První těhotenství a první potíže
Za svým přítelem na venkov jsem se přistěhovala v mých 21 letech. Po pár letech začal přítel mluvit o miminku. Přiznám se – úplně se mi do toho nechtělo. Připadala jsem si moc mladá. Zpětně vidím, že jsem byla spíš pořádné trdlo. Nakonec jsem ale i já začala pociťovat sílící touhu po malém uzlíčku, a tak bylo rozhodnuto.
Otěhotněla jsem okamžitě. Jakmile jsem zjistila, že jsem těhotná, začala jsem se na miminko moc těšit. Sice mi bylo trochu divné neustálé pobolívání v podbřišku, ale přisuzovala jsem to většímu prokrvení v té oblasti. Vše bylo zalité sluncem, byli jsme šťastní.
Kdy už se z toho zlého snu probudím?
V 9. týdnu těhotenství přišel náhle šok. Začala jsem krvácet. Na pohotovosti nám sdělili, že embryo údajně nemá srdíčko a žlučový váček. S “uklidněním”, že potratem končí v dnešní době velké množství těhotenství, jsme odjeli domů. Připadalo mi to jako zlý sen. Kdy už se probudím? Doma vše nabralo rychlý spád, přicházely větší a větší bolesti. Začala mi stoupat teplota. Zdrcená a vyděšená jsem zarputile odmítala jet do nemocnice. Z teploty už byla horečka a já měla čím dál větší bolesti. Tady musím zpětně poděkovat mé tchýni, protože mě chodila neustále přesvědčovat, abychom jeli do nemocnice. Nakonec jsem se tedy nechala přemluvit a jeli jsme. Okamžitě mi nasadili antibiotika a během pár minut odvezli na sál, kde byla provedena revize (vyčištění) dělohy. Probudila jsem se zmatená a bolavá. Bolest v duši byla ještě mnohem horší než ta v těle. Za 2 dny jsem byla propuštěna s pokyny nic nedělat a aspoň půl roku neotěhotnět.
Myslela jsem si, že za to můžu já
Doma jsem byla dopoledne sama, partner chodil do práce, a tak jsem měla spoustu času na sebeobviňování. Pořád jsem přemýšlela, proč se to stalo.
Možná jsem neměla zvedat ten kýbl s vodou. Možná jsem neměla vytírat tenkrát tím Domestosem. Možná…..
Možná jsem neměla zvedat ten kýbl s vodou. Možná jsem neměla vytírat tenkrát tím Domestosem. Možná…..
Potencionálních příčin mohlo být tolik…Alespoň v mých očích. Každopádně závěr těchto úvah byl vždy stejný – můžu za to já. Trvalo přes rok, než jsem se z toho vyhrabala a odvážila se to zkusit znovu.
Ani napodruhé to nevyšlo
Bohužel ani tentokrát to nevyšlo. Cítila jsem, že nemám sílu pokračovat dál. Bylo to tak těžké! V slzách jsem křičela, že už další těhotenství nechci, že už nedám další potrat.
Nakonec jsem se zas vzchopila a začala pátrat. Přece to není samo sebou.
Kupodivu moje sestřenice měla stejné problémy. Po třech potratech se miminka dočkala a podělila se se mnou o své zkušenosti a postupy. Do toho patřilo třeba cvičení podle Mojžíšové, bylinky, kineziologie, urinoterapie (to pro mě stále jaksi není), a taky vyšetření u významné docentky v Plzni. Bohužel můj gynekolog mi oznámil, že tato speciální vyšetření se dělají až po třetím (!) potratu. Nevěřila jsem svým uším – opravdu se musí žena trápit tak dlouho?
Závan naděje
Odmítla jsem čekat na třetí potrat. Chci vědět hned, kde je problém. Letmo jsem se zmínila u své alergoložky, ke které jsem v té době chodila a k mému údivu a nadšení mi napsala sama doporučení na vyšetření. Takže jsme jeli do Plzně. Vyšetření ukázalo, že mám mutaci genu, způsobující vyšší srážlivost krve, což by mohlo vysvětlovat ty mini tromby v placentě druhého těhotenství. Lékařka mi předepsala injekce na ředění krve, minimální dávky Prednisonu a striktně nakázala první 3 měsíce těhotenství ležet jako prkno. To se mi moc nelíbilo, ale byla jsem odhodlaná to zkusit. Obzvlášť, když mojí sestřenici to pomohlo a “vyležela” si zdravé miminko.
Ucítila jsem závan naděje – tentokrát by to mohlo vyjít!
A tak jsem otěhotněla potřetí…
PS: Přemýšlíte jak zlepšit postavu a své zdraví?
Nepřemýšlejte 😊 Pojďte něco dělat! Ukážeme jak vylepšit jídelníček, co jíst a co ne, a jak si jídlem spravit zdraví! Naskočte do online kurzu Jíme Jinak - JE ZDARMA !
Komentáře
Škoda, že tento příběh není dopsaný.. Snad mělo to třetí těhotenství po devíti měsících šťastný začátek něčeho noveho🙏
Když jsem začala tento článek číst, jako bych se vratila o více než deset let zpět ve svém vlastním životě a oprašila tak nikdy nezapomenute vzpomínky. Několik zamlcenych potratů (jak jim lékaři říkají tuším do 9 týdne těhotenství) a pak dva velké potraty (16 a 23 týden těhotenství). Nikdo mi nedokázal říct, co je toho příčinou. Až se jedna úžasná paní doktorka začala podrobne zajímat o mou genetickou výbavu. A na co se přišlo? Jsem nositelem leidenske mutace (vyšší srážlivost krve) a ještě se mi špatně láme 23 chromozon. S dalším otěhotněním jsem si okamžitě začala píchat injekce na ředění krve a brát prednison. Své další těhotenství jsem počítala na dny a týdny a ne na měsíce jako ostatní v mém okolí. A za 38 týdnu jsem se dočkala zdravé donošene holcicky❤️ a o čtyři roky později chlapečka🙂. Vnímám je jako největší životní dar,který rozhodně není samozřejmostí,jak si mnozí o zrozeni potomka myslí… Držím pěstičky všem ženám, ať je jejich touha po miminku vyslysena🙏
Až po letech jsem pochopila, jaký to byl dar, když jsem měla dvě dcery naprosto bez problémů, bez čekání. Dvakrát těhotná, dvě děti… To první navíc neplánovaně, druhé hned na “první pokus”. Dřív to bylo běžné.🥰