Roztroušená skleróza: Když strava začne pomáhat (Marie, 59 let)

Mezi nemocí a rodinnými zvyklostmi

V roce 1997 mi stanovili roztroušenou sklerózu. Od té doby jsem začala koketovat se zdravou výživou. Byla jsem vdaná, měla jsem 2 syny. Vařila jsem si pro sebe zvlášť, protože manžel odmítal cokoliv netradičního jíst. Vydržela jsem to 3 roky. Pak jsem začala zase vařit “normálně”, jen sebe jsem omezovala v nezdravých surovinách.

Snaha stravovat se nějak jinak nebyla pochopena ani ze strany mých rodičů. Tam jsem se vždy dozvěděla jen: „Najez se pořádně!“. Nikdy jsem nebyla nijak výrazně hubená, 57 kg na 164 cm si myslím je vcelku normální. Tak jsem nějak přežívala, zdravotní stav se stále pomalu zhoršoval.

Když selhává pomoc, přichází vlastní rozhodnutí

Pak ale najednou nastal problém. V únoru roku 2022 jsem dostala pásový opar a v nemocnici ještě covid. Už před tím jsem chodila s chodítkem, ale tehdy bylo pro mě velkou námahou i projít se s chodítkem po chodbě nemocnice.

Když mě propustili, bylo mi oznámeno, že jsem přišla o téměř veškeré svalstvo. Na pomoc mi byla přidělena výživová poradkyně. Vydržela jsem do Vánoc. Pak mi došla trpělivost a vzhledem k tomu, že se stále nic nezměnilo (i když jsem dostávala různé výživové doplňky), vzala jsem vše do svých rukou. S pocitem „horší už to být nemůže“ jsem přešla na stravu podle mého, vlastně veganskou. Naštěstí jsem objevila stránky Jíme Jinak. Moje fantazie, jak a co vařit, do té doby opravdu pokulhávala.

Změny, které mi přinesl nový životní styl

Když jsem v lednu 2023 najela zcela na tento typ stravování, první vliv byl asi ten, že už jsem spala. Možná 10 let před tím jsem bez prášku na spaní neusnula a spala jsem asi 2,5 hodiny. Ve dne sice neusnu, ale večer chodím spát mezi 10. a 11. hodinou a usnu. Spím tak do 6–7 hodin. Je to úžasné, když se člověk vyspí. Prášky na spaní už nepotřebuju.

Nálada se mi také zlepšila. Připadám si psychicky odolnější. Po tom, co mi dali první léky na RS, jsem dostala hned prášky na nervy (kortikoidy způsobují deprese). Na psychiatrii chodím stále, ale už beru asi úplné minimum. Když jsem je zcela vynechala, po třech měsících jsem se snažila udělat něco psychicky náročnějšího a to jsem nezvládla. Tak jsem se opět obrátila na Cipralex 10 (půlku).

Žena má prý mít 30–40 kg svalů. Když jsem po 1,5 roce zjistila, kde mi to mohou změřit, naměřili mi 19 kg. Šlapala jsem na rotopedu, abych se posílila. Začínala jsem na 2 minutách. Dnes šlapu 15 minut. Už mám 23 kg svaloviny.

Měla jsem problém dojít do auta a dnes ujdu s chodítkem 200 m.

Žádný zázrak se nestal, jen je mi lépe. Zbavila jsem se zánětů, začala jsem v noci spát a dokonce se cvičením mi pomalu i trochu té svaloviny přibylo (byť od třiceti let je přirozené, že svaly ubývají). Chodím na infuze a lékaři jsou náramně spokojeni, když vidí mé výsledky z odběrů krve.

Když na to člověk není sám a začíná být lépe

Vařím a jím s přítelem. Jeho dědeček zemřel na rakovinu tlustého střeva a jemu také objevili divertikulární nemoc tlustého střeva. Po této stravě se mu podařilo zbavit se všech problémů. Měl ještě lupenku. I ta zmizela. Vaříme většinou společně, on vše nakrájí a já to pak uvařím. Ruce zatím krájení nezvládají. Když se do krájení před obědem pustím, pak mám problém jídlo dodělat.

Říká se „Naděje umírá poslední“. Do konce života (doufám, že tu ještě nějakou chvíli budu) mám co dělat. Máte-li někdo nějaké zdravotní problémy, neházejte flintu do žita. Zkusit se má všechno a myslím, že stránky Jíme Jinak jsou velkým pomocníkem.

Marie

P. S.: 12. 3. 2026 organizovala rehabilitace RS centra společně s nadací Impuls přednášky o střevním mikrobiomu (profesorka MUDr. Kubala-Havrdová), význam kvašených potravin… Musím říci, že to byly opravdu potřebné informace, jen jsem už vše znala (díky Jíme Jinak).