Domů > Magazín > Blog

Jak učíme sousedy jíst miso polévku

Máme ve Španělsku sousedy různých národností. A postupně jsme některé naučili snídat podle Jíme Jinak.

Jezdíme pravidelně na Costa del Sol do Španělska. Naprosto jsme se tady do toho místa zamilovali. A postupně jsem se tu seznámili se spoustou sousedů z různých zemí. Nikdo z nich nejí tak, jako my. Ale někteří se přidávají…

💡 TIP: Sezóna plavek je tu! Zkus tento jídelníček a sprav si postavu.

Jak snídají naši sousedi

Je tu spousta Britů, kteří snídají kávu a toast s máslem a marmeládou, případně šunkou a sýrem, nebo si dávají vaječnou omeletu, k tomu pomerančový džus. Často chodí snídat do místního chiringita (plážový bar), protože je to pro ně levné. Nebo spíš bývalo. Mnozí sem jezdí už třicet let a jsou druhou generací, která tu vlastní domeček. Je tu řada Španělů, kteří snídají buď bagetu s rajčatovou omáčkou a sýrem nebo velmi často nesnídají vůbec nic, dají si jen kafe a první jídlo mají až kolem poledne. Tak to dělá i spousta dalších sousedů. Třeba Francouzi, kteří ráno vyždímou hromady citrusů, do dvanácti drží půst, pak se prolijí tímto džusem a odpoledne si dají salát. Máme tu i Slovenské sousedy, kteří jedí tak, jako většina českých rodin. Všichni mají společné to, že se vlastně snaží jíst zdravě a začínat den zdravou snídaní. A všichni řeší, že by potřebovali shodit pár kilo a nedaří se.

Vy snídáte polévku???

A pak jsou úplně v šoku, když zjistí, jak snídáme my! Ti, co nás vídají dopoledne na terase u hrnce s polévkou si většinou myslí, že máme brzký oběd, protože snídaně se přeci nevaří a nepodává v hrnci! Já bych ale bez polévky neměla tak dobrý den jako s ní, takže u nás se vaří polévka v létě v zimě, dokonce i ve Španělsku, kde je přes den horko a chodíme se denně koupat do moře. A tak se pořád někdo diví, že snídáme polévku, kdykoli na to přijde řeč.

Polévková mise začíná

Kája si tu vloni našla bezvadnou slovenskou kamarádku ve věku své babičky. A po pár návštěvách přišla s tím, že potřebuje trochu miso pasty, že jí učí vařit miso polévku, protože kamarádka má zdravotní problémy a potřebuje s tím pomoci. A tak Kája byla průkopník v misi “miso polévka do každé rodiny” v tomhle ráji na slunečním pobřeží (jmenuje se to tu Playa Paraiso – rajská pláž).

Polévku jedině při nemoci

Další pokus jsme nepřímo učinili s devadesátiletou babičkou (to je ta paní na fotce), která zde žije natrvalo a taky jsme si ji vloni tak trochu adoptovali, přestože jsme v té době vůbec nemluvili španělsky. Domluvila se s ní akorát Markétka. Hodně jsme se nasmáli, když jsme spolu jeli všichni nakupovat a pak se u nás vařilo po jejím. Když jsme dokončili hody v podání bývalé hospodské, ptali jsme se jí, co snídá. Nesnídá. Dává si kafe a sušenku. Cukr prý vůbec nepoužívá. Vůbec. Její sušenka nám přišla ale tak sladká, že se půlka rodiny vzdala svého kousku. Když jsme jí dali vodu s citrónem, tak si jí bohatě dosladila, protože prý je to kyselé. My to tak pijeme pořád, když jsme tady. A když ochutnala moje čekankové “kafe”, nestíhali jsme počítat lžičky cukru, které přistály v maličkém šálečku. Pak se zeptala: “A co snídáte vy?” Když jsme řekli, že polévku se zeleninou, málem upadla ze židle. “To jím jenom když jsem nemocná!” prohlásila s nehraným odporem stará paní. Tady jsme tedy s polévkou (zatím) neuspěli.

Bodrý soused

Neuspěli jsme ani u souseda Ira, který snídá taky v plážovém baru a jeho celodenní strava je v podstatě složená z fish and chips, kuřete, hranolek a pizzy. Bere prášky na cukr, cholesterol a kdo ví, co ještě. Je cukrovkář a má řadu dalších potíží. Má veeelikou nadváhu. Navzdory tomu je to jeden z nejpozitivnějších lidí co známe. Takže ho šetříme, informace mu dávkujeme po kouscích a vlastně si s ním rozumíme. On to všechno ví. Ví, že mu to škodí. Že by to chtělo změnu. Chápe, jak funguje farma byznys, a ví, že platí zbytečně spoustu peněz měsíčně za léky. Dokonce vaří čerstvou stravu pro svého milovaného psa! Ale je pohodlný a vyhovuje mu to tak, jak to má. Říkám si, jaký by to byl fešák, kdyby shodil pár desítek kilo. Je to vážně milý a hezký chlap. Ale respektuju ho a mám ho ráda takového, jaký je. Líbí se mi, že si nelže do kapsy a že se nám neposmívá do králíků apod., stejně jako my do něj nehučíme, ať se změní. Je to skvělý parťák na sousedské párty, co nezkazí žádnou legraci. (To není on na té ilustrační fotce!)

Krásní Francouzi

Zato jsme postupně nakazili řadu dalších lidí a poslední radost nám udělali velmi podobně naladění sousedi z Francie, kteří se snaží asi takovým způsobem, jako jsem se snažila dřív já. Fitness strava zaměřená na zeleninové saláty a ovoce, co nejméně zprocesovaných potravin. Vědí, že mléko je pro telata, nejedí už většinu masa, jen kuře a to velmi omezeně a chtějí s tím přestat,  uzeniny nejedí vůbec. Mají problém s cukrem, o kterém vědí, jak moc je škodlivý. A s pečivem. Oooo, jak já to znám. A včera večer, když jsme jím říkali, co děláme za projekt, vzbudilo to v nich obrovský zájem. Prý oba potřebují shodit 6 kg. Nutno dodat, že je jim přes šedesát, jsou oba krásní, on velmi intenzivně sportuje. Denně běhá (i v tom teple tady) klidně 35 km nebo jezdí na kole. A přestože se snaží jíst dobře, váha se jim nehýbe. Nám se oba moc líbí a obdivujeme jejich kondici. Za nás by váhu řešit nemuseli. Ale chápeme, že to jsou taková ta kosmetická kila, kdy vám vadí bříško nebo to, že oblečení se pořád zmenšuje. A tak jsme si notovali o jídle, moc jim chutnal salát i hummus (viz fotka), který jsme připravili jako občerstvení. A pak přišlo na to, co tedy snídáme. Když jsme řekli, že polévku, bylo rázem ticho jako v hrobě. Vypadalo to, že nadšení je to tam. Ale byli odhodlaní něco změnit a tak jsme se domluvili, že jim dáme příležitostně ochutnat.

Stačí ochutnat

Jako téměř každé ráno, Markétka opět uvařila polévku, já přidala miso, petrželku a rýži a nesli jsme s Romanem vzoreček v mističce k Francouzům. Soused není žádný diplomat. Co na srdci, to na jazyku. Napil se rovnou z mističky a my čekali na ortel. “Ta je výborná! Z čeho je ta voda! Jo to je to miso!” vykřikoval nadšeně a do toho střídavě usrkoval polévku z misky. Ani si k tomu nesedl. Když jsme mu řekli, že pro jeho ženu přineseme klidně jinou, že si tuhle může nechat, nadšeně souhlasil, dojedl polévku a než jeho žena přišla ze sprchy, vracel nám umytou mističku. Jí jsme přinesli druhou a opět čekali, co na to řekne. Ona je naopak velmi klidná, milá a laskavá, tak si Roman dělal, legraci, že stejně nebudeme vědět, jestli jí to chutná nebo ne, až něco řekne. Ale to prý ne, ona prý bude upřímná a řekne nám, jak jí to doopravdy přijde. A tak ochutnala a hned taky jásala, že je to moc dobré a že to bude dělat taky. Prý by si ji trochu osolila (my ji solili, ale ona by potřebovala slanější), ale jinak byla nadšená. A z toho jsme zase měli obrovskou radost my. Večer to totiž vypadalo, že je představa snídaně v podobě polévky skutečně vystrašila. Doběhla jsem pak ukázat tři druhy miso pasty, které kupuji tady ve Španělsku a poradila, ať nekupují pro začátek sójovou. Ona si to vyfotila a dnes odjíždějí s tím, že si naše stránky hodí do překladače a pustí se do toho s námi, až budou doma.

A tak to s námi je

Kam přijdeme, tam šíříme nadšení ze zdravého jídla, ať se jedná o jakýkoli národ. Děje se to jaksi samo. Dáváme se s lidmi do řeči a brzy dojde na jídlo, i když se původně bavíme o něčem úplně jiném. A ti, kdo byli připraveni, hledali a touží se cítit lépe, se přirozeně přidávají.
Jak je pak příjemné, když sem přijedeme a slovenská sousedka (vloni proškolená Kájou) mi nabízí, že má namočené fazole a můžeme se rozdělit, má přebytek petrželky, vyzkoušela novou pomazánku s cuketou nebo upekla bezlepkový chleba a dá mi kus s sebou! Najedou mám i tady takovouto kuchyňskou sousedskou výpomoc, takže jásám. A ještě víc jásám, když mi říká, že ten její by tu miso polévku chtěl každé ráno!

Podělte se o svojí polévku

Myslím si, že kdyby ochutnali polévku i ti, kteří si zatím neumějí představit, že by se něco takového dalo po ránu sníst, budeme mít kolem sebe další spřízněné duše nejen pro podobné názory na život, ale i na stravu.
Naštěstí nemám ambice přeučit celý svět, respektuju, že každý jí, co mu vyhovuje. Ale baví mě, jak lidé, když mají informace, tak jsou otevření a když pak naše jídlo ochutnají, tak jsou nadšení. Nebojte se proto podělit se o svoje jídlo. Jedno sousto polévky je nad tisíc slov! Já svoje jídlo ani názory nenutím. Ale když někdo chce, dám mu ráda ochutnat.

My to tady milujeme

My jsme si domeček s citroníkem zamilovali nejen proto, že je přímo u pláže a bazénu, ale moje velká motivace jet na dovolenou právě sem vznikla už při pohledu na kuchyň. I na dovolených si ráda uvařím svoje jídlo. Takže když jsem viděla pláž, bazén, zahrádku a kuchyň, bylo jasno, kam pojedeme tentokrát. A od té doby sem jezdíme pravidelně.

Pokud byste se sem chtěl někdo podívat a zažít tu atmosféru, můžete využít některé týdny v létě, kdy je tu volno (Užijte si léto u moře, ušetřete 5,6 tis. Kč ) nebo přijet na podzim, v zimě či na jaře. Je tu krásně celý rok a my sem jezdíme i v listopadu pro sluníčko a světlo, kterého je u nás tou dobou málo. Je tu pak ideální počasí na výlety nebo golf.

PS: Cítíš se v plavkách sebevědomě?

Pokud letos nechceš schovávat zadek pod ručník, pojď na to s námi jinak.
Chci lepší postavu!

Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh

49 lidí už poděkovalo za článek.

Komentáře

Nádherně napsané. 🤣Také dávám ochutnávat. Chutná jim to, nakoupí suroviny, ale tím to končí. Stává se mi, že mi často říkají, že by rádi to či ono jedli, jen kdyby jim to někdo vařil. Mě potěšilo, když mi vnuk řekl, že by chtěl uvařit to, co jím já a chutnalo mu a pochválil mi jídlo. 🤗

Když jíme polívku mimo domov my, tak nám skoro všichni říkaj, že to smrdí a spíš si od nás odsedávají (třeba na chalupě), ale podle mě jen “dělaj machry” a jednou si dají s námi, jen o tom ještě neví :-)) Díky za boží článek, Evi, živě si tady tu Karolínku, která vám vodí domů nové babičky, představuji :-))

Ukázat další komentáře

Vyzkoušejte také

1
9

Voda si tě zavolá

Dva dny jsem jako na trní. Končí mi dvoutýdenní pracovní turnus. Těším se domů. Těším se na své blízké, na svou postel, na své věci.
13
1

Bolest v krku, nachlazení a chřipka – jaké bylinky pomáhají?

Taky se občas nachladíte nebo vás nepříjemně škrábe v krku? Nechcete sahat po běžných přípravcích z lékárny a rádi byste vyzkoušeli bylinky? 

Dnes končí možnost přidat se do Jarní očisty 2022

Pro poslední váhavce připomínáme, že dnešní půlnoc je zároveň koncem možnosti přidat se do letošního jarního detoxu. A opravdu už potom nikoho nenecháme vs...

Jste oběť nebo tvůrce?

Položili jste si již někdy tuto otázku? Začneme tedy zostra typickými znaky a schválně, v čem se víc poznáte.

Sundejte šedivé brýle a začněte si užívat

Jak můžete během pár minut denně zásadně zlepšit svůj život po všech stránkách? Víte, jak vám pomůže všímavost? Je to ještě jednodušší, než naučit se zdrav...
46
4

Je čas získat energii, shodit kila a pročistit tělo

Biologické jaro začíná už v půlce února. Vše se začne pomalu probouzet a právě to je skvělý čas na jarní detox!