Dobro-dění

Darování dobra totiž zvyšuje hladinu hormonu štěstí, lásky a propojenosti, což vede k uvolnění a zklidnění celého těla. Rovněž snižují produkci stresového hormonu kortizolu, který je vylučován během zátěžových situací.

Není nic jednoduššího, než začít

Kdy jindy, než teď? A proč?

– Protože krom zmiňovaných zdravotních výhod věřím, že jednou, až to budeme nejvíc potřebovat, se nám to vrátí.
– Protože to dělá dvojitou radost.
– Protože můžeme být vděční za to, že máme život takový, jaký je, tam, kde jsme, s možnostmi, které máme.
– Protože ne každý má takové štěstí.
– Protože si myslím, že je správné rozdávat dobro, dokud můžeme.

Věřím, že víc takových podobných „protože“ si jistě každý dokáže vymyslet hromadu.

Párty 25. 9. - slavíme 15 let Jíme Jinak!Pojď se s námi bavit, tančit a zpívat! Mrkni, co jsme nachystali.

Co tam bude?

Někdy stačí tak málo

Možná máme někdy pocit, že když už budeme pomáhat, musí to být něco velkého. A já si myslím, že nemusí, že to můžou být na první pohled úplné maličkosti.

– Můžeme se například usmívat na sebe i na cizí lidi, které potkáme – jak trefně dodává Jaroslav Dušek – je jich plná planeta.
– Ve své moci máme třeba i omezení spotřeby masa, a vůbec plýtvání s jídlem.
– Můžeme více chodit pěšky či jezdit na kole, namísto nadávání na ucpaný okruh auty s jedním řidičem.
– Nemusíme neustále sekat trávu jak zběsilí.
– V obchodech si nemusíme brát igelitové pytlíky, ale můžeme si pořídit trvanlivé eko-sáčky.
– Děti můžeme už od útlého věku učit na to, že vodu si bereme z domu ve vlastních láhvích a že nejde ani tak o to, zda třídíme odpad, jako spíš o to, abychom vznik odpadu co nejvíce minimalizovali.
– Místo dávání si dárků na Vánoce či k narozeninám si můžeme vybrat někoho, komu pomůžeme.
– Můžeme zavolat svým rodičům, prarodičům či přátelům a zeptat se, jak se jim daří.
– Na procházku si s sebou můžeme přibalit papírovou tašku na poházené odpadky.
– Můžeme si také v obchodě podržet dveře, pustit starší a nemocné lidi sednout, převést je přes cestu nebo si s nimi jen popovídat.
– Nepotřebujeme mít vždy nové oblečení, když je kolem nás tolik second handů, kde jsou mimochodem často ty nejlepší kousky.
– Nepotřebujeme mít ani ve své schránce každý týden nové letáky všech malých i velkých obchodů z okolí.
– Co naopak můžeme je, být všímaví a zastat se druhého člověka, když se k němu chová někdo nespravedlivě.
– Naši pomoc jistě ocení i útulky, ať už vyvenčením pejsků, nákupem jídla či finančním příspěvkem.

Čas je to nejcennější, co v životě máme, a přesto se o něj můžeme s druhými podělit.

– A můžeme se podělit i o svačinu, oběd, darovat krev, adoptovat dítě na dálku, nechat svým milovaným pěkný vzkaz, upřímně druhým cokoliv pochválit, dát pozitivní recenzi místu/firmě/úřadu, kde jsme byli moc spokojeni.
– Můžeme za souseda, který je po operaci křečových žil, uklidit chodbu.
– Můžeme dovézt čerstvé zdravé jídlo novopečené mamince.
– Můžeme darovat nenošené oblečení, knihy, hračky na charity či osobně někomu, u koho víme, že to potřebuje více než my.
– Můžeme si vybrat jednu nadaci či neziskovou organizaci, které věříme a posílat jí pravidelně pár stovek, které nás nezabijí, ale někomu jinému třeba zachrání život.
– Když máme něčeho přebytek, ať už vlastní zeleniny, bylinek, či poctivých domácích výrobků, můžeme se o ně s druhými podělit.
– Veselé obrázky a výrobky dětí nemusíme po každém kreslení vyhazovat, můžeme je rozdat po rodině a přátelích.

Nemysleme jen sami na sebe

Je toho tolik, co mě napadá a zdaleka jsem neobsáhla vše, protože mysl je tentokrát o tolik rychlejší, jak prsty na klávesnici. Co jsem tím však chtěla říct, je, že nemusíme zkrátka jednat ve stylu „po nás potopa”. Můžeme myslet víc na budoucnost a také na ty, kteří se narodí po naší smrti. Dnes a denně můžeme šířit lásku a úsměv i těm, kteří si to nejméně zaslouží, a právě proto nejvíce potřebují.

Buďme k sobě všímaví, buďme ohleduplní k přírodě, buďme k sobě laskaví vždy, když je to možné, neboť, jak praví Dalajláma, vždy je to možné.

S láskou

Naďa