Domů > Magazín > Blog

Oslavila jsem čtyřicáté narozeniny

Páni, letí to jak voda. Je to jak pár týdnů, co jsem pořádala velkou párty a slavila třicetiny. Před pár dny jsem slavila čtyřicet a když se ohlédnu zpět, je úplně všechno jinak než tehdy. Snad je to tím podzimem, že jsem začala bilancovat :-)

Když mi bylo třicet

Tehdy jsem neměla děti a pořád ještě neměla jistotu, že je budu mít, protože podle lékařů to byla zhola nemožná věc. Ale byla jsem už vdaná za svého muže a věřila, že to jednou přijde. Počítala jsem s potížemi, ale věřila v dobrý konec. Adopce byla alternativou již od mého dětství.

Tehdy jsme žili ve městě a budovali každý svoji firmu. Opustili jsme korporátní byznys, ale daleko neutekli. Podnikání nám dalo jistou míru svobody, zbavili jsme se šéfů a tím i notné části stresu. Zároveň však znamenalo obrovskou zodpovědnost za zaměstnance a jejich mzdy, závazky vůči státu se všemi riziky a solidní nejistotu finančního zabezpečení. Doufali jsme však, že na tu hypotéku, co jsme měli na byt, vždycky nějak vyděláme.

Živá-mrtvá

Tehdy jsem byla živá-mrtvá, věčně unavená se všemi svými zdravotními neduhy, ale pyšná, že navzdory tomu všemu funguji a přispívám společnosti svým vlastním způsobem. Třeba tím, že jsme zaměstnávali každý pár lidí, řídili přátelsky naše firmy, vedli jsme jakýsi společenský život. Dokonce jsme měli čas trochu sportovat. Bylo to potřeba, záda mě bolela jak čert a moje váha byla pořád problém. Před narozeninami jsem držela 21 dní půst, abych se nestyděla za svoji postavu na parketu. Vyšlo to, pár dní jsem byla skutečně štíhlá.

Nevařila jsem

Nevařila jsem. Neuměla jsem to a neměla jsem na to čas. Neviděla jsem v tom nic přínosného. Chápala jsem, že jídlo je důležité, však jsem taky už tehdy jedla dost jinak než většina vrstevníků. Přátelé si mě dobírali, že jsem vegetarián, i když jsem zdaleka nebyla. Ale nevařila jsem. Jogurty, saláty, musli a corn flakes to ani nevyžadovaly. Na domácí nástěnce jsem měla napsány cíle, kterých chci dosáhnout. Jedním z nich bylo snídat doma. Nadlidský výkon. Ráno jsem nemohla samou únavou vylézt z postele, natož chystat snídani. Jedla jsem cestou do práce nebo v kanceláři. Obědvala v restauracích poblíž kanceláře, někdy jsme šli pozdě z práce, takže i večeře byla mimo domov. A když byla doma, byl to rozhodně salát postavený na rajčatech a ledovém salátu.  Večery jsme trávili každý u svého počítače, vyřizovali jsme, co se přes den nestihlo. Když už jsme nemohli, koukali jsme na televizi, honila nás mlsná a my jí pravidelně podléhali.

První dítě

První jsem firmu zrušila já. Měla jsem strach, že se zadlužíme, až budu na rizikovém (počítala jsem, že budu mít vlastní dítě, ale možná za cenu několika pokusů a ležení v nemocnici). Měsíčně jsem musela sehnat půl milionu, abychom pokryli alespoň náklady. A to bylo jen a jen na mě. Nenašla jsem nikoho, kdo by mě v tom zastoupil. Otěhotněla jsem do měsíce po prodeji časopisu, který jsme vydávali. Hladce jsme zplodili dvě zdravé děti s odstupem tří let.

Všechno se změnilo

S první narozenou dcerou přišla změna jídelníčku. Začala jsem vařit. Kvůli ní, ne kvůli sobě. Ale nezvládla jsem si dělat ještě extra jídlo pro sebe. Jedla jsem s ní. Všechno se změnilo. Moje tělo, moje myšlení. Postupně se přidal můj muž. I na něj měla změna jídelníčku obrovský vliv, ačkoli nebyl zdaleka tak unavený nebo nemocný jako já, neměl ani nadváhu. Stejně ho to změnilo. Už nechtěl firmu. Nechtěl zaměstnance. Všechno to pachtění přestalo dávat smysl. Chtěl být s námi. Chtěli jsme být spolu. Už jsme nemohli vystát město ani život v krásné bytovce s božím výhledem. Chtěli jsme být víc v přírodě, ne jen na ní koukat z okna a dostat se na větší procházkou jednou, dvakrát týdně. Chtěla jsem si pěstovat vlastní zeleninu. 

Vypadla jsem z kartoték

A pak to šlo ráz na ráz. Odešli jsme z města do přírody. Úplně na samotu, kde nikdo jiný široko daleko nežil. Nebyl tam signál pro telefon, jen zoufalý internet. To už jsme s Helčou po nocích dávaly dva roky recepty na Jíme Jinak. Postavili jsme dům, osázeli zahradu a pořídili malé pole. Začínáme pěstovat vlastní zeleninu. Třikrát denně vařím. Pracuji z domova. Rozdala jsem kostýmky a lodičky. Učím děti. Učím tím mnoho věcí sama sebe, teprve se nacházím, řekla bych. Vaření a život v přírodě se vyplatily. Děti ještě nikdy nemarodily tak, aby na týden lehly. Ještě nebraly chemické léky nebo antibiotika. Já sama jsem vypadla z lékařských kartoték – nemusím docházet na hematologii, nefrologii, onkologickou gynekologii, na rehabilitace, operace zad se nekonala. Vlastně žádné další operace se už nekonaly, léky a staré bolesti jsou pryč. Jsem o deset let starší, ale fyzicky jsem na tom líp než tehdy. Jasně, někdy jsem utahaná máma, hospodyňka. Ale v průměru? Konečně životní pohoda.

Splněná přání

Všechno, po čem jsem vždy toužila, se mi splnilo. Bezvadný chlap, zdravé veselé děti, dům, zahrada, příroda. Ne nadarmo jsem si to psala a vizualizovala. Děti se ptaly, co bych si přála. A já skutečně nic nemohla vymyslet. Řekla jsem jim, že bych si přála den, kdy nebudou kňourat, ječet apod., budou zcela samostatné a nebudu jim muset nic říkat dvakrát. Splnily mi to! Staraly se o mě jako o nějakou vzácnou návštěvu. Otevíraly mi dveře u auta, nosily pití, když se blížila hádka, hned se dohodly, že dneska ne. Manželovi jsem poradila koloběžku, po které jsem toužila už jako malá, ale neměla ji. Teď jsou k mání i dospělácké. Přání mi splnil. A taky objednal dort u Moniky a dal si tu práci, že do něj zapíchal fakt všech 40 svíček. Hrůza, málem se mi roztekl v rukách, než jsem je všechny sfoukla.

Príma ospalý den

Ani jsem nepořádala žádnou oslavu. Jsem teď tolik spojená s přírodou a počasím, že v den svých narozenin bych si byla šla nejraději lehnout. Shodou okolností jsem byla ráno objednaná na kosmetiku, tak jsem to ani nerušila. Co může být lepšího než si v takovém počasí hned po ránu poležet? Sice jsem zbytek dne vypadala jako zombie, ale komu to vadí? Ke štěstí mi stačila přítomnost mých nejbližších. Největší radost mi každoročně na podzim dělají účastníci programu Vánoce jinak. Denně se s Helčou radujeme z pokroků, které tam v přímém přenosu s nimi zažíváme. To je snad víc než velkolepá oslava. Je to radost každý den.

Mít narozeniny na jaře jako Helča, asi bych měla taky chuť a sílu na mejdan. Ale je podzim. Už jsem naladěná skoro adventně. Na moje přání po klidném dni s rodinou, kdy nebudu muset vařit, prát ani nic podobného nás vzal můj muž na oběd do vegetariánské restaurace a pak jsme šli s dětmi do kina. Myslím, že můj narozeninový den si ony dvě skutečně užily. Večer, po návratu domů, mi popřály, dostala jsem svoji vysněnou koloběžku a k večeři byl dort bez cukru. Prostě super den, na jehož konci si můžu spokojeně říct: “Tak jo, teď je mi čtyřicet.”

PS: Cítíš se v plavkách sebevědomě?

Pokud letos nechceš schovávat zadek pod ručník, pojď na to s námi jinak.
Chci lepší postavu!

Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh

2 lidi už poděkovali za článek. Oceňte práci autora také.

Komentáře

Raďouš
2. 11. 2017

Milá Evo, i ode mě, přání ke kulatinám, ať vše zůstane, tak jak je a jak má. Užívejte si všechny ty zasloužené odměny :-). Jste pro mě, s Helenou, velké vzory. Moje sny se těm Vaším hodně podobají, a já věřím, že se brzy zhmotní. Nikdy nebudu taková kočka, jako jste Vy, ale důležité je, že jsem se vyhrabala z toho bahna, ve kterém jsem si dost dlouho hověla, a za to vděčím taky Vám, děvčata! Děkuji, je tu krááásně…

Milá Evo, i já se připojuji ke všem gratulacim!Děkuji životu a Bohu, ze mi Vás poslal do cesty.Preji požehnání a hojnost ve všem do čeho se pustíte! Mám Vás ráda! ( I Helenku)

Ukázat další komentáře

Vyzkoušejte také

31
41

Najednou vidím spoustu věcí jasněji (Naďa, 34 let)

Po dvou dětech jsem měla o 10 kg víc, než jsem byla zvyklá. I když jsem se snažila, nešlo to dolů. Přidaly se různé zdravotní problémy jako velikánská únav...
22
32

Jak šetříme s Jíme Jinak

Kolik stojí naši rodinu jíst jinak? Ušetříme nebo naopak utrácíme mnohem víc než dříve, když si dopřáváme téměř vše v bio kvalitě a kupujeme často a rádi d...

Rakovina přiměla maminku v 65 letech jíst jinak

Mojí mamince před časem diagnostikovali rakovinu vaječníků. Díky Jíme Jinak prošla chemoterapií bez potíží, nepřišlo nechutenství a žádné léky na nevolnost...