Dobro-dění

Darování dobra totiž zvyšuje hladinu hormonu štěstí, lásky a propojenosti, což vede k uvolnění a zklidnění celého těla. Rovněž snižují produkci stresového hormonu kortizolu, který je vylučován během zátěžových situací.

Není nic jednoduššího, než začít

Kdy jindy, než teď? A proč?

– Protože krom zmiňovaných zdravotních výhod věřím, že jednou, až to budeme nejvíc potřebovat, se nám to vrátí.
– Protože to dělá dvojitou radost.
– Protože můžeme být vděční za to, že máme život takový, jaký je, tam, kde jsme, s možnostmi, které máme.
– Protože ne každý má takové štěstí.
– Protože si myslím, že je správné rozdávat dobro, dokud můžeme.

Věřím, že víc takových podobných „protože“ si jistě každý dokáže vymyslet hromadu.

Někdy stačí tak málo

Možná máme někdy pocit, že když už budeme pomáhat, musí to být něco velkého. A já si myslím, že nemusí, že to můžou být na první pohled úplné maličkosti.

– Můžeme se například usmívat na sebe i na cizí lidi, které potkáme – jak trefně dodává Jaroslav Dušek – je jich plná planeta.
– Ve své moci máme třeba i omezení spotřeby masa, a vůbec plýtvání s jídlem.
– Můžeme více chodit pěšky či jezdit na kole, namísto nadávání na ucpaný okruh auty s jedním řidičem.
– Nemusíme neustále sekat trávu jak zběsilí.
– V obchodech si nemusíme brát igelitové pytlíky, ale můžeme si pořídit trvanlivé eko-sáčky.
– Děti můžeme už od útlého věku učit na to, že vodu si bereme z domu ve vlastních láhvích a že nejde ani tak o to, zda třídíme odpad, jako spíš o to, abychom vznik odpadu co nejvíce minimalizovali.
– Místo dávání si dárků na Vánoce či k narozeninám si můžeme vybrat někoho, komu pomůžeme.
– Můžeme zavolat svým rodičům, prarodičům či přátelům a zeptat se, jak se jim daří.
– Na procházku si s sebou můžeme přibalit papírovou tašku na poházené odpadky.
– Můžeme si také v obchodě podržet dveře, pustit starší a nemocné lidi sednout, převést je přes cestu nebo si s nimi jen popovídat.
– Nepotřebujeme mít vždy nové oblečení, když je kolem nás tolik second handů, kde jsou mimochodem často ty nejlepší kousky.
– Nepotřebujeme mít ani ve své schránce každý týden nové letáky všech malých i velkých obchodů z okolí.
– Co naopak můžeme je, být všímaví a zastat se druhého člověka, když se k němu chová někdo nespravedlivě.
– Naši pomoc jistě ocení i útulky, ať už vyvenčením pejsků, nákupem jídla či finančním příspěvkem.

Čas je to nejcennější, co v životě máme, a přesto se o něj můžeme s druhými podělit.

– A můžeme se podělit i o svačinu, oběd, darovat krev, adoptovat dítě na dálku, nechat svým milovaným pěkný vzkaz, upřímně druhým cokoliv pochválit, dát pozitivní recenzi místu/firmě/úřadu, kde jsme byli moc spokojeni.
– Můžeme za souseda, který je po operaci křečových žil, uklidit chodbu.
– Můžeme dovézt čerstvé zdravé jídlo novopečené mamince.
– Můžeme darovat nenošené oblečení, knihy, hračky na charity či osobně někomu, u koho víme, že to potřebuje více než my.
– Můžeme si vybrat jednu nadaci či neziskovou organizaci, které věříme a posílat jí pravidelně pár stovek, které nás nezabijí, ale někomu jinému třeba zachrání život.
– Když máme něčeho přebytek, ať už vlastní zeleniny, bylinek, či poctivých domácích výrobků, můžeme se o ně s druhými podělit.
– Veselé obrázky a výrobky dětí nemusíme po každém kreslení vyhazovat, můžeme je rozdat po rodině a přátelích.

Nemysleme jen sami na sebe

Je toho tolik, co mě napadá a zdaleka jsem neobsáhla vše, protože mysl je tentokrát o tolik rychlejší, jak prsty na klávesnici. Co jsem tím však chtěla říct, je, že nemusíme zkrátka jednat ve stylu „po nás potopa”. Můžeme myslet víc na budoucnost a také na ty, kteří se narodí po naší smrti. Dnes a denně můžeme šířit lásku a úsměv i těm, kteří si to nejméně zaslouží, a právě proto nejvíce potřebují.

Buďme k sobě všímaví, buďme ohleduplní k přírodě, buďme k sobě laskaví vždy, když je to možné, neboť, jak praví Dalajláma, vždy je to možné.

S láskou

Naďa