Ženeme se za výkonem, letíme životem jako o závod a ani zima či evidentní vyčerpání nás nezpomalí. Dokud nepadneme na dno a neobjeví se syndrom vyhoření, únavový syndrom apod. Když se další moje známá zhroutila po letech trápení v práci, která ji stresovala, chtěla jsem vám o tom napsat. A v tom přišel email od Irmy, která už si prožila své (Myslela jsem, že snad umřu) a má pro nás všechny super návod, jak zimu využít.
Jednou za čas si naordinuju lelkování
Svého času, kdysi dávno, mě čas od času napadalo, že by nebylo od věci si občas zalenošit. Bylo to příjemné snění, které ale vždy převálcovaly myšlenky „Copak můžu zůstat v posteli a nic nedělat, když musím to a ono?“ Nakonec jsem stejně vstala a hned se postupně zapojovaly jednotlivé části mého těla. A z lelkování nebylo NIC. Duše, která úpěla pod oním nánosem povinností, si nakonec stejně poradila. Bylo to tělo, které vždycky řeklo dost. Bylo natolik moudré, že si vypomohlo, a tak mě najednou sklátila viróza, někdy chřipka, čas od času zánět průdušek.
A protože jsem časem zmoudřela (nebo si to myslím:-D), jednou za čas si sama naordinuji lelkování. Nic nemusím (já vím mám už velké děti). Jen se tak povaluji a nechám myšlenky plynout (zřejmě se potřebují utřídit), tělo odpočívá, stejně by se nezvedlo.
Chci vám poradit – moc o tom dopředu nepřemýšlejte, nehodnoťte (proč by to nešlo). Prostě to udělejte. Vy starší si říkejte, že už jste dost moudré(ří), že jste se to konečně naučily(i) a vy mladší si říkejte, že zatím nacvičujte na to, co ve stáří, jako když najdete a právě teď je ten příhodný čas.
Kdy jindy než v zimě, kdy příroda spí a všechno plyne pomaleji. Prostě se jednoho dne pomalinku rozkoukejte (dobré je večer nenatáhnout ani budík) a zkuste to. Řekněte si „Konečně je to tady“. Takže směle do toho a užijte si opravdové nicnedělání. A já vám ještě pošeptám, na co možná přijdete: Nic vám neuteče. A třeba problémy, které se vám zdály neřešitelné, se najednou zdají třeba malicherné, řešitelné nebo zjistíte, že řešit vlastně nic nemusíte. Zjistíte, že se opravdu prd stalo, když jste jeden den jen tak prolenošily(i).
Lelkování zdar!
Irma
Staňte se členy Klubu Jíme Jinak
Získáte videorecepty, jídelníčky, rozhovory s odborníky, rady, slevy na nákupy a online kurzy.
Děkuji za to, co děláte!
Jíme jinak je fantastický web
Váš kurz mě znovu nakopnul
Zůstávám definitivně u tohoto stravování (Olga)
Roky jsem bojovala se zácpou a únavou – konečně jsou pryč!
Královský oběd za půl hodiny
Moje telo krochkalo blahom (Ľubica)
Hubnu a přitom nemám pocit, že se v něčem omezuji (Andrea)
S každým jídlem si říkám: „Tohle je TOP“
Po zvážení jsem se nestačila divit!
Kurz pro začátečníky
Zhubla jsem, mám lepší náladu a jsem čilá od rána do večera (Jana)
Moje okolie si hneď všimlo, že som sa nejak „zmenšila“ (Adriana)
Toto som dlho hľadala (Dušana)
Díky zdravé stravě mi zmizel myom
Irmo milá, podruhé jsem přečetla Tvůj článek. Potvrdila jsi, co mně teprve začíná docházet: že když jsem v 50ti konečně nalezla trochu klidu, mám na něj plné právo. Nemám si vyčítat, že po 60tce nejsem už tak výkonná jako dřív. Že po všech těch letech, kdy jsem od mala toužila být ve všem dobrá a nejlepší, všem se zavděčit a vyhovět, nikoho nezklamat, skvěle studovat a tvořit, vystavovat… potom sama se syny (jedním s ADHD), katastrofální vztahy… hrdá na to, že si umím vydělat tolik, že podpořím i rodiče, neřeknu si o pomoc a vše zvládám co nejdokonaleji… spala jsem 4-5 hodin, abych vše stačila, den mně připadal zbytečně ztracený, když jsem nic nevytvořila… že je na čase lenošit. Touha po dokonalosti a plné nasazení pouze pro všechny a všechno kolem je cesta k vyhoření a depresím.
Také díky Tobě snad jednou naleznu rovnováhu mezi odpočinkem a spánkem, kterého se posledních 13 let nemohu nabažit a tvůrčí prací, po které sice toužím, ale zatím na ni nemám síly…
Dášo milá, mám radost, že jsem ti inspirací. Ani nevíš, jak mi blaží, že to co mě potkalo, a co z toho vzešlo, je přísné i pro někoho dalšího :*)))
Dášo, přínosné a né přísné:*)))
No vida, jak to tělo zařídilo. Člověk se pořád učí. A na těch horách to jde člověku, který už o tom přemýšlí, samo. Tak si to lelkování na lehátku s nějakou dobrotou hezky užij
Doufám, že od neděle mě čeká týdenní lelkování..už se na to těším, na druhou stranu mi hlava říká – vynecháš týdenní cvičení…ale já tu svoji hlavu udolám a přesvědčím, že právě tohle ted potřebuju
Poradne si to uzij. I na dovce muzes chodit a mozna i plavat (nebo na to bude zima?) a pozdrav slunci nebo rano na plazi…pohoda 🌞
Přesně tak, někdy je potřeba úplně vypnout a je to to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat… Často se stále za něčím ženeme a tělo nám to pak musí dát rázným způsobem najevo – nemocí. Takže hurá do lelkování :)
Jojo, lelkovat je někdy těžké. Moje jedna kdysi hodně výkonnová (ona tohle slovo používá) kamarádka (teď jí bude 60) trochu zvolnila – postrašila ji nemoc, se mi pořád ptá, jestli už se tohle dá trochu považovat za lelkování. Vždycky se tomu smějeme a já jí říkám, musíš ještě trochu ubrat. Tak nevím, jestli bych neměla udělat kurz, kde bych lidi učila je lelkovat:)))
Lelkování… jedno z mých přání na tento rok… Myslela jsem že to zvládám, ale tělo řeklo : Málo!!! V podvečer odjezdu na hory teplota, zimnice, slabost… Jak jsem sbalila nevím(divím se, že nic nechybí), 12-ti hodinovou cestu v autě, kterou musel odřídit syn sám, jsem prospala.. A neděle v posteli s knížkou, i když na svahu krásné azúro… V pondělí lehce modrou s třepajícími se svaly. A úterý mi bylo od Vesmíru přáno – chumelenice a mlha… Nakonec to tedy dopadlo dobře, jak jsem si zasloužila😉. Tři dny super lyzovačky ještě stíhám s velkou vděčností a pokorou. Krásné lelkování všem ❤️
Tak to bylo zařízené, aby sis odpočala i zalyžovala! ❤ Užij si volno a nezapomeň, že i na horách se dá krásně lelkovat, bývají tam takové super lehátka na sluníčku a k tomu něco svátečního, co třeba horká čokoláda??? 😍
Evi, lehátko a bombardino 😋😂😘
👍👍👍👍