Vděčnost, radost a inspirace z jednoho krásného večera

“Záříš”
Snad záříš v mých očích jen,
už necítím se podveden.
Život mi už smysl dává,
už nevzdám se, i když mi občas mává.
Jsou různé úrovně lásky,
opravdu není třeba tahat za provázky.
Radost v mém srdci se zcela otevřela,
úplně celého mě pohltila.
Myslel jsem, že už nejde více milovat,
ale umožnilo mi to jen svědomí zpytovat.
S vděčností sobě vlastní,
je to úžasné, lidé kolem mne jsou šťastní.
Po včerejším dni jsem možná mnohé pochopil,
dýchá se teď lépe a tu nit jsem už neztratil.

Restaurace Bazalka nakonec byla plná k prasknutí. Je to fajn prostor s milou obsluhou a vynikajícím jídlem. Celé setkání od začátku bylo pro mě úžasné a plné otevřených emocí, což miluji.

Je velmi příjemné zjistit, že kolem sebe má člověk mnoho lidí naladěných na podobnou, ne-li stejnou, vlnu. Je to tak motivační a hlavně osvobozující. Úvodní přednáška Evy Cikrytové byla pro mě opět plná “nových” informací. Tím myslím, že v mnohém jsem si na začátku myslel, že to jsou pro mě známé věci. Ale znáte to, když to slyšíte nebo čtete již poněkolikáté a pak si to prostě najednou sedne a člověk si jen řekne “aha”.

Přišlo mi, že celý večer probíhal nakonec raketovou rychlostí. Člověk by toho chtěl tolik říct a ještě více slyšet a pak, že je čas relativní 

A to milé překvapení, co na mě přichystala Eva Cikrytová, tak to jsem tedy opravdu nečekal. Dostal jsem firemní tričko Jíme Jinak a Evička mi oznámila, že mě považuje za součást týmu. Wow, to bylo velmi příjemné, i když pro mě trochu šokující. Já se mnohdy při tom mém vaření necítím úplně jistě a v mnohém si přijdu stále jako nováček.

Co se vlastně včera stalo, mi “dojíždí” teprve až dnes.

Jsem velmi hrdý na to, že můžu být malou součástí této úžasné skupiny lidí, která má představu jak žít. Je to pro mě velmi motivační a především velmi inspirující, protože mi to začalo dávat čím dál větší smysl. Dostatečně poděkovat slovy nelze, spíše si nechat i do budoucna takto otevřené srdce a splní se pak nejeden sen. V neposlední řadě moc děkuji za milá osobní setkání, vážím si toho.

Děkuji vám všem, koho inspirovaly mé fotky, či myšlenky, nesmírně si toho vážím a prostě z toho mám radost. Pokud se zase dostanu do kuchyně a něco z toho vznikne, tak vám sem se vší láskou dám další fotky.

A ostatní členy této skupiny prosím, sdílejte své fotografie či myšlenky, ač si to možná neuvědomujete, tak tvoříte novou a lepší realitu a hlavně mnohým lidem kolem sebe tím můžete pomoci začít a to je prostě nejvíc.

Rozloučím se s vámi mým oblíbeným mottem, ke kterému se snažím neustále přiblížit a snad jednou možná i tak naplno žít.

„Život má tři pravidla: paradox, humor a změna“
Dan Millman – kniha Cesta pokojného bojovníka.

Jarda Hlávka