Iveta je od 24 let vegetariánkou, či spíše vegankou. Chodila do posilovny 5x týdně. Bez masa a mléka přivedla na svět dvě krásné, zdravé, dospělé děti, které se jí narodily ve 33 a 36 letech. Navzdory předpokladu lékařky je kojila do 2,5 let. Její děti do školního věku živočišnou stravu téměř nepoznaly. Obě sportují. Dcera je od 15 let vegetariánkou, nyní vegankou.

Jídelníček jsem začala řešit před 33 lety

Mléko a sýry jsem nemusela, co moje paměť sahá. Bylo mi po nich těžko. Vajíčka též nic moc. A přitom jsem chodila do posilovny 5x týdně. Když to shrnu, jsem od svých 24 let sportující vegetarián.

S velkými změnami jídelníčku jsem začala v roce 1984. Po škole jsem dostala místo učitelky na ZŠ v centru Košic. V materiálech měla naše fakulta uvedeno, že jde o  starou prestižní jazykovou školu. Bohužel to bylo před tím, než do centra města nastěhovali Rómy, proti kterým jsem do té doby nic neměla. Ale tam a tehdy začaly moje životní změny. Za pár týdnů jsem měla tlak 48/78, stanovenou diagnózu líných střev, zácpy, nespavost, hlasivky na cáry.

Tehdy nešlo jenom tak dát výpověď a odejít. Ve třídě jsem měla 34 dětí, z toho 23 Romů. Bylo mi necelých 24 let a ideály v háji… Dneska vím, že to tehdy byla moje nejlepší životní zkušenost. Verdikt lékařky byl, že pokud se sebou “něco” neudělám, budu do konce života polykat pořád nějaké prášky a budu trpět obezitou. Tlak na vývrat jsem řešila ranním běháním (do Košic jsem cestovala každý den 34 km tam a zpátky, ráno kvůli běhání jsem vstávala ve 4,30) a všechno ostatní kompletní změnou celkové životosprávy.

První, co jsem tehdy začala řešit, bylo odbourání masa a všechno, co s masem souviselo. Měla jsem v živote velké štěstí na skvělé lidi kolem sebe, od kterých jsem se učila. A velkou chuť nesmířit se s tím. V těch létech jsem začala dělat DEPy (dálkové pochody s TJ Lokomotivou Košice) a vysokohorskou turistiku. Udělala jsem si kurzy na průvodkyni CKM (cestovní kanceláře mládeže) a zaměřila jsem se na Vysoké Tatry. Jako učitelka jsem veškerý svůj volný čas věnovala pohybové aktivitě. “Moje děti” ve škole mně milovaly a já se naučila jim rozumět a taky je milovat. Z Romů strach nemám, neházím je do jednoho pytle, umím s nimi mluvit. Naučila jsem se jim rozumět. Do Tater jsem se zamilovala a po 4 letech jsem se tam odstěhovala, našla si práci a přidala k pohybové aktivitě kondiční kulturistiku.

Co vlastně jíš, když nejíš maso a mléko?

V 80-tých létech 20. století koukali na mně coby nejedící maso ani mléko, mléčné výrobky jako na hodně “divného” člověka. Obchody se zdravou výživou jenom začínaly a nebylo v nich skoro nic. Skoro žádné informace o tom, jak si poskládat plnohodnotnou vyváženou stravu pro vegetariána. Měla jsem v živote velké štěstí na skvělou babičku a taky úžasnou mamku, které nevařily jenom z masa. Pocházím z dědiny. Babička i mamka pěstovaly hodně zeleninu a taky luštěniny, divoko rostoucí zelenina byla taky součástí naší kuchyně. Využívaly byliny ve velkém, ve zdraví i nemoci. Kushi a Dr. Jonáš byly moje první knížky, které jsem si koupila a nasávala první informace, jak si pomoci. Často jsem slyšela otázky typu : “Co vlastně jíš, když maso a ani mléčné výrobky ne?” Já měla už tehdy bohatší jídelníček, než spousta těch lidí, co se mně na to ptali.

Porod a těhotenství bez masa a mléka

Na mých cestách po ČSSR jsem poznala manžela, ve svých 32 letech se provdala a odstěhovala za manželem po narození syna na Moravu. Starý barák s nádhernou obrovskou zahradou. Ve 33 se nám narodil Josefek, ve 36 Maruška. Manžel byl zvyklý na klasickou českou stravu a tehdy odmítl cokoliv na tom měnit. Než se nám narodilo 1. dítě, moje tělo bylo bez masa a taky mléka 9 let. Miluji ořechy a semínka. Po kapsách, kabelkách dodneška mám namíchané oříšky, semínka, sušené ovoce jako “balíčky první pomoci”. Tak mně začalo postupně vnímat mé okolí a naučili se to respektovat. Během prvního i druhého těhotenství jsem “nabrala” 7-8 kilo, které po porodu byly hned pryč. Josefek měl 4050 kg a 54 cm, Maruška 3850 kg a 51 cm. Kojila jsem je každého skoro 2,5 roku.

Děti na rostlinné stravě

Naše děti vyrůstaly bez masa, mléka, sýrů, hranolek, brambůrek, hamburgrů a jiných lákadel. Pečivo, rohlíky, sladkosti nepoznaly víc jak 1,5 roku a ode mně ještě déle. Pak na tajňačku zafungovali občas příbuzní. Ale taky se naučili respektovat mé rozhodnutí. Dětská doktorka u syna remcala na můj jídelníček a strašila, že ztratím mléko. U Marušky zkonstatovala, že já budu kojit i z vody.

Syn mluvil od 1 roku a dcera taky. Sami chodili od 13 měsíců. Četla jsem jim hodně pohádky, syn uměl celé texty zpaměti v době, když jiné děti začaly mluvit ve větách. Maruška je zase talentovaná v pohybové aktivitě už od malého dítěte. Kapuéra, kolečkové brusle, lyže, snowboard, plavání, běhání (jako dítě i závodila na dlouhé trasy) od 15 let oba dva kondiční kulturistika.

Maminka vaří zdravě a babička vaří dobře

Jezdívali se mnou jako předškoláci na kurzy o zdravé výživě. Tehdy začínal Bob Dvořák. Přísná dietní strava jim moc nejela a já je nenutila. Jídla, které jim chutnaly, jsem upravovala takovým způsobem, že jsem jednotlivé komponenty měnila za “zdravější” a vařenou zeleninu jsem často schovávala různým způsobem. Tehdy prohlašovali : “Maminka vaří zdravě a babička vaří dobře”.

Ve škole si děti začaly uvědomovat, že jsme jiní. Pěkně to tehdy řekla Maruška : “Mami my sme takí…. iní…” S nástupem do školy začali se mnou občas vyjednávat, proč to nebo ono my nejíme. Dneska to berou jako výhodu, že jsme  byli “jiní”. Dnes manžel i děti konstatují, že maminka umí vařit dobře. Je to pro mně velká pocta a taky výhra.

Krom manžela, vaříme všichni. Děti vaří rádi a dobře. Milujeme zeleninu upravenou jakkoliv. Luštěniny, obiloviny. Manžel  a dcera milují chleba, tak jsem se kvůli ním naučila dělat kvásek, pořídila jsem si pekárnu a pravidelně peču kváskový chlebík plný vařeného obilí a různých semínek. Mouku si meleme z celozrnného obilí na kamenném mlýnku.

Dcera se stala vegankou

Dcera je od 15-ti z vlastního rozhodnutí vegetarián a od loňského roku vegan. Vyloučením mléčných výrobků, hlavně sýrů (naučila ji na ně babička, mléko se ale nenaučila pít nikdy) se jí rapidně zlepšila pleť. Sýry začala víc konzumovat, jak začala chodit do posilky a poslouchala rady trenéra. Chtěla tak nahradit maso, které jíst odmítla. Jejím jediným důvodem, proč se tak rozhodla, bylo morální hledisko. Zvířata miluje volně v přírodě :-). Žijící.

Naše rodina

To, co jíme, nám nejenom prospívá, ale i chutná. Syn a manžel mléčné výrobky moc nejedí, k tomu co navařím, oni mívají nepravidelně maso nebo ryby. Salámy a šunky jsem nekupovala nikdy. Když maso, tak kvalitní a taky čerstvé ryby. Veganské jídla a taky zdravé mňamky milují. Jiné totiž u nás doma nejsou   🙂

Syn před necelým měsícem nahlas zkonstatoval, že začne omezovat maso (jako dítěti mu maso moc nejelo, začal, až když začal posilovat). Manžel to už dělá nevědomky poslední roky. Rybičky jsou velice dobrá alternativa pro oba dva už dávno  🙂

Přidávám pár fotek z posledních let naší rodiny. Mně, manžela a našich dvou nádherných “puberťáků”. Na poslední fotce jsem společně s dcerou v r. 2011. Mně je na nich 51 let a dceři 15. Já se tehdy rozhodla, že zkusím, jestli si moje tělo pamatuje na tvrdou makačku v posilce. Pamatovalo. Bez masa, mléka či jakýchkoliv jiných živočišných potravin.

Já se narodila v r. 1960, manžel 1961, syn 1993, dcera 1996.

Iveta

 

 

PS. Nějak jsem se rozepsala. Původně jsem jenom chtěla napsat jen pár vět, abych podpořila nejisté maminky na Jíme Jinak, které se bojí omezit dětem maso nebo mléčné výrobky.

16 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Vitamín B12 je sumplementován i pro zvířata. Přidává se tedy do jejich krmiva a ti, kteří konzumují živočišné produkty získávají vitamín B12 prostřednictvím masa a mléka. B 12 se nenachází v žádné rostlinné potravě, jedná se o půdní bakterie a zvířata jej získávají při spásání trávy, kdy sní i kus zeminy, která b obsahuje b12. Kdyby se člověk živil sběrem jako dříve, měl by vit. b 12 dostatek. Dnes ale máme pečlivě omytou zeleninu, zbavenou všech půdních bakterií a tedy musíme b 12 suplementovat. Ale to musí i zvířata, tedy ty, kteří jsou drženy bez výběhu, což jich je většina.

  2. Dobrý den,
    je výborné, že existují i u nás zdraví (dlouholetí) vegani a vegetariáni. Přijde mi to až neuvěřitelné. Nicméně, dnes vám všichni veganští lékaři řeknou, že vitamín b12 je potřeba suplementovat ve veganské stravě na 100%. V rostlinné stravě se totiž nenachází nebo v nesmírně malém množství. Veškerá odborná světová literatura se na tom shodne. Zákeřnost nedostatku vitamínu B12 spočívá v tom, že člověk většinou má zásoby tohoto vitamínu a nedostatek se projeví často za 5, 10, 15 let. Následky jeho nedostatku mohou být velmi drastické (deprese, cévní problémy, poruchy vývoje u dětí a další). Další vitamín, který může být problematický je vitamín D – nachází se v rybách, houbách sušených na slunci a ve vnitřnostech. Tento vitamín má ovšem výhodu, že se tvoří v těle ze slunce.
    Další problém ve veganské stravě je vápník. Všichni moji veganští přátelé měli problémy se zuby, které neodpovídali jejich věku (a to se stravovali relativně dobře, nešlo o “moučníkové vegany”). Celkem jsem potkala víc dlouholetých veganů nezdravých, než těch zdravých. S veganstvím jsem začínala před mnoha lety, byla jiná doba jiné možnosti. Skončila jsem po 10 letech. Zdravotní problémy jsem měla …sice ne velké, ale pro mě neodstranitelné při veganské stravě. Do rostlinné stravy jsem přidala sýry, domací vajíčka, mléko a jsem zdravější. Čistě veganskou stravu bych rozhodně nedoporučila dětem a těhotným. Jak ze zdravotního, tak sociálního hlediska.
    Vaší makrobiotické aktivity si velmi považuji. Chybí my zde však informace o možných nedostatkách v této stravě. Pokud se nepletu, tak autorky těchto stránek nejsou čisté veganky nebo vegetariánky (občas nějaká ryba), takže vitamín B12 a vitamín D mohou získat tímto způsobem.

    • Kdyz si date do vyhledavace na Jime Jinak hesla jako B12, vitamin D apod., tak dostanete potrebne informace. Zrovna tak nase doporuceni co jist a jak poskladat jidelnicek, aby nic nechybelo. Prave proto, ze nepasujeme do zadne vyzivove kategorie, rikame si Jime Jinak 😉

      • Děkuji za informaci. Našla jsem si u vás články o vitamínu D a vitamínu B12. Některé jsou pro mě nedostupné. Nicméně je dobře, že se touto problematikou zabýváte.
        Bylo by dobré, kdybyste pod články typu “Jsme léta zdraví vegani” daly komentář s těmito informacemi. Zvláště etičtí vegani se chytnou kdečeho a to je špatné. Veganství bez suplementace vitamínu B12 je cesta k těžkému onemocnění. Viděla jsem to mnohokrát. Jinak na suplementaci vitamínu B12 není nic špatného – je to produkt bakterií. Pokud se vegan nedokáže povznést nad “nepřirozenost” doplňku B12 neměl by být veganem.

        • Ano, některé materiály jsou v prémiové sekci, která je placená, protože sem denně dáváme recepty a články zdarma a bez příspěvků členů naší komunity (Klubáci a účastníci kurzů) bychom nemohli v projektu pokračovat. Proto mají extra videa apod. Myslím, že děláme maximum proto, aby kdo chce viděl a měl informace, ale víte, jak to je…někdo nevidí a neslyší 🙂

  3. No to je úžasný článek! Zcela převrací základy lidské biologie a výživy! Od této chvíle je jasné, že vitamín B12 není vitamínem, protože člověk se bez něj zcela v pohodě obejde. Totéž platí pro vitamín D, jehož příjem v potravě je u veganů prakticky nulový. Myslím, že obě děti i autorka článku by měly být studovány předními světovými vědci! Mimochodem, nechci být hnidopich, ale vrtá mi hlavou, jak je možné, že dcera je vegetarián až od 15 let, když do té doby jedla jen zrní a semínka?

    • Brouk Pytlík – práce všeho druhu, že? 🙂 Myslím, že by bylo velmi vhodné, aby tuto a další rodiny včetně té mojí studovali vědci, konečně by se daly věci do souvislostí a mohlo se mnoha lidem pomoci od chronických/genetických/neléčitelných potíží jako jsem to zažila já. Člověku se příčí vidět věci jinak než na jakých informacích vyrostl, že? Pokud nechcete být hnidopich, přečtěte si článek znovu a jistě snadno odhalíte, proč je dcera vegetariánem od 15 let 🙂

      • No možná byste se měli zúčastnit nějaké studie makrobiotických dětí a mládeže. Ta vaše super-makro-bio-bejbátka by jim vylepšila statistiky: Výskyt nízké porodní váhy dvakrát častější než v běžné populaci, ve věku 8 let tělesná výška i hmotnost jednu standardní odchylku pod průměrem, nedostatečný příjem bílkovin, nízký příjem vápníku, vitamínu B2 a B12, nízké hladiny červených krvinek, svalová atrofie dokumentovaná ve 30% případů, deficit železa v 15% případů, signifikantně opožděný motorický vývoj a částečně opožděný vývoj řeči, klinické příznaky křivice dokumentovány v zimě u 55% dětí. To je “zdravé stravování” jako z učebnice, že?

        • Pane Brouku Pytliku, kdyz je tedy vse tolik spatne, jak pisete, jak je tedy mozne, ze nam vsem (nebo alespon vetsine), kteri jsme tuto travu vyzkouseli, je tak dobre?

  4. Děkuji za krásný článek, bojuji s jídlem u dcery, kvůli tomu ji nemám v péči. Nechám ji jíst, co si vybere. U tatky musí jíst, co dostane. Z masa sni jen kuřecí, miluje jáhly, tofu, kukuřičné těstoviny, ale většinou nedojí vše, co dostane. Smaženy sýr a hranolky by chtěla, to jí nekoupím, kolu taky ne. Bohužel nemám u ní moc velkou autoritu, nechci jí dávat jen příkazy a nevím, jak na ni. Fandím Vám, i na tehdejší dobu jste se k tomu postavila skvěle! Jen tak dál!

    • Pane Brouku Pytliku, kdyz je tedy vsechno tak spatne jak rikate, jak je tedy mozne, ze nam vsem, kteri jsme tuhle stravu zkusili, je po ni tak dobre… ??

    • Statistiky skutečně vylepšujeme – nemáme zápisy u lékaře, nepotřebujeme léky, máme nulovou absenci na kroužcích atd. :-). Nevím, do jaké jste si nás to strčil podivné škatulky, ale nic z toho, o čem tu píšete neznáme ani z naší rodiny ani z těch rodin, kde se stravují podobně jako my. Pokud budete číst pozorně příběhy a pustíte si videa naší a dalších rodin, uvidíte zdravé děti, které nikdy nepotřebovaly antibiotika, které aktivně sportují a které spíše vykazují nadprůměrnou inteligenci. Právě jsem svojí 8 letou dceru odvezla na sportovní soustředění a myslím, že kdyby si přečetla váš komentář, zasmála by se a řekla, že ten pán asi spadl z jahody naznak.

  5. Ivetko, díky moc za krásný článek. Vypadáte výborně i celá Vaše rodina. Fascinující je, jak Vám osud do cesty postavil překážku, kterou jste překonala s lehkostí a díky stravě lehce proplouváte životem. Jídla máte výstavní, hned bych si jeden talíř od Vás dala na oběd. Ale protože s holkama z JJ “hubnu do plavek”, tak si běžím uvařit náš obídek a už se moc těším, až budu mít figuru jako Vy 🙂

  6. Moc krasny clanek, Iveto.. Tolik povzbuzujici a inspirujici pro nas vsechny a predevsim pro nas maminky. Myslim, ze kazda maminka ma na zacatku obavy, hlavne kdyz jeste nema dostatek potrebnych informaci a zkusenosti a nezna souvislosti. Vy a Vase rodina jste ale zivym dukazem, ze obavy ani strach tu vazne nejsou na miste. Za to VELKY dik!! 🙂 A naprosto souhlasim s Evou – na fotkach vypadate opravdu bajecne!! 🙂

  7. Iveto, moc děkujeme za váš příběh! Pro nastávající maminky je povzbuzující, že zažít zdravé těhotenství, porod a kojení lze i bez masa a mléčných výrobků. Pro maminky malých dětí pak že vyrostou zdravé a mohou sportovat, i když jedí jinak, než se běžně doporučuje. Pro nás s Helčou je povzbuzující, že mít děti po třicítce je v pohodě a že nás snad čeká také taková hezká a spokojená parta za dalších deset let 🙂 Na fotkách v plavkách to vypadá, že si dcera vyrazila s kamarádkou!

  8. Zobrazit všech 16 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekMák – 6 věcí, jež je dobré vědět o naší české superpotravině
Další článekČočkovo-houbové karbanátky