Veronika: Adventní půst nevyšel aneb jak se to nemá dělat. Jím jinak už dost dlouho, zachránili jste mi zdraví a přesto anebo právě proto, jsem si začla myslet, že můžu jíst všechno. Bylo mi tak dobře, že jsem úplně zapoměla, kdo jsem a čím jsem si prošla.
A tak už od letošního podzimu jsem více než méně porušovala pravidla JJ a adventní půst jsem dokonale nezvládla. Mé tělo si stále pamatovalo, že mi bylo dobře a tak jsem na jídlo přestala myslet úplně. No nebudu Vás napínat.
Sedím tu teď, sypu si popel na hlavu a prosím svoje tělo, aby mi zas odpustilo a zase se uzdravilo. Stolici mám všelijakou jen ne normální, bolí mě celý člověk, na bradě a krku mám boláky a o chybějící jiskře v oku ani nemluvě.
Takže zpytuji svědomí, po kolenou se plazím k mrkvi a vzývám rýži a potvrzuji vše, co tu kdy bylo napsáno o tom, že jedině takhle se můžeme uzdravit. Vlastní krví a potem podepisuji.
