koníček vypadá, jako by běžel, protože jsi mu nakreslil rozevlátou hřívu a žíně na ocase.“ Podobně pak nechvalme jedničky, ale oceňujme snahu, vytrvalost a tvořivost. Veďme dítě k reflexi toho, co ta známka znamená – co se dítě naučilo, jak těžké bylo se na písemku připravit, díky čemu ji zvládlo apod.

Jak dítě smysluplně oceňovat

• Mějme pozitivní přístup (Dávejme dítěti pozitivní zpětnou vazbu a v případě neúspěchu se neptejme „Proč se ti to nedaří?“, ale „Co bys potřeboval/a, aby se ti dařilo lépe?“) Zvyšujeme tak sebeúctu dítěte a učíme ho hledat řešení a k potížím přistupovat aktivně.
• Oceňujme konkrétně a co nejvíce popisně (Nikoliv „Jsi chytrý!“, ale „Tyto příklady jsi spočítal úplně bez chyby!“). Poskytneme tak dítěti návod, jak svůj úspěch příště zopakovat.
• Oceňujme úsilí, ne pouze výsledek (Nikoliv „Ty jsi nejrychlejší ze všech! Jsi první!“, ale „Vnímala jsem, jak moc ses snažil a vyplatilo se to!“). Dítě se naučí, že talent sám o sobě nestačí, ale že to hlavní je úsilí a vytrvalost.
• Poděkujme dítěti (Nikoli „Jsi můj silák!“ ale „Díky, že jsi mi to pomohl přinést, sama bych to všechno nepobrala. Moc jsi mi pomohl.“). Poroste tak sebeúcta dítěte a uvědomění, jak jeho chování ovlivňuje jeho okolí.
• Buďte autentičtí a oceňujete pravdivě a ze srdce. Vyhneme-li se frázím a pravdivě oceníme chování dítěte, prohlubujeme jeho sebepoznání.

Jak začít s dopisem

Jak tedy, milí Mikulášové a Mikulášky, takový oceňující dopis dítěti napsat? Můžete začít třeba slovy: Milá Terezko, celý rok si bedlivě zapisuji do své mikulášské knihy všechny Tvé úspěchy a dobré skutky, kterými obohacuješ ostatní… Následovat by pak měly konkrétní situace, kdy se dítě snažilo či uspělo. Nezapomeňme také zmínit, jak jeho chování pozitivně ovlivnilo druhé či jim dokonce pomohlo, co pozitivního druzí díky chování chování dítěte prožívali a cítili.

Dopis zahřeje u srdce malé i velké

A kdyby se vám snad tento nápad zalíbil, proč takový dopis nenadělit i vašemu partnerovi či partnerce, kamarádce, mámě či tátovi, nebo dokonce i sobě… ? Ocenění není nikdy dost a v rychlém běhu života na něj mnohdy zapomínáme. A je to škoda, protože upřímné ocenění nejenže sytí naši potřebu uznání, ale především neskutečně hřeje u srdce.

Osobní zkušenost s dopisy (Eva Cikrytová, Jíme Jinak)

Jsem moc ráda, že Petra tato moudra sepsala do článku pro nás pro všechny. My s Romanem takový dopis dětem píšeme už několik let. Poprvé jsme s tím začali, když byly holky ještě docela malé viz fotka ze společného Mikuláše u sousedů, kde má náš dopis Mikuláš schovaný v knize. Dáváme ho Mikulášovi a ten ho pak dětem čte viz 2. foto kde zrovna Markétka poslouchá v zákrytu za Andělem své pokroky a Mikuláš čte z ohořelého listu (dopisy opalujeme nad svíčkou, aby to mělo atmosféru). Legrace nastává, když přijde Mikuláš pod parou nebo naopak je tak mladý, že sotva umí přečíst psací písmo. Dopisy si holky schovávají, protože je to pro ně skutečně významný dokument. Čtou dopisy z předchozích let, protože i pro ně je zajímavé vidět, kam se za ten rok posunuly.

Stejným způsobem dělám holkám i vysvědčení, protože se učí doma. Místo známek tedy máme slovní hodnocení postavené přesně tím způsobem, které Petra popsala. Roman dostal jeden takový dopis ke 40. narozeninám a byli jsme z toho naměkko všichni. Ano, dopisy a ocenění skutečně zahřejí u srdce.