Už to taky cítíte? Jarooooo!

Jsem každý rok za blázna, protože venku je většinou ještě zima, mrzne, nezřídka leží na zemi sníh. Všichni kolem (na rozdíl od nás) marodí už od podzimu a v únoru bývají na konci svých sil. Řeči o blížícím se jaru nechce nikdo slyšet. Já to ale cítím. Energie se mění, už se to nenápadně láme, už se to blíží. Tohle jsem ale roky necítila.  V lednu jsem byla mrtvá!

Zima mi přijde krátká

V půlce února už je to jasné, i když všichni ještě nadávají na dlouhou zimu. Já cítím, jak slábne a vzdává se moci. Vzduch jinak voní, klíčky se začnou plašit a nestíháme je jíst, výhonky čočky lezou i dírkami z boku mé klíčící misky. A taky už sem tam zpívají ptáci. V té době už to se mnou lehce lomcuje. V záchvatech energie vysílám pro vás jako o život, co se nám to blíží, co to od nás chce, jak si pomoci, aby nám letos bylo zase o něco lépe než vloni, jak si život užívat, jak málo vlastně stačí, abychom se cítili lépe. Ale pořád ještě spoustu lidí spíš přežívá než žije, což znám ze svého života mooooc dobře. Prvních 32 let života jsem zimy protrpěla. Díky našemu životnímu stylu si zimní měsíce víc užívám (Už nejsem zimní troska) a dokonce se mi zdají příliš krátké na to všechno, co se mi lépe dělá v zimě uvnitř domu! Samotnou mě to překvapilo v prvních letech po změně jídelníčku.

Něco se mnou lomcuje

Jakmile vyleze sluníčko a první kvítka, už mi to doma moc nejde. Chci být venku, chci být v přírodě, domácnost mě přestává zajímat a pořád jen pokukuju z okna. A to se právě stalo! Od pondělka jsem ožila a přijdu si jak znovuzrozená. A stačilo tak málo – vyšlo slunce. A našla jsem první sedmikrásku! Jupíí! :-)

Mě ty temné dny nevadí, umím si je užít – udělám spoustu práce doma, na počítači, vyklidím šuplíky….a večer se svalím na gauč ke krbu a nic mi nechybí. Ale jak vyleze slunce a na zahradě se objeví první sněženky, je to úplně o něčem jiném. Posledních pár dní se cítím tak krásně! A to jsem se předtím necítila zle. Najedou jakoby všechno dávalo ještě větší smysl, život byl krásnější a já spokojenější. Zažívám to od změny jídelníčku každé jaro a pokaždé mě to překvapí. Je to taková síla! Téměř jako bych mohla skály lámat. I když večer ještě vítám ten gauč.

Venku se nemůžu nabažit prvních kytiček. Fotím si je jako bych je viděla poprvé. Fascinuje mě, jakým fofrem se objevují a kvetou. Jeden den najdu jednu malou sotva kvetoucí, druhý den už jich tam je několik a jsou v plném květu. Chodím po zahradě a dívám se, kde co leze ze země. Juchám nad každým novým trsíčkem sněženek, který se objeví na novém místě, kde vloni nebyl. Do polévek stříhám první pidi kopřivy – játra a žlučníky přicházejí na řadu, je potřeba jim pomoci. Předevčírem ráno v půl šesté už mě vzbudil ptačí zpěv. Ani jsem se nezlobila, že mi udělali předčasného budíčka. Vlastně už se teď budím sama a už se mi ani nechce spát déle, i když bych ještě mohla. Nedá mi to. Ta energie jara mě pudí něco dělat, něco změnit, něco vylepšit. Je to vidět i na tom našem jídle, mrkněte na fotky:

Zasejte semínka pro tento rok

A o tom to jaro je. Tak ho využijte. Teď můžeme zasít semínka našich nových myšlenek, projektů, nápadů, plánů. Aby nám bylo lépe a lépe. Já mám teda pořád co zlepšovat. Co vy? Jsme v roce Ohnivého koně a utíká to teda neuvěřitelně rychle. Tak ať to jaro nepropásnete! Kdo je s námi v Jarní očistě, určitě si udělejte s námi jarní rituál, který každý rok způsobí zázraky v životě tolika z vás. Kdo jste dosud neměl energii se přidat, tak máte ještě pár dnů na to se zapojit a nebýt na tyhle změny sami ;-)

Zdravím vás všechny z auta, mám počítač na klíně a píšu tyhle řádky. Nemůžu si pomoci – sedět jen tak a nic nedělat, když zrovna neřídím, mi prostě nejde. V prosinci bych si za dlouhé jízdy klidně zdřímla. Teď to nejde, tam uvnitř je toho moc. Moc energie, moc nápadů, musí to ven. Takže píšu, kochám se pohledem z okna a ještě poslochám boží rozhovor s Hankou Dvorskou. Občas to drncne, tak překlepy berte s rezervou.

Krásné hřejivé dny a napište, jak to prožíváte vy! Jestli nejsem jediný jarní blázen široko daleko :-)