Dětská strava II. – zelenina, luštěniny, řasy, ovoce

Oprava – Také si mnoho z toho, co vypěstujeme, rádi spotřebujeme.

Vierko díky za ponaučení o kuchyni z kraje vycházejícího slunce. Tyhle cizokrajné pokrmy a postupy jsou pro mě španělská vesnice. Ale jedno z toho je mi sympatické, kterého se držím i naší zapadlé vísce Vysočiny. A to je jednoduchost.
Také si mnoho z toho, co potřebujeme, rádi spotřebujeme. Pravda, u nás jsou, klimaticky, jiné podmínky než máš ty v Itálii. Ale nám to stačí. Nevím, jak to mají ostatní, ale když vytáhneme ze země například mrkev, očistíme a nakrájíme, tak je to úplně jiná chuť a vůně, než kupovaná. Třeba i v bio kvalitě. Chápu, že než se mrkev dostane třeba z Itálie k nám, do obchodů, tak mnohé z toho ztrácí cestou.
A co se týče té jednoduchosti, tak nechápu některé recepty, kde se vzájemně třískají chutě, které zbytečně potlačují chutě samotných surovin. Čím méně koření, tím lépe.
Ale nikomu to nevnucuji, je to jen můj názor.

My zeleninu z pařáčku jíme jen tak. Ani mě to nenapadlo. Možná dokud to děti tak jí, solit nebudu. Nebo ta sůl má nějaký důvod?
Ale co kdyby se nakapala ta sojovka do té vody? Nemohlo by to taky nějak “navonět”? Možná zkusím nekdy.
A ty to pokapeš až hotové nebo na začátku? 🙂