Domů > Magazín > Blog

Jsme i tím, čím se obklopujeme

Má první poznámka z Jíme Jinak byla, že vše, co sníme, se proměňuje na krev a ta pak vyživuje naše orgány. Jinak řečeno: jsme to, co jíme, což je velká pravda, ale přesvědčit se o tom musí každý sám. Já bych k tomu ještě doplnila, že nás utváří nejen strava, ale i vše, čím se vědomě i nevědomě obklopujeme.

Dobrý nebo špatný pocit

Myslíte-li si, že je náhoda, že velmi často trpí depresí člověk, který si stále dokola pouští ty samé ukňourané písničky o nenaplněné lásce, křivdě a ublížení, tak se prosím zamyslete ještě jednou.

Ono je to totiž vlastně velmi jednoduché. Buď máme z něčeho dobrý pocit anebo ne. Však jsem taky nikoho ve svém životě neslyšela říkat: „Měl jsem z toho dobrý pocit, dal jsem na něj a bylo to špatně.“ Ba naopak. Moje babička vždycky říkala, že „první myšlenka je od boha“. Pak už přichází mysl, která nemá ráda změny a začne nám do toho „kecat“. Přeměřeno na čas, trvá prý asi šest sekund, abychom naši prvotní myšlenku zrealizovali, protože pak už to nikdy neuděláme. Mysl nás od toho začne nenápadně odrazovat. Mysl nás chrání a jakákoliv změna pro ni znamená ohrožení. Není to dobře ani špatně, jen to tak je. Já tu jinak vůbec nechci jít proti mysli či egu, mysl potřebujeme, stejně jako potřebujeme srdce. Ale jak pravil můj oblíbený Vladimír Kafka: „Moje ego nebude diktovat, kým bych měl být.“

Minimalismus u nás doma

Doma máme jen minimum věcí. Každé dítě má své čtyři šuplíky s hračkami a společnou vláčkodráhu, s kterou si stejně vyhrají nejvíc. Ještě teda plnou postel plyšáků, že si večer pomalu nemají kam lehnout, ale to je opravdu vše. Žádné malé hračkářství se u nás nikdy nekonalo. Stejně tak je to s oblečením, i když tam přiznávám, že starší dítě je trochu model, který potřebuje mít velký výběr. Taky z nás má tu největší skříň. Při stěhování jsem se třeba musela smát, že my tři (s mužem a dcerou) jsme se s oblečením vešli do jedné větší krabice, úplně stejné, jakou měl syn jen sám pro sebe. Ale on opravdu vše nosí a oblečení k němu přichází „samo“. Já mu kupuju nové věci, až když se staré rozpadá nebo z něj vyroste, což stejně většinou ani nestíhám, protože stále něco dostává. :-)
Taky nevidím důvod, proč bychom měli mít doma dvacet ručníků pro každého, když stačí dva, jeden, který se používá a druhý jako náhradní.
Stejné je to s nádobím. Ale i drogerií a kosmetikou. Co jde, to si vyrobím sama. Nepotřebuju mít doma milion lahviček, na které by se stejně jen prášilo.

I přesto i při všech těchto minimalistických opatřeních u nás doma jsem se během stěhování nestačila divit, kolik toho máme. A tak jsme stěhování spojili s další velkou čistkou a do světa jsme poslali víc jak třetinu našich věcí. Myslíte, že nám hned vzápětí chyběly? Ani náhodou, ba naopak přišla velká úleva, protože to byly stejně všechno věci, které „se někdy můžou hodit“. Jenže kdyby se hodily, tak je už přece dávno používáme, ne? Jinak je tedy pravda, že se mi už párkrát stalo, že jsem se zbavila i toho, co jsem si později musela znovu kupovat. Ale není to tak časté, a stále mi to přijde lepší, ne žít v přeplněném prostoru, kde se špatně dýchá, tvoří i žije.
Každá ta věc si totiž žádá naši pozornost, což na nevědomé úrovni způsobuje i to, že nám to bere energii, ať už si to umíme přiznat či ne.

Pro lepší znázornění dám takový příklad:
Jak se cítíte, když na dovolené vejdete do čistého a prázdného pokoje, kam si dáte maximálně pár kousků oblečení a kartáček na zuby. Příjemné, že?

A druhá situace: Určitě jsme už všichni někdy byli na pouti, jarmarku a podobných akcích, kde to hýří barvami, zvuky, vůněmi, až přechází zrak. Ruku na srdce, jak dlouho na takové akci vydržíte? A děti se nepočítají, ty čerpají energii z nás :-D. Já nikdy nevydržím déle jak pár hodin. Matějskou už třeba vůbec nedávám. Ta se u mě rovná představě noční můry. Já třeba ani nechápu a až obdivuji lidi, kteří si dokážou užít den v obchoďáku. Já, když už se do obchodního domu dostanu, mířím okamžitě do prvního krámu, vezmu první věc, která se mi líbí a mizím. Po letech už vím, že bych se pro ni, po projití dalších x desítek obchodů, stejně vrátila, takže nezdržuji sebe ani ostatní a utíkám pryč do přírody. Do lesa, na vzduch, kde je ticho, klid a pouze to, co tam má být, nic navíc. A stejné si to můžeme udělat i doma.

Naše domovy jsou zahlceny věcmi jako nikdy v minulosti

A tak můžeme klidně poslat do světa všechny ty lapače prachu; knížky, které nečteme a víme, že už ani číst nebudeme; oblečení, které nenosíme a další. Na tuto čistku je nejlepší období jara. Na podzim a v zimě se mi stává, že mi ta věc ještě pustit nejde, ale s příchodem jara a nové energie to jde většinou úplně samo. Někde jsem dokonce četla, že v rozvinutých zemích prý nosíme jen 20% oblečení ze svého šatníku a na 80 % papírů, které skladujeme, se už nikdy nepodíváme.
Třídění věcí je proto důležitější než kdykoliv v minulosti.  Opakuji tedy i pro slečnu v páté řadě: nepoužívané věci nás energeticky vysávají, zahlcují naší mysl a snižují schopnost plnit si své životní sny a plány. Každá věc na nás nějak působí  – buď nám náladu zlepšuje nebo zhoršuje (to je ten dobrý nebo špatný pocit).

Jděte na to pomalu a postupně

Je jasné, že třídění nejde uskutečnit najednou. Zaměřme se ze začátku třeba na zásuvku nočního stolku a upřímně si odpovězme, jestli chceme svou moudrou hlavu ukládat den co den vedle těchto věcí. Podle mě by na nočním stolku měla být maximálně rozečtená kniha, a to ještě prosím žádný horor. A to je vše. Jenže lidi mají běžně v nočním stolku léky a pak se diví, že jsou stále nemocní. Taky tam často mají kapesníky, ale na mysl jim nepřijde spojení „kapesníky = nachlazení, rýma“. A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna.

Zaměřme se proto na věci s největším dopadem na náš život. Pokud jsme právě v procesu změny profese, je dobré začít uklízet svůj pracovní stůl, šanony, skříňky, elektronické dokumenty. Pokud se zaměřujeme na zdraví, je na řadě kuchyně (ne nadarmo se jí říká srdce domova). Když jde o vztah, nastupuje čistka dopisů, e-mailů, dárků, fotografií, pracovně tomu říkám „citový odpad“.
Důležité je však dokončit, co jsme začali. Neberme si při třídění příliš velké sousto, abychom se zbytečně neunavili. Po třídění máme cítit příliv energie, dobrý pocit, který má způsobit i to, že se na to budeme těšit příště. Pochvalme se a udělejme si potom třeba dobrý čaj.

Pokud si na ten nepořádek netroufáte sami, přidejte se k nám do Jarní očisty, kde na to půjdeme společně krok za krokem.

Moc bych si přála, aby měl každý doma svou oázu klidu, kde se může pravidelně dobíjet, i když se celý svět kolem něj zrovna zbláznil.

S láskou

Naďa

PS: Co shodit 5 kg za 14 dnů? 😍

Sezóna plavek začne brzy. Máme chutný jídelníček, skvělé recepty, videa, jemné cvičení - a samozřejmě živou podporu a motivaci. Už za 2 týdny uvidíte výsledky. Mrkněte na výzvu Hubneme do plavek a naskočte!

Krásný den, jmenuju se Naďa, nikdy jsem nebyla normální, jen teď už se za to nestydím :-). Nadevše miluju svou rodinu, knihy, jídlo, objímání, tvoření, svobodu a věci mezi nebem a zemí. Jíme jinak je mi bezpečným přístavem, druhou rodinou a nekonečným zdrojem inspirace. Díky, že tu můžu být!

205 lidí už poděkovalo za článek.

Komentáře

Jaroslav
5. 2. 2024

No já jsem ten, komu se to „Měl jsem z toho dobrý pocit, dal jsem na něj a bylo to špatně.“ děje. Jenže když tohle u mne nefunguje, co s tím?

Jíme Jinak Ivana
1. 2. 2024

Klidně se přiznám, že trpím poruchou hromadění věcí, obzláště se to projevuje v zásobách jídla. Vždyť i jeden z požadavků při stěhování do domu bylo to, aby tady bylo dost úložných prostor na obilí, zavařeniny, pytlíky se vším možných, zeleninu atp. Díky tomu mě třeba zavřené obchody při covidu nějak neznepokojily, protože jsem prostě nadzásobená 😁. Ani manžel už s tím nebojuje a přijal to jako fakt. Jinak souhlas, několikrát ročně se musí protřídit skříň a věci vyřazujeme. Plastové hračky nikdy dcery neměly, tedy kromě sbírky koníků Schleich. Oblečení si kupuji hlavně na Vinted, ale nebudu předstírat, že jsem v tomto úplný minimalista. Zase s manželem máme x let stejnou velikost a tak nám oblečení vydrží spoustu let. Horší jsou holky a škola, kdy mikina je po měsíci stará. Tady je ale problém, když se srovná se spolužáky, protože některé slečny prý doslova nenosí nic 2x a dcera ani nerozumí tomu, proč toho tolik mají a hlavně, kam to doma dávají 🙂

Ukázat další komentáře

Vyzkoušejte také

11
1

Léčivá máta a její benefity pro zdraví

Mátový čaj je osvědčená klasika, kterou zná jistě každý z nás. Ale málokdo ví, že tato bylinka je považována za jednu z těch nejléčivějších. Věděli jste, ž...

Jak zabránit klimatické katastrofě? Změnou jídelníčku!

Když upravíme jídelníček, pomůžeme sobě i planetě. Potraviny a zemědělství hrají v klimatické krizi zásadní roli Pokud chceme zabránit klimatické katastrof...
12
44

Videopřání Jíme Jinak – Staňte se jezerem

V netradiční době máme pro nás všechny netradiční přání. Nejen na čas vánoční ale na celý další rok.
14

Jarní únava? Kdepak, jarní šílenství!

Přišlo to na mě hned z kraje února. Ještě ani nezačalo to poctivé biologické jaro, ještě sem tam sněžilo, ale já už chytla jarní slinu a popadlo mě hotové ...
13
2

Španělsko na podzim a v zimě – výlety, golf, teplíčko

Chybí vám na podzim sluníčko a špatně snášíte plískanice? Přijeďte nasát energii na Sluneční pobřeží. Je tu 300 slunečních dní v roce, v zimě 8 – 9,5...

Zrajeme nebo stárneme: co výchova nezmůže?

Ačkoli všichni stárneme, ne všichni dospíváme! Podívejte se na svět kolem sebe. Máte někdy pocit, že se chováme jako děti, kterým vzali hračku? Kolikrát se...