Jarní čichač

Na všem se najde něco dobrého

Ačkoliv mi v životě bylo od malička spíš smutno a nedobře než veselo a dobře, naučila jsem se hledat na všem něco pozitivního. Co taky člověku zbývá, když leží přikurtován týdny v posteli a z těla mu vedou hadičky? Může to vzdát nebo si říct, že je to fajn, že nemusí do školky jako ostatní, a nějak to přečkat. Pak ještě zbývá znova se naučit chodit a ve školce čelit posměchu za jizvy. Aspoň jsem něčím zajímavá, chlácholila jsem se v dětském věku. Takové čáry na břiše ostatní neměli. A tak to se mnou šlo dál a hledání výhod v každé situaci se zcela zautomatizovalo.

Alergie se mi vyhnula

Na jaře jsem vždycky jásala, že můžu bez omezení čichat vůně, které se linou ze všech stran. Sice jsem měla všechny ty své neduhy a nepříjemné diagnózy bez lékařské naděje na vyléčení do budoucnosti, ale alergie se mi vyhnuly. Respektive měla jsem zjištěnou alergii na prach a roztoče, ale na pyly naštěstí ne. V té době nebylo kolem mě ještě tolik lidí s alergiemi jako dnes, ale nevlastní sestra alergická byla. U té jsem s hrůzou pozorovala, že jí stačilo projet v autě s otevřenými okýnky kolem kvetoucího bezu, aby se začala dusit. Já vůni bezu zbožňuju a byla jsem šťastná, že mi tráva, bez, šeřík ani jiné rostliny nevadí. Ačkoli jsem tedy každé jaro zažívala klasickou jarní únavu, měla plný nos, bolavou hlavu a podbřišek, radovala jsem se z každého kvetoucího keříčku a v duchu jásala, že alespoň té alergie jsem .

Nejraději bych se v těch vůních utopila

Měla jsem to tak už jako dítě a zůstalo mi to do dneška. Nemůžu se těch květových vůní nasytit. A tak strkám nos do všeho, co krásně voní a přijde mi do cesty. Třeba tenhle bílý jasmín (pustoryl) co je na fotce, to je pro mě naprosto omamná záležitost. Nejraději bych se v těch květech utopila. Před pár týdny kvetly všude šeříky, to je taky moje vášeň. Chodím od plotu k plotu a očichávám je. Možná jste si všimli na fotkách, že je dávám i do jídla. Tohle jarní období je skvělé. Dokvete jeden keř a vykvete další. Pořád je se z čeho radovat a k čemu čichat. 

Po změně jídelníčku jsou vůně ještě intenzivnější

Zajímavé je, že jsem nos měla docela citlivý na vůně a pachy i v době, kdy jsem byla silně zahleněná a v jednom kuse jsem smrkala husté hleny. O to víc mi po změně jídelníčku začaly kytky vonět a lidi smrdět. Někteří.

Páni, říkala jsem si první jaro po změně jídelníčku, to je neuvěřitelné, jak to voní! Tak moc, tak intenzivně. Mnohdy mě vůně, linoucí se odkudsi ze zahrady, zavedla pěkně daleko, než jsem našla zdroj té nádhery. Když kvetly třešně a špendlíky, jezdila jsem se staženými okýnky, abych si tu vůni co nejvíc užila. A nepřešlo mě to do dneška.

Biologické léto už ťuká na dveře a přinese nám zase jiné radosti. Místo květů plody. Těším se. Ale teď si ještě užívám všechny ty krásné květy a jejich líbezné vůně. Jsem takový jarní čichač.