Tuhle přišel na kafe bývalý soused, který nám na naší samotě v lese občas dělal společnost. Málem jsem ho nepoznala, měl dole 15 kg! Shodil to snadno a rychle, stačilo nepatrně upravit jídelníček.

Typická Pepova chůze

Moc dobře si pamatuju, jak se před naším domkem kolébal ze strany na stranu vždycky, když měl v protější hospůdce akci. Chodil ztěžka, bolela ho kolena, nosil si velké břicho. Už pár let nekouřil a nepil, ale ta váha mu viditelně překážela.

Nejsme v údolí sami

Měli jsme ho rádi od prvního setkání. Vlastně značnou měrou přispěl k tomu, že jsme tenkrát na naší cestě z města tenhle domek na samotě vzali jako nájem, než jsme si postavili vlastní. Když jsme se do té samoty jeli znovu podívat přes den, protože večer při prohlídce s majitelkou to vypadalo, že jsme jeli míle a míle od civilizace z kopce dolů někam do pekel, tak se tam ´náhodou´ zrovna objevil. Bodrý chlapík, který věděl, jak to v tomhle zapomenutém údolí chodí mnohem lépe než majitelka, která třeba vůbec neměla představu, jestli se z té rokle dá vyjet v zimě když je sníh. Pepa tam jezdil 15 let, věděl všechno. Řekl nám, kdy se odtamtud dá v zimě vyjet a kdy ne, kde se vezme dříví na topení, kde je nejbližší obchod,….pozval nás na čaj. A my ten podnájem vzali.

Hospoda přímo proti domu

Od té doby byl Pepa náš oblíbený občasný soused v opuštěném údolí. Když dělal Silvestra nebo školy v přírodě, ožilo to tam. Vždycky jsem měla takovou radost, že se v údolí objevil, že jsem mu běžela naproti k hospodě, abych ho pozdravila. Nikdy u nás nechtěl jíst, neměl čas. Když už tam byl, měl akci, jinak se tam nezdržoval. Pepa je vyhlášený kuchař. Pořádal rybářské a zvěřinové hody. Na ty jeho hody jezdili pravidelně lidé z široka daleka. Dokonce tam měl pravidelně na pobyt Němce, kteří si nemohli jeho kuchyň vynachválit.
Naší stravě se tak trochu smál pod fousy, ale nechal nás u sebe udělat několik kurzů. K nám na jídlo nikdy nedošel, na pozvání se vždy smál: „Ta vaše rýže a brokolice! Nejsem králík.“ A my u něj chodili tak leda na čaj a v létě s kamarádama na pivo, protože vařil českou klasiku. Nic pro nás. Taková smůla – hospoda proti domu a není si tam co dát, když už ji párkrát do roka otevře!

Pepa je skvělý kuchař

Když jsem viděla, jak Pepa vaří, zejména jak solí a pepří, bylo mi jasné, že má úplně zničené chuťové buňky. Jednou jedinkrát jsme mu nesli naše přebytky. To jsme tehdy byli doma s Romanem chvíli bez dětí a uvařili si super jídlo (protože nebylo absolutně kam vyrazit se dobře najíst, tak jsme si radši uvařili sami), jenže jsme toho uvařili společnými silami moc a snědli sotva půlku. Jídlo bylo tak výborné, že jsme se přejedli k prasknutí a ten den byli dobrovolně bez večeře. Neseme přebytky hrdě Pepovi do hospody, že si to mohou dát se synem, který zrovna pomáhal na akci (byli jsme si jistí, že tohle jim bude chutnat, ujela nám ruka s kořením a dochucovadly), nebo nabídnout veganům, co jim tam zrovna přijeli na workshop. Druhý den nám Pepa se synem vrací hrnec se slovy: „Teda promiň, ale v životě jsem nejedl nic tak děsně bez chuti jako tohle.“ A jeho syn přikyvoval, že se to fakt nedalo jíst. Smáli jsme se tomu s Romanem ještě několik let, protože to byla taková dobrota, že jsme to nafotili a dali na Jíme Jinak pod názvem cizrnová šťouchanice a tam si to vysloužilo další pochvaly od čtenářů.

Jak shodil 15 kg

A teď tu stál po pár letech a vypadal jak svůj mladší bratr, mnohem víc podobný svému synovi než Pepovi, kterého známe. Tak se ho už ve dveřích ptám, co to, že vypadá o tolik lépe, omládl a je prostorově méně objemný? „Ale, šel jsme k doktorovi, že potřebuju odoperovat i to druhý koleno, že to bolí, že nemůžu chodit. A víš co mi řekl? Že mi nic operovat nebude, ať shodím! Ptám se ho a jak to asi mám udělat, že bych rád, ale váha se ani nehne. A on ať vynechám sladkosti a pečivo. Tak jsem to udělal a hele, 15 kg dole, ani to nebolelo. Teda to víš, já mlsám rád, ale to se dalo vydržet. Na operaci nemusím a je mi líp. No ale víc už to bohužel nejde. Po těch 15 se to zastavilo a ještě bych potřeboval tak nejmíň deset kilo sundat a už teda nevím, jak to udělat. Víc shodit už mi nejde.“ Na to ale já lék znám a tak jsme měli o čem povídat.

Nemyslete si, že jsem mu to neříkala už před těmi 8 lety, když jsme se do údolí nastěhovali. Ale každý si k tomu musí dojít sám a často až bolest a hrozba operace pomůže udělat první změnu v jídelníčku.

Mám radost, že Pepa, který už je věkem důchodce a zasloužilý aktivní dědeček, udělal první krok k lepšímu i v jídle, když už je roky nekuřák a abstinent. Naděje, že tu bude s vnoučaty v dobré kondici další roky, tak významně roste.

Eva

  1. hezký příběh! máme za sousedku Pepu v ženském vydání. má asi povolnějšího doktora, protože kolena má odoperované už obě. Občas od ní dostanu nějaký ten úžasný recept jako třeba „buchta s fantou“ klukům nosí různé mŇanky tyčinky typu „vy jíte zdravě tohle je sojový“ jinak na nás kouká jako na zvířátka. ale je to dobrá duše. snad taky přijde její čas;)

      • To je, můžu potvrdit, i po letech někteří členové rodiny myslí, že žijeme na sojové mase, které jsem třeba jí osobně svojí rodině nikdy neudělala 😂😂😂

    • Jo jo, Katko, máte Pepičku 😃 Všeho dočasu, takových Pepů a Pepiček už jsme v životě potkali 😉

  2. Zobrazit 4 komentáře

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekZapečené palačinky s houbami a špenátem
Další článekKvětákový steak