Moje zahrada

Každá zahrada je jiná

Na stránkách Jíme Jinak najdete spoustu krásných článků o zahradě, o pěstování a to je pro mě velká radost. Ráda čtu články o zahradničení a tom jak si můžeme vypěstovat kvalitní suroviny pro náš jídelníček. Přináším něco z mojí zahrady, jak jsem se k ní dostala, proč si pěstuju zeleninu a jaké druhy zeleniny tam mám. Občas na facebookové skupině dávám fotky a proto jsem se rozhodla to trošku shrnout do jednoho článku. Neberte to jako nějaký návod, na to nemám ani zkušenosti, ani bych si netroufla někomu radit, protože každá zahrada je jiná a musíme si jí přizpůsobit naším podmínkám.

Jak jsem se dostala k mojí zahradě

Bohužel před několika lety jsem se nestravovala vegansky, ani by mě nikdy nenapadlo pěstovat naše vlastní jídlo. Rozhodně jsem nebyla uvědomělý člověk. Zkrátka, žila jsem jako většina lidí: ve své nevědomosti a pohodlí někoho, kdo slepě přijímá vše, co se kolem nich děje, aniž by si kladla příliš mnoho otázek. O zahradu se vždy starali moji tchánové a já (a teď je mi to líto) do ní vkročila jen velmi zřídka. Zeleninu jsme měla vždy připravenou. Bio, dobrou a čerstvou. V roce 2013 náhle zemřela i moje tchýně. A zahrada tam zůstala. Se zeleninou, která stále vyžadovala péči.

Vzala jsem zahradu do své péče

Můj manžel, který celý den pracuje, nemá čas to řešit, takže jsem to vzala do svých rukou. Alespoň jsem tomu věřila. Ale moje znalosti byly pod nulou, hodně pod nulou.. Začala jsem se informovat, číst a uplatňovat rady a zkušenosti ostatních. Měla jsem moc pěknou zeleninovou zahrádku, plnou nových odrůd, čistou, okopávanou, uklizenou.. Ale stejně jsem viděla, že je tu něco, co mě nepřesvědčilo. Tato přehnaná čistota a pořádek nebyly dobré. Letní pražící slunce spálilo holou zem a následně i obnažené rostlinky. Zem po dešti ani nenasála vodu… Nemluvě o velkém úsilí, které jsem musela vynaložit, abych měla zahradu tak uklizenou. Jistě jsem byla šťastná a hrdá, když přátelé a sousedé řekli, že máme nejkrásnější zahradu v okolí, ale hluboko uvnitř jsem už věděla, že musím něco změnit. Je svatá pravda, že přírodě se velí pouze tím, že ji posloucháme !!! Význam této věty jsem pochopila trochu  zpožděně. Nebyla jsem to já, kdo si musel zahradu formovat podle svého, byla jsem to já, kdo se musel podřídit zákonům Přírody, která přesně ví, co a jak dělat.. Dnes po letech se situace změnila, manžel dělá „těžké práce“, které já nezvládám, ostatní je na mě. Takže se můžu vyřádit jak chci.

V roce 2014 jsem se stala veganem. Ach jo, teprve po všech těch letech mého života jsem konečně otevřela oči a probudila se. Probuzení zahrnuje radikální změny, alespoň pro mě to tak bylo. Důvod, proč jsem se stala veganem, je etický. Ignorovala jsem určité věci, a když mi videa publikovaná na netu konečně otevřela mysl a oči, spadla jsem na zadek… Ovšem jsem člověk, který nezná poloviční míry a pokud chce něco dokázat a změnit, nedělá mu to žádný problém. Během pár dní jsem si přeorganizovala svůj život, kuchyni, spíž, svůj způsob práce. A konečně jsem si také uvědomila, jaké mám štěstí, že mám tento kus země! Omluvte tento dlouhý prolog, ale bylo nutné, abyste mě trošku blíže poznali.

Univerzální návod neexistuje

Za ta léta, poctěna úspěchy a smutná z neúspěchů, jsem pochopila jednu věc. Každá zeleninová zahrádka je jiná, nelze jít po přímé linii bez kompromisů a změn. Cokoliv se dozvíte na webech nebo v knížkách, si prostě musíte přizpůsobit tak, aby to fungovalo na vašem pozemku, který vlastníte. Co funguje perfektně podle metody Fukuoka nebo Hazelip, může fungovat pro některé, ale ne pro všechny. Co podle Fukuoky funguje v Japonsku, nemusí fungovat v Itálii a to, co funguje v Itálii, nemusí fungovat u vás. Dodržovat slepě jakoukoliv metodu může být větším zklamáním, než si myslíte. Jakou metodu tedy sleduji já? Žádnou. Tu mojí, co se hodí pro moje podnebí a pozemek. Ovšem vše se mění, nic není statické a stejné, rok od roku, sezóna od sezóny.. Takže, žádné pravidlo, pouze praxe. Každý rok je překvapením, občas něco fungovat nebude a občas něco mile překvapí. Proto mě baví starat se o zeleninovou zahrádku, není to statická věc, vždy je to zábava, nikdy to není nuda. Ale není možné sepsat “takto se to musí dělat, takto budete mít úspěch, tohle je zaručeně ta nejlepší metoda”.

Mělo by se podtrhnout a zdůraznit i ekonomické hledisko. Když si zkusím představit, že bych musela kupovat zeleninu a ovoce od A do Z , byla by to také velká suma peněz. Obzvláště v těchto temných časech, kdy každá výmluva je dobrá, aby vyhnala ceny nahoru. Dokud budu mít trochu síly, budu pěstovat, co se dá, abych nemusela kupovat zeleninu za drahý peníz, která je navíc plná jedů. Z tohoto důvodu, když už něco kupuji, je to vždy organické. 

Co pěstuji?

Naše jedlá zahrada je asi 600 m2 velká. Na ní je bohatá paleta zeleniny, vše co najdete v mých receptech a čemu se u mě daří. Velký podíl mají rajčata. To je moje specialita. Staré odrůdy, ze kterých si ponechávám semínka a úzkostlivě je opatruji do budoucna. Rajčata konzumujeme v jejich sezóně a připravujeme naše omáčky, protlaky, šťávy, atd. pro zimní měsíce. Abych ochránila biologickou rozmanitost a nenakupovala od společností, pěstuji staré odrůdy.  Některé pěstuji už několik let a moje sbírka se rozrůstá. Tato semena jsou vzácná a musí být pečlivě skladována.

Staré odrůdy a zapomenutá zelenina

Naštěstí o ní v poslední době slýcháme stále častěji, i když znám málo lidí, kteří je v mém okolí pěstují. Tuřín, černou ředkev nebo patizon tady nikdo nezná. Staré odrůdy byly vytlačeny novými odrůdami, nyní stále více hybridy, a vyhubeny genetickou erozí, která zachvátila zemědělství ve dvacátém století. Některé původní odrůdy však zůstaly zachovány. Pro svou kvalitu byly buď průběžně pěstovány a množeny, často po několik generací a často jen na zahrádkách a pozemcích drobných pěstitelů, nebo byly skladovány v semenných bankách. Semena těchto starých odrůd jsou nabízena každému, kdo je chce vyzkoušet, množit a přispět tak k jejich záchraně. Ale o tom až třeba někdy příště.

Pusťte se do toho také

Pokud máte možnost pěstovat zeleninu, určitě neváhejte a pusťte se do toho. Krok za krokem, je to proces, který nikdy neskončí, nikdy se nebudete nudit, budete na slunci a čerstvém vzduchu, ano zapotíte se, umažete se, unavíte se, ale když si donesete do kuchyně vámi vypěstované ovoce a zeleninu, ujišťuji vás, že je to nádherný pocit u srdce. Děkuji Matko Zemi za všechny tvoje dary! To je moje věta, kterou končím každou sklizeň, za kterou jsem Zemi velmi vděčná.