Nezdravé těhotenské nabírání a psychická příprava na porod

A je to tady – třetí trimestr, blížíme se k závěru

Vždy jsem měla romantické představy o těhotenství. Prožít ho v klidu, s nohama nahoře, žádný stres, spokojená nastávající maminka a posléze i miminko. Každé těhotenství mě z tohoto snu vytrhne a nutí mne žít a být nohama na zemi. Škoda. Stejně si i nadále myslím, že to jde – četla jsem to! :-) Ale že se mi vždy v tomto období vyrojí nějaké svízele. Určitě nejsem sama. Že ne?

Třetí trimestr je můj nejoblíbenější, ale i nejnáročnější. Z fyziologického hlediska je bříško už značně větší a co teprve psychika – čekání na den D je někdy hooodně dlouhé.

Na jednu stranu si vždy oddychnu, že už poklad v bříšku nosím šest měsíců. Už bychom to případně zvládli, kdyby se narodilo. Ale bylo by to hodně náročné. Přiznám se vám, že ty moje děti se snažím přesvědčit, že jim je u mne nejlépe :-) . Jsem vděčná za každý další týden, který uplyne a človíček se drží v lůně.

Další věc je, že ať si říká, kdo chce, co chce, termín porodu pro mne strašák prostě je. A pak se zase bojím, abych nepřenášela moc dlouho. Kluci si počkali přesně týden po termínu. Přála jsem si, aby malá moc neotálela.

Hubnutí v těhotenství – je to možné?

Jak jsem se zmínila již v předchozím článku, koncem 7. měsíce těhotenství jsem se pyšnila již 14 kg navíc. Když jsem si plně uvědomila, že mě čekají celé dva měsíce a možná ještě kus navíc a že stále přibírám, orosila jsem se. Představa funíci velryby u porodu a psychické nepohody z obřích rozměrů po porodu mě vyděsila natolik, že jsem šla do sebe a maximálně omezila mlsání – v mém případě hlavně čokoládu. Ale mlsání jsem se úplně nevzdala, nešlo mi držet nad sebou pevnou ruku.  Ovšem i “jen” takovéto omezení neslo své ovoce.

Začala jsem pít pravidelně každé ráno odvar ze lněného semínka. Mě moc chutná, připomíná mi oříšky a i mě částečně zasytí. Hodně jsem pila bylinky, především maliník, kontryhel a kopřivu. Samotná voda byla pro mne “těžká”. Proto jsem pila vodu s jablečným octem, za prvé mi chutná ta kyselkavá chuť, za druhé tento nápoj povzbuzuje činnost jater a za třetí tento nápoj mě zaručeně osvěží, vyzkoušejte! Zaručená dvojka, s kterou stopnete nabírání.

Omezením mlsání a ranním rituálkem se lněným semínkem a jablečným octem jsem tělu ulevila a brzy jsem se začala cítit lépe. Po měsíci jsem zjistila, že jsem nic nepřibrala, naopak jsem kilo shodila, jupí! :) Že se miminku daří dobře, nebylo pochyb, bříško rostlo, jak mělo a já se cítila výtečně.

Psychicky náročné období

Prozradím vám, že jsem se trápila a proč. Velmi dlouho jsem se těšila na zvelebení bytu, konkrétně malování a šibování s nábytkem. Stačí pár let bydlení, přítomnost dětí a mého vaření a stěny jsou k nepoznání, krásně barevné, i když by měly zářit čistotou :-) Ale dlouho jsme o tom jen mluvili a mluvili, odkládali a odkládali. Po jarní výměně oken jsem se domnívala, že je to skvělá příležitost, se do toho obout, ale prý ne. Trvalo to ještě řadu měsíců. Byla jsem z toho smutná, termín porodu se blížil a představa, že vše zůstane, jak je, a že po porodu se do toho také jen tak nepustíme, mě rozlítostnila nejednou.

V osmém měsíci jsem vyklidila naši největší místnost (pravda s větším nábytkem jsem se již netahala). A čekala jsem, co se bude dít. Nic. Další týden čekání. A to už jsem nevydržela a začala škrábat stěny. Zvládla jsem dvě. Ale ne celé, na štaflích jsem se už bála balancovat. Až tehdy jsem se dočkala akce. Pak už to šlo celkem ráz na ráz a zanedlouho byl nový pokoj na světě. Nutno podotknout, že jsme se na to vrhli v tom největším parnu, které letošní léto bylo a vypotila jsem hektolitry jen dýcháním, natož fyzickou aktivitou. Po škrábání stěn mě týden bolely břišní svaly, tak jsem se zařekla, že už teda nechám péči na bytě drahé polovičce, riskovat porod s namoženými svaly se mi nechtělo, bylo to vážně nepříjemné.

A skvělá zpráva – muž zvládl zvelebit ještě celou další místnost, tentokrát již vše dělal sám a já měla super velkou radost.

Není  to omluva, ale je pravda, že v těch vedrech mi padal tlak, a tak jsem já nekafař sáhla po kávě a bylo mi po ní skvěle, nebo jsem si to aspoň myslela. Nikdy mi nijak nechutnala a nevoněla a určitě jsem si na ní nechtěla zvyknout. Stalo se. (A to jsem netušila, co teprve přijde po porodu – já a káva.)

Nevím, jak se nám to zase podařilo, ale syn i v létě marodil a to dokonce 2x během měsíce a i bráška a já jsme vždy na chvíli odpadli.

Když už nemůžeš, pusť to

Nejen v těhotenství je dobré pouštět přetlak tak, jak vám vyhovuje. Já buď křičím, řvu, (psst) nebo nadávám. Nebo pláču, tančím, kreslím a čmárám. Když zatoužím vzít do rukou pastelky, nejdřív jdu ze sebe vyčmárat vztek, bolest, apatii, cokoliv, co mě zrovna trápí a dohnalo mne k této akci. Není divu, že zprvu je to zpravidla černá pastelka a pořádné rytí do papíru. Rovnou třeba i tří za sebou. Pak už se tam začne míchat hnědá barva a veselejší barvičky. Není to žádná věda a přesto se to dá nazývat automatickou kresbou. Vřele doporučuji :-) Nejčastěji však pouštím slzy, odnepaměti. Pár let v dospělosti jsem se tomu bránila, ale netřeba, není se za co stydět. Slzy odplaví, odnesou mnoho bolesti a trápení (někdy zbytečného, ale kdo to má v tu chvíli vědět, že).

V těhotenství o sebe ráda pečuji

Od mé milé průvodkyně těhotenstvím, jsem dostala těhotenské omalovánky, takové mandalky s pozitivními afirmacemi, které mi později zdobily ledničku a nástěnku.
Naučila jsem své kluky, aby o mne pečovali rýžovým kartáčem, to byla nevýslovná slast (kéž by jim to vydrželo a nemusela jsem je vždy tak přemlouvat :-). Ještě chvilku mi vydržely mé týdenní koupele, ale z vnitřního popudu se mi v nich nechtělo dál pokračovat, nevím proč se mi koupele v hlavě spojily s předčasným porodem a to se mi nechtělo riskovat. Nic takového se v předchozím těhotenství nedělo, to jsem se vesele koupala i dvakrát týdně až do porodu. Jak bylo parné léto, nechtělo se mi už ani ležet ve vlažné vodě, bylo to pro mne náročné, byla jsem ráda, že žiji.

V závěru těhotenství jsem si téměř každý večer “tahala” těhotenské kartičky, se zprávou, která mě měla uklidnit či navést, kam zaměřit pozornost. Přeci jen jsem měla své tajné přání o porodu a přála jsem si mít “čistý štít” a moci to zažít tak, jak jsem si v hloubi vysnila. Pozor, přání se plní!

Zařídila jsem si pomoc. Konečně!

Určitě mohu doporučit zájem o těhotenství, porod a následnou poporodní péči, jako za starých časů. U prvních dvou dětí jsem byla za hrdinku, která vše zvládne a chce to mít po svém, teď hned a tak, možná to znáte. Až se třetím dítkem na mne dolehlo, že nejsem tak “dokonalá a super nejschopnější žena a matka” abych vlastními silami vše stihla a zvládla (péče o všechny děti, domácnost, kočky, vaření podle mého apod)., a předem jsem si domluvila několik variant pomoci, nikdy nevíme, jaky koktejl situací nakonec bude namíchán, že.

Jak jsem se stravovala ve vedrech

Bála jsem se, abych z veder nedostávala křeče do lýtek, proto jsem se snažila co nejvíce pít. Dávala jsem si i jablečný ocet, kupu mořských řas, rybí domácí bujon á la koikoku, občas Vincentku, stálý přísun polévek, ale i okurek, cuket a melounů. Dávala jsem si nohy nahoru a procvičovala chodidla. Bohužel i tak občas křeč zavítala. Vedra byla vydatná a dlouhá, velká úleva přišla až s ochlazením a příchodem biologického podzimu.

Jak probíhal 9. měsíc těhotenství

Po několika měsících jsem zatoužila doužívat Bachovy esence na míru. Znovu jsem sáhla po cvičení o vracení strachů tam, kam patří, viz tato má zpověď. Věděla jsem totiž, že jsou lidé, kteří se mi snaží vnutit svůj pohled, jak bych měla trávit závěrečné dny těhotenství, ale především porod a dny po té. Jím, rodím a vychovávám jinak a pro někoho je to silné kafe.

Ať žije hormonální horská dráha

Jsem cíťa, velká, ale povětšinou se v těhotenství mé hormony drží v jakési rovnováze. Občas se ale zblázní a člověk netuší, co ho kdy dojme k slzám. Silný zážitek bylo pozorování stoleté parní mašiny, na kterou jsme se byli podívat, nebo třeba obyčejně neobyčejné vyprávění o životě, pak samozřejmě porodní příběhy. Ať žije hormonální horská dráha, která nás nečekaně překvapí :-) .

Spaní stojí za starou bačkoru

Přes den je vedro na padnutí a když se těším, jak se večer vyspím, v přehřáté ložnici prostě nejde spát. Tak se cpu jídlem (já vím, to se nemá, ale co mám dělat? Je mi úzko, všichni spí, ale já to prostě nedám, je tam vedro na padnutí, všude komáři a já jen přežívám.), chodím na pravidelné vycházky směr toaleta a přemýšlím si a zoufám, jak tohle zvládnu. Navíc máme novou ložnici, velkou, světlou a nedaří se mi tam úplně zabydlet a

Pokora, smrt, černá a bílá barva

Toto těhotenství se ráda zahaluji do bílého oblečení. Láká mě bílá, čistá barva. Hodně ji kombinuji i s černou barvou (která představuje zem, uzemnění, ale také smrt). S postupujícím těhotenstvím přichází i obavy. Obavy, které vyplouvají z hloubky, bohužel i dnes se občas u porodu stane nějaká, řekněme, katastrofa, ať už vás napadne cokoliv. Nezbývá, než se smiřovat s tím, že je, co je a bude se dít, co se dít má. Pokora. Není to vždy snadné a někdy mě to i k slzám dožene.

Koncem těhotenství znovu řeším téma smrti. I ta je přítomna v tomto krásném, požehnaném období. Smrt, přerod nebo konec jednoho období a začátek nového. I tuto rovinu je třeba přijímat, ač to někdy dost bolí.

Rituálky

V závěrečných měsících mě to táhne k čištění a zvelebování našeho hnízdečka. Nakonec máme 2 nově udělané místnosti a tudíž mám hotovou i velkou část podzimního úklidu, včetně mytí oken :-) Jelikož byl letos štědrý rok, užila jsem si sběr malin, borůvek i ostružin. To byl výborný relax a možnost k načerpání nových sil. Na horách je parádní čerstvý vzduch a zvládla jsem i celkem odvážnou výpravu měsíc před porodem.

Svíčky, pouštění manter, doutnající vonné tyčinky, to je pro mne balzám na duši. Poslouchání zurčících potůčku a říček a můj parťák je – přívěšek na krk – Strom Života. A každovečerní úklid, čisto doma mě uklidňuje a také tajně doufám, že si tím už konečně přivolám porod. Naivní představa :-) .

Ještě pár trápení, která mě potkala

Dvakrát se objevilo i pálení žáhy, bylo to pokaždé týden, bylo to vlivem hormonálních změn. Něco takového jsem nikdy nezažila a bylo to opravdu nepříjemné, hodně hodně moc. Nepomáhalo nic. Zmenšila jsem porce, nelehala si po jídle, zařadila víc jablečného octa do pití (aspoň občas malá úleva), navýšila jsem pitný režim, vyhýbala se mléčnému (v těhotenství jsem mu v cyklech podléhala) a lepku. Hledala jsem řešení a ač jsem vyzkoušela možné i nemožné, nic nepomáhalo na delší dobu než jen pár minut, musela jsem to přečkat. Když jsem slyšela, že některou maminku to potrápilo celé těhotenství, zhrozila jsem se. V prvním těhotenství jsem nezažila vůbec, ve druhém jednou cca čtyři dny. Tentokrát to bylo nejintenzivnější. Opravdu nepřeji nikomu.

Bohužel se nám rozstonala jedna z našich koček. Od té doby péče o ní zahrnuje individuálnější přístup a přidělává mi práci s úklidem po ní všemožného, kam jen vlezla, tak mi tím přidělala nejednu vrásku na čele. Léčení je na měsíce, takže stále mě zaměstnává víc, než bych si přála. Rázem jsem měla na péči ještě jednoho dalšího tvora.

No některá trápení si nechávám pro sebe, protože s tím vy stejně nic nezmůžete, byly to moje osobní lekce. A víte co? Zvládla jsem je! :-) Znáte to? Někdo přijde s novým nápadem. Vy to odmítnete, pak se naštvete, až to nakonec přijmete a jste za to rádi. Tento vzorec u sebe již pár let pozoruji a dočetla jsem se o něm v jedné chytré knížce. Prvně mě to naštvalo :-) Až jsem si musela přiznat, že tak občas reaguji.

Klíšťata. Tak těch bylo opět nespočet, po jejich objevení a odstranění jsem vždy slupla umebošku. Víc jsem je neřešila, snad jen, že jsem věřila tomu, že je vše v pořádku.

Pozitivní zprávy

Nevím, co vše mělo vliv na mou pohyblivost a uvolněnou chůzi v těhotenství, i když jsem se ke cvičení doma prostě nedostala. Chodilo se mi opravdu nejlépe ze všech těhotenství. Když už jsem se hýbala, byla to obyčejná chůze. Dost těhotných žen má totiž zatuhlý svalový pletenec kolem pánve a ženy pak chodí kolébavou chůzí jako kačenky. Naštěstí pomůže strava a případně i odborník z řad fyzioterapeutů. Nejlepší je vůbec jen nepotřebovat, samozřejmě. Vlastně osobně mám tip, co nejvíc tomuto stavu přispělo – tato super strava, plná živin a vláhy! Až na pár dní po delších vedrech mě vůbec nebolela záda za celý čas těhotenství a to bylo super úžasné! :-)

Celkem jsem v tomto těhotenství přibrala nějakých 15-16 kg. Za což jsem ráda, představa +20 kg, mě děsila a naštěstí se nekonala. I tak jsem tušila, že zase budou zajímavé rozměry po porodu a bude co shazovat.

Poslední dny před porodem jsem byla nedočkavá, netrpělivá, bříško už pěkné, ale hlavně jsem se těšila na malou a že už to budu mít za sebou. Nepatřím totiž k ženám, které si porod náležitě užijí, necítí žádnou bolest a hned by rodily znovu. To není úplně můj případ :-)

Na moje děti úplněk nefunguje. Ne spolehlivě. První porod byl den před úplňkem, druhý týden po úplňku. A tak jsem byla zvědavá, jak to bude tentokrát. Máte svůj osobní tip? Říká se, že se kolem úplňku rodí hodně dětí a porodnice praskají ve švech.

Zajímá vás rekonvalescence po porodu? Zařazování luštěnin do stravy malých dětí?

Pokud by vás zajímalo, jak probíhala rekonvalescence po porodu, kdy jsem začala zase s plným jídelníčkem dle JJ, jak naše juniorka zvládá nebo nezvládá luštěniny a zeleninu, co je opravdové peklo pro malé miminko na trávení, ráda pro vás vše sepíšu. Sama jsem z toho totiž nadšená a ráda se podělím :-)