Oxid titaničitý – konečně zrušeno jedovaté éčko alespoň v potravinách

Oxid titaničitý, TiO2

Vyskytuje se v přírodě v minerálech ilmenit, leuxocen a rutil. Vyrábí se však rafinací ze zásob podzemní rudy. Několik desetiletí se pod kódem E 171 používal coby bílé potravinářské barvivo. Proč se do potravin nebo kosmetiky vůbec přidává? Umí spoustu věcí. Například velmi dobře odráží světlo a bez jakýchkoliv problémů pohlcuje UV záření. Proto se používá jako bílý pigment při výrobě barev nebo jako UV filtr v opalovacích krémech.

Genotoxické éčko

TiO2 se sice do těla těžce absorbuje, přesto ale lze po požití detekovat stopové množství látky v krvi, v mozku nebo ve žlázách. Největší množství se koncentruje v lymfatických uzlinách a plicích. Do roku 2016 byl považován za zcela bezpečné aditivum, protože prý po strávení 0,5 kg tohoto barviva by neměly nastat žádné negativní projevy. Konečné přehodnocení v roce 2020 však připouští, že nelze zcela vyloučit obavy z genotoxicity. TiO2 obsahuje až 50 % nanočástic (tj. částic menších, než 100 nm), kterým může být konzument vystaven. Na zvířatech bylo prokázáno zvýšené riziko vzniku nádorů při vdechování. Citlivým osobám může způsobit podráždění pokožky. (1)
„Důvodem byly především možné genotoxické účinky nanočástic oxidu titaničitého. Několik experimentálních studií totiž potvrdilo jeho účast na změnách DNA v různých typech buněk, což by mohlo vést k vývojovým poruchám plodů, případně k rozvoji nádorových onemocnění,“ uvedla šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová, který zprávu přinesl.
A víte, jak to je. Když se o nějaké látce řekne, že se nedá vyloučit negativní účinek, je jasné, že je to látka víc než problematická a potravinářské firmy se jen zuby nehty brání jejím stažení.

Genotoxické, nebo také mutagenní, látky mohou po vniknutí do organismu (například vdechnutím, proniknutím pokožkou nebo snědením či vypitím) vyvolat nebo zvýšit četnost výskytu genetických poškození – změnit genetický kód našich buněk.

6 let dokazování

Všechna éčka používaná před rokem 2009 musejí podle nové legislativy projít opět posouzením o bezpečnosti. E 171  opakovaně procházelo zkouškami s tím, že za současných povolených podmínek jej ještě ani v roce 2016 EFSA (Evropským úřadem pro bezpečnost potravin) neoznačil za zdravotní riziko. Naštěstí vědci stále upozorňovali na to, že k jasným závěrům o bezpečnosti této látky je třeba doplnit další toxikologické zkoušky a také přesně definovat, z jak velkých částic se oxid titaničitý skládá Právě velikost částic titanového pigmentu se ukázala jako problém. Oxid titaničitý se totiž z těla kompletně nevyloučí, ve velmi malém množství (do 0,1 %) se může vstřebat
do organismu. Evropské úřady omezily podíl nanomateriálu ve složení barviva E 171. Dodatečné vědecké posouzení v roce 2021 však nevyloučilo zdravotní rizika a přineslo zásadní závěr: barvivo E 171 již nelze považovat ze bezpečné potravinářské aditivum. Evropské komise tedy dne 14. ledna 2022 vydala nařízení, kterým se od 7. února 2022
potravinářské aditivum E 171 zakazuje.

Kdy zmizí E 171 z potravin

Evropská komise v lednu vydala zákaz tohoto potravinářského aditiva. Komise však ponechala výrobcům
půl roku na to, aby mohli na nařízení reagovat. Od 8. 8. 2022 bude možné jen doprodat
již vyrobené zásoby. A protože nikdo neví, jak dlouho bude kdo doprodávat zásoby, je potřeba stále sledovat složení výrobků, což je zásada číslo jedna.

Kde E 171  nezmizí

S oxidem titaničitým se však můžete setkávat i nadále, používá se totiž i při výrobě léčiv. Evropská léková agentura EMA zatím tuto látku nezakázala, jelikož farmaceuti za ni zatím nemají plnohodnotnou náhradu. Jak je to se zrušením E 171 v krmivech zvířat, která jsou chována pro výrobu masa a mléka se nám nepodařilo dohledat, ale neděláme si iluze, že by zmizelo i odtud. O důvod víc eliminovat živočišné výrobky v naší stravě a kupovat je v bio kvalitě.

Jak to vidíme v Jíme Jinak

Za nás je to jasné. Pokud chceme, aby něco vydrželo dlouho, chutnalo a vypadalo to pořád stejně, musí si potravinářské firmy pomoci, jak umí – potravinářskou chemií. Proto všechna ta éčka, u kterých se stále dokola diskutuje o tom, které je ještě bezpečné a které už ne a v jakém množství. Velké firmy se brání osočování éček ze škodlivosti a tvrdí, že nejsou prokazatelně škodlivá. Nikdo však nedokáže posoudit, co s námi z dlouhodobého hlediska udělá chemický koktejl, kterému je běžný spotřebitel, který neřeší složení potravin, kosmetiky, drogerie a léků, denně vystaven.
Proto na Jíme Jinak doporučujeme postavit výživu co nejvíce na prvopotravinách, které jsou minimálně nebo vůbec průmyslově zpracovány a ke kterým není přidáno nic víc, než co do nich příroda původně zapracovala. I tak má naše tělo dost práce s odbouráním škodlivin z potravin (pesticidy, herbicidy apod.), z vody a vzduchu, který dýcháme. Každá další zátěž je zbytečná a poškozuje naše zdraví, ničí imunitu a krátí náš život.
Základní pravidlo číslo jedna tedy je číst složení a eliminovat množství éček, které sníme nebo je na sebe namažeme. A lékům se vyhýbat tím, že budeme zdraví. Naše strava je jak skvělou prevencí, tak i léčbou nejrůznějších nemocí. Díky změně jídelníčku se nutnosti užívat tabletky a jiná léčiva řada čtenářů zbavila, jak se můžete dočíst v jejich příbězích (Bez léků).