Nedělní intuitivní vaření plné změn

Vařím intuitivně a prakticky

Většinou vařím tak, že mám jen hrubý plán daný tím, jaké jsem v předchozích dnech namočila nebo už uvařila luštěniny. Pak otevřu ledničku a podívám se, co už vadne, co je potřeba sníst. A velkou roli taky hraje to, na co mám chuť a jaké je počasí. Teď jsem se ale pustila do vaření hladová a silně ovlivněná receptama z Hubneme do plavek.

Původně chtěla vařit Markétka. Kdo by se bránil, že? Vařím takhle celé roky 3-5x denně, takže záskok beru kdykoli. Jenže ona teď vařila hodně díky tomu, že jsme s Romanem připravovali kurz Hubneme do plavek a šetřili každou minutu. Jsem nesmírně vděčná za každé jídlo, které uvaří a které nemusím vařit já. Většinou jsou to i dobroty. Ale ona každá mince má dvě strany. Ta druhá v tomto případě je, že když vaří naše holky, tak vaří jednoduchá jídla ze surovin, se kterými není moc práce, improvizují a spotřebovávají to, co se jim líbí. Bez ohledu na to, jaký jsem s tím měla plán, nebo že něčemu už se blíží datum spotřeby ke konci, že některá zelenina vadne a že polotovary jako tufu nebo tempeh si šetřím na chvíle, kdy mám na vaření jen pár minut.

Co bylo v plánu

Takže dnes jsem se rozhodla vařit já, abych spotřebovala kopr, který miluju a který na mě čeká v lednici už pár dní. A abych spotřebovala včera uvařené jáhly a mungo. Takže plán byl jasný – koprovka a knedlík z jáhel. Přiznávám bez mučení, že ke koupi kopru mimo jeho sezónu (na záhoně mám piko kopřík, je zima) mě inspiroval jídelníček, který máme v programu. I ty knedlíky mám v plánu právě proto, že jsem na ně teď tolikrát koukala. Udělám mungo polévku, knedlíky a koprovku se seitanem. Plán je jasný.

Změna názoru

S chutí a už dost hladová z práce na zahradě jsem se pustila se do díla. Vím, že mi stačí 20 minut, když mám hotové luštěniny a obilovinu. Chvíli budu šoulat knedlíky, tak dobře, počítám půlhodiny celkem. Dělám těsto a v tom mě napadne, že knedlíky s koprovkou jsou fajn, ale že ještě lepší by byly bramborové knedlíky s uzeným, co jsme do programu dali taky. A to zelíčko, to by se k tomu hodilo. Hmm, ty bych si dala! Jenže co teď s koprovkou a rozdušenou  zeleninou, kterou jsem chtěla na mungo polévku? Plněné knedlíky, zelí a koprovka, to už i mě (která si dá klidně koprovku s rýží nebo jáhlama) přišlo divné. Tak nic, z omáčky se udělá polévka, mungo do zeleniny nepřidám, nechám ho na večeři a do knedlíků přijde uzený tempeh. Jo! Hbitě jsem přehodnotila už bublající dva kastrůlky a knedlíky naplnila místo koulení. Holky mi přišly na pomoc, takže to šlo rychle od ruky, jen těsto bylo úplně všude. Takže co se ušetřilo na koulení knedlíků, to se dožene úklidem kuchyně.

Taková bašta

Za půl hodinky bylo jídlo na stole. Koprová polévka s mungo klíčky, bramborové knedlíky s uzeným, sladko-kyselé zelí jsem nastavila petrželí a ze základu na původní polévku jsem udělala omáčku. Se salátem jsem se tentokrát nedělala.  Roman se olizoval nad polévkou jako by nikdy lepší nejedl. Musela jsem se smát: “Copak neznáš moji koprovku?” “Koprovku jo, omáčku, ale tahle polívka, ta je prostě skvělá!” Další překvápko bylo u knedlíků. Když je rozkrojil, tak se divil: “Jo oni jsou plněné?” Přidával si a přidával. Měla jsem radost, že má radost, pochutnali jsme si dosyta a pak to šli na procházku vychodit.

V rychlosti jsem to vyfotila telefonem, žádné čančání, žádné zdobení, bylo hezky a my měli hodně práce na zahradě, takže to byl takový dost provozní oběd, kdy jsem si do kuchyně jen odskočila. Ale zase taaaak dobrý. A já se radovala, jak i to moje intuitivní vaření je variabilní, že i když už vařím, tak to ještě můžu změnit a zase si pochutnáme. To naše vaření je to totiž taaak flexibilní!