Luxusní švestkový krém za pár minut

Naposledy jsem se cítila skvěle včera, opravdu je to příjemný pocit, který přeji každému na JJ i mimo.
přející Bob

Ahoj Evičko, k tomuto článku se vždycky vracím. Je to velká síla toho, co jsi prožila a na co sis přišla sama. To ti nikdo nevezme. Jsem ta, koho silně oslovil tvůj příběh a konkrétně i ten přesun do krajiny. I já jsem se přesunula, nejdřív do drážního domku bez pitné vody a elektřiny v polích. Tam jsme prožili 10 krásných let. Teď v lednu přišla Správa železnic, že tudy povede druhá kolej a domek nám vykoupí. Stěhujeme se do starého domečku s duší u největšího středočeského rybníka. Manžel od 1.5. jde do důchodu a má tímto volné ruce pro nový projekt pro nás dva. Mnoho věcí z tvého článku bych podepsala, jsem ta s roztroušenou sklerózou, která se na ni vykašlala (článek o oslíkovi, jak si okousává nožičky). Zatím jsem se změnou výživy jen tak koketovala, momentálně se stěhujeme a sedím na více židlích, se stravou se spíš odbývám a jdu cestou nejmenšího odporu. ALE, moje tělo mě upozorňuje, že mi to nedělá dobře. Jen co budu mít kuchyň….
To dnešní ALE je o tom, na co jsem dnes přišla, když jsem se po delší době ponořila do stránek JJ. Já jsem z toho měla špatné svědomí, že jsem se sice přihlásila do kurzu, ale nějak jsem to nedávala. Jako když zameškáš příliš mnoho látky, než abys to dohnala. Mně se o tom i zdává.
Už nějakou dobu podle “metody vědomého kapitána” Rosti Václavka hledám tu klíčovou větu pro pohánění veslařů ve svém podpalubí. Najednou dnes vybublala. A ta věta zní: NEMUSÍŠ SE CÍTIT PROVINILE. Já jsem totiž vždycky byla vzorná žačka. Všechno jsem chtěla dělat na 100% a všichni byli lepší, hezčí, schopnější než já….
A mně se TOLIK ulevilo. Zazněla mi tvoje věta: každé dobré jídlo se počítá. Věřila bys tomu? Je to úplně jinak. Je to o tom, že smím pro sebe dělat dobré věci.
Evičko, moc tě zdravím a děkuji za tvůj příběh!