Nebojte se rostlinných olejů

Panika kolem olejů ze semen

Příspěvky na toto téma se šíří napříč sociálními sítěmi a lidé se začínají bát používat při zdravém vaření něco, co je léty prověřeno. Už pro tento jev dokonce vznikl pojem “seed oil panic” (panika kolem rostlinných olejů).  Je to další virální internetový trend a vlna dezinformací, která označuje běžné rostlinné oleje (např. sezamový a slunečnicový) za toxické a za hlavní příčinu obezity, zánětů a srdečních chorob.

Odkud se ten strach vzal

Podle teorie šířené po internetu rostlinné oleje obsahují hodně omega-6 mastných kyselin, konkrétně kyselinu linolovou. Ta se v těle může přeměnit na kyselinu arachidonovou, která hraje roli v zánětlivých procesech. Z toho vznikl jednoduchý závěr – víc omega-6 v jídelníčku, víc zánětu v těle. Zní to logicky a asi i přesvědčivě. Problém je, že když se vědci pokusili tuhle laboratorní záležitost skutečně ověřit na lidech, výsledky ukázaly něco jiného.

Které oleje ano a které raději ne, zda používat živočišné tuky nebo raději rostlinné, to vše vysvětluje MUDr. Strnadelová v rozhovoru Jak se vyznat v olejích a tucích.

Co na to říkají nejnovější vědecké studie

Studie by nám mohly být jedno, máme léta praxe a jídelníček podle Jíme Jinak přináší lidem přesně obrácené výsledky –  mizí zánětlivá onemocnění, mizí nadváha, lidé se zbavují léků na tlak, na cholesterol a uzdravují se z mnoha nemocí. Navíc se jedná se o tradiční způsob využití semen v kuchyni, který je tu bezpočet generací. Ale protože lidé mají rádi data a často se ptají, zda to či ono dokazuje nějaká studie, tak se na to můžeme podívat i vědeckým pohledem:

1. Framingham Offspring Study (2025)

Jedna z nejrozsáhlejších a nejdéle běžících kardiovaskulárních studií na světě (sleduje účastníky od roku 1971) přinesla v roce 2025 nová zjištění. Vědci změřili hladiny kyseliny linolové a kyseliny arachidonové přímo v krvi téměř 2 800 lidí a porovnali je s deseti různými zánětlivými markery. Výsledek: vyšší hladiny obou omega-6 kyselin souvisely s nižším, nikoli vyšším zánětem. U žádného z deseti sledovaných markerů se nepotvrdila souvislost s vyšším zánětem. Autoři studie to shrnuli jasně: zjištění nepodporují hypotézu, že omega-6 mastné kyseliny jsou prozánětlivé. Naopak – data ukazují spíš na jejich protizánětlivý profil.

Studie je volně dostupná ke stažení, tak ji můžete prozkoumat do detailu. Tady je zdroj: Lai, H. T. M. a kol. (2025). Red Blood Cell Omega-6 Fatty Acids and Biomarkers of Inflammation in the Framingham Offspring Study. Nutrients, 17(13), 2076. doi.org/10.3390/nu17132076  Pro úplnost je potřeba dodat, že studie byla částečně financována grantem od sójového průmyslu (Soy Nutrition Institute Global) a jeden ze spoluautorů vlastní firmu nabízející krevní testy na mastné kyseliny. Metodika je ale solidní a k podobným závěrům docházejí i nezávislé instituce – viz níže.

2. Johns Hopkins Bloomberg School of Public Health

Co se kromě čtení taky potkat živě na kurzu vaření?
14. října 2026 · 15:00–20:00 · Praha Laboratorio
Rezervovat místo

Nezávislý přehled vědeckých poznatků od jedné z nejrespektovanějších institucí veřejného zdraví na světě dochází ke stejnému závěru: rostlinné oleje podle nutričních vědců zánět nezpůsobují. Obava vychází z nepochopení toho, jak spolu omega-3 a omega-6 kyseliny v těle skutečně fungují. Pro přesnost opět uvádím zdroj: publichealth.jhu.edu – The Evidence Behind Seed Oils’ Health Effects

3. EUFIC (European Food Information Council)

A do třetice tu máme evropskou neziskovou organizaci zabývající se osvětou o výživě, která potvrzuje totéž: randomizované kontrolované studie – tedy ten nejsilnější typ vědeckého důkazu – neprokázaly, že by přidání kyseliny linolové do jídelníčku zvyšovalo zánětlivé markery. Naopak, lidé s vyšší hladinou této kyseliny mají často zánětlivost nižší. I tady se můžete podívat přímo na zdroj: eufic.org – Do seed oils cause inflammation?

Co je tedy ten “špatný poměr omega kyselin” doopravdy

Na tomhle je kousek pravdy – jen ne ten, který se šíří po sítích. Běžná strava (tedy ne ta podle Jíme Jinak) dnes skutečně obsahuje mnohem víc omega-6 než omega-3, poměr bývá zhruba 10 až 20:1, zatímco jako vyváženější se uvádí poměr blíž 4:1. A proč je vůbec ten poměr dnes tak vychýlený? Není to tím, že bychom si doma sami do jídla nalévali nadměrné množství oleje. Hlavním zdrojem je vysoký podíl ultra-zpracovaných potravin v běžném jídelníčku – chipsy, sušenky, hotová jídla, dresinky, rychlé občerstvení – kde se levné rostlinné oleje používají ve velkém a navíc procházejí opakovaným zahříváním a průmyslovým zpracováním. Tam vzniká skutečný problém, ne v lžíci oleje, kterou si doma přidáte do pánve při dušení zeleniny.

Cílem proto není vyřazovat ze stravy oleje. Řešením je jíst hlavně prvopotraviny a získávat  omega-3 z přirozených zdrojů – lněné semínko, vlašské ořechy, konopná semínka nebo tučnější ryby, pokud nejste vegan či vegetarián. Pokud jíte čistě rostlinně, nemusíte se obávat. Tělo se do jisté míry umí přizpůsobit – lidé, kteří nejedí ryby, mají podle některých studií o něco účinnější přeměnu rostlinné kyseliny ALA na EPA a DHA než ti, kdo ryby jedí běžně. Více v článku Důležitost omega 3 a 6 mastných kyselin ve stravě.

Podle Jíme Jinak platí to, čemu věříme dlouhodobě: nejde o to něco ze stravy vyškrtávat ze strachu, ale naopak přidávat pestrost. Tělo potřebuje širokou paletu zdrojů, ne jeden “zakázaný” a jeden “povolený” tuk. Pusťte si do kuchyně bez obav olejnatá semínka všeho druhu od sezamového, přes slunečnicová až po dýňové a nebojte se při vaření použít kvalitní za studena lisovaný rostlinný olej.

Není lepší sádlo?

Když se objeví strach z rostlinných olejů, mnoho lidí ho vyřeší návratem k sádlu nebo jinému živočišnému tuku. To ale problém jen vymění za jiný, tentokrát mnohem líp prokázaný. Vysoký podíl nasycených tuků ve stravě dlouhodobě a konzistentně zvyšuje hladinu LDL cholesterolu a s ním i kardiovaskulární riziko – na rozdíl od teorie o zánětlivosti omega-6 jde o jeden z nejpevněji podložených poznatků v celé výživové vědě. Vyměnit nejistou obavu za jistou zátěž tedy není krok správným směrem. 

Na co si přesto dát pozor

To, co skutečně vadí, se týká hlavně způsobu zacházení s olejem, ne oleje samotného: Přehřívání a opakované smažení – při vysoké teplotě a při opakovaném použití vznikají v oleji oxidační produkty, které zátěž pro tělo skutečně představují. Typicky tedy strava typu fast food.

Co si z toho odnést

Slunečnicový i sezamový olej (za studena lisované) mají ve zdravé kuchyni své místo. Nepijeme je a nalijeme si je na syrové saláty. Používáme je po lžicích do vařeného jídla, takže se nám dobře naváží na stravu a nezatěžují trávení. Na kila jíme zeleninu, obiloviny, luštěniny. Nikoli oleje.

Já osobně je  používám denně už od roku 2009 a zdravotních problémů včetně zánětů močových cest, gynekologických zánětů a problémů s celoroční rýmou a dutinami jsem se po letech konečně změnou stravy zbavila. Tuhle zkušenost mají desítky tisíc lidí, kteří si to s námi zkusili a zažili také zdravotní zlepšení.

Sezamový olej navíc obsahuje přírodní antioxidanty (sezamin, sezamol), které ho i tělo do jisté míry chrání.

Není potřeba měnit vše najednou ani se bát toho, co máte doma v lednici. Stačí přidat víc pestrosti – trochu lněného semínka do rýže, pražená slunečnicová semínka na pomazánku, mandle do dezertu k svačině – a s oleji na pánvi zacházet s rozumem: nepřehřívat, nepoužívat opakovaně, skladovat ve tmě. Zjednodušené teorie se na internetu šíří rychleji než komplexní vědecké studie.

Ale právě proto je důležité se k datům čas od času vrátit a podívat se, co skutečně ukazují.