Ruku v ruce s tradicemi aneb posvícení a hody

10

"To je zlaté posvícení, to je zlatá neděle. Máme maso a zas maso, k tomu kousek pečeně." Tak je to v říkance, kterou známe z dětství. Škoda, že už se tyhle tradice tolik nedrží. Pak bychom věděli, že na oslavu sklizně a úrody sice lidé několik dní hodovali, ale po posvícení se začalo s jídlem šetřit, pak následoval adventní půst. My se dnes "futrujeme" celý rok a divíme se, z čeho jsme všichni tolik nemocní.

Ztracené tradice

Jako malá holka jsem milovala všechny tyhle tradiční záležitosti. Ale vyrůstala jsem ve městě v paneláku za socialismu. Moc se toho nekonalo a když, tak to mělo úplně jiný nádech než duchovní. Víc jsem se k tradicím dostala až díky účinkování ve folklorním souboru. Šněrovačka, bílý čepeček s křidélky, zástěrka na sukni se spodničkami. To bylo moje. Někdy jsem si připadala, že do současnosti vůbec nepatřím, že v téhle krojované době by mi bylo lépe. O posvícení jsme tančili na návsích a hráli k tomu lidové písničky, zatímco holky od sousedů se chystaly na diskotéku. 

S narozením dětí moje touha žít více tradičně, víc v souladu s přírodou, ještě vzrostla. Když jsem opustila korporátní svět, když jsme začali jíst jinak a když jsme odešli z města do přírody, přišlo to samo. Život v přírodě nám dal úplně jiný řád. Děti tradice milují, a tak jsme se k nim začali přirozeně vracet. S hrůzou jsem zjistila, jak o nich nic nevím. Kdy se co slaví a proč vlastně. A tak je postupně studujeme a bavíme se tím, jak to všechno dává smysl a je to přirozené.

Něco málo o posvícení

Pojďme si ve zkratce říct, co to bylo posvícení a jak probíhalo. Býval to jeden z nejoblíbenějších svátků. V době posvícení byl všeho dostatek. Zralého ovoce na povidla, máku do náplní, vajec, obilí i zvěře. Nadělaly se posvícenské koláče, upekla se sváteční husa, kachna nebo kuřata a hodovalo se. A to ne jeden den, ale hned několik. Někde od soboty do úterního rána, jinde od neděle do neděle.

K posvícení patřilo mnoho tradičních pokrmů jako jahelná kaše s mandlemi a rozinkami, kaldoun, polévka s knedlíčky, knedlíky, region od regionu trochu jiné. Slavnostní klasika je naše vepřo-knedlo-zelo. Zelí totiž také bylo součástí posvícení. Dávalo se k masu, když došlo maso, jedlo se k chlebu. 

Na posvícení se lidé připravovali několik týdnů předem – čistil se dům i chlévy. A také se konaly zásnuby a svatby. O posvícení se scházela celá rodina. Rozdávaly se výslužky, koláče se posílaly známým na ochutnání. Dopoledne se chodilo do místního kostela, koneckonců posvícení původně oslavovalo zasvěcení toho místního, přes den probíhaly průvody s maskami, večer se chodilo k muzice.

Kdy se posvícení slaví

Různě. Vesnice ho většinou slavily první neděli po svátku, jehož jménem je zasvěcený místní kostel. Jinde se slavilo šest týdnů po pouti. Co se dnes už také moc neví, je že poutě byly v podstatě církevní nebo duchovní záležitostí, protože to byla pouť k patronu nebo do farního kostela. Protože ale hody bývaly v očích církve v osmnáctém století příliš okázalé, snažili se jejich představení dát oslavám trochu řád a sjednotit jejich průběh. Tehdy císař vyhlásil posvícení na třetí říjnovou neděli po svatém Havlu. Proto také můžete někde ještě vidět, že se slaví havelské hody nebo tzv. císařská. Lidé si ale stejně svoje tradice dlouho drželi po svém, a tak posvícení probíhá na různých místech v různou dobu. Od konce srpna až do začátku listopadu.

Celoroční půst

Co modernímu člověku uniká, je fakt, že lidé slavili a hodovali několik dní, ale pak následoval dlouhý půst. Bylo potřeba se sklizenými zásobami vydržet do dalšího roku, do další úrody. Byla životní nutnost se uskrovnit, přirozeně přišel prostý jídelníček, v listopadu pak adventní půst. Na Vánoce se opět krátce slavilo ale až do únorového Masopustu byl jídelníček opět velmi prostý. Během Masopustu se oslavil příchod jara a do Velikonoc se lidé zase postili. Region od regionu, náboženství od náboženství a v různých dobách jinak, ale v zásadě to bývala strava s omezením masa, které se nechávalo na svátky, v bohatších rodinách na neděle, šetřilo se s vejci, máslem, mlékem, sladkostmi. Jídelníček sestával zejména z obilných jídel, luštěnin a sezónního ovoce a zeleniny. Ačkoliv se na svátky slavilo a hodovalo, dalo by se říct, že větší část roku se lidé přirozeně postili. Mělo to duchovní i zdravotní význam, ale dělo se to zcela přirozeně, protože jinak by nebylo co jíst.

Co vy a posvícení?

A jak je to u vás? Probíhá ve vašem regionu posvícení? Sházíte se jako rodina na podzim k slavě úrody? Pečete svatomartinskou husu nebo posvícenské koláče? Vnímáte posvícenská jídla, např. vepřo-knedlo-zelo, jako sváteční nebo je míváte často v průběhu roku?

Jdeme s tradicemi

Sice u nás většinou už neprobíhají několikadenní hody, ale jídelníček se díky letním dovoleným, setkávání s přáteli a večerním grilovačkám vždycky tak nějak rozvolní. Začneme si užívat víc než je zdrávo, rozjíme se a následky na sebe nenechají dlouho čekat. Podzimní migrény, deprese, kašle a nachlazení… Kdo četl podzimní seriál, ten ví, co a proč.

No a my jsme v Jíme Jinak pěkně v duchu tradic v říjnu odstartovali podzimní program až do Vánoc. Tam si dáváme jídelníček do pořádku, čistíme si tělo a ladíme se na blížící se Advent. Zdá se vám, že předbíháme? Kdepak, jdeme ruku v ruce s tradicemi 🙂 Dnes je poslední den, kdy se můžete do programu připojit.

A pokud nevíte jak se stravovat – připojte se k nám do klubu Jíme Jinak a začněte se stravovat podle zdravých jídelníčků.

Manžel si všiml, že mám menší zadek a chce, abych mu také vařila

Kamlibe: Musím vám napsat, že podle vašeho jídelníčku je...

Moje tělo po vašem jídle přede blahem

Verulka: Ja som tak nadšená 😀 Kvôli svojím zdravotným...

Pochutnali jsme si a v bříšku máme jak v pokojíčku

Martya: No to jsme si pochutnali. Jak říkala moje...

Shodila jsem 7 kg a vysadila prášky na spaní

Hanka: Dobrý den, chtěla bych Vám napsat pár řádek...

Nechápu, jak jsem přežila, když jsem jedla, jak jsem jedla

Eva: Díky! A jinak celé menu opravdu skvělé... s...

Jsem čilejší a už konečně večer nezívám

Nahlie64: Jídla jsou výborná a moc Vám poděkovat :-)...

Ukázali jste mi cestu, jak lépe zvládnout nový životní styl

Alča K.: Získala jsem lásku a nadšení pro vaření,...

Od doby, co jsme na JJ nás zubařka chválí

Petra: Tak u nás (zejména u mě) to byla...

S vámi je očista vždy příjemnější

Iva: Každý rok si říkám, že budu šetřit a...

Už nemám chutě na sladké ani na maso…

Jitchramost: Cítím se skvěle, jsem překvapená, kolik mám energie...

Nová inspirace

Andrea: Díky za kurz, sobě děkuji za odvahu za...

Všechny vaše recepty jsou úžasné

Bobina: Všechny vaše recepty, které jsem zatím vyzkoušela (hlavní...

Cítím se skvěle a moje tělo nasává živiny

Iva: Dobrý den, jsem velice překvapena! Moje tělo reaguje...

Děkuji za celý rok v Klubu

Dobrý den, Evo a Heleno, chtěla bych vám poděkovat za...

Naučili jste mě, že jídlo není jen o obživě, ale také o radosti a potěšení

Lenka: Jsem přesvědčená, že člověku se dostávají informace, které...

Vaření dle JJ je jednoduché a nejsem unavená, takže to jde samo

Jana: Těch informací je hodně, ale strašně mě to...

Jste unavená a vyčerpaná? Posilte v zimě ledviny

Nastartujte imunitu a vyhněte se nemocem.

Je to snadné. Zjistěte, jak na to.

Stáhnout ZDARMA

  1. Jenom upřesním, že hody mohly být ještě i poslední předadventní neděli. Moji rodiče bydlí v Mutěnicích na jižní Moravě a tam se slaví Kateřinské hody. Jako dítě jsem se na ně vždycky moc těšila, protože se připravovaly dobroty, které jinak přes rok moc často nebyly. Bylo to skutečné hodování, které trvalo (a dodnes trvá) několik dní. Teď už to ale opravdu nemá to kouzlo, jako dřív, protože obchody jsou plné jídla celý rok. Takže teď ty hody vnímám spíš jako možnost být s celou rodinou. A čím jsem starší, tím víc si toho vážím.

    • Tak nakonec je to mozna lepsi, ze to neni tolik o jidle (protoze hlady dneska fakt nikdo nestrada) jako o vztazich (protoze tam je porad co zlepsovat a rada lidi v tomhle smeru velmi strada). Parada, ze to drzite 👍

  2. Evi, moc hezký článek. Tradice mám moc ráda, ale také o nich vím velmi málo, ale snažím se udržovat alespoň tu trochu co znám a i tak jsem někdy doma “otravná” 😀 , ale já se nedám. Úplně jsem se tvým vyprávěním přenesla na Valašsko a krojované tanečky a písničky. Děkuji moc hezky se to u oběda četlo….. 😀 😀 …já vím, u oběda se nečte, tytyty 😀

    • Juch! (a následuje pohyb zvaný točení žárovky) 🙂 To patří k těm krojům, taky mě to nakazilo. U oběda se nečte, ale když je člověk sám u jídla…

  3. U nás bylo posvícení zrovna včera. Takže nám to krásné vyšlo před začátkem očisty. Dali jsme si u tchýně domácí kuře a upekla jsem hrabenciny rezy podle Helci. Tchýně si to jako vždy nenechala vymluvit a napekla hromadu preslazenych koláčů. Většinou pak stejně neodolame a nacpem se s nima. Tentokrát jsem na nás ale pysna. Odolali jsme s manželem oba a je nám dobře.

    • Ivo, tak to je fakt načasované úplně perfektně. Ovšem vy jste hodovali velmi umírněně 🙂 Naštěstí se kolem mě koláče nevyskytly, zrovna takové koláče bych si dala, zejména když jsem o nich psala a hledala ilustrační fotky 🙂 Ale to nafouklé břicho a zkažená pleť po tom…navíc po každém jednom koláči u mě tak jedno kilo navíc :-)) Takže jsem na vás také pyšná!

  4. Evičko, z článku mám velikánskou velikou radost. Já sama mám tradice, rituály, a tím pádem navracení se k přírodě moc ráda a také se je snažím dodržovat. Asi v 18 letech jsem četla Káju Maříka a tahle kniha na mě opravdu silně zapůsobila. Na dětských skopičinách krásně popisuje sepětí lidí s přírodou, roční cyklus a např. adventní brzké chození na roráty – to je krása, která vás pohladí po duši. Ke knize se pravidelně vracím a musím podotknout, že mé první seznámení s jáhlami, bylo přes jahelník, který Kájovi dělala jeho maminka. Já sama pocházím ze statku a moje babička tradice ctila a dodržovala. Jedlo se to, co se právě teď urodilo a vypěstovalo. Navazuji na tyhle tradice a trochu jsem je přetvořila k svému naturelu a i koláčky na posvícení peču ze špaldové mouky. Než se nadějeme máme sv. Martina, Kateřiny, Ondřeje a pak už je advent, který se opravdu snažím prožít duchovně. Těším se, že letos to bude zase trošinku jinak, protože ho užiji s vámi holkami v kurzu. Moc děkuji za vaši práci, nápady a energii. Holky díky

    • Irmo, Káju Maříka mám v plánu už nějaký ten pátek, shodou okolností na Helčin popud. Budu muset zajít do knihovny! My si tradice taky vylepšujeme a děláme si vlastní, což mi na tom přijde úplně nejlepší. Holky už tak samy říkají: “V naší rodině se dělá…” nebo “To náš táta každé Vánoce…” a to mě moc těší. U nás my tohle chybělo, rodiče se rozvedli a vazby na půlku rodiny zpřetrhaly. Těšíme se na vás v kurzu, Irmo, budeme si tam o těch našich tradicích moci pošpitat 🙂

  5. Až s narozením druhého synka mě to táhne k tradicím, jelikož je to Martin, tak o to víc ty podzimní pro mě mají význam 🙂 .. propracovávám se k tomu, k bližšímu soužití s přírodou, ale ještě hodně se o to budu muset zajímat, moc toho nevím, tak děkuji za tento článek :). Na viděnou v kurzu 🙂 odlehčení potřebuji jako sůl a ve společném duchu to bude ještě lepší 😉

    • No když máte doma Martina, tak to máte super výzvu nastudovat si jeho příběh. U nás je na svatého Martina vždy prima akce s povídáním a lampionovým průvodem na hřbitov :-))) Odlehčit potřebujeme všichni, je po prázdninách, po dovolených a podzim nás chce obalit, abychom přežili zimu 🙂 Máme radost, že jste se k nám opět přidala!

  6. Zobrazit všech 10 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekDěkuji za to, co děláte!
Další článekJak udělat domácí nutellu bez cukru