Do jídla si mluvit nenechám. Ani ve školce. (Alena, 32 let)

Nikdo mi neuměl poradit

Já začala jíst jinak po celoživotních lapáliích se zdravím a s půlročním prckem, co mi upadal po půl hodině po kojení do mdlob. Doktoři, rodina, nemocnice, nikde ani pomoc ani pochopení, já neustále v nemocnici s nespecifickými problémy. Když jsem sebrala síly a vyběhala si drahá vyšetření, ejhle, mám najednou hromadu diagnóz. Od té doby jsem asi už 4 roky na cestě za zdravím a nelituju.

Konec námitek

Když jsem četla Eviny zkušenosti s okolím (Jak naše okolí ne/zvládalo, že naše dcera jí jinak), přišlo mi to všechno jako přes kopírák, co tam píše: nepochopení od rodičů, manželů, školky, pediatra, okolí…
Víte, co mi pomohlo? Řekla jsem všem, ať si to omdlévající dítě vezmou do ruky, když je mu zle, a ať si to s ním prožívají stokrát do týdne. To jediné opravdu umlčelo jejich námitky.

Nenechám si už od nikoho mluvit do jídla

Dnes jíme jak jíme. Nejím podle Jíme Jinak na 100%, protože mám kromě jiných neduhů a celiakie také silné alergie na karob, sóju, živočišné mléko, fazole. Mám dichokolon, nespecifický zánět střev, moje střeva se téměř samy nehýbou a mívám koliky s tendencí k perforace střeva, IBS, časté záněty žaludku.
Když jím, jak potřebuju (i když někdy sem tam mi to ujede), je mi opravdu o 100% líp a problémy, které sem tam vykouknout, jsou už maličkost a většinou vím, co je způsobuje. Pohádka. A od té doby, co jsem do toho dospěla, nenechám si od nikoho už radit, co mám jíst a co ne.

Syn je díky stravě zdravý a spokojený kluk

Syn (4,5 roku) jí to samé, protože má stejné problémy, i když nejsou všechny diagnostikované – nechci ho tahat po doktorech. A i když je dost štíhlý, je to krásný kluk bez jediného pupínku, bez antibiotik, zánětů uší (které měl od prvního měsíce narození pravidelně), krásně spí, vyrovnaný, baští jak má chuť.
Když sní něco, co není úplně košer, má průjem, změny chování, únava, špatné spaní, bolesti břicha, rýma, …Jednoduché jako facka. Tohle jak člověk vi

dí, nenechá si už nikdy vymluvit svůj názor na věc a hlavně posílí svoje pozice proti tomu, co říkají ostatní.

Školku jsem vybírala podle jídla

Školku jsem vybrala s ohledem na jídlo a i když je drahá, soukromá, nakonec jsem spokojená. Vařím já, pro všechny děti, podle nejlepšího možného vědomí. Na syna se nic nechytá, a já vidím, že kde je vůle (a zdraví), všechno jde.

Držím všem, kdo se snaží jíst a žít lépe, palce.

Alena