Permazahrada, to je malý krůček k potravinové soběstačnosti. Jak to všechno začalo...

Jsem úplný začátečník!

Vyrůstala jsem ve městě, v paneláku, kde moji rodiče dostali na začátku 80. let minulého století přidělený byt, jak to bylo ostatně tehdy zvykem. Pamatuji si, že jsem si jako dítě vypěstovala na balkoně v truhlíku ředkvičky a řeřichu. Od té doby jsem řeřichu neměla ráda. Nikdy předtím jsem ji nejedla a tak mě její pichlavá peprná chuť dosti překvapila. Kontakt se zahrádkou jsem ale měla u svých obou babiček. Jedna žila v domě se zahradou, druhá docházela z městského činžáku do zahrádkářské kolonie. Nikdo nás netrápil pletím, zaléváním, hnojením, ba naopak, podporovali nás hlavně sklizní – jahod, malin, ostružin, meruněk, jablíček, rajčat a okurek :-) Vztah k půdě se ve mě pěstoval, přestože realizace se posunula značně do budoucna.

Stali se z nás celoživotní chataři!

Vždy jsem věděla, že budu chtít domeček se zahrádkou, právě kvůli té zahrádce. Představa chodit nebo dojíždět někam na zahradu se mi nelíbila. Chtěla jsem mít pěstovanou zeleninu na dosah ruky. Protože peněz nebylo mnoho a hypotéka nám s manželem nahání hrůzu, dovedlo nás to ke koupi staré chaty, k rekonstrukci. Mně se splnil sen, měla jsem “domek” se zahradou. Tímto se z nás stali se celoživotní chataři. Osud nás nakonec zavedl na jiné místo, s větším pozemkem. Stavět chceme samozřejmě chatu nebo jak se dnes říká “Tiny House” a abychom stavbě byli blíže, nastěhovali jsme se do přilehlé chatové osady :-). Zde máme zahrádku cca 70 m2. Až postavíme vysněné bydlení, zvětší se mi prostor zahrady na cca 1 ha. Žijeme v nížině, na Jižní Moravě, 250 m n m., aktuálně severní strana, do budoucna plný jih – z extrému do extrému. Na zahradě mám za sebou teprve asi 2 plné sezóny :-)

Permakultura zní tak logicky!

Někde na naší cestě nás oslovila permakultura. Nadchlo nás to! Mě nejvíce zaujalo samozásobení, pěstování vlastní “čisté” potraviny, bez chemie a za rozumnou cenu. Čas si samozřejmě nepočítám, to by vyšly farmářské bio bedýnky mnohem levněji :-). Naším snem je vytvoření malého ekosystému, kde s minimálním úsilím dosáhneme maximálních výnosů, tzv. princip MINIMAX je pro lenochy jako dělaný. Nemáme však naivní představu o tom, že to bude bez práce a rozhodně se můžeme zařadit mezi panelákové nadšence do pěstování vlastního ovoce a zeleniny, jakožto i chování koní, domácí drůbeže, králíků a vajec od slepiček, co po nás dojídají zbytky a běhají po venku. Nejsme první ani poslední. A jsme teprve na začátku! Až časem uvidíme, kam nás to zavede, co se nám podaří a co ne.

Jíme Jinak mi padlo jak hrnec na zadek!

Je mi jasné, že uživit se zeleninou je mnohem reálnější než konvenční stravou, kde jsou živočišné potraviny zastoupeny i několikrát denně. Když jsem narazila na Jíme Jinak, přišlo přesně to AHA. Neuměla jsem si představit, jak to udělat, abych nebyla závislá na mléce, jogurtech a sýrech, ale dávalo mi to totální smysl. Po podzimní očistě je všechno jinak. Na talíř si přidávám 1x týdně maso, ale mléko a sýry? Ty jsem zvládla! Poté, co jsem začala jíst jinak jsem i přehodnotila to, kolik čeho zasadit. Mrkev, řepa, cibule, dýně, batáty, fazole, čočka, kukuřice… to jsou plodiny, kterých teď potřebuji kýble. Rajčata a papriky budou příjemné zpestření v sezóně, ale nevidím jediný smysl zavařovat v pozdním létě mraky rajského protlaku, když si v zimě můžu uvařit “rajčatovou” omáčku z mrkve, dýně a řepy. Obiloviny zatím necháme pěstovat odborníky, jinak bychom asi umřeli hlady, ale časem třeba dojde i na ně :-)

Tiny House 40 m2 pro celou rodinu, i pro dceru s vážnými zdravotními problémy!

V malých prostorách se pohybujeme již řadu let a jinak to neplánujeme do budoucna. Čím déle žijeme v tak malém, tím více zjišťujeme, že doma toho až zas tolik nepotřebujeme (samozřejmostí však zůstává garáž nebo jiné místo na ukládání sezónních potřeb!). Ve svém příběhu jsem psala, že máme dceru, která má po těžkém porodu zdravotní komplikace. Teď se situace vyvíjí optimisticky, ale zítra to může být všechno jinak. Naši pracovní situaci upravujeme podle toho. Já se rekvalifikuji, abych si mohla dovolit flexibilnější zaměstnání, v případě, bude-li to třeba. Mít možnost velké zahrady, kde bych byla schopná vypěstovat většinu jídla, je pro mě momentálně důležitý záchytný bod. Dnes v zahradě nemusím trávit hodiny a hodiny, ale pokud se naše rodinná situace změní, mohu toho využít. Dnes tedy nemusím, ale o to více chci. Chci se naučit vypěstovat si jídlo! Nejen ty běžné základní potraviny, ale také ty, co jsou v obchodech drahé nebo nedostupné, jako např. batát, topinambur, kadeřávek…

Dejte mi zpětnou vazbu!

Když mě Eva oslovila, jestli nechci napsat nějaký příspěvek o zahradě, váhala jsem. Přemýšlela jsem, jestli mám co nabídnout. Jsem začátečník. Spoustu z vás má jistě větší zkušenosti a mnohé věci, které já budu teprve objevovat, znají lidé z vesnice z běžného života. Pokud vás moje cesta zajímá a baví vás číst posté podobný příběh, kdy jedna Máňa z paneláku objevila krásu zahrady, mohu napsat více příspěvků –  o tom, co se mi povedlo, co a jak sázím, jak se o to starám, jak to sklízím a jak to nakonec sníme. O to přece jde “až na prvním místě” :-) Pokud vás to tedy zaujalo, dejte mi vědět do komentářů, ať vím, že to má smysl. Příště bych mohla prozradit, na jaké pokusy se chystám letos. 

Díky!

Janka

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

  1. Ano, piste Janko, mne take predstava „Jedle zahrady“ nadchla a mohu se ji trochu priblizit az ted, kdyz jsem v duchodu, neb ma zahrada je 750km vzdalena od meho mista bydliste. :-) Takze druhym rokem jdu take krucek po krucku k mensimu mnozstvi vlastniho jidla, co si mohu vypestovat. Zdravemu zahradniceni Zdar! -ZZZ

  2. Zdravím, samozřejmě piště. Budeme všichni rádi za zkušenosti. Musím se přiznat, že na podzim když jsem sklízela zeleninu, jsem si říkala,že už na to příští rok kašlu. Dřina když si pak zeleninu můžu v klidu koupit. Pak jsem se přidala k JJ a už plánuji co si nového vypěstuju, zeleninu kterou jsem ani předtím neznala. Jen se chci zeptat, zda si někdo pěstuje posypky přes zimu doma? Nebo kupujete ze supermarketů. Děkuji za odpověď Ivka

  3. Milá Janko, moc Ti fandím na Tvé cestě samoobživy. Zmínila jsi kadeřáve – ten klidně vyse ze semen (koupíš kdekoli )a vyroste ti, používám na vývar celou zimu, protože krásně přezimuje i v mrazech, vyzkoušej. :-)

    • Také jsem ráda za tyto články! :-) Karlo, kadeřávek mi taky k radosti vyrostl, jen bohužel ho milují i molice, takže jsem se do něj ještě nezakousla. Nevím, jak je z těch záhybů vyhnat, voda s houbičkou mi nepomohla. Tak jsem je zatím nechala drůbeži. Ale říkám si, že přes zimu by mohl být čistý, že molice odpadnou? Nebo znáš způsob, jak je umýt? Taky mě napadlo nechat ho příští rok pod tenkou bílou textilii? Děkuji za jakýkoli tip.

  4. Milá Janko, posílám pozdrav a poděkování za inspiraci. My staršího data jsme leckdy své sny opustili, odevzdali, zapomněli..je čas je oprášit, a tak jsem vděčná za Tvůj příspěvek.. Ať se daří, Jarmila

  5. Mě to zajímá, tento rok začínám taky pokus s permakulturou. Semínka jsem si objednala od pana Kvapila a už se těším na záhon 🙂

  6. ahoj Janko, určitě pokračuj, zahrádka je taky moje obrovská láska. Snažím se vzpomenout na všechno co mi babička jako malou učila a pěstovat ovoce a zeleninu, zatím v malém a doufám, že časem to půjde ve větším. Babička pěstovala podle měsíce a svatých podobných systémem jako je dnes premakultura. Moc se těším na pokračování. Jaru zdar! :-)

  7. Děkuji všem za povzbudivé komentáře! Vidím, že psát další „díly“ má smysl. U nás už na některých místech kvetou sněženky, tak jaro je za dveřmi. A jako každý rok jsem právě teď v situaci, že toho chci zasít asi 3x víc než mi umožňuje naše zahrada :-D

    • Taky toho chci zasít hodně, víc než mám místa. A ono to jde. Hned jak se něco sklidí, tak hned seju, sadím další – třeba po ředkvičkách, apod. Dýně sadím na kraji a vedu po trávníku nebo vedle cibule a jak se sklidí cibule, tak tam dýně můžou pokračovat v růstu.

      • Díky Pavli! Přesně tak to dělám také. Měla jsem spíš napsat, že toho chci zasít asi tak 10x tolik :-D Mám pocit, že za celou sezónu mám tak 2-3 úplně jiné zahrady. A každý rok toho chci tolik vyzkoušet! Baví mě i netradiční plodiny a postupy. Loni jsem sázela rajčata mezi hrášek (který měl být dávno sklizen a nebyl). S určitými úpravami to také fungovalo. Pak se sklidil hrášek a rajčata měla místa dost, nakonec se k nim rozlezla i dýně, která zase svými listy stínila půdu. Vypadalo to, že mám smíšený záhon rajčat a dýně, než teda rajčata všechna zplesnivěla a vyhrála dýně :-) Je to velká zábava. Ja jaře mám všechno krásně pod netkanými textiliemi, tak to vypadá, že jsem úhledný zahrádkář/velkopěstitel a postupně, jak všechno odkryju a všechno se tak nějak rozrůstá, vznikne z toho pokaždé taková džungle, až se tomu sama divím. Jen se teda děsím střídání plodin. Ony ty úhledné záhonky v tomto mají, něco do sebe, než když to roste tak polodivoko. Vždycky musím přemýšlet, jestli tam náhodou už podobná plodina nerostla loni nebo předloni (větší historii naštěstí zatím nemám).

  8. Zaujalo! Krásné píšeš a možnáááá tě někdy budu následovat. Tak pak se mi rady, zkušenosti a nadšení přesně takové Máni z paneláku budou hodit! 😉

  9. Janko určitě piš. Jsme na tom obdobně. Ja se už snažím o permazahradu druhým rokem. Budu zakládat druhý vyvýšený záhon. Nebo spíše manžel. První byl na zkoušku😉 Neustále něco vyhledávám a pídím se po zkušenostech od jiných. Dnes mi dokonce přišly první permasemínka a já si představuji jak to vše krásně poroste a jak si zase ten rok na zahradě užiju. Už si to jaro přivolávám😊 Tak i tobě hodně radosti z výdobytků na zahrádce.

  10. I mne to jako dítě z města, která si před několika lety pořídila zahrádku, zkušenosti druhých velmi zajímají. Těším se na další příspěvky. Vladi

  11. Určitě pište! Mimo jiné to i nastíní lidem z bytů, co všechno je za pěstováním potravin, od znalostí, zkušeností, počasí, škůdců, po sklizeň v pravý čas a zpracování všeho jedlého bez zbytečných zbytků či odpadu. Což může vést k lepšímu rozmyslu při nákupu potravin, aby se jídlo zbytečně nevyhazovalo.

    • Určitě piš,je to super číst.Mimochodem jak se dá vypěstovat batát?Letos zkouším prvně tuřín a přemýšlela jsem nad tím batatem, ale nevím jestli jako brambory z hlízy nebo jak.Tak se budu těšit na rady😉

  12. Ahoj Jani, já jsem vyrůstala na vesnici a celý život pěstovala zeleninu, ale hlavně rajčata, papriky, okurky a salát. Zeleninu mám ráda, ale kdysi se propagovala hlavně ta letní na saláty, proto tyto druhy. Poslední roky jsem zahrádku zmenšila a zasadila hlavně brambory. A teď se konečna dostanu k tomu, co chci napsat. Už asi měsíc jsem v klubu JJ, začala jsem si vařit miso polévku a zeleninu snad ke každému jídlu a zeleninu musím nakupovat. Objevuji chutě i jiných druhů a tak jsem se rozhodla začít pěstovat zase mrkev, petržel, ředkvičky, ale i mangold, špenát atd. Už jsem si nakoupila přes internet spoustu semínek a těším se na jaro, jak to „rozjedu“. Budeme si navzájem držet palce, ať se nám zahradničení daří a vypěstovaná zeleninka chutná a hlavně taky prospívá zdraví. Hodně úspěchů přeje Laďka.

  13. Krása! Permazahradu nosím v sobě. Teď jsme ještě v bytě ve městě a každý článek o začátcích zahradničení a o tom, že to jde, mě nesmírně nabíjí kladnou energií a povzbuzuje v našem konání. Budu se těšit na další články o pěstování. Miluji přírodu a její obrovskou vitalitu! A taky se teprve vše učím..

  14. Ahoj Janko, určitě piš, inspirace není nikdy dost. Já jsem taky v podstatě ještě začátečník, ale už plánuju, co na jaře zasadím na naši minizahrádku. A přesně jak píšeš, místo spousty rajčat budou dýně, které překvapivě potřebují spoustu místa (vloni jsme z jedné sazeničky měli 8 dýní, 3 se dokonce podplazily pod plotem k sousedům a vyrostly tam :), červená řepa, bylinky. Takže ráda si přečtu, jak pokračuješ.

  15. Janko, děkuji za sdílení. Co jsem se přidala k JJ, tak taky rozšiřuji zahradu pro pěstování zeleniny, tak budu ráda za každou zkušenost s pěstováním zeleniny. Těším se na Vaše další příspěvky. Děkuji.

  16. Ahoj milá Janko, určitě si moc ráda od Tebe přečtu, co se Ti daří pěstovat na zahradě a jaké získáváš zkušenosti. Však zahrada je láska moje největší; podařilo se mně odstěhovat se z města až v 50 ti a po zvelebení kopřivoviště v divokou zahradu až po 13ti letech (vloni) začít pěstovat zeleninu. Takže je stále co se učit :-). Jen piš, ukazuj fotografie, už se těším!

  17. Zobrazit všech 27 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekZdravá strava pro děti – vychytávky pro podávání prvních příkrmů (3.díl)
Další článekPohánka, červená fazuľa, tofu, kyslá kapusta (zelí)