Dobrý nebo špatný pocit
Myslíte-li si, že je náhoda, že velmi často trpí depresí člověk, který si stále dokola pouští ty samé ukňourané písničky o nenaplněné lásce, křivdě a ublížení, tak se prosím zamyslete ještě jednou.
Ono je to totiž vlastně velmi jednoduché. Buď máme z něčeho dobrý pocit anebo ne. Však jsem taky nikoho ve svém životě neslyšela říkat: „Měl jsem z toho dobrý pocit, dal jsem na něj a bylo to špatně.“ Ba naopak. Moje babička vždycky říkala, že „první myšlenka je od boha“. Pak už přichází mysl, která nemá ráda změny a začne nám do toho „kecat“. Přeměřeno na čas, trvá prý asi šest sekund, abychom naši prvotní myšlenku zrealizovali, protože pak už to nikdy neuděláme. Mysl nás od toho začne nenápadně odrazovat. Mysl nás chrání a jakákoliv změna pro ni znamená ohrožení. Není to dobře ani špatně, jen to tak je. Já tu jinak vůbec nechci jít proti mysli či egu, mysl potřebujeme, stejně jako potřebujeme srdce. Ale jak pravil můj oblíbený Vladimír Kafka: „Moje ego nebude diktovat, kým bych měl být.“
Minimalismus u nás doma
Doma máme jen minimum věcí. Každé dítě má své čtyři šuplíky s hračkami a společnou vláčkodráhu, s kterou si stejně vyhrají nejvíc. Ještě teda plnou postel plyšáků, že si večer pomalu nemají kam lehnout, ale to je opravdu vše. Žádné malé hračkářství se u nás nikdy nekonalo. Stejně tak je to s oblečením, i když tam přiznávám, že starší dítě je trochu model, který potřebuje mít velký výběr. Taky z nás má tu největší skříň. Při stěhování jsem se třeba musela smát, že my tři (s mužem a dcerou) jsme se s oblečením vešli do jedné větší krabice, úplně stejné, jakou měl syn jen sám pro sebe. Ale on opravdu vše nosí a oblečení k němu přichází „samo“. Já mu kupuju nové věci, až když se staré rozpadá nebo z něj vyroste, což stejně většinou ani nestíhám, protože stále něco dostává. :-)
Taky nevidím důvod, proč bychom měli mít doma dvacet ručníků pro každého, když stačí dva, jeden, který se používá a druhý jako náhradní.
Stejné je to s nádobím. Ale i drogerií a kosmetikou. Co jde, to si vyrobím sama. Nepotřebuju mít doma milion lahviček, na které by se stejně jen prášilo.
I přesto i při všech těchto minimalistických opatřeních u nás doma jsem se během stěhování nestačila divit, kolik toho máme. A tak jsme stěhování spojili s další velkou čistkou a do světa jsme poslali víc jak třetinu našich věcí. Myslíte, že nám hned vzápětí chyběly? Ani náhodou, ba naopak přišla velká úleva, protože to byly stejně všechno věci, které „se někdy můžou hodit“. Jenže kdyby se hodily, tak je už přece dávno používáme, ne? Jinak je tedy pravda, že se mi už párkrát stalo, že jsem se zbavila i toho, co jsem si později musela znovu kupovat. Ale není to tak časté, a stále mi to přijde lepší, ne žít v přeplněném prostoru, kde se špatně dýchá, tvoří i žije.
Každá ta věc si totiž žádá naši pozornost, což na nevědomé úrovni způsobuje i to, že nám to bere energii, ať už si to umíme přiznat či ne.
Pro lepší znázornění dám takový příklad:
Jak se cítíte, když na dovolené vejdete do čistého a prázdného pokoje, kam si dáte maximálně pár kousků oblečení a kartáček na zuby. Příjemné, že?
A druhá situace: Určitě jsme už všichni někdy byli na pouti, jarmarku a podobných akcích, kde to hýří barvami, zvuky, vůněmi, až přechází zrak. Ruku na srdce, jak dlouho na takové akci vydržíte? A děti se nepočítají, ty čerpají energii z nás :-D. Já nikdy nevydržím déle jak pár hodin. Matějskou už třeba vůbec nedávám. Ta se u mě rovná představě noční můry. Já třeba ani nechápu a až obdivuji lidi, kteří si dokážou užít den v obchoďáku. Já, když už se do obchodního domu dostanu, mířím okamžitě do prvního krámu, vezmu první věc, která se mi líbí a mizím. Po letech už vím, že bych se pro ni, po projití dalších x desítek obchodů, stejně vrátila, takže nezdržuji sebe ani ostatní a utíkám pryč do přírody. Do lesa, na vzduch, kde je ticho, klid a pouze to, co tam má být, nic navíc. A stejné si to můžeme udělat i doma.
Naše domovy jsou zahlceny věcmi jako nikdy v minulosti
A tak můžeme klidně poslat do světa všechny ty lapače prachu; knížky, které nečteme a víme, že už ani číst nebudeme; oblečení, které nenosíme a další. Na tuto čistku je nejlepší období jara. Na podzim a v zimě se mi stává, že mi ta věc ještě pustit nejde, ale s příchodem jara a nové energie to jde většinou úplně samo. Někde jsem dokonce četla, že v rozvinutých zemích prý nosíme jen 20% oblečení ze svého šatníku a na 80 % papírů, které skladujeme, se už nikdy nepodíváme.
Třídění věcí je proto důležitější než kdykoliv v minulosti. Opakuji tedy i pro slečnu v páté řadě: nepoužívané věci nás energeticky vysávají, zahlcují naší mysl a snižují schopnost plnit si své životní sny a plány. Každá věc na nás nějak působí – buď nám náladu zlepšuje nebo zhoršuje (to je ten dobrý nebo špatný pocit).
Jděte na to pomalu a postupně
Je jasné, že třídění nejde uskutečnit najednou. Zaměřme se ze začátku třeba na zásuvku nočního stolku a upřímně si odpovězme, jestli chceme svou moudrou hlavu ukládat den co den vedle těchto věcí. Podle mě by na nočním stolku měla být maximálně rozečtená kniha, a to ještě prosím žádný horor. A to je vše. Jenže lidi mají běžně v nočním stolku léky a pak se diví, že jsou stále nemocní. Taky tam často mají kapesníky, ale na mysl jim nepřijde spojení „kapesníky = nachlazení, rýma“. A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna.
Zaměřme se proto na věci s největším dopadem na náš život. Pokud jsme právě v procesu změny profese, je dobré začít uklízet svůj pracovní stůl, šanony, skříňky, elektronické dokumenty. Pokud se zaměřujeme na zdraví, je na řadě kuchyně (ne nadarmo se jí říká srdce domova). Když jde o vztah, nastupuje čistka dopisů, e-mailů, dárků, fotografií, pracovně tomu říkám „citový odpad“.
Důležité je však dokončit, co jsme začali. Neberme si při třídění příliš velké sousto, abychom se zbytečně neunavili. Po třídění máme cítit příliv energie, dobrý pocit, který má způsobit i to, že se na to budeme těšit příště. Pochvalme se a udělejme si potom třeba dobrý čaj.
Pokud si na ten nepořádek netroufáte sami, přidejte se k nám do Jarní očisty, kde na to půjdeme společně krok za krokem.
Moc bych si přála, aby měl každý doma svou oázu klidu, kde se může pravidelně dobíjet, i když se celý svět kolem něj zrovna zbláznil.
S láskou
Naďa
PS: Co shodit 5 kg za 14 dnů?
Sezóna plavek se blíží. Letos to nebude strašák, připravíme se. Máme chutný jídelníček, skvělé recepty, videa, jemné cvičení - a samozřejmě živou podporu a motivaci. Už za dva týdny uvidíte výsledky. Mrkněte na výzvu Hubneme do plavek a naskočte!
Komentáře
Přemýšlím o tom už dlouho a pořád to není dotažené. Tak díky za “nakopnutí”. :))
Požehnaný den všem. Nad tímhle tématem musím přemýšlet, protože to vůbec není tak prosté, jak to vypadá. Myslím, že je to o nastavení člověka. Je choroba nadměrné uklízení i nadměrné hromadění. Jsou lidé, kteří chodí životem s lehkostí a jsou lidé, kteří táhnou pořádný náklad …a neměnili by… Jsme s manželem pěstouni. Kamoška si doma uklidí po jednom dítěti a já mám dost oblečení i hraček pro všechny. Říkám, že nás obléká Pán Bůh a miluji pořekadlo:” Když dá Pán Bůh králíčka, dá i trávníčka.” Že je ten trávníček občas nepřehledný a že si doma připadám někdy víc jako v nějaké táborové ubikaci( 4 kluci, jedna dívenka)? Jsem vděčná, že můžeme řešit skutečné problémy a pomáhat si na cestě životem a ne se hádat o díru na kalhotech nebo na kolobrndě za 3 dny prodřené gumáky na patách:).
Věci moc neřeším a náš dům fotogenický opravdu není, ale lidi…lidi … lidi jsou moje srdcovka.
Myslím, že úklid má hodně co do činění s duší. Jen to nemám nějak hlouběji zpracované. Spíš zatím jen sbírám materiál:).
Já si jednou měsíčně uklidím duši u zpovědi. Pořád tam čistím a šufluji a bojuji a prohrávám a vyhrávám a můj duchovní život je v pohybu. Když tuhle možnost lidé v mém okolí nemají a mají tu duchovní touhu po dokonalosti, tak to nahrazují úzkostným pořádkem a nebo dokonalým vzhledem.
U nás je to svým způsobem extrém. Máme doma děti ze 4 rodin a mohu pozorovat jejich základní potřeby pro duši i pro tělo.
Museli jsme projít psychologickými posudky a jednou nám položili zajímavou otázku:” Co jste od svých rodičů slyšeli takového, co Vás nějak ovlivnilo do dospělosti – pozitivně nebo negativně.” Byla jsem velmi překvapení, když 95% z té skupiny 20 budoucích rodičů říkali pořád dokola 2 okruhy odpovědí : “Ukliď si.” “Zase máš bordel.” “Ty už máš zase hlad?” “Nežer tolik.” “Jez.”
Položila jsem tu samou otázku před 14 dny mým dětem. Všechny mi řekly, že nejvíc si do života vezmou Boha. Že je a že je má rád a všechno, co jsem jim o Něm říkala. Minulý týden přijela dcera(23let) a přidala. “Víš mami, já jsem o tom přemýšlela a docvaklo mi to, když jsem se bavila se svými kamarády z vysoké školy. Já si nejvíc vezmu to, že kdykoliv jsem potřebovala, Ty jsi všeho nechala a byla jsi tu pro mě. Sedla sis se mnou a nic nebylo důležitější. Zjistila jsem, že to nikdo z mé party nezná…”
A tak si tak přemýšlím….
A víte ,co jsem tenkrát řekla té psycholožce já? “Všechno jde, jenom chcíplá koza nejde.” “Všechno je na hovno, jenom včely jsou na med.” Prý jsem osobnost:)))). Ne, jen jsme měli předky, kteří dokázali přežít i v těžkých dobách a stihli to předat i nám a ještě se u toho zasmáli.
Buďte s Bohem!