Mám pár pravidelných aktivit, které se mi vždycky, ale opravdu vždycky nehodí. Pokaždé si říkám, že dnes nepůjdu, že to zruším… A pokaždé jdu. A pokaždé se vracím nadšená a spokojená.
Dalo by se říct, že jsou to moje kroužky. Činnosti, které mě baví, ale které se zdají být méně důležité než všechna ta práce, co na mě čeká doma, v počítači, na zahradě… Možná to znáte. Vždycky je něco důležitějšího než si jít „hrát“. Dělat něco, co je jen pro mě a zdánlivě to k ničemu není. Malířka ze mě nebude, tanečnice taky ne, účty to nezaplatí a prádlo to nevypere. Odejít v největším náporu práce na výtvarku, do tanečních nebo za holkama na latinu je pro mě většinou výzva.
Ale nikdy nelituju!
Levá, pravá a hlavně nezamotat se
Když se utrhnu od práce a vyběhnu si zatancovat s partou holek v mém věku, je to vždycky nesmírný relax. Zkoordinovat levou a pravou, nezamotat si nohy a ruce, to je v tomhle věku taková výzva, že v tu ránu přestanu myslet na starosti. Jsem jen a pouze v přítomném okamžiku. S hudbou, se svým tělem. Odcházím vysmátá, protažená, s pocitem, že jsem si popovídala, a s úsměvem od ucha k uchu.
Z teplákovky do tanečních
To samé se děje s tanečními, kam chodíme s Romanem. Sebrat se v pátek večer, když už sedím v teplácích u krbu, to je boj. Musím na sebe hodit něco slušného, učesat se, upravit se. Uf! Venku je tma, já jsem spíš zralá do postele a fakt se mi nechce. Nikdy.
Ale vždycky jdeme a vždycky je to super. My se tam tak nasmějeme! Učitelé jsou vtipní, kolegové na parketu bojují s kroky stejně jako my a domů jdeme krásně vyřádění. A jak se nám pak spí!
Malířák je moje terapie
A dnešní pondělí? Klasika. Pondělí je u nás odjakživa nejhorší den. Když jsme s výtvarkou začínali, chodili jsme všichni čtyři. Původně jsem tam šla jen přihlásit holky a nakonec jsme malovali celá rodina. Od rána porady, děti tři kroužky, přejezdy… Nestíhala jsem v klidu uvařit oběd a večeře se musela chystat předem do hrnce, který se dá načasovat, abychom mohli jíst hned po večerním příjezdu.
Po pár letech přestala chodit starší dcera, za další rok skončil Roman s tou mladší a já zůstala. Váhala jsem. Letos chodím sama a je to skvělé.
I dnes se mi to nehodilo. Na stole hromada práce, v hlavě seznam toho, co ještě musím. Ale zařídila jsem to a šla. Nikdo po mně nic nechce, maluju si, na co mám náladu, nemám žádné ambice, a tak si u toho krásně odpočinu. Pan učitel mi k tomu vyprávěl další ze svých neskutečných historek ze života. Je lepší než psycholog. Tak jsem se soustředila na barvičky, že jsem zapomněla na celý svět, a hodina a půl byla pryč dřív, než jsem se nadála. Můj nervový systém si lebedil, že mohl přepnout do meditativního stavu. A ta hromada práce? Pořád tu je. Neutekla, ale šla mi rychle od ruky a měla jsem na to energii.
Proč vám to všechno vyprávím
Protože přesně takhle to máme se spoustou věcí, které jsou dobré jen pro nás. Nejsou urgentní, nikdo je po nás nevyžaduje, a tak je odsouváme. Až bude víc času. Až bude víc síly. Až po Vánocích, až v lednu, až děti odrostou…
Jenže ten čas a ta energie nepřijdou samy. Ony se rodí právě z těch chvil, které si pro sebe vybojujeme. Já se z tance i z malování vracím nabitější, než jsem odcházela. Ne unavenější! Unavená tam přicházím. Oživená se vracím!
S jídlem je to úplně stejné. Říct si „teď na to nemám, teď je toho moc“ je to nejpřirozenější na světě. A přitom právě ve chvíli, kdy jedeme na doraz a cítíme se vyčerpaně, by tělo nejvíc ocenilo, kdybychom se o něj trochu postaraly. Podzim je navíc doba, kdy příroda zpomaluje a my bychom měly taky. Nemusí to být na sto procent. Každé jedno jídlo se počítá.
Moc hezky to loni po podzimním detoxu řekla Jana, která naše stránky sledovala od roku 2014 a deset let se jen dívala, než se odhodlala. Celý její příběh si můžete poslechnout tady: 10 let jsem čekala – zbytečně. Ve videu říká:
„Určitě to zkuste. Myslím, že to je investice a všichni začínáme sami u sebe. Mně trvalo deset let, než jsem dostala odvahu.“
Nejste na to sami
Taky máš pocit, že na podzimní detox teď nemáš čas ani energii?
Rozumím. Přesně takhle se cítím každé pondělí před malířákem a každý pátek u krbu :-) A právě proto tě zvu. Podzimní detox ti čas nebere, on ti ho šetří. Dostaneš hotový jídelníček, takže nemusíš každý den vymýšlet, co uvaříš. K tomu nákupní seznam a recepty, které na sebe navazují, abys šetřila čas u sporáku. Zvládneš to i po náročném dni. A pokud chceš začít i s pohybem, čekají tě krátké a efektivní rozcvičky, které tě nevyčerpají, ale naopak nakopnou.
Nemusíš být dokonalá, nemusíš nic stíhat na jedničku. Stačí začít. Dej tomu šanci. Možná zjistíš, že ten čas a energii, které ti teď chybí, ti detox naopak vrátí.
Přeji vám krásný podzim plný chvil jen pro sebe – na parketu, u stojanu i na talíři,
Eva
PS: Tenhle článek jsem dopsala s barvou za nehtem. Ani ji nebudu drhnout, ať mi to vydrží ;-)
Buďte první, kdo napíše komentář