Holky, musím se s vámi podělit o to, jak to u mě pokračuje po pěti dnech půstu, když už jsem to v neděli nakousla. Je totiž úplněk a já se rozhodla jen pít. Jenže už mám doma rodinu a vařím.

MěsícOd pátku jím jen rýži se zeleninou, od soboty jen dvakrát denně. Libuju si v tom a nic mi nechybí. Ale čekal mě návrat hladovců a nebylo jisté, jak to s mým postěním dopadne. Přeci jen budu muset vařit, bude to vonět a vím, jak to dobře chutná. Samozřejmě jsem je chtěla potěšit, takže, jak jsem si předsevzala, udělala jsem pro ně bábovku. Vyrobila jsem něco jako perník z polenty a rýže, polila karobovou čokoládou a posypala kokosem. Fotku dám časem i s receptem, vypadá to božsky. Jen nevím, jak to chutná, protože se dál držím a neochutnala jsem ani těsto, ani polevu.  Rodina dala jednoznačně pozitivní reference. Markétka chtěla nasadit svíčku a že si s tak krásným dortem rovnou oslaví narozeniny 🙂 Kája tleskala ručičkama, že máme dezert. Chutnalo jim i všechno ostatní, co jsem uvařila. A já poctivě jsem ani lžičku neolízla,  protože jsem si tu úžasnou lehkost nechtěla pokazit.

A protože dnes je úplněk, od rána jen piju a nic mi nechybí. A to jsem pěkně v zápřahu. Vaření, úklid, holky, procházka (no jo, už zase pomalu a ještě s komentáři “Já ci pít, já mám had. Mě bolí nožičky už. Ci do auta.”), úklid nádobí a věcí, co přivezly…Zkrátka žádné povalování na gauči.

Jo a pěkně se čistím. Zajímavé je, jak z člověka i při takové mini stravě pořád něco odchází. Moc dobře to znám, protože jsem se dříve trápila pravidelnými hydrocolony (to je takový echt výkonný klystýr, kde vidíte, co z vás odchází) v rámci své snahy nějak se vypucovat, zhubnout a být zdravá. Před a během návštěv těchto výplachů se jedlo také takto zlehka a střídmě, přesto člověk chodil na velkou a objem neubýval. Spíš se měnila barva a složení a jeden se děsil, co si v břiše nosí. Takže jsem zvyklá, ale je to zajímavé. No nechci vás zatěžovat detaily 🙂 Jeden by si řekl, že když dobře jí, nemá co pucovat. Ale souhlasím s tím, co někde někdo řekl: “Jíst zdravě je jako povrchový úklid, průběžně se to nezhoršuje, ale přeci jen se něco zanáší. Postit se, znamená udělat hloubkový úklid a připravit tělo na další sezónu.” Připadám jako auto, které dali do servisu a ještě objednali i vnitřní a vnější mytí. Až vylezu ven, budu se krásně blýskat a vonět čistotou 🙂 Však holky, co se hlásí do jarní očisty, budou moci napsat svoje pocity, až to ve středu rozjedeme. Už se nemůžu dočkat.

Hladovka nehladovka, vařím svým miláčkům a chystám jim dobroty na akci, nakupuji a vůbec netrpím. Ale toho bretariána zatím odkládám. Pořád ještě mě jídlo moc baví. Nevadí mi ho nejíst, ale že už bych vůbec nevařila??? To by mi asi časem chybělo stejně jako ta moje uvřískaná banda, která se mi domů vrátila plná dojmů a s dárečky 🙂

 

Jste unavená a vyčerpaná? Posilte v zimě ledviny

Nastartujte imunitu a vyhněte se nemocem.

Je to snadné. Zjistěte, jak na to.

Stáhnout ZDARMA

  1. Jo a Evi, ty jsi taky naprosto zázračná, jak se držíš. Moc se těším, až se tak daleko také jednou dopracuji, ale čas ještě nedozrál…

    • Leo, díky, ale máš o dítě víc, ummím si to představit. NAvíc mi do “školy” teď denně chodí jedna holčička, takže to vlastně i trochu zažívám a je to mazeeec 🙂

      • To máš recht, Evi, mazec to je pěknej 😉 zvlášť když jsme bez auta, je právě v servisu, a taťka je celý týden v zahraničí… To se pak člověk potrebuje tak pětkrát denně naklonovat :-)))
        Ale zahájila jsem takovou vlastní ‘palbu’ změn (především vůči nejstaršímu) a snažím se ho stále víc a víc po kruckach postupně do různých cinnosti zapojovat, s menším či větším úspěchem. Ale chce to pomaloucku a on to bude postupně chápat a jen mu to prospěje. I když občas to zatím vypadá jako bych po něm chtěla, aby zdolal 4tisicovku, někdy naopak mile překvapí a dokonce se i bez řečí zapojí. Sám aktivně sice né, ale i to se jednou jistě dostaví. Všechno chce svůj čas. A já ho ted pro nej mám a dělám to vlastně hlavně kvůli nemu. aby z nich nevyrostli holomcí, co si ničeho neváží a všechno berou jako samozřejmost (to jak se clovek honí a snaží a děla vše jenom kolem nich a pro ně)… Toho se hodlám vyvarovat, krom toho že svým chováním dává vzor oběma mladším, a to by me pak mrzelo dvojnásob (vlastně trojnasob :-)))
        A tak uz nezbývá moc energie na sebe sama, kterouž to odkládám zatím do pozadí. O to víc pak bude třeba se důkladně pročistit, bude totiž co a bude toho vskutku nemálo :-0 ten spravny čas se dostaví, to už naštěstí vím 🙂

  2. Moje dcera byla narozená v termínu a měla 2,40 kg. Je drobnější pořád, ale o to víc chytřejší. Nic s i z toho nedělejte. Hlavně žádný stres. Přeji hlavně zdraví.

  3. Evi, nádherně jsi to zvládla. Já občas podlehnu právě když připravuju jídlo pro prcka…když ono je to tak dobrý :-). Na půst se také chystám, tak uvidím, jak na tom jsem letos.

  4. Ahoj Evi.
    Gratuluji k pevné vůli a pocitům kosmonauta ve vesmíru. Je to nádhera, znám to.
    Můj brácha drží také hladovku, pije jen vodu. Ale takovou tu dlouhodobou, takže nejí už od minulého úplňku :-). Pokud se nepletu, dnes je to 32 dní… Zajímavé je, že on každý den vaří vegansky pro přítelkyni do práce, nosí i naší mamce a občas na ochutnání nám, tetě, kolegům. I tady na stránkách našel spoustu inspirací, posílá mi recepty, nakupuje pro nás. Jídlo je výborné, přestože ho neochutnává. Říká, že jí čichem při vaření :-). Ohromně ho to baví, mám dojem, že mnohem víc, než když jedl a vařit musel. Na jídlo se moc těší, ale chce dokončit svůj záměr.
    Obdivuji Vás oba. Opravdu velice. Jeho, že má takovou disciplínu a víru v sebe. A Tebe, že při kolotoči doma s dětmi jsi vytrvala.
    Já se moc těším na Jarní očistu, bude to zábava a důvod jíst zase úplně “správně”. Už tři týdny se hrabu z nachlazení a odpadly mi děti. Mám je všechny tři doma a při představě, že bych ještě hladověla a vařila jen pro ně a manžela a nevzala si, tak to rovnou omdlévám do postele :-D.
    Přeji hezký den.

  5. Teda Evi to klobouk dolů. Takhle vyvářet a vůbec neochutnat. To už je pěkně vypracovaná sebekázeň. Zato já jsem o úplňku do sebe spráskala kdeco, poté co mi doktor řekl váhový odhad mimča podle ultrazvuku 2,5 týdne před porodem – 2450g Tak jsem z toho taková rozhozená. Asi opravdu lepší na ty kontroly nechodit, ještě holt nejsem tak silná, abych odolala všem tlakům. A to jsem si ještě včera říkala, že bych do toho jarního kurzu šla, i kdybych si ty články četla se zpožděním,a teď už zase nevím – jestli je to těma hormonama nebo co, ach jo. Tak uvidím jak to u mě bude se zdravou stravou.

    • Mapavčo, díky, ale vlastně to nebylo žádné utrpení. Možná jsem takový postní masochista 🙂 Vždycky, když jsem držela nějakou dietu, kompenzovala jsem si to vyvařováním dobrot, které si nedám. Helča zase sjížděla kuchařky a plánovala, co si udělá, až jí dieta skončí 🙂
      Ale k tvému miminku. Jednak si myslím, že 2,5 kg není námět na trápení. Jsi drobná, bylo ti blbě, tak proč bys měla mít malého obříka. Normy se posunuly a nám přijde normální něco jiného než co bývalo. Ber to pozitivně – bude se ti snadno rodit! Tedy pokud nemá obří hlavu a malé tělíčko :-)) Zlehčuju to, promiň, chci tě potěšit. A druhak – příliš mnoho mých známých mělo takovou informaci a pak se po porodu ukázalo, že dítě je mnohdy i o kilo těží! Já sama jsem u první dcery měla podle ultrazvuku jinou váhu než kolik vážila. Zajímavé je, že porodní asistentka to naopka měřením pupíku atd. odhadla takřka na gram přesně. U druhé dcery jsem na ultrazvuk nechodila a byl klid. Břicho rostlo, tak co. Porodní asistentka hlásila, že se zvětšuje a já jí po první zkušenosti věřila. Jestli nějakou máš, nechci bříško přeměřit a uvidíš, jestli je mimi drobeček nebo ne. A kdyby byl, tak se těš, že si ty malé hadříky užiješ dýl, nebude těžké mimi na nošení a tak. Hlavu vzhůru!

      • Mě zase strašili, že budu mít mega obrovský dítě, všichni mě pořád s lehkou hrůzou v očích přeměřovali a opakovaně koukali na ultrazvuk… a nakonec to taky nebyla pravda, syn byl sice nadprůměrně velkej, ale žádnej obr.

        Odhad se opravdu může lišit klidně o kilo.
        A jak píše Eva, ty hranice se posunuly, před 30ti lety byla váha 2,5 kila možná jen lehce pod průměrem…

    • Moje ségra před 40 lety měla 2.600g a nikdo to neřešil, byla v pořádku. Její dcerka před 10 lety měla stejně, taky nebyla v inkubátoru a byla zhodnocena jako normální kojenec a to ségra není žádný drobek a v těhotenství přibrala 18 kg.
      Jestli tě to uklidní, co mi říkala Klára Jíchová, tak přibrala ve svých těhotenstvích kolem 5 kg a děti má všechny čtyři zdravé.

      • Jee porodni vahy, to je tak strasne individualni.. A doktori to opravdu jen tak odhaduji, ja jsem mela mit male a hubene ditko, pry maly obvod hrudnicku. Narodil se o 3 tydny driv a odhadovali ho na 2,5 kg maximalne. Takze mel 3 kg a je to pekny cvalik, ve 3,5 mesicich ma skoro 7 kg;)

        • Maruško, ty máš k segře malého kluka??? Tak to se vám muselo zadařit hned po těch predloňskych Františkovkách, viď :-))) to je skvělé a jak to v té Itálii zvládáš? Držím palecky a těším se na tvůj komentář 😀

          • Ahoj Leuso, zadarilo se a mame Marca 3,5 mesice;) vlastne mas pravdu, po kurzu ve Frantiskovkach jsem pomalu prestala kojit a pak to bylo rychle;) jinak v Italii zvladam tak nejak porad stejne, mam snad o malinko vetsi podporu doma (myslim co se tyce jidla). Co tvoji kluci?

            • My jsme dobrý a s jídlem taky v pohodě 🙂 prostřední ted sice už skoro rok sotva z jídla uzobne (nepoznavala bys ho oproti FL ;-), zato ten nejmenší by snědl vše na co přijde, ještě přesněji na co dosáhne, a nejraději by snad snědl celou rodinu. Takový malý otesanek, jen navenek to nevypadá (ma cca 10 kg na roce a 3/4), takže tuk zádný, jen břiško vždy po jídle jak na prasknutí. Divim se pořád, ze neexploduje, co toho je schopen sporadat, a to ho jeste vzdy utnu, jinak by pokracoval vesele dál :-0 Ale je to tu samá bitka a vzájemná honička, takže jak se tak snazi stačit tem starším, ani se nedivím, že nemá čas ‘se zastavit a nabrat trochu tuku’. Vše tak rychle spálí, že není z čeho brát, a tak je to náš malý hubeňourek 🙂 Doufám, že u vás je klidněji a starší je určitě z brášky nadšená. Takže máš v ní stopro oporu a pomocnici 🙂 jsem moc šťastná, to je skvělá novina. Napiš klidně mail, ať tu nezahlcujem komentář :-))))

    • Můj syn měl porodní váhu také 2450g (porod v 38tt), při propouštění z porodnice dokonce nějakých 2300g 🙂
      Ale domů jsme šli standardně 3. den, nikdo to vůbec neřešil. Ani v žádném inkubátoru nebyl. Jen jsem ho měla držet více v teple, když neměl tolik podkožniho tuku, který by ho hřál. Teď je z něj čiperný kluk a v 1,5 roce má 11 kg. Takže bych se toho také vůbec nebála!

    • Mapavco, to je krásná váha. Já rodila před dvěma lety a malej měl 2330g. Byl úplně v pořádku! Poslouchej své pocity a miminko. Já jsem se s tím svým tenkrát domluvila, že nemusí být moc velké 🙂 aby se nám oběma dobře rodilo. Přibrala jsem 8 kg a při výšce 179 na mě těhotenství pod zimní bundou nikdo nepoznal. Přeji krásný konec těhotenství a znovuzrození pro oba.

    • Moje setřenice rodila v prosinci, přesně ji takhle před porodem strašili, že prcek je malej, úplně ji rozhodili a sekli se o kilo, měl krásně přes tři kila. Já jsem tři týdny před porodem druhého prcka a jsem velmi ráda, že mi nikdo žádné váhové odhady nedělá. Nemám ráda tohle strašení, při minulém těhotenství jsem taky pár bububu zažila a jsem moc ráda, že už jsem se přece jen posunula (i díky vám) a tolik se nenechám.
      Takže držím palce ať vše dopadne, jak má!

    • Mapavčo, chce se mi Tě pohladit :-)….přeju ať se tvůj strach rozplyne a zbyde naprostá důvěra, láska, klid. To je teď pro tebe i mimčo nejvíc!!! 🙂 Taky jsem v těhot. nabrala kolem 5-7 kg, miminko dlouho měřené s malou váhou , nakonec vše ok. Relaxační cvičení z jógy mě inspirovaly k takovým mým vlastním, které jsem občas prováděla hodně na začátku a v průběhu těhotenství – představovala jsem si, že jsem celá v určité barvě, v obláčku, vnímala jsem jak je která příjemná, pak jsem i dovnitř posílala různé barvy a taky jsem sebe i miminko odevzdávala s důvěrou “vesmíru” – “přírodě” – v duchu se slůvky odevzdání a že jsme součástí..vždy se mi objevil obraz energií bušícího zeleného sluncem prosvětleného pralesa :-). Klid, úleva… Tož taková inspirace třeba, držím palce, vždyť je to krásnej čas :-). ………Jinak mým úkolem je nyní taky zbavení se pocitů strachu, někdy si vzpomenu na oblíbenou průpovídku švagra…”nejhorší smrt je z vyděšení”. Taky článek Janiny o nebojování je super, taky už jsem to tu v komentářích psala, jak po tom toužím, nebojovat, neztrácet tímto nesmyslně energii…jsem nadšená, protože se mi asi začalo dařit :-)…občas, pomalu, ale jistě. Další má snaha – nestrhávat vše naráz, učit se dělat změny pomalu, po krůčkách.

      • Jani, krásné, z tvého komentáře sálá klid a krásno 🙂 A mám to stejně, dokonce jeden kamarád vymyslel pravidlo tří P zní: Pomaličku, polehoučku, postupně. Bývala jsem totiž šus, všechno jsem chtěla hned a rychle a najednou…a pak se hroutila a nestíhala. Už to pravidlo moc nepoužívám, tak ho posílám dál, třeba se bude hodit 😉

    • Holky děkuji moc za pozbuzení. Nakonec jsembyla 5 dní v nemocnici na pozorování. Včera jsem ale podepsala reverz, protože tam to prostě nešlo. Pořád něčím strašili, nejraději by vyvolávali porod,což jsem absolutně odmítala. \pokaždé stejně naměřili jinak, monitory v naprostém pořádku, průtok placentou v pořádku, jediné co zjistili, takmírně zhoršené jaterní testy. Nejhorší pro mě bylata nemocniční strava, neustálé pečivo jsemsice nahradilala kašema z termosky, luštěninu jsem vždycky nějakou přihodila, něco málo donesla rodina, ale chyběla zelenina o kterou jsem dietní sestru specielně žádala. Jak jsem si už doma uvařila, tak se cítím už o poznání mnohem lépe. Tak neustále vysílám do vesmíru přání zdravého většího miminka. A to všechno to odstartovalo přeměřování miminka. Nevím, co to doktora napadlo, v prvním těhu mi to nedělali. A dost k tomu asi přispěly dvoutýdenní eliminace v podobě hlenů(to jsem toho moc nejedla) a pak následný nástupdo nemocnice.

      • Mapvačo, děvče naše statečný, nenech se už strašit, seber se, rozum do hrsti. Všechno bude v pořádku, i kdyby mimi bylo menší. Dyť to tu sama čteš. Držíme palce, nenech se mučit. Osobně si myslím, že pro Tebe i mimčo je horší být v nemocnici než to, že bude třeba o pár deka menší! Hlavně kliiiiid! Máš se těšit a ne bát. Vžddy´t už jsi zkušená máma!

      • Mapavco, jak pisou holky, je úplne jedno jak bude velký. Já mela třetího taky celkem drobka (jsem ale menší, takže zádné prekvápko :-), a vůbec se nic neřešilo. Jen oni vše stále sleduji a chtějí vyvolat v cloveku pocit, že se bez jejich zkoumání a ‘péče’ vůbec neobejde ;-( a pak jsem měla maly ale krásný pohodový úžasný a hlavně naprosto SPOKOJENÝ mimčo. …a přesně tak to budeš mít i TY!!!

      • Drž se Pavli, věř si a vše bude v pořádku. Co by Ti teď pomohlo? Pocit, že je dítě v pořádku a má 3,5 kg? Tak si to přej…:) Vymysli si cokoli… Myslíme s Domínkem na Tebe!!! A budeme se moooc těšit na viděnou…

  6. Zobrazit všech 26 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekSladký dýňový guláš s cizrnou
Další článekOtcovství jako úkol – II. díl