Chci vám ukázat, že i na naší zahradě se všemu nedaří a není tak dokonalé, jak to vypadá z fotek předešlých článků. Ale to vše k živé zahradě patří.

Ve sterilní zahradě živo nebude

Chodím mezi řádky, kontroluji kedlubny, podezřele dírkované listy otočím a nacházím housenky běláska, hromadu molic a pak i mšice, listy jsou trochu pokroucené, ale na jiných najdu larvy zlatooček, pak larvu pestřenky a tak to přestávám řešit – opět jen pozoruji, kontroluji.
Během dne vidím kroužit nad kedlubnami běláska. Zamýšlím se nad tím, že se mi nechce nic moc likvidovat, ani stříkat nejedovatými postřiky, protože i ty nejedovaté zahubí všechny ty predátory a najednou si uvědomuji, jak je tu opravdu velmi živo a na těch obřích polích kolem dokola je vlastně mrtvo. Že my lidé chceme vše jen dokonalé, krásné, perfektní, bez vady – je to tou dnešní dobou? Ale ve sterilní zahradě živo nebude.

Pozorování je to nejdůležitější

Často se setkávám s tím, že si lidé chtějí všechno možné pěstovat, ptají se mě každý rok stále na ty samé věci, a já zjišťuji, že nemají čas se zastavit, přemýšlet nad souvislostmi, hledat v knihách a dělat si zápisky (o tom zase někdy jindy). Velmi mě inspiroval Sepp Holzer. V jeho knize Zahrada k nakousnutí hned na začátku popisuje, jak měl možnost jako dítě na malé ploše zkoušet vytvořit první záhonek, jak pozoroval, co a jak mu tam roste a neroste. A to pozorování bylo a je to nejdůležitější. Můžeme se vše naučit ve školách, ale já si v poslední době říkám, že jsem moc ráda, že jsem žádnou takovou školu o zahradě neabsolvovala. Můžu ke všemu dojít sama, neovlivněna okolím. Pro mě je to k nezaplacení. 

Tohle všechno k tomu patří

  • Vysejeme třeba mrkev, vysadíme cibuli, vzorně zamulčujeme a kosi nám naše snažení vcelku rychle zničí, protože se jim pod mulčem dobře sbírají žížaly. Občas je to vcelku divočina a říkám si, že to mulčování asi přestanu doporučovat. :)
  • Rajčata vlivem střídavého počasí praskají, žerou je housenky. Odrůdy, které se jevily minulý rok jako skvělé, letos na jiném místě opravdu neplodí nijak krásně. Plody jsou malé, vlivem chladného jara a špatného opylení. Ale je to zase k poučení do příště.
  • Červená řepa dostala v době, kdy byly rostlinky ještě slabé, dvakrát kroupami. Výsevy, které jsou vyseté snad až o měsíc později, tyto první dohání a už i předhání.
  • Mandelinky se přestěhovaly z konvenčního pole k nám na pár řádků. No našla jsem rychlozpůsob, jak je sbírat. Vždy jsme je sbírali do kelímku od velkého jogurtu, ale v tomto případě jsem si vzala rovnou velký kýbl a sklepávala mandelinky do něho, bylo to opravdu rychlé.
  • Některé cukety začaly hnít, praskat, tak už tak dobře nerostou, ale přežily.
  • Na kapustách krotím housenky běláska.
  • Papriky ožírají malincí slimáčci, jsou k nenalezení a když už je člověk najde, tak pomalu nejdou vzít mezi prsty. Ale taky se tu objevují nějaké housenky – ty jsou asi také neviditelné. :)
  • Cibule občas kvůli nevyrovnané závlaze začne naspodu praskat a nebo prostě shnije. Ale když jsem si to dnes hrubě spočítala, že z počtu cca 1200 cibulí bylo špatných asi 20, tak to není taková katastrofa. :)
  • Celery, tak ty taky občas hnijí. V suchých letech nehnily skoro vůbec, tak teď jich je zase víc. Prostě je včas odstraňuji ze záhonu.
  • No a pak jsem ve střehu, co se týče hryzců. Člověk musí být opravdu pozorný, všímat  si změn u rostlin. Během vegetace cibule jsem jednoho hryzce chytala několik dnů. Vždy si udělal chodbu pod pastí s návnadou. Už jsem měla v záhoně vcelku kráter. Žral celé cibule, zůstaly vždy jen listy. Neuvěřitelné, jaké mají hryzci občas chutě.:) No tak jsem mu dala do pasti rozkrojenou cibuli a to byl tedy jeho konec. A teď při sklízení cibule najednou vytahuji cibule krásně očištěné od kořenů a začnu přemýšlet, zda je to ožrané ještě z doby mého lovení. Je mi to divné, to by přece cibule takto nevyrostla. Dívám se, je to opravdu v tom samém místě. Chodby nevypadají nijak čerstvě a tak se na chvíli uklidňuji, že to asi bude staré. Nechce se mi chodit pro past atd. :) Pak si ale říkám, že to není možné, aby ty cibule byly tak dlouho bez kořenů, přemáhám svoji lenost a jdu krájet cibuli, omotávám papírovou páskou, past zakrývám kýblem – druhý den máme úlovek.

Takže člověk musí v zahradě počítat se vším možným, nepěstovat jen jednu odrůdu nějaké zeleniny, je potřeba zkoušet a všímat si souvislostí a být pozorný.

P.S.: Dnes jsem díky zjišťování poruch u cibule narazila na houbovou chorobu pórku. Včera při sklízení jsem si všimla jednoho pórku se světlejšími listy, takovými jakoby ožranými, nikdy jsem to neviděla. Přičítala jsem to těm mrňavým slimáčkům. Dnes jsem listovala knihou s chorobami a narazila na přesně stejný obrázek (Botryotiniová skvrnitost – výskyt při vlhkém počasí v hustém porostu), tak tento pórek už tam není. A ostatní budu kontrolovat.

⏩ BRZY ZAČÍNÁ PODZIMNÍ DETOX KURZ

Jak to vidíte vy? Napište komentář.

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekŘepové nokokoule s napařenou brokolicí, pestem z natí a tofu posypkou
Další článek4 rizika konzumace smažených hranolek a jak je zdravě nahradit