Děti se nemusí učit dospívat – 1. díl

Hledání odpovědí

Již desítky let se psychologové snaží najít odpovědi, jak to vlastně je s realizací plného lidského potenciálu. Co musíme udělat, abychom vyrostli ve zcela dospělou a vyspělou osobu, která se cítí dobře. Realizace plného lidského potenciálu totiž není samozřejmostí. Od takových velikánů jako je Jung, Bowlby či Piaget jsme se mohli dozvídat o dětském vývoji a jeho přirozených procesech. Avšak dál jsme se domnívali, a troufám si říct, že stále domníváme, že cesta vede přes vzdělání. Tato domněnka je založena na tom, že je třeba učit samostatnosti, oddělenosti, vytváření hranic a přizpůsobování okolí, ohleduplnosti a mnoho dalšího. Avšak moderní věda přichází s přelomovým zjištěním, které podporuje tvrzení vývojových psychologů! Víte, jaké to je? Čtěte dál.

Jak začít s Jíme Jinak?
Naskoč do kurzu zdarma. Ukážeme jak vylepšit jídelníček, co jíst a co ne, a jak si jídlem spravit zdraví!
Chci začít

Škola není klíčová

Že děti musíme všemu učit je dogma, které ve světě platí bohužel ještě dnes, kdy již máme podložené studie o jeho nepravdě. Pokud by to byla pravda, škola by byla místem, kde by se plný lidský potenciál rozvinul. Avšak dozajista jsme se všichni setkali s lidmi, kteří byli vzděláni, ale zůstali uvězněni v pozici dítěte. Dokonce výzkum ve Spojených státech potvrdil, že děti z domácího vzdělávání prokazují vyšší úroveň zralosti. Tudíž nám může být jasné, že škola, jako instituce podporující vzdělávání, není klíčová k rozvinutí plného lidského potenciálu. Kde tedy leží klíč?

Přirozený růst odemyká naše schopnosti

Je to právě přirozený růst, který nám podává klíč k plnému lidskému potenciálu. Avšak zrání není pouze jeden proces. Pojďme si to představit jako tři ovocné stromy, třeba jabloň, hrušku a švestku. Tyto tři české ovocné stromy budou odpovídat třem základním pilířům našeho růstu, našeho zrání v úplnou lidskou bytost se všemi výhodami, které to přináší. Jabloň je úroveň samostatnosti, hruška značí úroveň přizpůsobivosti neboli adaptace a švestka nám představí pilíř integrace či sociálnosti.

Jak objevujeme svět

Naše jabloň nám ukáže pilíř, který je známý jako individuační neboli emergentní proces. Laicky řečeno se jedná o moment, kdy začínáme objevovat svět. Roste touha po poznání a nezávislosti. Můj syn v momentě, kdy dozrál do tohoto procesu, vyrazil vpřed. Najednou už se nedržel pouze u mě, ale viděla jsem jeho touhu po dobývání. Vzdaloval se a mnohdy s radostným výskáním utíkal dopředu. Pokud jste v bezpečném prostoru, dovolte dítěti se vzdálit. Důvěřujte vašemu napojení s dítětem. Dojde do bodu, který nebude chtít překročit a přijde zase zpátky za vámi. Stojí za to vidět dětskou tvář plnou radosti a pocitu já to zvládnul.
Je dobré vědět, že tak, jako zraje jabloň a my nemáme sebemenší vliv na to, jestli vyroste a uzraje, tak je tomu i s emergentním procesem. Pokud chceme sklízet ovoce, tak nemůžeme dítě nutit být samostatné. Není to proces racionální ani dobrovolný. Je zcela emocionální a nastavený přírodou.

Je to jednodušší, než jsme si mysleli

Příroda to za nás všechno krásně vymyslela! Naše zásahy do přirozeného vývoje vlastně jen narušují tento krásný a daný proces. Nechme děti růst k jejich plnému potenciálu. Dovolme, aby se společnost proměnila díky příchodu generací, které místo poslušnosti, budou poslouchat sami sebe a hlavně své srdce. V dalším díle si představíme zbývající dva procesy zrání, u kterých objevíme nové superschopnosti, kterými jsme přirozeně vybaveni.